Rozkládá se - Wolds decomposition - Wikipedia
v matematika, zejména v teorie operátorů, Wold rozklad nebo Wold – von Neumannův rozklad, pojmenoval podle Herman Wold a John von Neumann, je klasifikační věta pro izometrické lineární operátory na dané Hilbertův prostor. Uvádí, že každá izometrie je přímým součtem kopií jednostranný posun a a nečleněný operátor.
v analýza časových řad, věta znamená, že jakýkoli stacionární diskrétní čas stochastický proces lze rozložit na dvojici nekorelovaných procesů, jeden je deterministický a druhý je a proces klouzavého průměru.
Detaily
Nechat H být Hilbertovým prostorem, L(H) být omezenými operátory na H, a PROTI ∈ L(H) být izometrií. The Wold rozklad uvádí, že každá izometrie PROTI má formu
pro nějakou sadu indexů A, kde S je jednostranný posun v Hilbertově prostoru Hα, a U je unitární operátor (možná vakuový). Rodina {Hα} se skládá z izomorfních Hilbertových prostorů.
Důkaz lze načrtnout následovně. Postupné aplikace PROTI dát sestupné sekvence kopií H isomorfně vložené do sebe:
kde PROTI(H) označuje rozsah PROTI. Výše definované Hi = PROTIi(H). Pokud jeden definuje
pak
Je jasné že K.1 a K.2 jsou neměnné podprostory PROTI.
Tak PROTI(K.2) = K.2. Jinými slovy, PROTI omezeno na K.2 je surjektivní izometrie, tj. unitární operátor U.
Navíc každý Mi je isomorfní s jinou, s PROTI být izomorfismem mezi Mi a Mi+1: PROTI "směny" Mi na Mi+1. Předpokládejme rozměr každého z nich Mi je nějaké základní číslo α. Vidíme to K.1 lze zapsat jako přímý součet Hilbertových prostorů
kde každý Hα je neměnný podprostor o PROTI a PROTI omezeno na každého Hα je jednostranný posun S. Proto
což je Woldův rozklad PROTI.
Poznámky
Z Woldova rozkladu je to okamžité spektrum jakékoli vlastní, tj. nečleněné, izometrie je jednotkový disk v komplexní rovině.
Izometrie PROTI se říká, že je čistý pokud v zápisu výše uvedeného důkazu ∩i≥0 Hi = {0}. The multiplicita čisté izometrie PROTI je rozměr jádra PROTI*, tj. mohutnost sady indexů A ve Woldově rozkladu PROTI. Jinými slovy, čistá izometrie mnohosti N má formu
V této terminologii Woldův rozklad vyjadřuje izometrii jako přímý součet čisté izometrie a jednotného operátoru.
Podprostor M se nazývá a putující podprostor z PROTI -li PROTIn(M) ⊥ PROTIm(M) pro všechny n ≠ m. Zejména každý Mi výše definovaný je putující podprostor oPROTI.
Posloupnost izometrií
![]() | Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Červen 2008) |
Výše uvedený rozklad lze zobecnit na posloupnost izometrií indexovaných celými čísly.
C * -algebra generovaná izometrií
Zvažte izometrii PROTI ∈ L(H). Označit podle C*(PROTI) C * -algebra generováno uživatelem PROTI, tj. C*(PROTI) je normální uzavření polynomů v PROTI a PROTI*. Na charakterizaci lze použít Woldův rozklad C*(PROTI).
Nechat C(T) být spojité funkce na jednotkovém kruhu T. Připomínáme si, že C * -algebra C*(S) generovaný jednostranným posunem S má následující podobu
- C*(S) = {TF + K. | TF je Operátor Toeplitz se spojitým symbolem F ∈ C(T) a K. je kompaktní operátor }.
V této identifikaci S = Tz kde z je funkce identity v C(T). Algebra C*(S) se nazývá Toeplitzova algebra.
Věta (Coburn) C*(PROTI) je izomorfní s Toeplitzovou algebrou a PROTI je izomorfní obraz Tz.
Důkaz závisí na spojení s C(T), v popisu Toeplitzovy algebry a že spektrum jednotného operátoru je obsaženo v kruhu T.
Budou zapotřebí následující vlastnosti Toeplitzovy algebry:
- Polokomutátor je kompaktní.
Woldův rozklad to říká PROTI je přímý součet kopií Tz a pak nějaký unitární U:
Vyvoláváme tedy spojitý funkční počet F → F(U) a definovat
Nyní lze ověřit, že Φ je izomorfismus, který mapuje jednostranný posun k PROTI:
Podle vlastnosti 1 výše je linear lineární. Mapa Φ je injektivní, protože TF není kompaktní pro nenulovou hodnotu F ∈ C(T) a tudíž TF + K. = 0 znamená F = 0. Protože rozsah Φ je C * -algebra, Φ je surjektivní o minimu C*(PROTI). Vlastnost 2 a spojitý funkční počet zajišťují, že Φ zachovává operaci *. Vlastnost semicommutator nakonec ukazuje, že Φ je multiplikativní. Věta proto platí.
Reference
- Coburn, L. (1967). „C * -algebra izometrie“. Býk. Amer. Matematika. Soc. 73 (5): 722–726. doi:10.1090 / S0002-9904-1967-11845-7.
- Constantinescu, T. (1996). Schurovy parametry, faktorizace a dilatační problémy. Teorie operátora, pokroky a aplikace. 82. Birkhäuser. ISBN 3-7643-5285-X.
- Douglas, R. G. (1972). Techniky Banachovy algebry v teorii operátora. Akademický tisk. ISBN 0-12-221350-5.
- Rosenblum, Marvin; Rovnyak, James (1985). Hardyho třídy a teorie operátorů. Oxford University Press. ISBN 0-19-503591-7.