Rozkládá se - Wolds decomposition - Wikipedia

v matematika, zejména v teorie operátorů, Wold rozklad nebo Wold – von Neumannův rozklad, pojmenoval podle Herman Wold a John von Neumann, je klasifikační věta pro izometrické lineární operátory na dané Hilbertův prostor. Uvádí, že každá izometrie je přímým součtem kopií jednostranný posun a a nečleněný operátor.

v analýza časových řad, věta znamená, že jakýkoli stacionární diskrétní čas stochastický proces lze rozložit na dvojici nekorelovaných procesů, jeden je deterministický a druhý je a proces klouzavého průměru.

Detaily

Nechat H být Hilbertovým prostorem, L(H) být omezenými operátory na H, a PROTIL(H) být izometrií. The Wold rozklad uvádí, že každá izometrie PROTI má formu

pro nějakou sadu indexů A, kde S je jednostranný posun v Hilbertově prostoru Hα, a U je unitární operátor (možná vakuový). Rodina {Hα} se skládá z izomorfních Hilbertových prostorů.

Důkaz lze načrtnout následovně. Postupné aplikace PROTI dát sestupné sekvence kopií H isomorfně vložené do sebe:

kde PROTI(H) označuje rozsah PROTI. Výše definované Hi = PROTIi(H). Pokud jeden definuje

pak

Je jasné že K.1 a K.2 jsou neměnné podprostory PROTI.

Tak PROTI(K.2) = K.2. Jinými slovy, PROTI omezeno na K.2 je surjektivní izometrie, tj. unitární operátor U.

Navíc každý Mi je isomorfní s jinou, s PROTI být izomorfismem mezi Mi a Mi+1: PROTI "směny" Mi na Mi+1. Předpokládejme rozměr každého z nich Mi je nějaké základní číslo α. Vidíme to K.1 lze zapsat jako přímý součet Hilbertových prostorů

kde každý Hα je neměnný podprostor o PROTI a PROTI omezeno na každého Hα je jednostranný posun S. Proto

což je Woldův rozklad PROTI.

Poznámky

Z Woldova rozkladu je to okamžité spektrum jakékoli vlastní, tj. nečleněné, izometrie je jednotkový disk v komplexní rovině.

Izometrie PROTI se říká, že je čistý pokud v zápisu výše uvedeného důkazu ∩i≥0 Hi = {0}. The multiplicita čisté izometrie PROTI je rozměr jádra PROTI*, tj. mohutnost sady indexů A ve Woldově rozkladu PROTI. Jinými slovy, čistá izometrie mnohosti N má formu

V této terminologii Woldův rozklad vyjadřuje izometrii jako přímý součet čisté izometrie a jednotného operátoru.

Podprostor M se nazývá a putující podprostor z PROTI -li PROTIn(M) ⊥ PROTIm(M) pro všechny nm. Zejména každý Mi výše definovaný je putující podprostor oPROTI.

Posloupnost izometrií

Výše uvedený rozklad lze zobecnit na posloupnost izometrií indexovaných celými čísly.

C * -algebra generovaná izometrií

Zvažte izometrii PROTIL(H). Označit podle C*(PROTI) C * -algebra generováno uživatelem PROTI, tj. C*(PROTI) je normální uzavření polynomů v PROTI a PROTI*. Na charakterizaci lze použít Woldův rozklad C*(PROTI).

Nechat C(T) být spojité funkce na jednotkovém kruhu T. Připomínáme si, že C * -algebra C*(S) generovaný jednostranným posunem S má následující podobu

C*(S) = {TF + K. | TF je Operátor Toeplitz se spojitým symbolem FC(T) a K. je kompaktní operátor }.

V této identifikaci S = Tz kde z je funkce identity v C(T). Algebra C*(S) se nazývá Toeplitzova algebra.

Věta (Coburn) C*(PROTI) je izomorfní s Toeplitzovou algebrou a PROTI je izomorfní obraz Tz.

Důkaz závisí na spojení s C(T), v popisu Toeplitzovy algebry a že spektrum jednotného operátoru je obsaženo v kruhu T.

Budou zapotřebí následující vlastnosti Toeplitzovy algebry:

  1. Polokomutátor je kompaktní.

Woldův rozklad to říká PROTI je přímý součet kopií Tz a pak nějaký unitární U:

Vyvoláváme tedy spojitý funkční počet FF(U) a definovat

Nyní lze ověřit, že Φ je izomorfismus, který mapuje jednostranný posun k PROTI:

Podle vlastnosti 1 výše je linear lineární. Mapa Φ je injektivní, protože TF není kompaktní pro nenulovou hodnotu FC(T) a tudíž TF + K. = 0 znamená F = 0. Protože rozsah Φ je C * -algebra, Φ je surjektivní o minimu C*(PROTI). Vlastnost 2 a spojitý funkční počet zajišťují, že Φ zachovává operaci *. Vlastnost semicommutator nakonec ukazuje, že Φ je multiplikativní. Věta proto platí.

Reference

  • Coburn, L. (1967). „C * -algebra izometrie“. Býk. Amer. Matematika. Soc. 73 (5): 722–726. doi:10.1090 / S0002-9904-1967-11845-7.
  • Constantinescu, T. (1996). Schurovy parametry, faktorizace a dilatační problémy. Teorie operátora, pokroky a aplikace. 82. Birkhäuser. ISBN  3-7643-5285-X.
  • Douglas, R. G. (1972). Techniky Banachovy algebry v teorii operátora. Akademický tisk. ISBN  0-12-221350-5.
  • Rosenblum, Marvin; Rovnyak, James (1985). Hardyho třídy a teorie operátorů. Oxford University Press. ISBN  0-19-503591-7.