Operace OSN pro obnovení důvěry v Chorvatsko - United Nations Confidence Restoration Operation in Croatia
![]() | |
Zkratka | UNCRO |
---|---|
Formace | 31. března 1995 |
Typ | Mírová mise |
Právní status | Dokončeno 15. ledna 1996 |
Hlava | Byung Suk Min (vedoucí mise, od července 1995) Raymond Crabbe (Velitel UNCRO, do července 1995) Eid Kamal Al-Rodan (Velitel UNCRO, od července 1995) |
Mateřská organizace | Rada bezpečnosti OSN |
webová stránka | https://www.un.org/cs/peacekeeping/missions/past/uncro.htm |
The Operace OSN pro obnovení důvěry v Chorvatsko, běžně zkráceně UNCRO, byl Spojené národy (OSN) udržování míru mise v Chorvatsko. Bylo založeno pod Kapitola VII Charty OSN a schválen Rada bezpečnosti OSN (UNSC) Rozlišení 981 dne 31. března 1995. UNCRO zdědila personál a infrastrukturu od Ochranné síly OSN (UNPROFOR). Jeho velení bylo umístěno v Záhřeb; mírové jednotky byly rozmístěny ve čtyřech sektorech pojmenovaných sever, jih, východ a západ. Na misi přispělo jednotkami dvacet různých zemí.
UNCRO začalo s více než 15 000 vojáky převzatými z UNPROFOR; počet pracovníků byl do konce mise na začátku roku 1996 postupně snížen na přibližně 7 000. Civilním vedoucím mise byl jihokorejský diplomat Byung Suk Min, zatímco vojenskými veliteli UNCRO byli generálové Raymond Crabbe a Eid Kamal Al-Rodan. UNCRO byla spojena s UNPROFOR, který zůstal aktivní v Bosna a Hercegovina, a s Síla preventivního nasazení OSN (UNPREDEP), který byl nasazen v Republika Makedonie. Mise byla ukončena dne 15. Ledna 1996 Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1025, prošel 30. listopadu 1995. Šestnáct jednotek UNCRO bylo zabito, z toho čtyři během Provoz Storm v srpnu 1995.
UNCRO měla za úkol dodržovat příměří z března 1994 v Chorvatská válka za nezávislost, podporující dohodu o hospodářské spolupráci mezi Chorvatskem a samozvaným Republika Srbská Krajina (RSK), sledování oblastí mezi nepřátelskými armádami, sledování demilitarizovaných Prevlaka poloostrov, zajišťování styčných funkcí, poskytování humanitární pomoci a obsazení 25 kontrolních bodů podél mezinárodních hranic Chorvatska mezi územím ovládaným RSK, Svazová republika Jugoslávie a Bosnou a Hercegovinou. UNCRO, stejně jako mise UNPROFOR před ní, byla kritizována za nedostatek dostatečných jednotek a adekvátních zdrojů k provedení mise a plnění mandátu mise se ukázalo téměř nemožné.
Pozadí
V roce 1990 následovala volební porážka komunistického režimu v Chorvatsku se etnické napětí zhoršilo. Po volbách Jugoslávská lidová armáda (Jugoslovenska narodna armijanebo JNA) zabavil chorvatské zbraně Územní obranné síly (Teritorijalna obrananebo TO), aby se minimalizoval jakýkoli odpor.[1] Dne 17. srpna 1990 napětí eskalovalo na otevřená vzpoura z Chorvatští Srbové,[2] se soustředil na převážně srbsky osídlené oblasti Dalmatin zázemí kolem Knin,[3] a části Lika, Kordun, Banovina a východní Chorvatsko regionech.[4] Republika Srbská krajina (RSK), později založená v těchto oblastech, deklarovala svůj záměr integrovat se do Srbsko, a byl prohlížen Vláda Chorvatska jako odtržená oblast.[5] JNA zabránila chorvatské policii v zásahu.[2] V březnu 1991 konflikt eskaloval do chorvatské války za nezávislost.[6] V červnu, Chorvatsko vyhlásilo nezávislost tak jako Jugoslávie se rozpadla,[7] provádění rozhodnutí však bylo odloženo na 8. října[8] tříměsíčním moratoriem.[9] Kampaň z etnické čistky pak začal v RSK; většina nesrbů byla vyloučena počátkem roku 1993.[10][11]
Protože JNA stále více podporovala RSK, chorvatská policie se nedokázala vyrovnat se situací. V květnu 1991 Chorvatská národní garda (Zbor narodne gardenebo ZNG) byla vytvořena jako chorvatská armáda[12] a byl přejmenován na Chorvatská armáda (Hrvatska vojskanebo HV) v listopadu.[12] Na konci roku 1991 byly nejdivočejší boje války, které vyvrcholily Bitva v kasárnách,[13] the Obležení Dubrovníku,[14] a Bitva u Vukovaru.[15] V lednu 1992 byla uzavřena dohoda o příměří k provedení dohody Vance plán byla podepsána zástupci Chorvatska, JNA a OSN a boje byly pozastaveny.[16] Plán Vance byl navržen tak, aby zastavil nepřátelství v Chorvatsku a umožnil jednání neutralizováním jakéhokoli vlivu způsobeného bojem, ale předem nenabídl žádná politická řešení. Plán zahrnoval rozmístění 10 000 osob Ochranných sil OSN (UNPROFOR) do hlavních konfliktních oblastí známých jako „Chráněné oblasti OSN“ (UNPA).[17] UNPROFOR měl za úkol vytvořit nárazník mezi válčícími stranami, odzbrojit chorvatské srbské prvky TO, dohlížet na stažení JNA a HV z UNPA a návrat uprchlíků do oblasti.[17] Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 743 ze dne 21. února 1992 popsal právní základ mise OSN, který byl požadován a dohodnut v listopadu 1991, a výslovně neuváděl Kapitola VI nebo Kapitola VII Charty OSN.[18] Pouze odkaz na kapitolu VII by umožnil mírovým silám prosadit svůj mandát bez ohledu na úroveň spolupráce válčících stran.[19]
Z důvodu organizačních problémů a porušení dohody o příměří začala UNPROFOR nasazovat až 8. března[18] a úplné zavedení v UNPA trvalo dva měsíce. Přestože UNPROFOR umístil většinu těžkých zbraní z Armáda Republiky Srbská Krajina (ARSK) ve skladech kontrolovaných společně OSN a RSK do ledna 1993,[20] síla nebyla schopna splnit všechna ustanovení plánu Vance, včetně odzbrojení ARSK, návratu uprchlíků, obnovení civilní autority a zřízení etnicky integrované policie.[21] Rovněž se nepodařilo odstranit síly ARSK z oblastí mimo určené UNPA, které byly pod kontrolou ARSK v době, kdy bylo podepsáno příměří. Tyto oblasti, později známé jako „růžové zóny“,[20] měla být od samého začátku obnovena chorvatská kontrola.[22] Neprovedení tohoto aspektu plánu Vance způsobilo, že růžové zóny byly hlavním zdrojem sporů mezi Chorvatskem a RSK.[23] V roce 1993 Chorvatsko, které se obávalo, že se situace na zemi může stát trvalou, zahájilo několik malých vojenských útoků proti RSK, aby využilo významné místní cíle a přilákalo mezinárodní pozornost. V reakci na to ARSK vyzvedl své zbraně z úložišť kontrolovaných UN / RSK, čímž zvrátil jediný zásadní úspěch UNPROFOR v Chorvatsku.[20]
Přechod z UNPROFOR na UNCRO
Mandát UNPROFOR byl se souhlasem chorvatské vlády několikrát prodloužen, a to až o šest měsíců.[22] To se změnilo počátkem roku 1995, kdy chorvatský prezident Franjo Tuđman napsal generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů a informoval ho, že Chorvatsko nepřijme další prodloužení mise, jakmile její platnost vyprší 31. března, a žádá, aby UNPROFOR opustil Chorvatsko do konce června.[24] V té době bylo zavedenou praxí OSN usilovat o souhlas země, kde byly rozmístěny její mírové síly, a dopis skutečně vyžadoval, aby se UNPROFOR úplně stáhl z Chorvatska.[25] Taková akce by rovněž vyžadovala zrušení UNPA, které byly identifikovány jako nedílná součást Chorvatska Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 815 ze dne 30. března 1993.[26] O dva dny později se generální tajemník ohlásil Rada bezpečnosti OSN (UNSC), že UNPROFOR nebyl schopen implementovat důležité prvky Vanceova plánu, vynutit příměří nebo chránit svá vozidla proti únosům v UNPA.[27]
Dne 31. ledna, velvyslanec USA Peter Galbraith neúspěšně se pokusil Tuđmanova pobočníka přesvědčit Hrvoje Šarinić přijmout další prodloužení mandátu UNPROFOR s vysvětlením, že konflikt bude nevyhnutelně eskalovat, jakmile síly OSN ustoupí.[27] Po tomto odmítnutí následovaly tvrdé francouzské a britské diplomatické reakce vyzývající OSN k ignorování chorvatského rozhodnutí, což vedlo k tomu, že Tuđman odmítl jakékoli prodloužení mandátu.[25] Spojené státy Náměstek státního tajemníka pro evropské a euroasijské záležitosti, Richard Holbrooke, setkal se s Tuđmanem a navrhl mu, že pokud bude UNPROFOR povoleno zůstat, může Chorvatsko počítat s integrací do Evropská unie a NATO. Jako východisko z diplomatické řady navrhl Holbrooke, aby byl UNPROFOR nahrazen novou misí se stejnou personální a organizační strukturou.[28] Na základě chorvatské dohody přijala Rada bezpečnosti OSN Rozlišení 981 o zahájení operace OSN pro obnovení důvěry v Chorvatsku (UNCRO), která v této zemi nahradí UNPROFOR.[29] Název nové mise vymyslel náměstek generálního tajemníka OSN Shashi Tharoor.[30]
Mise
Mandát a funkce
Mise UNCRO byla zřízena na základě kapitoly VII Charty Organizace spojených národů. Původně mělo být ukončeno dne 30. listopadu 1995 a jejím úkolem bylo podporovat provádění příměří dohodnutého mezi Chorvatskem a RSK dne 29. března 1994, jakož i dohodu o hospodářské spolupráci uzavřenou dne 2. prosince 1994.[31] První zahrnoval monitorovací oblasti mezi předními pozicemi HV a ARSK, ověření, že konkrétní typy těžkých zbraní byly nejméně 10 nebo 20 kilometrů (6,2 nebo 12,4 mil) od předních vojenských pozic nebo uskladněny, údržba kontrolních bodů, předsedání společným komisím a výkon styčných funkcí. Ekonomickými funkcemi byla podpora vyjednávání a realizace dalších ekonomických ujednání a usnadnění a podpora aktivit zaměřených na otevírání dopravních cest a energetických a vodovodních sítí.[32]
UNCRO měla rovněž za úkol dodávat humanitární pomoc a kontrolovat, monitorovat a hlásit veškerou přepravu vojenského personálu, zásob, vybavení nebo zbraní přes hraniční kontrolní stanoviště UNCRO mezi částmi Chorvatska ovládanými RSK na jedné straně a Bosnou a Hercegovinou nebo Svazová republika Jugoslávie na straně druhé.[31] UNCRO obsluhovalo 25 hraničních kontrolních bodů.[33] Mandát rovněž nařídil UNCRO sledovat demilitarizaci poloostrova Prevlaka u vchodu do Kotorský záliv, podle Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 779.[31] Nasazení UNCRO bylo formálně schváleno Radou bezpečnosti OSN dne 28. dubna.[34] Mise měla být v červnu omezena na 8 750 vojáků z větších sil UNPROFOR v zemi.[33][35]
UNCRO byl kritizován z několika důvodů. Zpráva generálního tajemníka Radě popisovala selhání UNPROFOR, ale nová mise se jimi nezabývala. Nebyl dostatek vojáků, kteří byli novým mandátem mise sníženi z úrovní UNPROFOR, a nedostatečné lidské a materiální zdroje k plnění úkolů mise. V důsledku toho bylo splnění mandátu mise téměř nemožné.[36] Zatímco chorvatské zdroje uváděly, že název mise byl jediným skutečným rozdílem od UNPROFOR, orgány RSK nebyly s misí UNCRO spokojeny. RSK konkrétně namítala proti rozmístění vojsk UNCRO podél mezinárodních hranic a proti jménu mise.[37] Naopak Chorvati byli potěšeni, že zkratka mise vypadala jako zkratka Chorvatsko.[30] V reakci na to česká vojska UNCRO použila poznávací značky vozidel nesoucí zkratku nové mise při provozu na území kontrolovaném vysokonapěťovou vysokonapěťovou technologií a poznávací značky UNPROFOR v oblastech držených ARSK z bezpečnostních důvodů.[38]
Rezoluce Rady bezpečnosti OSN | datum | Poznámky |
---|---|---|
981 | 31. března 1995 | Založení UNCRO[31] |
990 | 28.dubna 1995 | Nasazení UNCRO[34] |
994 | 17. května 1995 | Následná implementace mise UNCRO Provoz Flash[39] |
1025 | 30. listopadu 1995 | Ukončení UNCRO[40] |
Pořadí bitvy
UNCRO velel velitelství mírových sil OSN (UNPF-HQ) se sídlem v roce Záhřeb. UNPF-HQ kontrolované UNCRO, Síla preventivního nasazení OSN (UNPREDEP) v Makedonské republice a UNPROFOR - která byla od konce března omezena na Bosnu a Hercegovinu.[36] Velitelem UNPF-HQ byl francouzský generálporučík Bernard Janvier.[41] V červenci byl jihokorejský diplomat Byung Suk Min jmenován vedoucím UNCRO,[42] s generálmajorem Eidem Kamalem Al-Rodanem z Královská jordánská armáda jako vojenský velitel mise.[43] Před Al-Rodanem tento post zastával kanadský generálporučík Raymond Crabbe.[44] UNCRO byla původně nasazena do stejných částí Chorvatska jako UNPROFOR, avšak současné dokumenty Rady bezpečnosti OSN již o nich nehovoří jako o UNPA - s použitím označení východního, západního, severního a jižního sektoru nebo „oblastí pod kontrolou místních srbských úřadů“ " namísto.[31][39][40][45][46] Jedna skupina zdrojů označuje oblasti nasazení UNCRO jako UNPA,[47] další odráží praxi Rady bezpečnosti OSN a vynechá zkratku,[48] zatímco jiní označují tyto oblasti jako „bývalé UNPA“.[36]
Na misi se podílely jednotky z Argentiny, Belgie, Kanady, České republiky, Dánska, Finska, Francie, Německa, Indonésie, Jordánska, Keni, Nepálu, Nizozemska, Norska, Polska, Ruska, Slovenska, Švédska, Ukrajiny a Spojených států. Když v březnu 1995 UNCRO nahradila v Chorvatsku UNPROFOR, bylo v Chorvatsku 15 229 vojáků OSN - včetně personálu velitelství UNPF. Do poloviny listopadu byla mise snížena na 7041 pracovníků, z toho 164 Vojenští pozorovatelé OSN a 296 Civilní policie OSN (UNCIVPOL).[49][50]
Rozvinutí | Součástka | Personál (Listopad 1995) | Personál (Březen 1995) | Poznámky |
---|---|---|---|---|
Hlavní sídlo | 336 | 404 | Zahrnuje 39 UNMO a 26 UNCIVPOL personál (listopad); Nacházející se v Záhřeb | |
Posádka posádky | 26 | Zahrnuje 19 pracovníků UNIVPOL (listopad); Umístil v Záhřebu | ||
14 | Zahrnuje 4 pracovníky UNCIVPOL (listopad); Nacházející se v Rozdělit | |||
6 | Nacházející se v Ploče | |||
Sektor východ | ![]() | 693 | 769 | Pěchota |
![]() | 912 | 856 | ||
![]() | 590 | 567 | Ženijní prapor (podpůrná jednotka nasazená na východním sektoru)[51] | |
UNMO | 48 | |||
UNCIVPOL | 16 | |||
Bývalý severní sektor | ![]() | 119 | 953 | Pěchota |
![]() | 461 | 1,141 | ||
![]() | 5 | 555 | ||
![]() | 6 | viz poznámka | Pěchota; V březnu 1995 nasadilo Jordánsko do mnoha sektorů v Chorvatsku 3 283 vojáků | |
UNMO | 31 | |||
UNCIVPOL | 61 | |||
Bývalý sektor na jih | ![]() | 9 | 1,218 | Provoz Harmony; 2. prapor Královský 22. pluk, nahrazen 1. praporem z Královský kanadský regiment v polovině dubna 1995; Nasazeno na sektorový jih; Nasazení formálně skončilo 17. října 1995[52] |
![]() | 523 | 957 | 2. mírový prapor České republiky; Do poloviny ledna 1996 sníženo na 130 vojáků; Přikázaný podplukovník Ľudovít Cirok[53] | |
![]() | 2 | 974 | Pěší prapor nasazený s UNPROFOR se vytáhl a nahradil vojenskými pozorovateli[54] | |
![]() | 6 | viz poznámka | Pěchota; V březnu 1995 nasadilo Jordánsko do mnoha sektorů v Chorvatsku 3 283 vojáků | |
UNMO | 34 | |||
UNCIVPOL | 71 | |||
Bývalý sektor západ | ![]() | 165 | 898 | Pěchota[55] |
![]() | 0 | 862 | ||
![]() | 0 | viz poznámka | Pěchota; V březnu 1995 nasadilo Jordánsko do mnoha sektorů v Chorvatsku 3 283 vojáků, včetně sektoru Západ[55] | |
UNMO | 12 | |||
UNCIVPOL | 99 | |||
Podpůrné jednotky | ![]() | 450 | 0 | Určen jako podpůrná jednotka v listopadu 1995, nasazen na jižní sektor v březnu 1995 |
![]() | 11 | ? | Logistický kontingent; Března 1995 velikost vojska zahrnuta do nasazení na severním sektoru | |
![]() | 828 | 843 | Logistický prapor | |
![]() | 39 | 43 | Finguard HQ | |
![]() | 236 | 220 | Lékařský prapor | |
![]() | 78 | 148 | Logistická základna | |
![]() | 114 | 111 | Pohybová řídicí jednotka | |
![]() | 100 | 128 | Společnost HQ | |
![]() | 361 | 299 | Polní nemocnice v Záhřebu; Část Provoz slibujte[56][57] | |
![]() | 60 | 555 | Vrtulníková jednotka | |
![]() | 519 | 0 | Polní nemocnice se sídlem v Trogir podporovat UNPROFOR v Bosně a Hercegovině[58] | |
CELKOVÝ | 7,041 | 15,229 |
Reakce na chorvatské útoky
1. května byla spuštěna HV Provoz Flash a během několika dní obsadil část sektoru Sektor západ ovládanou ARSK. Šarinić varoval Crabbeho před útokem několik hodin předem, aby umožnil jednotkám UNCRO hledat úkryt.[44] Orgány RSK uvedly, že některé jednotky ARSK nebyly schopny odebrat protitankové zbraně z dep UNCRO v Stara Gradiška a blízko Pakrac až poté, co začala ofenzíva. Tyto zbraně tam byly uloženy na základě dohody o příměří z března 1994.[59] UNCRO nicméně nezastavilo jednotky ARSK v získávání zbraní.[60] Během bojů si jednotky ARSK vzaly 15 členů UNCIVPOL, dva tlumočníky a 89 nepálských a argentinských vojáků jako rukojmí, aby je použili jako lidské štíty proti HV. Jednotky HV unesly obrněný transportér UNCRO a Land Rover, aby předcházely tanky HV, které se pohybovaly na západ podél Dálnice A3.[61] Dne 3. května argentinský prapor UNCRO usnadnil kapitulaci 600 vojsk ARSK poblíž Pakrac po dohodě mezi Chorvatskem a RSK, kterou zprostředkovala Yasushi Akashi, osobní zástupce generálního tajemníka OSN.[62] Během operace Flash byly tři jordánské jednotky UNCRO zraněny HV palbou.[55] Ofenzíva jasně ukázala, že rozmístění UNCRO by neodradilo další chorvatské útoky.[63]
Dne 4. srpna zahájil HV Provoz Storm, jehož cílem bylo znovuzískání sektorů Sever a Jih, které zahrnovaly většinu RSK.[64] UNCRO byla vyrozuměna tři hodiny před útokem, když Šarinić telefonoval s Janvierem. Kromě toho každý sbor HV informoval sektor UNCRO o svém plánovaném postupu a požadoval písemné potvrzení, že informace byly obdrženy. UNCRO předala informace orgánům RSK.[65] O dva dny později byla UNCRO požádána o ochranu 35 000 srbských civilistů doprovázejících ARSK při ústupu směrem k Bosně a Hercegovině. Byli uvězněni poblíž Topusko když byly jednotky HV zajaty Glina, uzavírají poslední dostupnou cestu.[66] Základna ukrajinského praporu UNCRO byla využívána jako místo pro jednání o kapitulaci uvězněného sboru ARSK Kordun; jednání probíhala za přítomnosti důstojníků UNCRO.[67] Velitel sektoru UNCRO Sever podepsal dohodu o kapitulaci jako svědek.[68] Tato ofenzíva zahrnovala také akce proti mírovým silám OSN; the Armáda Republiky Bosna a Hercegovina, který podporoval ofenzívu ze strany Bihaćova kapsa, zaútočili na pozorovací stanoviště UNCRO obsazená polskými jednotkami, zatímco jednotky HV používaly několik dánských mírových sil jako lidské štíty.[69] Během ofenzívy ARSK zadržel pět zaměstnanců ústředí východního sektoru, bylo uneseno několik vozidel UNCRO a pracovníci OSN obtěžováni. Při ofenzívě byli zabiti čtyři míroví strážci OSN - tři v důsledku akcí HV a jeden v důsledku požáru ARSK - a 16 bylo zraněno. Jednotky HV také zničily 98 pozorovacích stanovišť OSN.[70]
Po dvou útocích a jednáních vedených Akashim pokračovala UNCRO v dohledu nad příměřím v sektoru východ.[70] Role UNCRO v sektorech sever a jih byla omezena na budování míru po skončení konfliktu po dohodě mezi chorvatskými úřady a Akashi.[71] V listopadu 1995 se UNCRO stáhla do sektoru východ.[72] Přestože OSN plánovala do konce září snížit UNCRO na 4 190 vojáků a do října na přibližně 2 500,[73] síla mise zůstala až do listopadu na více než 7 000 vojáků.[49]
Ukončení a následky
Mise UNCRO byla ukončena rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1025 přijatou dne 30. listopadu 1995. Rezoluce byla přijata v důsledku Erdutská dohoda mezi Chorvatskem a zástupci Srbů na východním sektoru. Definovala mechanismy mírového obnovení regionu pod chorvatskou kontrolu a stanovila prozatímní období končící 15. ledna 1996, kdy měla být pravomoc převedena z UNCRO na nové přechodné síly, které mají být do oblasti rozmístěny.[40] Po uplynutí přechodného období přijala rezoluce Rady bezpečnosti OSN rezoluce 1037 a 1038, která založila Přechodná správa OSN pro východní Slavonii, Baranju a západní Símium v bývalém sektoru východ a Mise pozorovatelů OSN v Prevlace. Zahájení dvou nových misí se shodovalo s příchodem NATO do Bosny a Hercegoviny za účelem prosazení Daytonské dohody.[74]
Během mise zahynulo šestnáct pracovníků UNCRO: byli zabiti tři keňští vojáci; český, dánský, francouzský a ruský prapor ztratily každý dva; a argentinský, belgický, jordánský, polský a ukrajinský kontingent každý ztratil jeden.[75] Čtyři z mírových sil UNCRO byli zabiti během velkých bojů v oblasti mise.[70]
The Medaile OSN byl udělen vojákům, kteří sloužili u UNCRO po dobu nejméně 90 po sobě jdoucích dnů.[76] Medaile byla vydána zavěšená na stuze široké 35 milimetrů (1,4 palce) s 9 milimetrovým (0,35 palce) červeným pruhem s bílým okrajem na modrém pozadí, lemovaném 6 milimetry (0,24 palce) pruhy - olivově zelená na vlevo a hnědý vpravo - nastavte 3 milimetry (0,12 palce) od bílého okraje.[77]
Poznámky pod čarou
- ^ Hoare 2010, str. 117
- ^ A b Hoare 2010, str. 118
- ^ The New York Times a 19. srpna 1990
- ^ ICTY a 12. června 2007
- ^ The New York Times a 2. dubna 1991
- ^ The New York Times a 3. března 1991
- ^ The New York Times a 26. června 1991
- ^ Narodne novine & 8. října 1991
- ^ The New York Times a 29. června 1991
- ^ Ministerstvo zahraničí a 31. ledna 1994
- ^ ECOSOC a 17. listopadu 1993, Oddíl J, body 147 a 150
- ^ A b EECIS 1999, str. 272–278
- ^ The New York Times a 24. září 1991
- ^ Bjelajac & Žunec 2009, str. 249–250
- ^ The New York Times a 18. listopadu 1991
- ^ The New York Times a 3. ledna 1992
- ^ A b CIA 2002, str. 106
- ^ A b Trbovich 2008, str. 300
- ^ Voorhoeve 2007, str. 56
- ^ A b C CIA 2002, str. 107
- ^ Denitch 1996, str. 5
- ^ A b OSN a září 1996
- ^ Nambiar 2001, str. 172
- ^ Ahrens 2007, str. 166
- ^ A b Seldowitz 2004, str. 56
- ^ BR OSN a 30. března 1993
- ^ A b Ahrens 2007, str. 167
- ^ Seldowitz 2004, str. 56–57
- ^ Ahrens 2007, s. 167–168
- ^ A b Gharekhan 2006, str. 166
- ^ A b C d E BR OSN a 31. března 1995
- ^ BR OSN a 18. dubna 1995, s. 3–4
- ^ A b GAO 1995, Kapitola II: 2
- ^ A b BR OSN a 28. dubna 1995
- ^ BR OSN a 18. dubna 1995, str. 9
- ^ A b C Ahrens 2007, str. 168
- ^ Miškulin 2012, str. 73
- ^ Miškulin 2012, str. 74
- ^ A b BR OSN a 17. května 1995
- ^ A b C BR OSN a 30. listopadu 1995
- ^ BR OSN a 18. dubna 1995, str. 1
- ^ AP a 3. července 1995
- ^ BR OSN a 23. listopadu 1995, str. 1
- ^ A b Ramet 2006, str. 455–456
- ^ BR OSN a 1. května 1995
- ^ BR OSN a 4. května 1995
- ^ Daniel & Hayes 1999, str. 51
- ^ Ramet 2006, str. 456
- ^ A b C BR OSN a 23. listopadu 1995, s. 13–14
- ^ A b GAO 1995, Dodatek II
- ^ Klemenčić & Schofield 2001, str. 38
- ^ CF a 28. listopadu 2008
- ^ MO ČR
- ^ Keňská mise OSN
- ^ A b C HRW a 1. července 1995
- ^ GPO 2003, str. 21
- ^ US DoD a 7. února 1996
- ^ AP a 31. července 1995
- ^ Brigović 2009, s. 46–47
- ^ Brigović 2009, str. 65
- ^ O'Shea 2005, str. 183
- ^ Brigović 2009, str. 60
- ^ Gharekhan 2006, str. 167
- ^ CIA 2002, str. 370
- ^ Marijan 2007, str. 129
- ^ Marijan 2007, str. 111
- ^ Marijan 2007, str. 112
- ^ Marijan 2007, str. 113
- ^ O'Shea 2005, str. 198
- ^ A b C BR OSN a 23. srpna 1995, str. 2
- ^ Klemenčić & Schofield 2001, str. 37
- ^ UNCRO
- ^ BR OSN a 29. září 1995
- ^ Paříž 2004, str. 108
- ^ OSN a 31. prosince 2012
- ^ NZDF a 27. listopadu 2012
- ^ McCreery 2005, str. 279
Reference
- Knihy
- Ahrens, Geert-Hinrich (2007). Diplomacie na hraně: zvládání etnických konfliktů a pracovní skupina konferencí o Jugoslávii pro menšiny. Washington DC.: Woodrow Wilson Center Press. ISBN 978-0-8018-8557-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bjelajac, Mile; Žunec, Ozren (2009). „Válka v Chorvatsku, 1991–1995“. V Charles W. Ingrao; Thomas Allan Emmert (eds.). Konfrontace s jugoslávskými kontroverzemi: iniciativa učenců. West Lafayette, Indiana: Purdue University Press. ISBN 978-1-55753-533-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ústřední zpravodajská služba; Úřad ruské evropské analýzy (2002). Balkánská bojiště: Vojenská historie jugoslávského konfliktu, 1990–1995. Washington, D.C .: Central Intelligence Agency. OCLC 50396958.
- Daniel, Donald Charles F .; Hayes, Bradd C. (1999). Donucovací pobídka: a zadržování mezinárodních krizí. Washington DC.: Americký institut pro mír. ISBN 9781878379849.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Denitch, Bogdan (1996). Etnický nacionalismus: Tragická smrt Jugoslávie. Minneapolis, Minnesota: University of Minnesota Press. ISBN 978-0-8166-2947-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Východní Evropa a Společenství nezávislých států. Londýn, Anglie: Routledge. 1999. ISBN 978-1-85743-058-5.
- Gharekhan, Chinmaya R. (2006). Tabulka podkovy: Pohled dovnitř Rady bezpečnosti OSN. Chennai, Indie: Pearson Education India. ISBN 978-81-7758-453-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hoare, Marko Attila (2010). „Válka o jugoslávské dědictví“. V Ramet, Sabrina P. (ed.). Politika ve střední a jihovýchodní Evropě od roku 1989. Cambridge, Anglie: Cambridge University Press. ISBN 978-1-139-48750-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Klemenčić, Mladen; Schofield, Clive H. (2001). Válka a mír na Dunaji: Vývoj hranice mezi Chorvatskem a Srbskem. Durham, Anglie: Oddělení pro mezinárodní výzkum hranic. ISBN 978-1-897643-41-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Marijan, Davor (2007). Oluja [Bouřka] (PDF) (v chorvatštině). Záhřeb, Chorvatsko: Dokumentační středisko chorvatského památníku Vlastenecké války Vláda Chorvatska. ISBN 978-953-7439-08-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- McCreery, Christopher (2005). Systém kanadských vyznamenání. Toronto, Ontario: Dundurn Press. ISBN 978-1-55488-017-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Nambiar, satish (2001). „Mírové operace OSN v bývalé Jugoslávii - od UNPROFORu po Kosovo“. V Thakur, Ramesh; Schnabel, Albrecht (eds.). Mírové operace OSN: Mise ad hoc, stálá angažovanost. Tokyo, Japonsko: United University University Press. ISBN 978-92-808-1067-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- O'Shea, Brendan (2005). Moderní jugoslávský konflikt 1991–1995: vnímání, podvod a nepoctivost. Londýn, Anglie: Routledge. ISBN 978-0-415-35705-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Paris, Roland (2004). Na konci války: Budování míru po občanských konfliktech. Cambridge, Anglie: Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-54197-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ramet, Sabrina P. (2006). Tři Jugoslávie: budování státu a legitimace, 1918–2006. Bloomington, Indiana: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-34656-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Seldowitz, Stuart (2004). „Psychologie řešení diplomatických konfliktů“. In Langholtz, Harvey J .; Stout, Chris E. (eds.). Psychologie diplomacie. Santa Barbara, Kalifornie: Greenwood Publishing Group. ISBN 978-0-275-97144-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Trbovich, Ana S. (2008). Právní geografie rozpadu Jugoslávie. Oxford, Anglie: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-533343-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Voorhoeve, Joris (2007). Od války k vládě zákona: Budování míru po násilných konfliktech. Amsterdam, Nizozemsko: Amsterdam University Press. ISBN 9789053568675.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Zprávy
- „Boutros-Ghali jmenován vedoucím chorvatské mise“. Associated Press. 3. července 1995.
- Cowell, Alan (24. září 1991). „Srbové a Chorvati: válka v různých hranolech“. The New York Times. Archivováno z původního dne 7. srpna 2012. Citováno 28. prosince 2012.
- Engelberg, Stephen (3. března 1991). "Bělehrad posílá vojáky do města Chorvatsko". The New York Times.
- „Německo nasadilo polní nemocnici v Chorvatsku“. Associated Press. 31. července 1995.
- „Silnice utěsněné, jak rostou jugoslávské nepokoje“. The New York Times. Reuters. 19. srpna 1990.
- Sudetický, Chucku (2. dubna 1991). „Povstalečtí Srbové komplikují rozpor v jugoslávské jednotě“. The New York Times.
- Sudetic, Chuck (26. června 1991). „2 jugoslávské státy hlasují za nezávislost, aby zvýšily poptávku“. The New York Times. Archivováno z původního dne 29. července 2012. Citováno 12. prosince 2010.
- Sudetic, Chuck (29. června 1991). „Konflikt v Jugoslávii; 2 jugoslávské státy se dohodly na pozastavení procesu odchodu“. The New York Times.
- Sudetic, Chuck (18. listopadu 1991). „Chorvaté připustili ztrátu města Dunaje“. The New York Times.
- Sudetic, Chuck (3. ledna 1992). „Jugoslávské frakce souhlasí s plánem OSN zastavit občanskou válku“. The New York Times.
- Jiné zdroje
- Brigović, Ivan (červenec 2009). "Osvrt na operaci" Bljesak "u dokumentima Republike Srpske Krajine" [Přehled operace Flash v dokumentech publikovaných Republikou Srbská krajina]. Časopis za suvremenu povijest (v chorvatštině). Chorvatský historický institut. 41 (1). ISSN 0590-9597.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „Chorvatsko v oblasti lidských práv, 1993; oddíl 2, část d“. Ministerstvo zahraničí Spojených států. 31. ledna 1994.
- „Podrobnosti / informace pro operaci HARMONY kanadských sil (CF)“. Kanadské síly. 28. listopadu 2008.
- „Úmrtí podle národnosti a mise do 31. května 2013“ (PDF). Spojené národy. 31. prosince 2012.
- „Další zpráva generálního tajemníka podle rezoluce Rady bezpečnosti 1009 (1995)“ (PDF). Rada bezpečnosti OSN. 29. září 1995.
- Miškulin, Ivica (květen 2012). „Neúspěšný neúspěch: udržování míru v Chorvatsku“. Recenze chorvatské historie. Chorvatský historický institut. 7 (1). ISSN 1845-4380.
- "Odluka" [Rozhodnutí]. Narodne novine (v chorvatštině). Narodne novine (53). 8. října 1991. ISSN 1333-9273.
- „O zahájení operace OSN pro obnovení důvěry v Chorvatsku (UNCRO) rezoluce 981 (1995) přijatá Radou bezpečnosti na jejím 3512. zasedání dne 31. března 1995“. Rada bezpečnosti OSN. 31. března 1995.
- „Operation Provide Promise: Mission Complete“. Ministerstvo obrany Spojených států. 7. února 1996.
- „Mírové operace: aktuální informace o situaci v bývalé Jugoslávii“. Vládní úřad odpovědnosti. 8. května 1995.
- „Mírové operace“. Stálá mise Keni při OSN. Archivovány od originál dne 27. září 2013.
- „Stuhy pro mise Organizace spojených národů uznané medailí Organizace spojených národů, na které sloužil personál Nového Zélandu“. Novozélandské obranné síly. 27. listopadu 2012.
- „Zpráva generálního tajemníka předložená podle odstavce 4 rezoluce Rady bezpečnosti 981 (1995)“ (PDF). Rada bezpečnosti OSN. 18.dubna 1995.
- „Zpráva generálního tajemníka podle rezoluce Rady bezpečnosti 1009 (1995)“ (PDF). Rada bezpečnosti OSN. 23. srpna 1995.
- „Zpráva generálního tajemníka podle rezolucí Rady bezpečnosti 981 (1995), 982 (1995) a 983 (1995)“ (PDF). Rada bezpečnosti OSN. 23. listopadu 1995.
- „Rezoluce 815 (1993) přijatá Radou bezpečnosti na jejím 3189. zasedání, 30. března 1993“. Rada bezpečnosti OSN. 30. března 1993.
- „Rezoluce 990 (1995) přijatá Radou bezpečnosti na jejím 3527. zasedání, 28. dubna 1995“. Rada bezpečnosti OSN. 28.dubna 1995.
- „Rezoluce 994 (1995) přijatá Radou bezpečnosti na jejím 3537. zasedání, 17. května 1995“. Rada bezpečnosti OSN. 17. května 1995.
- „Rezoluce 1025 (1995) přijatá Radou bezpečnosti na jejím 3600. zasedání, 30. listopadu 1995“. Rada bezpečnosti OSN. 30. listopadu 1995.
- „Situace v oblasti lidských práv na území bývalé Jugoslávie“. Hospodářská a sociální rada OSN. 17. listopadu 1993. Archivovány od originál dne 12. června 2012.
- „Prohlášení předsedy Rady bezpečnosti (S / PRST / 1995/23)“. Rada bezpečnosti OSN. 1. května 1995.
- „Prohlášení předsedy Rady bezpečnosti (S / PRST / 1995/26)“. Rada bezpečnosti OSN. 4. května 1995.
- „Ofenzíva chorvatské armády v západní Slavonii a její následky“. Human Rights Watch. 1. července 1995.
- „Prokurátor vs. Milan Martic - Rozsudek“ (PDF). Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii. 12. června 2007.
- „Operace obnovy důvěry OSN“. Spojené národy.
- „Operace obnovy důvěry OSN“. Ministerstvo obrany (Česká republika).
- „Ochranné síly OSN“. Oddělení veřejných informací, Spojené národy. Září 1996.
- „Zpráva o silách Bosny a Spojených států ve stabilizačních silách pod vedením NATO“. Kongresový seriál USA, 108. kongres, pořadové číslo 14829, domácí dokumenty č. 67–95. Vládní tiskárna. 2003.