Časová osa historie LGBT - Timeline of LGBT history

Časovou osu intersexuální historie najdete na Časová osa historie intersexu. Transgender timeline viz Časová osa historie transgenderů.
Část série na
LGBT témata
      
lesbička ∙ gay ∙ bisexuální ∙ transgender
Portál LGBT.svg LGBT portál

Toto je a časová osa lesbiček, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT)Dějiny.


Před běžnou dobou

9. tisíciletí př. N. L. - 5. tisíciletí př. N. L

100th BCE - 50th century BCE

  • C. 9 600 př. N. L. - C. 5 000 př. N. L – Mezolit rockové umění v Sicílie líčí falický mužské postavy ve dvojicích, které byly interpretovány různě, včetně lovců, akrobatů, náboženských zasvěcenců a zobrazení mužského homosexuálního styku.[1][2]

9. tisíciletí př. N. L

90. př. N. L

  • C. 9000 př. N. L - The Ain Sakhri milenci je vyřezávaný, nejstarší známé zastoupení dvou osob účastnících se pohlavního styku. Pohlaví obou jedinců v soše není známo.[3]

8. tisíciletí př. N. L. - 2. tisíciletí př. N. L

70th BCE - 17th century BCE

  • C. 7 000 př. N. L. - př. 1700 př. N. L - Mezi sexuálními zobrazeními v Neolitický a Doba bronzová kresby a figurky ze Středomoří jsou, jak to popisuje jeden autor, „třetí sex „lidská postava s ženskými prsy a mužskými genitáliemi nebo bez rozlišování pohlavních charakteristik. V neolitické Itálii se ženské obrazy nacházejí v domácím kontextu, zatímco obrazy, které kombinují sexuální charakteristiky, se objevují na pohřbech nebo v náboženském prostředí. V neolitickém Řecku a na Kypru jsou čísla často dvojího pohlaví nebo bez identifikace sexuálních charakteristik.[4]

3. tisíciletí př. N. L

29. století BCE - 25. století BCE

  • C. 2900 př. N. L. - př. 2500 př. N. L - Pohřeb předměstí Praha V České republice je muž pohřben v oblečení obvykle vyhrazeném pro ženy. Archeologové spekulují, že pohřeb odpovídá transgender osobě nebo někomu třetího pohlaví.[5]

24. století př. N. L

23. století BCE nebo 23. století BCE - 22. století BCE

2. tisíciletí př. N. L

18. století př. N. L

15. století BCE - 12. století BCE

„Pokud muž řekne jinému muži, ať už soukromě, nebo ve rvačce:„ Vaše žena je promiskuitní; sám proti ní vznesu obvinění, “ale není schopen toto obvinění doložit a nedokáže to, musí být převezen, být odsouzen k měsíční tvrdé práci pro krále, být odříznut a zaplatit jeden talent olova. “

— Kodex Assura, §18

„Pokud si muž tajně začal říkat o svém sousedovi slovy:„ Dovolil mužům, aby s ním měli sex, “nebo mu při hádce řekl v přítomnosti ostatních:„ Muži s vámi mají sex, “a pak, "Sám proti tobě vznesu obvinění," ale pak není schopen toto obvinění doložit a nedokáže to, že člověk má být pilován, odsouzen k měsíční tvrdé práci pro krále, odříznut a zaplatit jeden talent olova. “

— Kodex Assura, §19

„Pokud měl muž sex se svým sousedem, byl obviněn a odsouzen, je třeba ho považovat za poskvrněného a udělat z něj eunucha.“

— Kodex Assura, §20

„Pokud muž poruší svou vlastní matku, jedná se o trestný čin hrdelní. Pokud muž poruší svou dceru, jedná se o trestný čin hrdelní.

— Kodex Assura, §189

1. tisíciletí př. N. L

10. století př. N. L. - 6. století př. N. L

  • C. 1000 př. N. L. - př. 500 př. N. L - The Vendidad data z tohoto období[20][21] a v textu uvádí následující:

"Ahura Mazda odpověděl: „Muž, který leží s lidstvem, jako muž leží s ženami, nebo jako žena, leží s lidstvem, je muž, který je Daeva; toto je muž, který uctívá Daevy, to je muž milenec Daevů, což je ženská milenka Daevů, to je manželka Daevů; to je muž, který je tak špatný jako Daeva, který je v celém svém bytí Daeva; toto je muž, který je Daevou před smrtí a po smrti se stává jedním z neviditelných Daevů: stejně tak je i on, ať už s lidstvem ležel jako lidstvo nebo jako žena. ““[22]

— Avesta, Vendidad „Fargard 8. Pohřby a očista, nezákonný sex, oddíl V (32) Protiprávní chtíče.

Vinného může zabít kdokoli bez rozkazu Dastur a touto popravou může být vykoupena běžná trestná činnost.[22]

7. století př. N. L

  • C. 700 př. N. L - Zvyk kastrovat homosexuální (a přímí) otroci a domácí služebníci Anshan ze dobytých území Novoasyrská říše a Střední říše.[23]
  • C. 630 př – Dorian aristokrati v Kréta přijmout formální vztahy mezi dospělými aristokraty a dospívajícími chlapci; nápis z Kréty je nejstarším záznamem o sociální instituci paiderastia mezi Řeky[24] (vidět Krétské pederasty ). Manželství mezi muži v Řecku nebylo právně uznáno, ale muži by mohli navazovat celoživotní vztahy paiderastia („pederasty“ bez pejorativních konotací anglického slova). Tato partnerství se neliší od heterosexuálních manželství, kromě toho, že starší osoba sloužila jako pedagog nebo mentor.[25]
  • Sappho, řecký lyrický básník narozený na ostrově Lesbos, se narodil v letech 630–612 př. n. l. a zemřel kolem roku 570 př. n. l. Alexandrijci ji zařadili na seznam devíti lyrických básníků. Byla proslulá svými lesbickými tématy, přičemž její jméno a jméno své vlasti dalo přesně definovat lesbismus (a méně používaný výraz „sapphism“). Byla vyhoštěna c. 600 př. N. L. Nesouvisí s lesbismem. Později jí bylo dovoleno vrátit se.

6. století př. N. L

  • C. 540 - 530 př. N. L - Nástěnné malby z Etruské Hrob býků (Italština: Tomba dei Tori), nalezený v roce 1892 v Monterozzi pohřebiště, Tarquinia, líčí homosexuální styk. Hrobka je pojmenována pro dvojici býků, kteří sledují lidské sexuální scény, jeden mezi mužem a ženou a druhý mezi dvěma muži; to může být apotropaický, nebo ztělesňují aspekty cyklu regenerace a posmrtného života. Tříkomorová hrobka byla napsána jménem zemřelého, pro kterého byla původně postavena, Aranth Spurianas nebo Arath Spuriana, a také zobrazuje Achilles zabití trojského prince Troilus, spolu s údaji o Apollo kult.[26]
  • 521 - The Achaemenidská říše ukřižování Polykraty a potlačuje pederasty Samos, což způsobuje pederastické básníky Ibycus a Anacreon uprchnout ze Samosu.[27][28]

6. století př. N. L. - 4. století

  • C. 538 - 330 př. N. L - The Kniha Leviticus je psáno v tomto období a v textu uvádí:

„Nebudete lhát s mužem jako se ženou; je to ohavnost.“[29]

— Tóra / bible, Kniha Leviticus, Kapitola 18, Verše 22

„Jestliže muž leží u muže jako u ženy, oba se dopustili ohavnosti; budou usmrceni; jejich krev je na nich.“[30]

— Tóra / bible, Kniha Leviticus, Kapitola 20, Verše 13

5. století př. N. L

4. století př. N. L

  • 385 př - Platón publikuje Symposium ve kterém Phaedrus, Eryximachus, Aristofanes a další řečtí intelektuálové tvrdí, že láska mezi muži je nejvyšší formou, zatímco sex se ženami je chlípný a utilitární.[33] Socrates se však liší.[34] Když je sveden krásou, předvádí extrémní sebeovládání Alcibiades.[35]
  • 350 př. N. L - Platón publikuje Zákony ve kterém aténský cizinec a jeho společníci kritizují homosexualitu jako chlípnou a špatnou pro společnost, protože nepropaguje tento druh a může vést k nezodpovědným občanům.[36]
  • 346 př. N. L - Aeschines mluvený projev Proti Timarchovi v procesu s prostitucí mužů odhaluje aténské postoje k homosexualitě.[37]
  • 338 př. N. L - The Posvátná skupina Théb, dříve neporažený elitní prapor složený ze sto padesáti pederastických párů, je zničen silami Filip II. Makedonský který naříká nad jejich ztrátou a chválí jejich čest.[38]
  • 330 př. N. L – Bagoas, oblíbený katamit králi Darius III, se stává králem Catamite Alexander III Makedonský.[23][39]

3. nebo 2. století př. N. L

1. století př. N. L

  • C. 90. - 80. př. N. L – Quintus Lutatius Catulus byl mezi kruhem básníků, kteří dělali krátké, lehké Helénistické básně módní v pozdní republika. Oba jeho přeživší epigramy oslovit muže jako předmět touhy, což signalizuje novou homoerotickou estetiku v římské kultuře.[42]
  • 57 - 54 př. N. L – Catullus píše Carmina, včetně milostných básní pro Juventius, chlouba sexuální zdatnosti s mládeží a násilných invektiv proti „pasivním“ homosexuálům.
  • C. 50 př. N. L - The Lex Julia de vi publica, a Římská republika byl přijat zákon definující znásilnění jako vynucené sexování proti „chlapci, ženě nebo komukoli“ a násilník byl podroben popravě. Muži, kteří byli znásilněni, byli osvobozeni od ztráty právního nebo sociálního postavení, kterou utrpěli ti, kteří své tělo předali k užívání pro potěšení ostatních; mužský prostitutka nebo bavič byl infamis a vyloučeni z právní ochrany poskytované občanům v dobrém stavu. Ze zákona, a otrok nemohlo být znásilněno; byl považován za majetek a ne legálně osoba. Majitel otroka však mohl násilníka stíhat za škodu na majetku.[43][44][45][42]
  • 46 – Lucius Antonius, obviňuje bratr Marka Antonia Gaius Octavius za to, že se „oddal Aulus Hirtius v Španělsko za tři sta tisíc sesterce."[46]
  • 44 - Po atentát z Diktátor a Konzul Gaius Julius Caesar, Gaius Octavius ​​je veřejně jmenován v Caesarově vůli jako jeho adoptivní syn a dědic. Podle Mark Antony, obvinil, že Octavius ​​si vysloužil adopci Caesarem prostřednictvím sexuálních laskavostí.[46]
  • 42 - 39 př. N. L – Virgil píše Eklogy, s Eclogue 2, pozoruhodný příklad homoerotické latinské literatury.
  • 27 př. N. L - The římská říše je zřízena podle pravidla Augustus. K prvnímu zaznamenanému manželství osob stejného pohlaví došlo za jeho vlády, homosexuální prostituce je zdaněna, a pokud je někdo přistižen při sexuální pasivitě s jiným mužem, římský občan by mohl přijít o občanství.[47]
  • 26, 25 a 18 př. N. L – Tibullus píše své elegie s odkazy na homosexualitu.

Společná doba

1. tisíciletí

1. století

  • 5 –15 n. L - The Warrenův pohár je vyroben - římský stříbrný pohár na pití zdobený reliéfem se dvěma obrazy mužských aktů stejného pohlaví.
Nástěnná malba ženského páru z předměstských lázní v Pompejích
Publius Cornelius Tacitus píše Germania. v Germania, Tacitus píše, že trest pro ty, kteří se účastní "tělesné hanby" mezi Germánské národy je „dusit se v blátě a bažinách pod hromadou překážek“. Tacitus také píše Germania že germánští váleční náčelníci a jejich družiny budou „v dobách míru, krásy a v dobách války obranou“. Tacitus později napsal Germania že kněží z Švábská subkmen, Naharvali[51] nebo Nahanarvali, kteří se „oblékají jako ženy“, aby plnili své kněžské povinnosti.[52]

2. století

2. století - 3. století

3. století

  • 218 – 222 - římský císař Elagabalus začíná panovat. V různých dobách si Elagabalus vezme pět žen a muže jménem Zoticus, sportovce Smyrna, na bohatém veřejném obřadu v Římě;[56] ale nejstabilnější vztah Syřana je s vozatajem Hieroklem a Cassius Dio říká, že Elagabalus byl potěšen tím, že byl nazýván Hieroklovou milenkou, manželkou a královnou.[57] Císař nosí make-up a paruky, dává přednost tomu, aby se mu říkalo dáma a ne pán, a nabízí obrovské částky každému lékaři, který jim může poskytnout vagínu;[58][57] z tohoto důvodu je císař některými spisovateli považován za ranou transgender postavu a jeden z prvních zaznamenaných jako hledající chirurgická změna pohlaví.[58][57][59][60]
  • 222 – 235 - římský císař Severus Alexander deportovaní homosexuálové, kteří byli aktivní ve veřejném životě. Podle Christius, Alexander zvýšil tresty za homosexualitu v celé EU římská říše. Podle Augustan History, Alexander rozhodl, že daně z pasáků, prostitutek a exoleti by neměly být ukládány do veřejné peněženky; místo toho nařídil, že tyto daně by měly být použity na obnovení divadlo Marcellus, Circus Maximus, amfiteátr a stadion Domicián v Campus Martius. Podle Ælius Lampridus Alexander dokonce uvažoval o nezákonnosti mužské prostituce.[61][62][42][samostatně publikovaný zdroj ]
  • 244 – 249 - římský císař Marcus Julius Philippus buď se pokusil postavit mimo zákon nebo mužská prostituce skrze římská říše.[36]

4. století

  • 305 – 306 – Rada Elvira (Nyní Granada, Španělsko). Tato rada zastupovala západoevropskou církev a mimo jiné vylučovala právo na přijímání.
  • 314 – Rada Ancyry (Nyní Ankara, Krocan). Tato rada zastupovala východoevropskou církev a vylučovala Svátosti po dobu 15 let nesezdaným mužům mladším 20 let, kteří byli chyceni v homosexuálních činech, a vyloučili muže na celý život, pokud byl ženatý a byl starší 50 let.
  • 306 – 337 - The Život Konstantina zmiňuje chrám v Aphaca v Fénicie, na vzdáleném summitu hory Libanus, který využívají zženštilí homosexuální pohanští kněží, a říká, že tento chrám byl zničen příkazem Římský císař Constantine I.. Rovněž uvádí, že Constantine přijal zákon nařizující vyhlazení zženštilých homosexuálních pohanských kněží v roce Egypt.[63][42]
  • 337 – Constantius II a Constans I. stát se 62. císař z římská říše. Během své vlády se oba zapojili do vztahů osob stejného pohlaví.[64][65][66]
  • 342 - Římští císaři Constantius II. A Constans I. vydávají následující císařský výnos pro Římskou říši:[67][68]

„Když se muž ožení způsobem ženy, ženy, která se má zříci mužů, co si přeje, když sex ztratil veškerý svůj význam; když je zločin ten, o kterém není výhodné vědět; když se Venuše změní na jiná forma; když je láska hledána a nenalezena? Nařizujeme, aby vznikly stanovy, aby zákony byly vyzbrojeny mstícím mečem, aby tyto neslavné osoby, které jsou nyní nebo které mohou být dále, mohly být podrobeny mimořádnému trestu. "

— Theodosianův zákoník 9.7.3
  • 350 - Římský císař Constans I. je zavražděn.
  • 361 - Římský císař Constantius II umírá.
  • C. 380s – Ammianus Marcellinus publikuje Res Gestae. v Res Gestae, Marcellinus píše, že Peršané „jsou extravagantně dáváni do venery a jsou stěží spokojeni s množstvím konkubín; nejsou daleko od nemorálních vztahů s chlapci.“ Také v Res Gestae, Marcellinus píše, že „Dozvěděli jsme se, že tito Taifali byli hanební lidé, tak potopení v životě hanby a obscénnosti, že v jejich zemi jsou chlapci spojeni s muži ve svazku nesmrtelné touhy, aby konzumovali květ svého mládí ve znečištěném styku těchto milenců. “[69][70]
  • 390 - Římští císaři Valentinian II, Theodosius I. a Arcadius vydat následující císařské výnosy pro Římskou říši:[71]

„Nemůžeme tolerovat město Řím Matka všech ctností, která je déle znečištěna kontaminací mužského zženštilosti, nemůžeme ani dopustit, aby lidé agrární sílu, která sestupuje od zakladatelů, jemně rozbili, a tím způsobili hanbu staletím našich zakladatelů a knížata Orientius, draho, milovaní a oblíbení. Vaše chvályhodná zkušenost proto potrestá mezi mstícími se plameny, v přítomnosti lidí, jak to vyžaduje hrubost zločinu, všichni ti, kteří se vydali do hanby odsuzovat své mužné tělo, transformované do ženského těla, nést praktiky vyhrazené pro druhé pohlaví, které se nijak neliší od žen, se provádějí - jak se stydíme říci - z mužských nevěstinců, aby všichni věděli, že dům mužské duše musí být pro všechny posvátný a ten, kdo je bázlivý opouští své vlastní pohlaví, nemůže aspirovat na pohlaví jiného, ​​aniž by podstoupil nejvyšší trest. “

— Collatio Mosaic a římské zákony[42]

„Všechny osoby, které mají hanebný zvyk odsuzovat mužské tělo a které se účastní ženského únosu na utrpení mimozemského sexu (protože se zdá, že se neliší od žen), odčiní trestný čin tohoto druhu za pomstu v plamenech pohled na lidi. “

— Theodosianův zákoník 9.7.6
  • 390 – 405 – Nonnus ' Dionysiaca je poslední známý kus západní literatury téměř 1000 let na oslavu homosexuální vášně.[36]

6. století

"V trestních věcech probíhá veřejné stíhání podle různých zákonů, včetně Lex Julia de adulteris „… který trestá smrtí nejen ty, kteří porušují manželství druhých, ale i ti, kdo se odváží páchat odporné chtíče s muži.“

— Instituty IV. xviii .4, Orgán občanského práva

7. století

  • 654 - The Visigothic Kingdom kriminalizoval sodomii a trestem za ni je kastrace. Jedná se o první evropský sekulární zákon, který kriminalizuje sodomii.[79][80]
  • 693 - V Iberii, vizigótský vládce Egica Hispania a Septimania požadovali, aby církevní rada čelila výskytu homosexuality v Království. The Šestnáctá rada Toleda vydal prohlášení v reakci, které přijalo Egica, v němž uvádí, že homosexuální činy budou trestány kastrace, vyloučení z Společenství, stříhání vlasů, sto řas a vyhoštění do vyhnanství.[81]

8. století

9. století

2. tisíciletí

11. století

  • 1007 - Dekret z Burchard of Worms srovnává homosexuální činy se sexuálními přestupky jako např cizoložství a tvrdí proto, že by to mělo být stejné pokání (obvykle půst ).[36]
  • 1051 – Peter Damian píše pojednání Liber Gomorrhianus, ve kterém obhajuje přísnější tresty pro kleriky, kteří neplní svou povinnost proti „neřestem přírody“.[83]
  • 1061 - Pedro Dias a Muño Vandilas jsou oddáni knězem v kapli v kostele Království León.[84]
  • 1100 – Ivo z Chartres snaží se přesvědčit Papež Urban II o rizicích homosexuality. Ivo obvinil Rodolfa, arcibiskupa Prohlídky, o přesvědčení francouzského krále, aby jmenoval jistého Giovanniho biskupem v Orléans. Giovanni byl dobře známý jako Rodolfův milenec a měl vztahy se samotným králem, což se král otevřeně chlubil. Papež Urban to však nepovažoval za rozhodující skutečnost: Giovanni vládl jako biskup téměř čtyřicet let a Rodolfo byl i nadále dobře známý a respektovaný.[85]

12. století

13. století

  • 1232 – Papež Řehoř IX začíná Výslech v italských městských státech. Některá města požadovala vyhoštění a / nebo amputace jako tresty za sodomity s prvním a druhým přestupkem a upálení za třetí nebo obvyklé pachatele.[Citace je zapotřebí ]
  • 1260 - V Francouzské království „sodomité, kteří se dopustili prvního trestného činu, ztratili varlata, druhí pachatelé ztratili příslušníka a třetí pachatelé byli spáleni. Ženy chycené při činech osob stejného pohlaví mohly být také zmrzačeny a popraveny.[36]
  • 1265 – Tomáš Akvinský tvrdí, že sodomie je v žebříčku hříchů chtíče na druhém místě za bestialitou.
  • 1283 - The Coutumes de Beauvaisis diktáty, které usvědčily sodomity, by měly být nejen spáleny, ale také to, že jejich majetek propadne.

14. století

  • 1308–14 – Filip IV nařizuje zatčení všech Templáři na základě obvinění z kacířství, modlářství a sodomie, ale tato obvinění jsou pouze záminkou, jak se zmocnit bohatství řádu. Vedoucí řádů jsou 18. března 1314 odsouzeni k smrti a upáleni na hranici Notre Dame.
  • 1321 - Dante Peklo umístí sodomity do sedmého kruhu.
  • 1327 - Sesazený král Edward II Anglie je zabit, údajně vynucením rozžhaveného pokeru přes konečník. Edward II měl v minulosti konflikt s šlechtou, která opakovaně vyhnala svého bývalého milence Piers Gaveston, Hrabě z Cornwallu.[Citace je zapotřebí ]
  • 1347 - Rolandino Roncaglia je souzen za sodomii, událost, která v Itálii způsobila senzaci. Přiznal, že „nikdy neměl pohlavní styk, ani se svou ženou, ani s žádnou jinou ženou, protože nikdy nepociťoval tělesný apetit a nikdy nemohl mít erekci svého mužného člena“. Poté, co jeho žena zemřela na mor, Rolandino začal prostituovat a měl na sobě ženské šaty, protože „protože má ženský vzhled, hlas a pohyby - ačkoli nemá ženský otvor, ale má mužského člena a varlata - mnoho lidí ho považovalo za být ženou kvůli jeho vzhledu “.[86]
  • 70. léta 20. století - Jan van Aersdone a Willem Case byli dva muži popraveni v roce Antverpy v 70. letech 20. století. Obvinění proti nim bylo pohlavní styk stejného pohlaví, který byl nezákonný a tvrdě urážen středověká Evropa.[Citace je zapotřebí ] Aersdone a Case vynikají, protože záznamy o jejich jménech přežily. Jedním z dalších párů, kteří byli podle jména stále známí ze 14. století, byli Giovanni Braganza a Nicoleto Marmagna z Benátky.[87]
  • 1395 – John Rykener, známý také jako Johannes Richer a Eleanor, byl a transvestit prostitutka pracuje hlavně v Londýn (u Cheapside ), ale také aktivní v Oxford. Byl zatčen v roce 1395 pro cross-dressing a vyslýchán.

15. století

  • 1424 – Bernardino ze Sieny kázal tři dny v Florencie, Itálie, proti homosexualitě a jiným formám chtíče, které vyvrcholily hranicí, ve které pro zkrášlení spalovaly kosmetiku, paruky a nejrůznější předměty. Vyzývá k sodomity být vyloučeni ze společnosti a tato kázání spolu s opatřeními jiných duchovních té doby posilují názor proti homosexuálům a povzbuzují úřady, aby zvýšily míru pronásledování[88]
  • 1431 – Nezahualcoyotl, Tlatoani z Texcoco, uzákonil zákony, které z homosexuality učinily trest smrti zavěšením v Texcoco.[89][90]
  • 1432 - Ve Florencii je založena první organizace, která má konkrétně stíhat sodomii, „Noční úředníci“, kteří v průběhu příštích 70 let zatknou přibližně 10 000 mužů a chlapců, přičemž uspějí ve vězení asi 2 000, přičemž většina pak platí pokuty.
  • 1436 – Royal Noble Consort Sun je vykázán z Joseon soudu poté, co se zjistilo, že spala se svou služebnou. Oficiální dekret obviňuje její degradaci z přijímání návštěv bez souhlasu jejího manžela a instruování jejích služebných zpívat mužské písně.[91]
  • 1451 – Papež Mikuláš V. umožňuje papežské inkvizici pronásledovat muže, kteří praktikují sodomii.
  • 1471 – 1493 - Podle Garcilaso de la Vega je Skutečné recenze Inků, za vlády Sapa Inca Topa Inca Yupanqui nebo Túpac Inca Yupanqui, pronásledoval homosexuály. Yupanquiho generál Auqui Tatu upálil zaživa na veřejném náměstí všechny ty, pro které existovaly dokonce nepřímé důkazy o sodomii v údolí [H] acari, hrozící spálením celých měst, pokud by se někdo sodomie zúčastnil. v Chincha Yupanqui spálil zaživa velké množství a strhával jejich domy a všechny stromy, které zasadili.[92]
  • 1475 - V Peru, kronika psaná pod vládou Capaca Yupanquiho popisuje pronásledování homosexuálů veřejným pálením a ničením domovů (tento postup je obvykle vyhrazen pro dobyté kmeny).
  • 1476 - Florentské soudní záznamy z roku 1476 to ukazují Leonardo da Vinci a další tři mladí muži byli obviněni sodomie dvakrát a osvobozen.[93]
  • 1483 - The Španělská inkvizice začíná. Sodomité byli ukamenováni, kastrováni a spáleni. V letech 1540 až 1700 bylo za sodomii stíháno více než 1600 lidí.[36]
  • 1492 – Desiderius Erazmus píše sérii milostných dopisů kolegovi mnichovi v klášteře v nizozemském Steynu.[94]
  • 1494 – Girolamo Savonarola kritizuje populaci Florencie za její „hrozné hříchy“ (hlavně homosexualitu a hazardní hry) a vybízí je, aby se vzdali svých mladých a bezvousých milenců.
  • 1497 - Ve Španělsku Král Aragona Ferdinand a Královna Kastilie a León Isabella posílit zákony sodomie, které dosud platily pouze ve městech. Zvyšuje se závažnost trestného činu, který se rovná zradě nebo kacířství, a snižuje se množství důkazů požadovaných pro odsouzení, přičemž k získání přiznání je povoleno mučení. Rovněž je zabaven majetek obžalovaného.

15. století - 16. století

  • 1493 – 1525 - Podle Garcilaso de la Vega Skutečné recenze Inků, za jeho vlády, Sapa Inca Huayna Capac pouze „popřát“ lidem Tumbez vzdát se sodomie a nepřijal žádná opatření proti Matně, která „praktikovala sodomii otevřeněji a nestydatěji než všechny ostatní kmeny“.[92]

16. století

  • 1502 - Italský umělec je obviněn Sandro Botticelli na základě sodomie.[95]
  • 1512 - Vzpoura Compagnacci ve Florencii
  • 1513 – Vasco Núñez de Balboa, conquistador v dnešní Panamě je popisován jako házení čtyřiceti homosexuálních indiánů ke svým psům.[96]
  • 1523 - První z několika obvinění ze sodomie vznesených proti florentskému umělci Benvenuto Cellini.[97]
  • 1532 - The Svatá říše římská činí sodomii trestanou smrtí.[36] Florentský umělec Michelangelo začíná psát více než 300 milostných básní věnovaných Tomasso dei Cavalieri.[98]
  • 1533 - Králi Jindřich VIII projde Zákon o bugery 1533 díky čemuž se po celé Anglii trestá anální styk a zoofilie smrtí.[99]
  • 1542 - Alvar Nuñez Cabeza de Vaca ve své publikaci dokumentuje sňatky stejného pohlaví a muže, „kteří se oblékají jako ženy a vykonávají úřad žen, ale používají luk a nesou velké náklady“ mezi domorodým americkým kmenem ve své publikaci, Cesta Alvara Nuñeze Cabeza de Vaca a jeho společníků z Floridy do Pacifiku 1528–1536.
  • 1543 - Henry VIII dává královský souhlas Zákony ve Walesu z roku 1542, prodloužení kočárek zákon do Walesu.
  • 1553 – Mary Tudor na anglický trůn a ruší všechny zákony, které přijal Jindřich VIII Anglická reformace 30. let.
  • 1558–1563 – Elizabeth I. obnovuje staré zákony Jindřicha VIII., včetně Zákon o bugery 1533.[36]
  • 1561 - proces Wojciecha z Poznania, který se oženil se Sebastianem Słodownikem a žil s ním 2 roky v Poznaň. Oba měli partnerky. Po svém návratu do Krakov, oženil se s Wawrzyniec Włoszek. Wojciech, považovaný ve veřejném mínění za ženu, byl upálen za „zločiny proti přírodě“.[100]

17. století

18. století

19. století

Hlavní článek: Časová osa historie LGBT, 19. století

20. století

Hlavní článek: Časová osa historie LGBT, 20. století

3. tisíciletí

21. století

Hlavní článek: Časová osa historie LGBT, 21. století

Viz také

Reference

  1. ^ Mussi, Margherita (31. října 2001). Earliest Italy: an Overview of the Italian Paleolithic and Mesolithic. Kluwer Academic. str. 343–344. ISBN  978-0-306-46463-8.
  2. ^ A b Schott, Landon (2016). „Na začátku: sexuální historie“. Povědomí o homosexuálech: Objevování srdce Otce a mysli Krista o sexualitě. Austin, Texas: Famous Publishing. ISBN  978-1942306481.
  3. ^ Dějiny světa −7, BBC.co.uk, přístup k červenci 2010
  4. ^ Talalay, Lauren E. (2005). „Gendered Sea: Ikonografie, pohlaví a středomořská prehistorie“. Archeologie středomořského pravěku. Blackwell. str. 130–148, zejména str. 136. ISBN  978-0-631-23267-4.
  5. ^ "Hrob doby kamenné transsexuál vyhloubený v Praze". Archeologická zpravodajská síť. České pozice. 5. dubna 2011. Archivovány od originál dne 4. února 2014.
  6. ^ Greenberg, David F. (2008). Konstrukce homosexuality. University of Chicago Press. ISBN  978-0-226-21981-3.
  7. ^ Parkinson, R. B. (1995). "'Homosexuální literatura o touze a středním království ". Journal of Egyptian Archaeology. 81: 57–76. JSTOR  3821808.
  8. ^ Montserrat, Dominiku (2000). Achnaton: Historie, fantasy a starověký Egypt. Routledge. ISBN  978-1-134-69034-3.
  9. ^ Když píše o homosexualitě, Meskell tomu říká „Další dobře zdokumentovaný příklad“ Meskell, Lynn (1999). Archaeologies of Social Life: Age, Sex, Class Etcetra in Ancient Egypt. Wiley-Blackwell. p. 95. ISBN  978-0-631-21298-0.
  10. ^ Více podrobností na [1] & [2]
  11. ^ A b „[PDF] Konstrukce homosexuality - PDF ke stažení zdarma“. pdfsecret.com.
  12. ^ Homoeroticism in the Biblical World: A Historical Perspective, Martti Nissinen, Fortress Press, 2004, p. 24–28
  13. ^ Halsall, Paul. „Kodex Assury“. Projekt zdrojových knih historie internetu. Fordham University. Archivovány od originál dne 11. září 2015. Citováno 16. listopadu 2015.
  14. ^ The Nature Of Homosexuality, Erik Holland, strana 334, 2004
  15. ^ „Zdrojové knihy historie internetu“.
  16. ^ Wilhelm, Amara Das (18. května 2010). Tritiya-Prakriti: Lidé třetího pohlaví. ISBN  9781453503164.
  17. ^ Pritchard, str. 181.
  18. ^ Práva homosexuálů nebo křivdy: Průvodce křesťanů po homosexuálních otázkách a službě, Mike Mazzalonga, 1996, s. 11
  19. ^ „Homosexualita na starověkém Blízkém východě, za Egyptem, Bruce Gerig na starověkém Blízkém východě, za Egyptem“. epistle.us.
  20. ^ Rose, Jenny (2014). "Dodatek 1". Zoroastrianismus: Úvod. IB Tauris. ISBN  9780857735485.
  21. ^ Boyce, Mary (2001). Zoroastriáni: jejich náboženská víra a praxe. Psychologie Press. p. 40. ISBN  9780415239028.
  22. ^ A b „Vendidad: Fargard 8“ [oddíl V (32) Protiprávní chtíče.]. Avesta.
  23. ^ A b Wilhelm, Amara Das (8. května 2014). „Časová osa světových dějin gayů“. Sdružení gayů a lesbiček Vaishnava. Archivovány od originál dne 25. února 2017.
  24. ^ Kenneth Dover, Greek Homosexuality (Harvard University Press, 1978, 1898), pp. 205–7
  25. ^ Boswell, John (1994). Same-Sex Unions in Pre-Modern Europe. New York: Vintage Books
  26. ^ Stephan Steingräber, Abundance of Life: Etruscan Wall Painting (Getty Publications, 2006), pp. 67, 70, 91–92; Otto Brendel, Etruscan Art, translated by R. Serra Ridgway (Yale University Press, 1978, 1995), pp. 165–170; Fred S. Kleiner, A History of Roman Art (Wadsworth, 2007, 2010), p. xxxii.
  27. ^ Dynes, Wayne R.; Donaldson, Stephen (20 October 1992). Homosexuality in the Ancient World. Taylor & Francis. ISBN  9780815305460 - prostřednictvím Knih Google.
  28. ^ Dynes, Wayne R. (22 March 2016). Encyclopedia of Homosexuality. Routledge. ISBN  9781317368120 - prostřednictvím Knih Google.
  29. ^ Leviticus 18:22
  30. ^ Leviticus 20:13
  31. ^ Dynes, Wayne R. (22 March 2016). Encyclopedia of Homosexuality. Routledge. ISBN  9781317368120 - prostřednictvím Knih Google.
  32. ^ Herodotus (15 May 2010). Historie. University of Chicago Press. ISBN  9780226327754 - prostřednictvím Knih Google.
  33. ^ Plato. "Symposium". Symposium 189c. Citováno 18. září 2011.
  34. ^ Plato. "Symposium 201d". Symposium.
  35. ^ Plato. "Symposium 214e". Symposium.
  36. ^ A b C d E F G h i j k l m Fone, Byrne R. S. (2000). Homophobia: a history. New York: Metropolitní knihy. ISBN  0-8050-4559-7.
  37. ^ Joseph Roisman, Ancient Greece from Homer to Alexandria, Blackwell, 2011
  38. ^ Haggerty, George E. (2000). Gay histories and cultures: an encyclopedia. Taylor & Francis. p. 418. ISBN  978-0-8153-1880-4.
  39. ^ ...with whom Darius was intimate and with whom Alexander would later be intimate... "Quintus Curtius Rufus "(BOOK VI. 5.23)
  40. ^ Thomas A.J. McGinn, Prostitution, Sexuality and the Law in Ancient Rome (Oxford University Press, 1998), pp. 140–141; Amy Richlin, Zahrada Priapus: Sexualita a agresivita v římském humoru (Oxford University Press, 1983, 1992), pp. 86, 224; John Boswell, Christianity, Social Tolerance, and Homosexuality: Gay People in Western Europe from the Beginning of the Christian Era to the Fourteenth Century (University of Chicago Press, 1980), pp. 63, 67–68; Craig Williams, Roman Homosexuality: Ideologies of Masculinity in Classical Antiquity (Oxford University Press, 1999), str. 116.
  41. ^ Ben Nusbaum, "Some Myths and Anomalies in the Study of Roman Sexuality," in Same-Sex Desire and Love in Greco-Roman Antiquity and in the Classical Tradition (Haworth Press, 2005), p. 231.
  42. ^ A b C d E F Cantarella, Eva (20 October 2017). Bisexuality in the Ancient World. Yale University Press. ISBN  978-0300093025 - prostřednictvím Knih Google.
  43. ^ Strávit 48.6.3.4 and 48.6.5.2.
  44. ^ Richlin, "Not before Homosexuality," pp. 562–563. Viz také Strávit 48.5.35 [34] on legal definitions of rape that included boys.
  45. ^ Richlin, "Not before Homosexuality," pp. 558–561.
  46. ^ A b Suetonius, Augustus 68, 71
  47. ^ Myers, JoAnne (19 September 2013). Historical Dictionary of the Lesbian and Gay Liberation Movements. Strašák Press. ISBN  9780810874688 - prostřednictvím Knih Google.
  48. ^ Younger, John (7 October 2004). Sex in the Ancient World from A to Z. Routledge. ISBN  9781134547029 - prostřednictvím Knih Google.
  49. ^ Ornamentis Augustarum: Suetonius, Life of Nero 28–29, discussed by Craig A. Williams, Římská homosexualita (Oxford University Press, 1999), str. pp. 284, 400, 424.
  50. ^ Dio Cassius, Epitome of Book 68.6.4; 68.21.2–6.21.3
  51. ^ For the spelling, see Hans-Werner Goetz, Jörg Jarnut, Walter Pohl (eds.), Regna and Gentes: The Relationship Between Late Antique and Early ... (2003, ISBN  9004125248), page 62.
  52. ^ "Homosexuality and the Weerdinge Bog Men". www.connellodonovan.com. Archivovány od originál on 27 October 2016.
  53. ^ A b Prioreschi, Plinio (20 October 1996). A History of Medicine: Roman medicine. Horatius Press. ISBN  9781888456035 - prostřednictvím Knih Google.
  54. ^ "Internet History Sourcebooks Project". sourcebooks.fordham.edu. Archivovány od originál on 19 October 2016.
  55. ^ Younger, John (7 October 2004). Sex in the Ancient World from A to Z. Routledge. ISBN  9781134547029 - prostřednictvím Knih Google.
  56. ^ Augustan History, Life of Elagabalus 10
  57. ^ A b C Varner, Eric (2008). "Transcending Gender: Assimilation, Identity, and Roman Imperial Portraits". Memoirs of the American Academy in Rome. Doplňkový svazek. Ann Arbor, Michigan: University of Michigan Press. 7: 200–201. ISSN  1940-0977. JSTOR  40379354. OCLC  263448435. Elagabalus is also alleged to have appeared as Venus and to have depilated his entire body. ... Dio recounts an exchange between Elagabalus and the well-endowed Aurelius Zoticus: when Zoticus addressed the emperor as 'my lord,' Elagabalus responded, 'Don't call me lord, I am a lady.' Dio concludes his anecdote by having Elagabalus asking his physicians to give him the equivalent of a woman's vagina by means of a surgical incision.
  58. ^ A b Tess deCarlo, Trans History (ISBN  1387846353), page 32
  59. ^ Godbout, Louis (2004). "Elagabalus" (PDF). GLBTQ: An Encyclopedia of Gay, Lesbian, Bisexual, Transgender, and Queer Culture. Chicago: glbtq, Inc. Citováno 6. srpna 2007.
  60. ^ Benjamin, Harry; Green, Richard (1966). The Transsexual Phenomenon, Appendix C: Transsexualism: Mythological, Historical, and Cross-Cultural Aspects. New York: The Julian Press, Inc. Archived from originál dne 17. července 2007. Citováno 3. srpna 2007.
  61. ^ A b "A History of Homophobia: 3 The Later Roman Empire & The Early Middle Eages". rictornorton.co.uk. Archivovány od originál on 21 January 2017.
  62. ^ Hirschfeld, Magnus (20 October 2017). The Homosexuality of Men and Women. Knihy Prometheus. ISBN  9781615926985 - prostřednictvím Knih Google.
  63. ^ „Zdrojové knihy historie internetu“. sourcebooks.fordham.edu. Archivovány od originál on 19 October 2016.
  64. ^ DiMaio, Constans I (337–350 A.D.)
  65. ^ Canduci, pg. 131
  66. ^ "The Historic Origins of Church Condemnation of Homosexuality". Well.com. Citováno 12. června 2018.
  67. ^ Theodosian Code 9.7.3: "When a man marries and is about to offer himself to men in womanly fashion (quum vir nubit in feminam viris porrecturam), what does he wish, when sex has lost all its significance; when the crime is one which it is not profitable to know; when Venus is changed to another form; when love is sought and not found? We order the statutes to arise, the laws to be armed with an avenging sword, that those infamous persons who are now, or who hereafter may be, guilty may be subjected to exquisite punishment.
  68. ^ "Internet History Sourcebooks Project". sourcebooks.fordham.edu.
  69. ^ "LacusCurtius • Ammianus Marcellinus — Book XXIII". penelope.uchicago.edu.
  70. ^ "LacusCurtius • Ammianus Marcellinus — Book XXXI". penelope.uchicago.edu.
  71. ^ (Theodosian Code 9.7.6): All persons who have the shameful custom of condemning a man's body, acting the part of a woman's to the sufferance of alien sex (for they appear not to be different from women), shall expiate a crime of this kind in avenging flames in the sight of the people.
  72. ^ Dynes, Wayne R. (22 March 2016). Encyclopedia of Homosexuality. Routledge. ISBN  9781317368113 - prostřednictvím Knih Google.
  73. ^ Justinián Romány 77, 144
  74. ^ "Corpus Iuris Civilis: The Digest and Codex: Marriage Laws" (PDF).
  75. ^ Laura Swan, The Forgotten Desert Mothers (2001, ISBN  0809140160), pages 72–73
  76. ^ Dale Albert Johnson, Corpus Syriacum Johnsoni I (2015, ISBN  1312855347), page 344-8
  77. ^ Conner, Randy P.; Sparks, David Hatfield; Sparks, Mariya; Anzaldúa, Gloria (1997), Cassell's Encyclopedia of Queer Myth, Symbol, and Spirit: Gay, Lesbian, Bisexual, and Transgender Lore, Cassell, p. 57, ISBN  0-304-33760-9
  78. ^ Visigothic Code 3.5.5, 3.5.6; "The doctrine of the orthodox faith requires us to place our censure upon vicious practices, and to restrain those who are addicted to carnal offences. For we counsel well for the benefit of our people and our country, when we take measures to utterly extirpate the crimes of wicked men, and put an end to the evil deeds of vice. For this reason we shall attempt to abolish the horrible crime of sodomy, which is as contrary to Divine precept as it is to chastity. And although the authority of the Písmo svaté, and the censure of earthly laws, alike, prohibit offences of this kind, it is nevertheless necessary to condemn them by a new decree; lest if timely correction be deferred, still greater vices may arise. Therefore, we establish by this law, that if any man whosoever, of any age, or race, whether he belongs to the clergy, or to the laity, should be convicted, by competent evidence, of the commission of the crime of sodomie, he shall, by order of the king, or of any judge, not only suffer emasculation, but also the penalty prescribed by církevní decree for such offences, and promulgated in the third year of our reign."
  79. ^ "SGS – Europe and homosexuality".
  80. ^ "Burned for Sodomy". Queer Saints and Martyrs. 9. října 2012. Archivovány od originál dne 13. března 2016.
  81. ^ (Fone, 2000)
  82. ^ David Bromell. Who's Who in Gay and Lesbian History, London, 2000 (Ed. Wotherspoon and Aldrich)
  83. ^ PETRI DAMIANI Liber gomorrhianus, ad Leonem IX Rom. Pon. in Patrologiae Cursus completus...accurante J.P., MIGNE, series secunda, tomus CXLV, col. 161; CANOSA, Romano, Storia di una grande paura La sodomia a Firenze e a Venezia nel quattrocento, Feltrinelli, Milano 1991, pp.13–14
  84. ^ M.J.A. "El primer matrimonio homosexual de Galicia se ofició en 1061 en Rairiz de Veiga". Citováno 27. února 2011.
  85. ^ Opera Omnia. Archivováno 22. října 2007 v Wayback Machine
  86. ^ "storia completa qui". Archivovány od originál on 11 May 2015. Citováno 6. října 2014.
  87. ^ Crompton, Louis. Homosexuality and Civilization. Cambridge & London: Belknap Press of Harvard University Press, 2003
  88. ^ Louis Crompton, Homosexuality and civilisation, Harvard University, 2003. For more documented detail about Bernardino's lengthy campaign against homosexuality, see Franco Mormando, The Preacher's Demons: Bernardino of Siena and the Social Underworld of Early Renaissance Italy (Chicago: University of Chicago Press, 1999), Chapter 3: "Even The Devil Flees in Horror at the Sight of This Sin:' Sodomy and Sodomites."
  89. ^ Lee, Jongsoo (2008). The Allure of Nezahualcoyotl: Pre-Hispanic History, Religion, and Nahua Poetics. ISBN  978-0826343376.
  90. ^ "Nezahualcoyotl's Law Code (1431)". Duhaime.org - Learn Law. Archivovány od originál on 27 February 2017.
  91. ^ 世宗實錄 [Veritable Records of Sejong ]. 75. 1454.
  92. ^ A b Dynes, Wayne R. (22 March 2016). Encyclopedia of Homosexuality. Routledge. ISBN  9781317368151 - prostřednictvím Knih Google.
  93. ^ della Chiesa, Angela Ottino (1967). The Complete Paintings of Leonardo da Vinci. p. 83.
  94. ^ Diarmaid MacCulloch (2003). Reformation: A History. str. 95. MacCulloch says "he fell in love" and further adds in a footnote "There has been much modern embarrassment and obfuscation on Erasmus and Rogerus, but see the sensible comment in J. Huizinga, Erasmus of Rotterdam (London, 1952), pp. 11–12, and from Geoffrey Nutuall, Journal of Ecclesiastical History 26 (1975), 403"
  95. ^ Michael Rocke, Forbidden Friendships: Homosexuality and Male culture in Renaissance Florence, Oxford University Press, 1996
  96. ^ Alfonso G. Jiménez de Sandi Valle, Luis Alberto de la Garza Becerra and Napoleón Glockner Corte. LGBT Pride Parade in Mexico City. National Autonomous University of Mexico (UNAM), 2009. 25 p.
  97. ^ I. Arnaldi, La vita violenta di Benvenuto Cellini, Bari, 1986
  98. ^ Michelangelo Buonarroti, 1475-1564; Symonds, John Addington (1904). Sonnets. now for the first time translated into rhymed English. Cornell University Library. London, Smith, Elder, & Co.; New York, C. Scribner's Sons.CS1 maint: číselné názvy: seznam autorů (odkaz)
  99. ^ R v Jacobs (1817) Russ & Ry 331 confirmed that buggery related only to intercourse per anum by a man with a man or woman or intercourse per anum nebo per vaginum by either a man or a woman with an animal. Other forms of "unnatural intercourse" may amount to neslušné napadení nebo hrubá neslušnost, but do not constitute buggery. See generally, Smith & Hogan, Trestní právo (10th ed), ISBN  0-406-94801-1
  100. ^ Lewandowski, Piotr (2014). Grzech sodomii w przestrzeni politycznej, prawnej i społecznej Polski nowożytnej. e-bookowo. ISBN  9788378594239.
  101. ^ A b C "The History of Sodomy Laws in the United States – Virginia".
  102. ^ Godbeer, Richard (2002). Sexual revolution in early America. Baltimore: Johns Hopkins University Press. ISBN  0-8018-6800-9. str.123
  103. ^ A b "Looking back at Quebec queer life since the 17th century" Archivováno 14. prosince 2014 v Wayback Machine. Xtra!, 15 December 2009.
  104. ^ Borris, Kenneth (2004). Same-sex desire in the English Renaissance: a sourcebook of texts, 1470–1650. New York: Routledge. ISBN  0-8153-3626-8. str.113
  105. ^ Foster, Thomas (2007). Long Before Stonewall: Histories of Same-Sex Sexuality in Early America. New York University Press.
  106. ^ "DENMARK, PIONEER IN RIGHTS FOR THE LGBT". Denmark Today. 4 December 2014. Archived from originál on 9 February 2016.
  107. ^ オトコノコのためのボーイフレンド (1986)
  108. ^ Norton, Rictor (5 February 2005). "The Raid of Mother Clap's Molly House". Citováno 12. února 2010.
  109. ^ Gunther, Scott (2009). "The Elastic Closet: A History of Homosexuality in France, 1942–present" Archivováno 3 June 2013 at the Wayback Machine Book about the history of homosexual movements in France (sample chapter available online). Palgrave-Macmillan, 2009. ISBN  0-230-22105-X.
  110. ^ Jan Wong's China: Reports From A Not-So-Foreign Correspondent, Jan Wong. Doubleday Canada, 2011. [3]

Další čtení

Dapin, Mark, "If at first you don't secede...", The Sydney Morning Herald – Good Weekend, 12 February 2005, pp 47–50Lattas, Judy, "Queer Sovereignty: the Gay & Lesbian Kingdom of the Coral Sea Islands", Cosmopolitan Civil Societies journal, UTS September 2009

externí odkazy