Anglická abeceda - İske imlâ alphabet

İske imlâ (Tatar : Иске имля, výrazný[isˈke imˈlʲæ], "Starý pravopis") je variantou Arabské písmo, který se používá pro Tatarský jazyk před rokem 1920, jakož i pro Starý tatarský jazyk. Tuto abecedu lze označit jako „starou“ pouze pro její srovnání Yaña imlâ.

Další znaky, které nelze najít v arabština a Peršan byly vypůjčeny z Jazyk Chagatai. Finální abeceda byla reformována Qayum Nasiri v 70. letech 19. století. V roce 1920 byl nahrazen Yaña imlâ (což nebyl Abjad, ale odvozeno ze stejného zdroje).

Tuto abecedu aktuálně používá Čínští Tataři, kteří mluví archaickou variantou Tatarský jazyk.

Popis

Slovo Qazan - قازان je napsán v Yaña imlâ v podobě a Zilant

Kryt tatarského primeru pro Rusy v arabském písmu z roku 1778. Хальфин, Сагит. Азбука татарского языка. - М., 1778. - 52 с.

Dini kitaplar (Náboženské knihy) psaný cyrilicí a Iske imlâ. İske imlâ se mezi muslimskými kněžími často používá pro tatarštinu.

Další příklad moderního použití arabského písma v tatarštině: telefonní token, používaný v polovině 90. let v kazanské telefonní síti. Slovo Kazaň je psán v ruštině (Казань) a Tatar, İske imlâ (قزان).

Použití arabského písma pro tatarštinu bylo spojeno s panislámem a anti-sovětismem, přičemž stará tradiční třída propagovala arabské písmo v opozici vůči Sovětům.^[1]

Na základě standardní arabské abecedy İske imlâ odráželo všechny samohlásky na začátku a na konci slova a zadní samohlásky uprostřed slova s ​​písmeny, ale přední samohlásky uprostřed slova, jako ve většině arabských abeced, byly volitelně odráží pomocí harakat (diakritika nad nebo pod souhláskami). Stejně jako ve standardním arabském pravopisu, písmena Alif, Ano a Waw Byly použity k reprezentaci všech samohlásek na začátku a na konci slova a zadních samohlásek uprostřed slova, s různými harakaty nahoře nebo pod nimi a v těchto případech písmena ve skutečnosti označovala samohlásku. Stejný harakat, který v kombinaci s výše zmíněnými písmeny pro výrobu samohlásek, byl použit uprostřed slova nad nebo pod souhláskou, aby představoval přední samohlásku. Následující páry / trojice tatarských samohlásek však byly zastoupeny stejným harakatem, protože arabský jazyk používá pouze 3 z nich k reprezentaci samohlásek, které mohou být buď zadní nebo přední v závislosti na tom, zda jsou použity Alif, Ano a Waw nebo jiné písmeno (plus Alif madda představuje a [ʔæː] na začátku slova):já, E, í a já jsme byli zastoupeni kasra, zatímco Ó a ü byli zastoupeni damma. O a U také vypadaly stejně, ale protože byly samohláskami, byly reprezentovány pomocí Alif a Waw a byly tedy odlišné od ö a ü. Fathah představoval pouze jednu samohlásku. Zatímco uživatel musel provést převod psaní do výslovnosti, něco podobného angličtině, umožnilo to více podobného pravopisu mezi turkickými jazyky, protože slova vypadala podobně, i když se samohlásky liší, například v případech variací jako ö až ü, o do u, nebo e do i.

Yaña imlâ přidala samostatná písmena pro samohlásky, a tak vypukla se standardními arabskými abecedami, ale pravopis se neriadil žádnou standardní konvencí. Během tohoto období neměl tatarský jazyk žádné vypůjčené samohlásky a souhlásky, takže arabská výpůjční slova byla vyslovována pomocí nejbližších tatarských souhlásek (viz tabulka). Evropské a ruština výpůjční slova byly vyslovovány podle toho, jak je lze psát s İske imlâ, takže například „rovník „bylo napsáno„ ikwatur “.

Abeceda

Ukázkový text

Článek 1 univerzální deklarace lidských práv:

Viz také

• Tatarská abeceda

Reference