Runový přepis a přepis - Runic transliteration and transcription

Runový přepis a přepis jsou součástí analýzy a runový nápis což zahrnuje přepis run do Latinská písmena, transkripce - do normalizovaného pravopisu v jazyce nápisu a - překlad nápisu do moderního jazyka. Ve strojově zpracovaném textu existuje dlouhodobá praxe formátování transliterací v tučně a přepisy v Kurzíva, protože obě formy vykreslení runového textu musí být odlišeny.[1]

Přehled

Tím, že vědci nejen ukazují původní nápis, ale také přepisují, přepisují a překládají, prezentují analýzu způsobem, který umožňuje čtenáři sledovat jejich interpretaci run. Každý krok má své výzvy, ale většina Mladší Futhark nápisy lze poměrně snadno interpretovat. Většina Skandinávců se může naučit číst runové nápisy s trochou tréninku. The Starší Futhark nápisy jsou však mnohem náročnější a vyžadují velkou znalost historické lingvistiky. Standardní díla jako např Sveriges runinskrifter obsahují rozsáhlé prezentace způsobů, jak jsou nápisy interpretovány v průběhu staletí.[2]

Runy

The A a þ runa dovnitř ligatura na Rök runestone

Je prakticky nemožné vykreslit runy různými způsoby, které se objevují v nápisech, a tak musí být jejich vzhled uveden na obrázcích a na výkresech.[2]

Přepis

Variace runy Ansuz. Všechny jsou přepsány jako A.
The v svázat.

Přepis znamená, že runy jsou reprezentovány odpovídajícím latinským písmenem v tučně. Zvuk, který runa představuje ve skutečném nápisu, se nezohledňuje a dobrým příkladem toho je ansuz runa, které se mohou tvarově značně lišit. V nejstarších nápisech Younger Futhark to vždy představovalo nosní a, jako ve francouzštině an, ale později to přišlo reprezentovat jiné fonémy jako / o /. Někteří však runemasters nadále používal runu ansuz pro A foném. Runa ansuz je vždy přepsána jako Ó z Mladšího Futharku a následně přepisu mon představuje starou norštinu muž v runestone od Bällsta, a hon představuje starou norštinu han v Frösö Runestone, zatímco forþom představuje starou norštinu forðom v nápisu od Replösy.[2]

Někdy jsou runy „tečkované“, což znamená, že byla přidána tečka, a při transliteracích se s tečkovanými runami zachází odlišně od běžných run. Tečkovaný u, k a i jsou přepsány jako y, G a E i když se jedná spíše o varianty nepropustných run než o runy samy o sobě.[2]

Vázat runy jsou označeny obloukem. Některé vázané runy vypadají způsobem, který znemožňuje zjistit, která runa předcházela druhé, a poté musí vědec vyzkoušet různé kombinace, které dávají srozumitelné slovo. Všechny transliterace vázaných run jsou tedy vědecké interpretace.[2]

Runy, které jsou známé ze starších vyobrazení, ale které od té doby zmizely, jsou vykresleny v hranatých závorkách.[2]

Přepis nebo normalizace

Runy jsou přepisovány do normalizovaných hláskování jazyků, ve kterých byly runy napsány, a normalizace jsou vykresleny kurzívou. Jelikož jediná runa může představovat několik různých fonémů, mohou se normalizace od transliterací značně lišit. The þ runa může představovat jak staroseverské písmeno ð (jako v angličtině the) nebo þ (jako v angličtině věc).[2]

Viz také

Poznámky a odkazy

  1. ^ Antonsen, Elmer H. (2002). Runy a germánská lingvistika. Mouton de Gruyter. p. 85. ISBN  3-11-017462-6.
  2. ^ A b C d E F G Att läsa runor och runinskrifter na místě Švédského výboru pro národní dědictví, vyvoláno 10. května 2008.