Provoz Neretva 93 - Operation Neretva 93 - Wikipedia
Operace Neretva '93 | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Část Chorvatsko-bosniacká válka | |||||||
![]() Přední linie v severní a střední Hercegovině na konci roku 1993 | |||||||
| |||||||
Bojovníci | |||||||
![]() | ![]() | ||||||
Velitelé a vůdci | |||||||
![]() ![]() ![]() | ![]() ![]() | ||||||
Zúčastněné jednotky | |||||||
![]() | |||||||
Síla | |||||||
5,000[1]–7,000[2] vojáci | Neznámý | ||||||
Ztráty a ztráty | |||||||
Asi 60 chorvatských civilistů, bojovníků a válečných zajatců |
Operace Neretva '93 byl Armáda Republiky Bosna a Hercegovina (ARBiH) operace proti Chorvatská rada obrany (HVO) v září 1993 na 200 km dlouhé frontě od Gornji Vakuf na jih od Mostar, jeden z jeho největších v roce, v oblastech, které byly zahrnuty do EU Chorvatská republika Herceg-Bosna. ARBiH nedosáhla svého cíle prorazit do údolí jižní Neretvy a porazit HVO v roce Hercegovina. Během operace byly v oblasti zabity desítky chorvatských civilistů Grabovica a Uzdol masakry.[3][4]
Úkon
Po většině z Gornji Vakuf byl zajat ARBiH v srpnu 1993, boje se obrátily k Prozor kde chorvatské a bosenské síly bojovaly během předchozích měsíců v okolních vesnicích. Ani jedna z nich neměla plnou kontrolu nad oblastí, takže obě strany strávily srpen a září bojem podél kopců a hřebenů poblíž Prozoru.[4]
V září 1993 zahájila bosenská vláda operaci Neretva, jednu z jejích dosud nejsložitějších snah, proti Chorvatská rada obrany (HVO). Jednotky z 1. místo, 3. místo, 4. místo a 6. Sbor Armáda Republiky Bosna a Hercegovina (ARBiH) byly podřízeny Sefer Halilović pro operaci. Jednotky ARBiH zahájily koordinované útoky proti chorvatským enklávám v Údolí Lašva a na celé konfrontační linii od jihu Gornji Vakuf po Jablanica, přes Mostar a dále na jih k Řeka Buna.[4] Jednotky 9. brigády, 10. brigády a 2. samostatného praporu, všechny podřízené 1. sboru ARBiH, byly vyslány z Sarajevo do sektoru Jablanica.[5] V oblasti Vitez při současném útoku ze severu a jihu v jednom bodě ARBiH prorazil linie HVO v Vitez, ale nakonec byli nuceni zpět.[4]
Mezi Prozorem a Jablanicí ARBiH posunula konfrontační linii mírně na západ a po několika dnech bojů postupovala na jih směrem k Mostaru. Útok ARBiH byl zaměřen na pevnost HVO Vrdi poblíž Řeka Neretva aby získal kontrolu nad severním a západním přístupem k Mostaru. V září 1993, po dělostřeleckém bombardování Vrdi, pěchota ARBiH na ni neúspěšně zaútočila a silám HVO se podařilo útok odrazit. V Mostaru došlo ke střetům sil ARBiH a HVO ve městě a jeho Bijelo Polje a Raštani předměstí. ARBiH dosáhl určitých omezených zisků útokem ven z města ve třech směrech. HVO odpověděl dělostřeleckou palbou 23. září ve východní části města, ovládanou ARBiH, a neúčinným protiútokem 24. září. Použití dělostřelectva ARBiH a HVO dále poškodilo město, ale ani jedna strana nezaznamenala významné zisky. Po několika dnech jednání bylo 3. října dohodnuto příměří.[4]
Masakry Grabovica a Uzdol
V noci z 8. na 9. září masakr na Grabovici došlo, když nejméně 9. chorvatských vesničanů na Grabovici bylo zabito členy 9. brigády a neidentifikovanými členy ARBiH.[6][7] Tři bojovníci, Nihad Vlahovljak, Haris Rajkić a Sead Karagić, byli odsouzeni za účast na vraždách.[7] O několik dní později, 14. září, ARBiH zahájil útok na východ od Prozoru. Během této ofenzívy došlo ve vesnici Uzdol k masakru Uzdol. 70-100 bosenských jednotek proniklo za obranné linie HVO a dosáhlo vesnice. Po dobytí velitelského stanoviště HVO pokračovaly jednotky v zabíjení.[8] Bylo oznámeno, že 29 chorvatských civilistů a jednoho válečného zajatce zabil Nezávislý prapor Prozor a příslušníci místní policie.[4]
Velitel ARBiH Sefer Halilović byl obžalován Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii na základě vyšší trestní odpovědnosti (čl. 7 odst. 3 statutu Tribunál ) a byl obviněn z jednoho porušení zákona a válečných zvyklostí (článek 3 - vražda) a nebyl shledán vinným.[9]
Následky
HVO si zachovala kontrolu nad oblastí kolem Prozoru a zajistila své síly vzadu v západním Mostaru. ARBiH se podařilo zajistit půdu mezi Jablanicí a Vrdi a převzít kontrolu nad silnicí z Grabovice přes Potoci a Vrapčići na severovýchod Mostaru.[10]
Viz také
Poznámky
- ^ ICTY 2005, str. 10.
- ^ ICTY 2005b, str. 58.
- ^ Thomas & Mikulan 2013, str. 27.
- ^ A b C d E F CIA 2002, str. 202-203.
- ^ „Rozsudek ve věci Prokurátor v. Sefer Halilovic“.
- ^ „Zabít všechny Chorvaty ve vesnici“.
- ^ A b „Trojici za Grabovicu 39 godina zatvora“.
- ^ CIA 2002, str. 203.
- ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2011-09-27. Citováno 2009-12-18.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
- ^ CIA 2002 203-204.
Reference
- Ústřední zpravodajská služba, Office of Russian and European Analysis (2002). Balkánská bitevní pole: Vojenská historie jugoslávského konfliktu, 1990–1995, svazek 1. Washington, D.C .: Central Intelligence Agency. ISBN 978-0-16-066472-4.
- Thomas, Nigel; Mikulan, Krunoslav (20. února 2013). Jugoslávské války (2): Bosna, Kosovo a Makedonie 1992 - 2001. Bloomsbury Publishing. ISBN 978-1-4728-0244-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hodžić, Šefko (23. března 2005). „Články od Sefka Hodžiče v novinách Oslobodjene od 15. ledna 1999 do 6. února 1999“. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii.
- Hodžić, Šefko (23. března 2005). „Výňatky z knihy, kterou napsal Sefko Hodzic, s názvem Otpecaceni Koverat (neuzavřená obálka)“. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii.