Masakr Ahatovići - Ahatovići massacre
Masakr Ahatovići | |
---|---|
Část Bosenské války | |
Umístění | Ahatovići v Novi Grad, Sarajevo, Bosna a Hercegovina |
datum | 14. června 1992[1] (Středoevropský čas ) |
cílová | Bosniak váleční zajatci[1] |
Typ útoku | Hromadné zabíjení |
Úmrtí | 47[2][3] |
Pachatelé | Armáda Republiky srbské |
The Masakr Ahatovići byl masové zabíjení 47 zajato Bosniak vojáci z vesnice Ahatovići, v obci Novi Grad, Sarajevo podle Armáda Republiky srbské Během Bosenské války.[4]
Masakr
Od 29. května 1992 do 2. června 1992 byla vesnice Ahatovići ostřelována jednotkami bosenských Srbů z Jugoslávská národní armáda (JNA) kasárna ve vesnicích Rajlovac a Butile. Když se ostřelování dne 2. června 1992 zastavilo, mohli vesničané konečně opustit své přístřešky a zjistili, že jejich domovy byly spáleny do tla. Asi 120 špatně vyzbrojených mužů z Ahatovići se snažilo postavit obranu, jak nejlépe uměli, ale dlouho nedokázali odolat náporu bosensko-srbských pěchotních a dělostřeleckých útoků. Ti, kteří nebyli v bitvě zabiti, se brzy poté vzdali. Vězni byli poté odvezeni do kasáren v Rajlovaci, kde byli téměř dva týdny drženi v hangáru v nelidských podmínkách a byli pravidelně biti a mučeni.[1]
Dne 14. června bylo do autobusu nařízeno 56 vězňů z Ahatovići.[1] Bylo jim řečeno, že jsou na cestě k výměně vězňů.[4] Autobus byl zastaven a rukojmím, mužům ve věku od 17 do 63 let, bylo řečeno, že radiátor autobusu se převařil a že by měli ležet lícem dolů na podlahu, zatímco voda byla načtena z potoka. Podle přeživších pak bosenští srbští ozbrojenci vystoupili z autobusu, vyšli 30 metrů na kamenitou stráň a zahájili palbu na vozidlo pomocí bazuky a automatických zbraní.[1]
Následky
Bosenští Srbové odešli bez kontroly přeživších; osm přeživších Bosňáků čekalo na únik noci lesem do nedaleké muslimské vesnice, jejíž obyvatelé následující den pohřbili oběti masakru. V roce 1996 bylo asi 50 obětí exhumováno z a masový hrob pod loukou v obci Sokolina.[4]
Na konci Bosenské války v Ahatovići zůstala pouze jedna rodina Bosniaků.[5] Ukrutnost byla přehlížena až do roku 2001, kdy nizozemský dokumentarista Heddy Honigmann natočil dokument o masakru. Dokument měl název Dobrý manžel, drahý synu a navštívil vesnici. Ti, kdo přežili masakr, a rodiny obětí byli dotazováni na téma války a jejich životů před a po.[6]
Viz také
Poznámky
Reference
- „Kutiljero pozvan da svedoči“. B92 (v srbochorvatštině). 20. prosince 2012.
- "Zvěrstva rostou ve válce v Bosně". Chicago Tribune. 22. června 1992.
- „Massacre Survivor svědčí“. Institute for War & Peace Reporting. 9. listopadu 2005.
- „Úředníci Bosny vykopali zbytky 50 muslimů“. Los Angeles Times. 25. června 1996.
- „Bosenští přeživší vyprávějí brutalitu a hromadné zabíjení“. The New York Times. 21. června 1992.
- „Dát hlas životní emoci: volání dokumentaristy“. The New York Times. 25. září 2003.