Teuku Nyak Arif - Teuku Nyak Arif

Teuku Nyak Arif
Teuku Nyak Arif.jpg
Umělcova zobrazení
Šéf Sagi XXVII Mukim
V kanceláři
1911–1946
PředcházetTeuku Nyak Banta
Člen lidové rady v Acehu
V kanceláři
1927–1931
Člen rady lidových zástupců v Acehu
V kanceláři
1942–1945
Člen rady lidových zástupců na Sumatře
V kanceláři
1943–1945
1. místo Guvernér Acehu
V kanceláři
3. října 1945 - 4. května 1946
PředcházetPříspěvek byl vytvořen
UspělTeuku Daud Syah
Osobní údaje
narozený17. července 1899
Ulèë Lheuë, Koetaradja, Nizozemská východní Indie
Zemřel4. května 1946(1946-05-04) (ve věku 46)
Takengon, Aceh, Indonésie
OdpočívadloRodinný hřbitov Lam Nyong
Národnostindonéština
Manžel (y)(divocerd), Tjut Nyak Jauhari
Děti3
RezidenceLamnyong Family Residence
Vojenská služba
Přezdívky)Rencong z Acehu
HodnostGenerálmajor (titulární)

Teungku Nyak Arif (17. července 1899 - 4. května 1946) byl Acehnese nacionalistické a Národní hrdina Indonésie. Po něm dostal přezdívku Rencong z Acehu tradiční Acehnese zbraň za jeho statečnost.[1]

Životopis

Časný život

Nyak Arif se narodil v roce Ulèë Lheuë, Banda Aceh, Aceh, dne 17. července 1899.[2] Byl třetím z pěti sourozenců narozených náčelníkovi Sagi XXVII Mukim Teuku Nyak Banta a Cut Nyak Rayeuh; měl také pět sourozenců ze dvou dalších otcových manželek.[2] Po absolvování základní školy v Banda Aceh se přestěhoval do Bukittinggi, Západní Sumatra, studovat na učitelské škole (školní škola) tam.[2] V roce 1911 byl vybrán jako nový vůdce Sagi XXVI Mukim, ale kvůli svému věku byl Nyak Arif zastoupen jeho otcem.[2]

Po ukončení studia na Bukittinggi šel Nyak Arif do školy vedení pro domorodí Indonésané (Opleiding School Voor Inlandsche Ambtenaren) v Banten na ostrově Jáva.[2] Zatímco ve škole projevoval odpor k nizozemské koloniální vládě a jejím programům, občas neposlechl příkazy svých učitelů a odmítl převzít f 10 příspěvek přidělený každému studentovi Acehnese mimo Aceh.[2] Po absolutoriu v roce 1915 se vrátil do Acehu.[3]

Vstup do politiky

Nyak Arif se aktivně angažoval v politice od roku 1919, kdy vstoupil do Nationaal Indische Party, pokračování původního Indická párty založeno Ernest Douwes Dekker, Tjipto Mangoenkoesoemo, a Ki Hajar Dewantara; se stal hlavou strany v Acehu.[4] Založil také společnost Acehnese Society (Aceh Vereniging) a vedl pobočky islámské mládeže v Acehu (Jong Islamietan Bond) a Sumatranská mládežnická skupina (Jong Sumatranen Bond).[5] Počínaje tímto obdobím se stal horlivým zastáncem Taman Siswa a Muhammadiyah sociální organizace, které pokračovaly až do jeho smrti.[6]

Dne 16. května 1927 byl Nyak Arif vybrán, aby se stal členem Lidové rady v Acehu (Volksraad Aceh) kromě svých povinností jako náčelník Sagi XXVII Mukim.[7] Jako člen rady důsledně kritizoval nizozemskou politiku, která podle jeho názoru odporuje zájmům acehnského lidu;[7] v jiném projevu řekl, že Acehská válka zdaleka nekončí.[1] Dne 27. ledna 1930 nastoupil do National Fraction (Fraksi Nasional), vedené Mohammad Husni Thamrin.[8] Nyak Arif opustil radu v roce 1931.[8]

V roce 1935 se Nyak Arif stal vedoucím fotbalového svazu Acehnese (Acehse Voetbalbond).[4] Když nacionalistické hnutí nabíralo páru a Holanďané se zabývali Adolf Hitler Pohybů v Evropě Nyak Arif přednesl projev na vzpomínkové bohoslužbě za Soetomo v roce 1938, který skončil slovy „Alláhem, s Alláhem, pro Alláha. Slibuji, že budu věrný své vlasti, lidem a náboženství a nikdy nezradit boj. “[A][9] Tuto přísahu složili i ostatní účastníci, včetně Daud Bereueh.[9]

Japonská okupace

S blížícími se japonskými silami se 8. března 1942 Nyak Arif připojil k několika dalším acehnským vůdcům požadujícím sebeurčení.[10] O tři dny později bylo osm z vůdců zatčeno holandskými silami velením plukovníka George Gosensona; Gosenson hledal Nyak Arif, ale ten byl schopen uniknout detekci.[10] Následujícího dne, 12. března 1942, japonské síly přistál na Sabang; toto bylo následováno 28. března kapitulací nizozemských vojsk.[10] Nyak Arif byl vybrán Acehnese lidmi vést vládní výbor Aceh, a neochotně spolupracoval s japonskými silami; později o období řekl: „Vyháněli jsme psy, jen aby přišla prasata.“[b][11] Byl jednou zatčen pro podezření z vedení podzemních sil odporu, ale později propuštěn.[1]

Když Japonci vytvořili zastupitelskou radu svých vlastních lidí pro Aceh, byl jejím vedoucím zvolen Nyak Arif.[11] V roce 1943 odjel s dalšími 14 sumaterskými vůdci do Japonska a předveden před japonského císaře Hirohito; údajně se v japonské tradici odmítl poklonit před císařem, i když souhlasil s přikývnutím.[11] Po návratu do Acehu přednesl spolu s Teuku Hasanem řeč prosycenou jemným sarkasmem o velikosti Empire of Japan.[12] V roce 1944 byl Nyak Arif vybrán jako zástupce vedoucího Rady zástupců lidu na Sumatře.[12]

Nezávislost

Po Japonská kapitulace spojencům a Vyhlášení indonéské nezávislosti v roce 1945, 3. října, byl Nyak Arif vybrán jako první rezident z Acehu.[13] V této pozici dohlížel na ústup Japonců z Acehu poté, co spojencům odmítl právo tak učinit;[1] přes střety s některými japonskými jednotkami v roce 2006 Bireuën, nakonec byli všichni odzbrojeni a vrátili se do své vlasti.[3] Dne 17. ledna 1946 byl prohlášen titulárním generálmajorem, zatímco sloužil jako zaměstnanec sumaterského vojenského velitele.[14]

Během Cumbokova aféra —Boj o moc mezi ulama (náboženští vůdci) a ulèëbalang (feudalisté) —Nyak Arif souhlasil, že se vzdá ulama zabránit dalšímu krveprolití.[6] Zemřel 4. dubna téhož roku na komplikace z cukrovka v Takengon[6] a byl pohřben na rodinném hřbitově Lam Nyong.[1]

Ocenění a vyznamenání

Dne 9. listopadu 1974 byl Nyak Arif prohlášen za Národní hrdina Indonésie předseda Suharto prostřednictvím prezidentského dekretu 071 / TK / 1974.[15]

Osobní život

První manželství Nyak Arif bylo s dcerou náčelníka Teuku Maharaje Lhokseumawe; pár se rozvedl, než měli nějaké děti.[4] Jeho druhé manželství bylo s Jauhari, dcerou a Minang policista jménem Yazid.[4] Společně měli dva syny a dceru.[4]

Poznámky

  1. ^ Originál: „Walah, Bilah, Tallah. Saya berjanji setia kepada tanah air, bangsa dan agaman, dan tidak mengkhianati perjuangan."
  2. ^ Originál: „Kita usir anjing, datang babi."

Reference

Poznámky pod čarou

  1. ^ A b C d E TokohIndonesia.com Perjuangan Si 'Rencong'.
  2. ^ A b C d E F Kamajaya 1981, str. 47.
  3. ^ A b Ajisaka & Damayanti 2010, str. 177.
  4. ^ A b C d E Kamajaya 1981, str. 49.
  5. ^ Kamajaya 1981, str. 49–50.
  6. ^ A b C Vláda města Jakarta, Teuku Nyak Arif.
  7. ^ A b Kamajaya 1981, str. 50.
  8. ^ A b Kamajaya 1981, str. 51.
  9. ^ A b Kamajaya 1981, str. 52.
  10. ^ A b C Kamajaya 1981, str. 53.
  11. ^ A b C Kamajaya 1981, str. 54.
  12. ^ A b Kamajaya 1981, str. 55.
  13. ^ Kamajaya 1981, str. 56.
  14. ^ Sudarmanto 1996, str. 239.
  15. ^ Kamajaya 1981, str. 57.

Bibliografie

  • Ajisaka, Arya; Damayanti, Dewi (2010). Mengenal Pahlawan Indonésie [Znát indonéské hrdiny] (v indonéštině). Jakarta: Kawan Pustaka. ISBN  978-979-757-430-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kamajaya (1981). Lima Putera-Puteri Aceh Pahlawan Nasional [Pět synů a dcer Aceh, kteří jsou národními hrdiny] (v indonéštině). Yogyakarta: U.P. Indonésie. OCLC  65644873.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • „Perjuangan Si 'Rencong Aceh'" [Boj o 'Rencong z Acehu']. TokohIndonesia.com (v indonéštině). Archivovány od originál dne 14. ledna 2012. Citováno 14. ledna 2012.
  • Sudarmanto, Y.B. (1996). Jejak-Jejak Pahlawan dari Sultan Agung hingga Syekh Yusuf [Po stopách hrdinů od sultána Agunga po Syekha Yusufa] (v indonéštině). Jakarta: Grasindo. ISBN  978-979-553-111-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • „Teuku Nyak Arif“. Encyklopedie Jakarta (v indonéštině). Jakarta: Vláda města Jakarta. Archivovány od originál dne 14. ledna 2012. Citováno 14. ledna 2012.