Tábor Bučje - Bučje camp - Wikipedia

Tábor Bučje
Koncentrační tábor
Kemp Bučje se nachází v Chorvatsku
Tábor Bučje
Umístění tábora Bučje v Chorvatsku
Souřadnice45 ° 27'44 ″ severní šířky 17 ° 24'09 ″ východní délky / 45,46222 ° N 17,40250 ° E / 45.46222; 17.40250Souřadnice: 45 ° 27'44 ″ severní šířky 17 ° 24'09 ″ východní délky / 45,46222 ° N 17,40250 ° E / 45.46222; 17.40250
UmístěníBučje, Pakrac, Chorvatsko
ProvozujeChorvatští srbští rebelové
ProvozníSrpen – prosinec 1991
VězniChorvatští civilisté, váleční zajatci, provládní Srbové
Počet vězňů200–300
Zabit10
Pozoruhodné vězniDr. Ivan Šreter

The Tábor Bučje (chorvatský: Logor Bučje) byl internační tábor běh rebelem Chorvatský Srb síly v raných fázích Chorvatská válka za nezávislost. Nachází se v obci Bučje u Pakrac, tábor byl využíván k uvěznění 200–300 chorvatských civilistů, váleční zajatci, další nesrbové, stejně jako Srbové, kteří se postavili na stranu chorvatské vlády nebo se odmítli připojit k srbským polovojenským skupinám. Tábor byl místem mnoha lidí válečné zločiny včetně vražd, znásilnění a mučení. K prosinci 2013 je stále evidováno 22 nezvěstných.

Při dvou různých příležitostech, v srpnu a znovu v říjnu 1991, byli někteří vězni propuštěni v rámci organizované výměny vězňů s chorvatskými silami. Zbývajících 70 vězňů bylo odvezeno do tábora Stara Gradiška, zatímco samotné Bučje bylo 13. prosince 1991 uzavřeno.[1] O několik dní později, 26. prosince, byl prázdný tábor a jeho okolí zajat chorvatskými silami.

Pozadí

V roce 1990 následovala volební porážka vlády Socialistická republika Chorvatsko pro-nezávislost Chorvatská demokratická unie (HDZ) se vztahy mezi etnickými Chorvaty a etnickými Srby zhoršily. V roce 1991 obec Pakrac, ve které se nacházela vesnice Bučje, byla jedinou obcí v centrální části oblasti západní Slavonie se srbskou většinou, přičemž Srbové představovali 46,4% její populace, následovaní Chorvati s 35,8%.[2] Na začátku roku 1991 hlasovalo místní shromáždění Pakrac o připojení SAO Krajina Ačkoliv Ústavní soud Chorvatska prohlásil rozhodnutí za neplatné.[3] Etnické napětí v regionu vyvrcholilo 1. Března 1991 Pakrac se střetl, jeden z prvních vážných ohnisek násilí v chorvatské válce za nezávislost.[4][5]

Úkon

První vězni byli odvezeni do vesnic Grđevica a Branešci. Brzy nato byli převezeni do Bučje, kde byly s pomocí místních srbských polovojenských skupin Jugoslávská lidová armáda (JNA)[6] zřídil dne 16. srpna 1991 zajatecký tábor v budovách nedaleké vězeňské stanice, školy, lesní služby a starého sídla obce.[1][7] Vězni, číslování 200[7] na 300[8] v době, kdy byl tábor aktivní, sestával z chorvatských civilistů, z nichž někteří byli odvezeni z jejich pracovišť a vinic, zajatí členové Ministerstvo vnitra a Chorvatská národní garda (ZNG), další nesrbské menšiny a Srbové, kteří byli loajální chorvatské vládě nebo se odmítli připojit k polovojenským skupinám.[7][9][1]

Mezi zadrženými v táboře byly ženy a děti, nejmladšímu vězni byly čtyři roky. Vězni byli vystaveni fyzickému a psychickému týrání.[7] Byli biti, zatímco byli spoutáni, se zavázanýma očima a nuceni vykonávat těžkou fyzickou práci, která vedla k řadě úmrtí.[9][10] Očité svědky rovněž potvrdily, že bylo zavražděno 10 vězňů.[10] Od roku 2013 se však podařilo získat pouze jedno tělo. Osud a umístění pozůstatků 22 dalších není dosud známo.[10] Dvě ženy byly během videozáznamu znásilněny.[11] Mezi vězni, jejichž pozůstatky dosud nebyly nalezeny, byl Dr. Ivan Šreter, ředitel pakracké nemocnice a prezident místního HDZ.[12]

Tábor byl uzavřen 13. prosince po výměně vězňů v srpnu a říjnu 1991. Zbývajících 70 vězňů bylo převezeno do tábora v Stara Gradiška, kde byly vyměněny v lednu 1992.[1] Do té doby Chorvatská armáda (HV) zachytil prázdný tábor v Bučje jako součást svého Provoz Papuk-91 na konci roku 1991.[1]

Následky

Dne 27. ledna 1993 podal krajský soud v Požeze obžalobu na čtyři srbské polovojenské jednotky a obvinil je, že do Bučje vzal civilistu a mučil ho spolu s dalšími v táboře. V dubnu byli čtyři odsouzeni v nepřítomnosti. Všichni byli odsouzeni k 8 letům vězení. V roce 2009 kraj státní zástupce oficiálně požádal, aby byli muži znovu souzeni. Ve změněné obžalobě nové důkazy naznačovaly, že tito čtyři skutečně odvezli jednotlivce do Bučje, ale neúčastnili se mučení vězňů a neměli žádný vliv na to, jak dlouho budou uvězněni. Osoba, kterou přinutili do Bučje, byla také zajata na jeho pracovišti, ale byla členem záložních sil ministerstva vnitra. Následně byli obviněni z ozbrojené vzpoury proti Chorvatsku a byli osvobozeni v rámci všeobecné amnestie.[13]

V červenci 1999 podal státní zástupce obžalobu na R. A. z fyzického a psychického týrání vězňů, když sloužil jako stráž v táboře. Později téhož roku byl odsouzen k šesti letům vězení.[14] Dne 27. ledna 2007 krajský soud v Požeze odsoudil V. K., strážce v táboře, na 20 let vězení za zneužívání vězňů v Bučje.[15] V roce 2008 členové sdružení veteránů z Pakrac a Lipik shromáždili informace o případu a podali zprávu státnímu zástupci, v němž jmenovali 11 osob, o nichž se domnívali, že jsou odpovědné za otevření tábora.[16]

Poznámky

  1. ^ A b C d E Index a 18. září 2004.
  2. ^ Miškulin 2011, str. 356–357.
  3. ^ Miškulin 2011, str. 377–378.
  4. ^ Engelberg a 3. března 1991.
  5. ^ Engelberg a 4. března 1991.
  6. ^ Grozdanić a 22. července 2010.
  7. ^ A b C d Teršelič a 15. ledna 2012.
  8. ^ Pakrac 2011.
  9. ^ A b Amnesty International 1992.
  10. ^ A b C Milković a 16. ledna 2013.
  11. ^ Žarkov 2007, str. 150.
  12. ^ Seznam Večernji a 17. ledna 2011.
  13. ^ Centar za mir 2013.
  14. ^ Centar za mir a 28. listopadu 2013.
  15. ^ Državno odvjetništvo Republike Hrvatske 2013.
  16. ^ Rejstřík a 19. května 2008.

Reference

Zprávy
  • Engelberg, Stephen (3. března 1991). "Bělehrad posílá vojáky do města Chorvatsko". The New York Times. Archivováno z původního dne 2. října 2013.
  • Engelberg, Stephen (4. března 1991). „Srbsko-chorvatské zúčtování na jednom vesnickém náměstí“. The New York Times. Archivováno z původního dne 14. června 2013.
  • „HKDU traži odgovornost za zločine u logoru Bučju“ [HKDU hledá odpovědnost za zločiny v táboře Bučje]. Index.hr. 18. září 2004.
  • Grozdanić, Dragan (22. července 2010). „Za jednou izdajnik, za druge četnik“ [Zrádce pro některé, Chetnik pro jiné]. Novosti.
  • Teršelič, Vesna (15. ledna 2012). "Logor Bučje: 20. obljetnica oslobođenja zatočenika" [Tábor Bučje: 20. výročí osvobození zadržených] (PDF). Documenta. Archivovány od originál (PDF) dne 2013-12-28.
  • „Kapelica kao spomenik i poruka ljubavi i mira“ [Kaple jako památník a poselství lásky a míru]. pakrac.hr. 2011.
  • Milković, Vesna (16. ledna 2013). „Još uvijek se ništa ne zna o sudbini 32 osobe“ [Víra 32 lidí stále neznámá]. pozeska-kronika.hr.
  • „Kazneno prijavljeni osnivači logora Bučje“ [Zakladatelé tábora v Bučje]. Index.hr. 19. května 2008.
  • „Institucije nisu učinile dovoljno da se krivci za Bučje procesuiraju“ [Instituce neučinily dost pro stíhání osob odpovědných za Bučje]. Seznam Večernji. 17. ledna 2011.
Vědecké články
Knihy
Jiné zdroje