Joseph Joachim - Joseph Joachim
Joseph Joachim | |
---|---|
![]() Joseph Joachim | |
narozený | Joachim József 28. června 1831 |
Zemřel | 15. srpna 1907 | (ve věku 76)
Vzdělávání | Vídeňská konzervatoř |
obsazení |
|
Organizace |
|
Manžel (y) | Amalie Joachim |
Podpis | |
![]() |
Joseph Joachim (maďarský: Joachim József, 28. června 1831 - 15. srpna 1907) byl maďarský houslista, dirigent, skladatel a pedagog, který udělal mezinárodní kariéru, se sídlem v Hannover a Berlín. Blízký spolupracovník Johannes Brahms, je všeobecně považován za jednoho z nejvýznamnějších houslistů 19. století.
Joachim studoval housle brzy, počínaje v Budě v pěti letech, poté ve Vídni a Lipsko. Debutoval v Londýně v roce 1844, když hrál na Beethovenovu Koncert pro housle, s Mendelssohn vedení. Během života se mnohokrát vrátil do Londýna. Po letech výuky na konzervatoři v Lipsku a hraní jako hlavní houslista Gewandhausorchester, přestěhoval se do Weimar v roce 1848, kde Franz Liszt zavedený kulturní život. Od roku 1852 působil Joachim u soudu v Hannoveru, kde hrál na hlavní housle v opeře a dirigoval koncerty. V létě měl na koncertní turné měsíce volného času. V roce 1853 byl pozván Robert Schumann na hudební festival Dolní Rýn, kde se setkal Clara Schumann a Brahms, s nímž vystupoval po celá léta. Oženil se Amalie, operní zpěvačka, v roce 1863, která se vzdala své kariéry; pár měl šest dětí.
Joachim opustil službu v Hannoveru v roce 1865 a rodina se přestěhovala do Berlína, kde byl pověřen založením a vedením nového oddělení Královské konzervatoře pro hudební vystoupení. Založil smyčcové kvarteto a na turné pokračoval v komorní hudbě. Jeho hra byla zaznamenána v roce 1903.
Život
Počátky

Joachim se narodil v Köpcsény, Moson County, Maďarské království (současnost Kittsee v Burgenland, Rakousko). Byl sedmým z osmi dětí, které se narodily Juliusovi, obchodníkovi s vlnou, a Fanny Joachimové, kteří byli Maďarsko-židovský původ.[1] Dětství prožil jako člen Kittsee Kehilla (Židovská komunita), jeden z prominentních Maďarů Siebengemeinden (Dále jen "sedm společenství") pod protektorátem Esterházy rodina. Byl bratrancem Fanny Wittgensteinové, rozené Figdorové, matky Karl Wittgenstein a babička filozofa Ludwig Wittgenstein a pianista Paul Wittgenstein.[2]
Ranná kariéra
V roce 1833 se jeho rodina přestěhovala do Škůdce, který se v roce 1873 spojil s Budínem a Óbudou Budapešť. Od roku 1836 (5 let) studoval hru na housle u polského houslisty Stanisława Serwaczyńského, koncertní mistr opery v Pešti, o které se říká, že je nejlepším houslistou v Pešti.[1] Ačkoli Joachimovi rodiče „nebyli nijak zvlášť dobří“, bylo jim dobře doporučeno, aby si vybrali nejen „obyčejného“ učitele houslí.[3] Joachimovo první veřejné vystoupení bylo 17. března 1839, když mu bylo 7 let.[4] (Serwaczyński se později přestěhoval zpět do polského Lublinu, kde učil Wieniawski.) V roce 1839 pokračoval Joachim ve studiu na Vídeňská konzervatoř (krátce s Miškou Hauserovou a Georg Hellmesberger, st.;[5] konečně - a nejvýznamněji - s Joseph Böhm,[6] který ho uvedl do světa komorní hudby).[7][8] V roce 1843 si ho vzal jeho bratranec Fanny Figdor, který se později oženil s „lipským obchodníkem“[9] jménem Wittgenstein, žít a studovat v Lipsko.[10] V deníku Neue Zeitschrift fůr Musik Robert Schumann byl velmi nadšený Felix Mendelssohn, ke kterému Moser píše: „Pouze v Haydnově obdivu k Mozartovi znají dějiny hudby paralelní případ takové neochvějné úcty jednoho velkého umělce k jeho rovnosti.“[11] v roce 1835 se Mendelssohn stal ředitelem Leipzig Gewandhaus orchestr. V roce 1843 se Joachim stal chráněncem Mendelssohna, který mu zajistil studium teorie a kompozice u Moritze Hauptmanna a houslí u Ferdinanda Davida.[12] Ve svém debutovém vystoupení v Gewandhausu hrál Joachim Otello Fantasy podle Heinrich Wilhelm Ernst.


London Philharmonic debut, Beethovenův houslový koncert
Dne 27. Května 1844 Joachim, ne úplně 13, při svém debutu v Londýně Mendelssohn dirigování na koncertě Filharmonická společnost, hrál sólovou roli v Beethovenově Koncert pro housle. Byl to triumf v několika ohledech, jak popsal R. W. Eshbach.[13] Filharmonie měla politiku proti umělcům tak mladým, ale výjimka byla udělána poté, co konkurzy přesvědčily shromáždění významných hudebníků a milovníků hudby, že Joachim měl vyspělé schopnosti. Přes Beethovenovo uznání jako jednoho z největších skladatelů a zařazení jeho houslového koncertu mezi jedny z mála, to ani zdaleka nebylo tak hodnotné před Joachimovým výkonem. Ludwig Spohr ostře kritizoval a po londýnské premiéře houslisty Edwarda Eliasona kritik řekl, že „by je mohl napsat jakýkoli skladatel třetí nebo čtvrté sazby“. Ale Joachim byl velmi dobře připraven zahrát Beethovenův koncert, napsal pro něj vlastní kadence a zapamatoval si dílo. Publikum očekávalo velké věci, dostalo slovo ze zkoušky,[14] a tak Mendelssohn napsal: „Frenetický potlesk začal“, jakmile Joachim vystoupil před orchestr. Začátku se ještě více tleskalo a „jásot publika provázelo každou ... část koncertu.“ Recenzenti měli také velkou chválu. Jeden pro „The Musical World“ napsal: „Největší houslisté drží tento koncert v úžasu ... Mladý Joachim ... zaútočil na něj s vervou a odhodláním nejuznávanějšího umělce ... žádný mistr ho nemohl přečíst lépe,“ a dvě kadence napsané Joachimem byly „ohromné výkony ... důmyslně složené“. Další recenzent časopisu „Illustrated London News“ napsal, že Joachim „je možná prvním hráčem na housle, nejen svého věku, ale i svého věku“ [století]. „Předvedl Beethovenův osamělý koncert, který jsme slyšeli od všech velkých interpretů pokusu posledních dvaceti let, a vždy selhal ... jeho výkon byl výmluvným ospravedlněním mistrovského ducha, který si ho představoval.“ Třetí recenzent časopisu „Morning Post“ napsal, že koncert „byl houslisty obecně považován za ne řádný a efektivní rozvoj pravomocí jejich nástroje“, ale že výkon Joachima je nad veškerou chválu a vzdoruje celý popis „a“ byl zcela bezprecedentní. “ Joachim zůstal po zbytek své kariéry oblíbeným u anglické veřejnosti. Anglii navštívil v každém roce 1858, 1859, 1862 převážně na popud svého přítele William Sterndale Bennett a několik desetiletí poté.[15]
Beethovenovy smyčcové kvartety
Moser (str. 28 a násl.) Píše: „Po vystoupení šesti smyčcových kvartet (op. 18) měl Beethoven úplnou kontrolu nad oblastí komorní hudby“, i když v pozdějších kvartetech „kladl mnoho náročných požadavků“ na smyčcový orchestr hráči. Moser (str. 29) dále píše, že „v době Beethovenovy smrti“ byli lidé jako Spohr a Hauptmann nutně nevážil pozdní kvarteta nad těmi nejčasnějšími. Moser, str. 30 píše, že ve Vídni „veřejnost projevila výraznou nepřátelství vůči“ pozdním kvartetům. Ale Joachimův učitel Böhm ocenil pozdní kvarteta, která sdělil Joachimovi.[16] Ve věku 18 let se „v celém Německu“ Joachim nevyrovnal, ani v provedení Bacha, ani v koncertech Beethovena a Mendelssohna; zatímco jako hráč kvarteta „neměl důvod se bát soupeření.“[17]
Splatnost
Po Mendelssohnově smrti v roce 1847 zůstal Joachim krátce v Lipsku, učil na konzervatoři a hrál na prvním stole Gewandhaus Orchestra s Ferdinand David,[18] kterého Mendelssohn jmenoval koncertní mistr o nástupu do dirigování v roce 1835.
Weimar, Liszt; pak Hanover
V roce 1848 pianista a skladatel Franz Liszt usídlil v Weimar, kde Goethe a Schiller Žil.[19] Liszt byl odhodlán obnovit reputaci města jako Athény Německa. Tam shromáždil okruh mladých avantgardních učedníků, hlasitě proti konzervatismu lipského kruhu. Joachim byl mezi prvními z nich. Sloužil Lisztovi jako koncertní mistr a několik let s nadšením přijímal novou „psychologickou hudbu“, jak ji nazýval. V roce 1852 se přestěhoval do Hannover, zároveň se distancuje od hudebních ideálů „Nové německé školy“ (Liszt, Richard Wagner, Hector Berlioz a jejich následovníci, jak je definuje novinář Franz Brendel). „Uctívání Wagnerovy hudby prostupující hudební vkus ve Weimaru bylo pro Joachima nadměrné a nepřijatelné.“[20] Joachimův rozchod s Lisztem se stal konečným v srpnu 1857, kdy svému bývalému učiteli napsal: „Jsem naprosto mimo soucit s vaší hudbou; je to v rozporu se vším, co jsem od raného mládí bral jako duševní výživu z ducha našich velkých pánů. "[21] Hanover „byl tehdy samostatným královstvím, které později pohltila německá říše.“[22] Král Georg z Hannoveru byl naprosto slepý a velmi miloval hudbu; zaplatil Joachimovi dobrý plat a poskytl mu značnou svobodu.[23] Joachimovy povinnosti v Hannoveru zahrnovaly hraní hlavní houslové role v operních představeních a tamtéž nebo pořádání státních koncertů.[24] Měl pět letních měsíců volna, během nichž koncertoval po Evropě.[25] V březnu 1853 poslal Lisztovi kopii Předehry Hamletovi, kterou nedávno složil.[26]
Schumanns, Brahms; Berlín

Také v roce 1853 pozval výbor pod vedením Schumanna Joachima na hudební festival v Dolním Rýně.[27] Na festivalu Joachim opět sólově zahrál v Beethovenově houslovém koncertu.[28] Díky jeho úspěchu se z něj stal „nejznámější umělec Německa“.[27] Robert Schumann a jeho manželka Clara byli hluboce zapůsobeni a vytvořili „úzké spojení“ s Joachimem.[29] Joachim se setkal s tehdy veřejně neznámým 20letým Brahms, a napsal o něm, že jeho hra „ukazuje intenzivní oheň ... který předpovídá umělce“ a „jeho skladby již rozbily takovou sílu, jakou jsem neviděl u žádného jiného hudebníka jeho věku“.[30] Joachim důrazně doporučil Brahmse Robertovi.[31] Brahms byl Schumanny přijat s velkým nadšením. Po Robertově duševním zhroucení v roce 1854 a smrti v roce 1856 zůstali Joachim, Clara a Brahms celoživotními přáteli a sdíleli hudební pohledy. Joachimův styl hraní s houslemi, stejně jako Clara u klavíru, byl údajně „zdrženlivý, čistý, antivirový, vyjadřující hudbu spíše než umělce“.[32]
V prosinci 1854 navštívil Joachim Roberta v azylu Endenich, kde byl od února, přičemž Joachim byl jeho prvním návštěvníkem.[33]Brzy Brahms již hrál a skládal pro klavír, který „zvládl svrchovaně“, ale cítil nedostatek orchestrace.[34] V roce 1854 začal skládat to, co se mělo stát jeho první klavírní koncert, jeho první orchestrální skladba. Poslal skóre prvního pohybu Joachimovi a požádal ho o radu.[35] Poté, co dostal Joachimovu odpověď, mu Brahms napsal: „Tisíc děkuji za to, že jsem studoval první větu tak soucitně a opatrně. Z tvých poznámek jsem se hodně naučil. Jako hudebník si opravdu nepřeji větší přání než mít více talent, abych se od takového přítele mohl naučit ještě víc. “[36] Později ve složení koncertu, které trvalo čtyři roky, Brahms napsal Joachimovi: „Posílám ti rondo ještě jednou. A stejně jako naposledy, žádám o opravdu tvrdou kritiku.“[37] Závěrečný rukopis koncertu „ukazuje mnoho změn v rukopisu Joachima“.[38]

Joachimův čas v Hannoveru byl jeho nejplodnějším skladatelským obdobím. Poté a po zbytek své kariéry často vystupoval s Clarou Schumannovou. Například v říjnu – listopadu 1857 podnikli společně recitálové turné do Drážďan, Lipska a Mnichova.[39] Síň svatého Jakuba V Londýně, který byl otevřen v roce 1858, se konala řada „populárních koncertů“ komorní hudby, z nichž jsou zachovány programy z let 1867 až 1904.[40] Joachim se objevuje mnohokrát. Londýn navštěvoval každý rok od roku 1866.[41] V březnu 1898 a v letech 1901–1904 se Joachim objevil ve svém vlastním kvartetu hráčů, ale jinak mnohem častěji vystupoval s rezidentními umělci Popular Concerts Louisem Riesem,[42] druhé housle, J. B. Zerbini,[43] první viola a Alfredo Piatti, první violoncello, o kterém se tvrdí, že byl „jedním z nejslavnějších violoncellistů“ své doby. George Bernard Shaw napsal, že populární koncerty významně pomohly šířit a osvítit hudební vkus v Anglii.[44] Joachim byl oporou komorních hudebních populárních koncertů.
Clara Schumann účinkovala minimálně na osmnácti populárních koncertech společně s Joachimem, Zerbinim a Piattim, pravděpodobně hrála na klavírní kvarteta (bez druhých houslí) nebo někdy na klavírní tria (pro klavír, housle a violoncello). (Programy těchto koncertů velmi pravděpodobně zahrnovaly i smyčcová kvarteta, ve kterých samozřejmě nehrála, protože Ries je také uvedena.) Oblíbeným kouskem Clary bylo Brahmsovo Klavírní kvarteto A dur. Napsala Brahmsovi 27. února 1882 z Londýna, že skladbě se dostalo „velkého potlesku“.[45] O svém představení v Liverpoolu 11. února si do deníku napsala, že bylo „vřele přijato, k mému překvapení, protože zde je veřejnost mnohem méně vnímavá než v Londýně.“[46] V lednu 1867 proběhla prohlídka Edinburgh a Glasgow, Skotsko, Joachim, Clara, její nejstarší dcera Marie, Ries, Zerbini, Piatti, dvě anglické sestry „slečna Pyne“, jedna zpěvačka a pan Saunders, který řídil všechna opatření. Marie Schumann napsala z Manchesteru domů, že v Edinburghu byla Clara „přijata bouřlivým potleskem a musela předvést přídavek, stejně jako Joachim. Piatti je také vždycky velmi oblíbená.“[47]
Joachim měl rozsáhlou korespondenci s Clarou i Brahmsem, protože Brahms velmi ocenil Joachimův názor na jeho nové skladby. V roce 1860 Brahms a Joachim společně napsali manifest proti „progresivní“ hudbě „nové německé“ školy v reakci na polemiku Brendelovy Neue Zeitschrift für Musik. Tento manifest, salva v Válka romantiků, měl původně málo (čtyři[12]) signatáři (více později) a setkali se se smíšeným příjmem, který se Wagnerovými stoupenci silně posmívali.[48]

Dne 10. května 1863 se Joachim oženil s kontraaltem Amalie Schneeweiss (umělecké jméno: Amalie Weiss) (1839–1899). Amalie se vzdala své slibné kariéry operní zpěvačky a porodila šest dětí. Pokračovala v vystoupení oratoria a dát lieder body odůvodnění. V roce 1865 Joachim na protest opustil službu hannoverského krále, když Intendant (umělecký ředitel) opery odmítl postoupit u jednoho z orchestrálních hráčů (Jakob Grün) kvůli jeho židovskému narození.[49] V roce 1866 v důsledku Rakousko-pruská válka, ve kterém Prusko a jeho kapitál Berlín se stal dominantním německým státem a městem, Joachim se přestěhoval do Berlína, kde byl pozván, aby pomohl založit a stal se prvním ředitelem nového oddělení Královské akademie hudby, zabývajícího se hudebním výkonem a nazvaným Hochschule für ausübende Tonkunst .
Na Velký pátek 10. dubna 1868 se Joachim a jeho manželka připojili ke svému příteli Johannesu Brahmsovi při oslavě jednoho z největších Brahmsových triumfů, prvního kompletního představení jeho Německé zádušní mše na Brémská katedrála. Amalie Joachim zpívala „Vím, že můj Vykupitel žije“ a Joseph Joachim hrál Roberta Schumanna Abendlied. Byla to slavná příležitost, po níž asi 100 skladatelových přátel, Joachimů, Clary Schumannové, Albert Dietrich a jeho manželka, Max Bruch a další se shromáždili u Bremen Rathskeller.

V roce 1869 se Joachim Smyčcový kvartet vzniklo, které si rychle získalo reputaci nejlepších evropských. Pokračovalo to až do Joachimovy smrti v roce 1907. Dalšími členy kvarteta byli, Karel Halíř (Druhé housle) od roku 1897; Emanuel Wirth (viola) od roku 1877; a Robert Hausmann (violoncello), od roku 1879.[50] V roce 1878 při psaní svého houslový koncert Brahms konzultoval Joachima, který mu „svobodně poskytl povzbuzení a technické rady“.[51] Brahms požádal Joachima, aby napsal kadence pro koncert, jak to udělal.
V roce 1884 se Joachim a jeho manželka rozešli poté, co se přesvědčil, že má poměr s vydavatelem Fritz Simrock. Brahms, který si byl jistý, že Joachimova podezření byla neopodstatněná, napsal Amalie soucitný dopis, který později předložila jako důkaz v Joachimově rozvodu proti ní.[52] To vedlo k ochlazení Brahmsova a Joachimova přátelství, které bylo obnoveno až o několik let později, když Brahms složil Double Concerto a moll pro housle a violoncello, op. 102, 1887, jako oběť míru svému starému příteli. Bylo to společně věnováno prvním umělcům, Joachimovi a Robertu Hausmannovi.
Na konci roku 1895 byli při otevírání nového přítomni Brahms i Joachim Tonhalle v Curychu, Švýcarsko; Brahms dirigoval a Joachim byl asistentem dirigenta. Ale v dubnu, o dva roky později, měl Joachim navždy ztratit tohoto ctěného přítele, protože Johannes Brahms zemřel ve věku 64 let ve Vídni. V Meiningenu v prosinci 1899 vystoupil s projevem Joachim, když byla odhalena socha Brahmsovi.
Vyznamenání a jubilea
V březnu 1877 získal Joachim čestný doktorát hudby z Cambridgeské univerzity. U příležitosti této příležitosti představil svou předehrávku na počest Kleista op. 13.[53] U příležitosti 50. výročí Joachimova debutového recitálu byl oceněn „přáteli a obdivovateli v Anglii“[54] dne 16. dubna 1889, který mu daroval „mimořádně jemné“ housle vyrobené v roce 1715 Antonio Stradivari, zvané „Il Cremonese“.[55] Asi o deset let později, k šedesátému jubileu, uspořádali 22. dubna 1899 koncert na počest Joachima jeho bývalí studenti hry na housle a violu a violoncellisté, kteří s ním studovali hru na kvarteto.[56] Celkově bylo působivých asi 140 hráčů na struny, stejně jako jejich nástroje (od Stradivariho, Guarneriho, Bergonziho, Amatiho atd.).[57] Pocta, jako je tento koncert, „nebyla za jeho života přiznána žádnému jinému hudebníkovi“.[56]

V průběhu roku 1899 byl Joachim pozván, aby se stal prezidentem nově zřízeného Oxford & Cambridge Musical Club v Londýně. Zůstal prezidentem klubu až do své smrti.[58]
V Berlíně 17. srpna 1903 zaznamenal Joachim pět stran pro společnost Gramophone & Typewriter Ltd (G&T), které zůstávají fascinujícím a cenným zdrojem informací o stylech hry na housle z 19. století. Je nejstarším houslistou vyznamenáním, o kterém je známo, že zaznamenal,[Citace je zapotřebí ] teprve poté bude následováno Sarasate následující rok udělal několik nahrávek.
Joachimův portrét byl dvakrát namalován Philip de László. Portrét Joachima namaloval John Singer Sargent[59] a představil jej na oslavě „diamantového jubilea“ 1904 k jeho šedesátému výročí prvního vystoupení v Londýně. Joachim zůstal v Berlíně až do své smrti v roce 1907.
Na oslavu svých 75. narozenin v červnu 1906 řekl Joachim
Němci mají čtyři houslové koncerty. Největší a nejvíce nekompromisní je Beethovenův. Ten od Brahmse s ním vážně bojuje. Nejbohatší, nejsvůdnější, napsal Max Bruch. Ale ten nejvnitřnější, klenot srdce, je Mendelssohnova.[60]
Bruch napsal tři houslové koncerty. Joachim pravděpodobně mluvil o svém Koncert č. 1, což je nejznámější a nejčastěji prováděné. Joachim pomohl Bruchovi s revizí tohoto koncertu.[60]
Repertoár

Mezi nejvýznamnější úspěchy Joachima patřilo jeho oživení Beethovenovým houslový koncert již zmíněno, oživení Bach je Sonáty a partity pro sólové housle, BWV 1001–1006, zejména Chaconne z Partity č. 2, BWV 1004,[61] a ze dne Beethovenovy pozdní smyčcové kvartety.[62] Joachim byl poté druhým houslistou Ferdinand David, hrát Mendelssohn je Houslový koncert e moll, kterou studoval u skladatele. Joachim hrál klíčovou roli v kariéře Brahms, a zůstal neúnavným zastáncem Brahmsových skladeb přes všechny peripetie jejich přátelství. Dirigoval anglickou Brahmsovu premiéru Symfonie č. 1 c moll v Cambridge 8. března 1877, ve stejný den, kdy obdržel aD. Mus. stupně (Brahms sám odmítl pozvání do Anglie).[63]
Řada Joachimových skladatelských kolegů, včetně Schumann Brahms, Bruch, a Dvořák, složený v souladu s Joachimem, z nichž mnohé vstoupily do standardního repertoáru. Joachimův sólový repertoár však zůstal relativně omezený. Nikdy nehrál Schumanna Houslový koncert d moll, který Schumann napsal speciálně pro něj, nebo Dvořákovu Houslový koncert a moll, Ačkoli Dvořák vážně požádal o radu ohledně díla, věnoval mu ji a byl by rád, kdyby ji uvedl v premiéře. Nejneobvyklejší dílo napsané pro Joachima bylo Sonáta F-A-E, spolupráce mezi Schumannem, Brahmsem a Albert Dietrich, na základě iniciál Joachimova hesla, Frei aber Einsam (což lze přeložit jako „svobodný, ale osamělý“, „svobodný, ale sám“ nebo „svobodný, ale osamělý“). Ačkoli se sonáta provádí jen zřídka jako celek, třetí věta, Scherzo c moll, kterou složil Brahms, se dodnes často hraje.
Skladby
Joachimovy vlastní skladby jsou méně známé. Dal opusová čísla 14 skladbám a složil zhruba stejný počet kusů bez opusových čísel. Mezi jeho skladby patří různá díla pro housle (včetně tří koncertů) a předehry na Shakespeare je Osada a Jindřich IV. Také napsal kadence pro řadu koncertů dalších skladatelů (včetně Beethovenových a Brahmsových koncertů). Jeho nejuznávanější skladbou je jeho Maďarský koncert (Houslový koncert č. 2 d moll, op. 11).

Seznam skladeb
Fuller-Maitland, str. 56 uvádí 14 kusů s čísly opusů, ne nutně se stejnými podrobnostmi jako níže. Na str. 57 uvádí 6 ze 14 zde uvedených skladeb jako WoO, plus orchestraci Schubert Grand Duo a Beethovenova a Brahmsova koncertního kadence.
Originální skladby
- Op. 1, Andantino a Allegro scherzoso, pro housle a klavír (1848): věnováno Joseph Böhm
- Op. 2, Drei Stücke (3 kusy) pro housle nebo violu a klavír (asi 1848–1852): Romanze, Fantasiestück, Eine Frühlingsfantasie; věnovaná Moritz Hauptmann
- Op. 3, Koncert pro housle, jedno hnutí, g moll (1851); věnovaná Franz Liszt
- Op. 4, Osada Předehra (1853); věnovaný Kapelle z Weimaru
- Op. 5, Tři skladby pro housle a klavír: Lindenrauschen, Abendglocken, Ballade; věnovaná Gisela von Arnim
- Op. 6, Demetrius Předehra (1853, ke hře Hermana Friedricha Grimma; předehra věnovaná Franzovi Lisztovi)
- Op. 7, Jindřich IV Předehra (1854)
- Op. 8, Předehra ke komedii od Gozziho (1854); věnovaný Fritzovi Steinbachovi.
- Op. 9, Hebräische Melodien, nach Eindrücken der Byron'schen Gesänge (Hebrew Melodies, after Impressions of Byron Písně ) pro violu a klavír (1854–1855)
- Op. 10, Variationen über ein eigenes Thema (Variace na původní téma) E dur pro violu a klavír (1854); věnovaný Hermannovi Grimmovi.
- Op. 11, Houslový koncert č. 2 d moll „maďarským způsobem“ (1857, publikováno v roce 1861); věnovaný Johannesu Brahmsovi. Říká se, že sólová houslová část maďarského koncertu je velmi obtížná.[64]
- Op. 12, Notturno pro housle a malý orchestr A dur (1858)
- Ahoj, Houslový koncert č. 3 G dur (1875)
- Op. 13, Elegiac Overture „In Memoriam Heinrich von Kleist“ (asi 1877)
- Op. 14, Szene der Marfa z Friedrich Schiller nedokončené drama Demetrius (asi 1869)
- Ahoj Haidenröslein Lhal pro vysoký hlas a klavír; hospoda. Verlag des Ungar, 1846.
- Ahoj, Ich hab 'im Traum geweinet pro hlas a klavír, hospoda. Wigand, 1854.
- Ahoj, Scéna od Schillera Demetrius (1878)
- Ahoj, Déšť, déšť a slunce, Merlinova píseň (Tennyson), hospoda. C. Kegan & Co., 1880.
- Ahoj, Melodrama zu einer Schillergedenkfeier (nepublikováno, autogram v Hamburku Staats- und Universitätsbibliothek)
- Woo, předehra C dur (Konzertouvertüre zum Geburtstag des Kaisers) (1896)[65]
- Woo, dva pochody pro orchestr, v C a D.[65]
- Woo, Andantino a moll, pro housle a orchestr (také pro housle a klavír)[66]
- Woo, romantika B dur, pro housle a klavír
- Woo, Romance C dur, pro housle a klavír; hospoda. C. F. Kahnt Nachfolge, Lipsko, 1894.
- Woo, pohyb smyčcového kvarteta c moll
- Ahoj, Variationen über ein irisches Elfenlied pro klavír (první vydání J. Schuberth & Co. Hamburg, 1989. Editoval Michael Struck.)
- Woo, variace pro housle a orchestr e moll (cca 1879); věnovaná Pablo Sarasate
- Woo, Fantasie über ungarische Motive (cca 1850); měl premiéru ve Výmaru pod Franzem Lisztem v říjnu 1850[67]
- Woo, Fantasie über irische [schottische] Motiv (cca 1852); měl premiéru v Londýně v květnu 1852[68]

Orchestrace
- V roce 1855 Joachim zorganizoval Schubert Grand Duo klavírní duet do „Symphony in C.“[69]
Cadenzas
- Beethoven, Koncert D dur, op. 61[70]
- Brahms, Koncert D dur, op. 77[71]
- Kreutzer, Koncert č. 19 d moll
- Mozart, Aria z Jsem pastorK. 208, Koncert č. 3 G dur, K. 216, Koncert č. 4 D dur, K. 218 a Koncert č. 5 A dur, K. 219
- Rode, Koncert č. 10 h moll a Koncert č. 11 D dur
- Spohr, Koncert a moll, op. 47 (Gesangsszene)
- Tartini, Sonáta g moll (Ďáblův trylek)
- Viotti, Koncert č. 22 a moll
Záznamy Joachimových skladeb

- Koncert pro housle č. 1 g moll, op. 3
- Suyoen Kim (Housle), Michael Halász (Dirigent), Weimar Staatskapelle, Naxos: 8,570 991
- Koncert pro housle č. 2 d moll, op. 11 „V maďarském stylu“:
- Rachel Barton Pine (Housle), Carlos Kalmar (Dirigent), Chicago Symphony Orchestra, Cedille Records: CDR 90000 068 (poznámky k nahrávce )
- Elmar Oliveira (Housle), Leon Botstein (Dirigent), London Philharmonic Orchestra, IMP Masters #: MCD27
- Aaron Rosand (Housle), Louis de Froment (Dirigent), Lucemburský rozhlasový / televizní symfonický orchestr, Vox katalogové číslo: CDX 5102
- Houslový koncert č. 3 G dur
- Takako Nishizaki (Housle), Meir Minsky (Dirigent), Stuttgartský rozhlasový symfonický orchestr, Marco Polo #: 8.223373, Naxos #: 8.554733
- Osada Předehra, op. 4
- Leon Botstein (dirigent), London Philharmonic Orchestra, IMP Masters #: MCD27
- Mariss Jansons (dirigent), Oslo Philharmonic Orchestra, Simax #: PSC 1206
- Meir Minsky (dirigent), Stuttgartský rozhlasový symfonický orchestr, Naxos #: 8,554733
- Jindřich IV Předehra, op. 7
- Leon Botstein (dirigent), London Philharmonic Orchestra, IMP Masters #: MCD27
- Elegische Ouvertüre, Op. 13
- Meir Minsky (dirigent), Stuttgartský rozhlasový symfonický orchestr, Naxos #: 8,554733
- Andantino a Allegro scherzoso, Op. 1: Andantino
- Marat Bisengaliev (Housle), John Lenehan (Piano), Naxos #: 8,553026
- Drei Stücke für Violine und Pianoforte, Op. 2
- Florin Paul (Housle), Birgitta Wollenweber (Piano), Tacet #: 56
- Drei Stücke für Violine und Pianoforte, Op. 5
- Florin Paul (Housle), Birgitta Wollenweber (Piano), Tacet #: 56
- Notturno A dur, op. 12
- Hans Maile (Housle), Jesus Lopez-Cobos (Dirigent), Symfonický orchestr berlínského rozhlasu, Schwann #: CD 11622
- Romantika B dur
- Marat Bisengaliev (Housle), John Lenehan (Piano), Naxos #: 8,553026
- Aaron Rosand (Housle), Hugh Sung (Piano), Biddulph Recordings: LAW 003
- Romance C dur
- Florin Paul (Housle), Birgitta Wollenweber (Piano), Tacet #: 56
- Hebrejské melodie, Op. 9
- Anna Barbara Dütschler (Viola), Marc Pantillon (Piano), Claves #: 9905
- Heinrich IV Předehra, op. 7 (2 klavíry, arr. Johannes Brahms )
- Duo Egri-Pertis Hungaroton #: 32003
- Variace pro violu a klavír op. 10
- Četné nahrávky
- Varianty pro housle a orchestr e moll
- Vilmos Szabadi (Housle), László Kovács (dirigent), Severomaďarský symfonický orchestr, Hungaroton #: 32185
- Varianty pro housle a klavír e moll
- Hagai Shaham (Housle), Arnon Erez (Piano), Hyperion #: CDA 67663
- Smyčcový kvartetový pohyb (Quartettsatz) c moll
- Izraelské smyčcové kvarteto, Klasický talent #: B001HADEWI
- Joachim Quartet, Thorofon #: CTH 2120
Joachimova vlastní diskografie
- J. S. Bach: Partita pro housle č. 1 h moll, BWV 1002: 7. věta, Tempo di Bourrée, Pearl Katalog: 9851 (také na zákoně (749677132323)).
- Brahms: Maďarské tance (21) pro klavír 4 ruce, WoO 1: č. 1 g moll (arr. Joachim), Opal Recordings (také na zákoně (749677132323)).
- Brahms: Maďarský tanec č. 2 d moll (arr. Joachim), katalog Grammophon # 047905; HMV, D88.
- Joachim: Romance C dur, op. 20, katalog Pearl: 9851
Originální výlisky jsou jednostranné a mají plochý červený štítek G&T. Pozdější reedice mají černý štítek G&T (nebo od roku 1909 štítek zobrazujícíHlas jeho pána „ochranná známka) a výrobky vyrobené pro německý trh jsou oboustranné.
Dopis uchovaný v archivech EMI zaznamenává přísné podmínky, které Joachim očekával pro publicitu svých nahrávek: bylo třeba se vyhnout senzačním reklamám, aniž by bylo srovnáváno jeho umění a umění jiných houslistů. Dopis rovněž uvedl, že „profesora Joachima přimělo hrát jen s největšími obtížemi“.[72]
Joachimovi studenti

- Leopold Auer, houslista a učitel; studoval u Joachima v Hannoveru. Mezi jeho mnoha vynikajícími studenty byli Mischa Elman, Jascha Heifetz, a Nathan Milstein.
- Dora Valesca Becker (1870-1958)
- Hugo Leichtentritt
- Aylmer Buesst
- Willy Burmester
- Carl Courvoisier (1846–1908), autor Technika hry na housle podle Joachimovy metody„London: The Strad Library, No. I, 1894.
- Bram Eldering (1865–1943), koncertní mistr Berlínské filharmonie pod Hans von Bülow; Koncertní mistr Meininger Hofkapelle
- Adila Fachiri Joachimova praneteř
- F. Fleischhauer (narozen 1834), Hofconcertmeister v Meiningenu
- Sam Franko
- Richard Gompertz (nar. 1859), profesor houslí na Royal College of Music v Londýně
- Jakob Moritz Grũn, narozený v Pešti, 1837; Joachim rezignoval na pozici, aby protestoval proti svému nepostoupení za to, že je Žid. Má článek na německé Wikipedii.
- Karel (Carl) Halíř (1859–1909), český houslista, člen Joachimova kvarteta
- Willy Hess
- Gustav Hille
- Richard Himmelstoß (narozen 1843), koncertní mistr ve Vratislavi
- Theodore Holland (1878–1947), britský skladatel a pedagog.
- Gustav Holländer (nar. 1855), sólový houslista
- Jenő Hubay, Maďarský houslista, skladatel
- Bronisław Huberman[74]
- Karl Klingler, houslista Klinglerova kvarteta a Joachimův nástupce na berlínské Hochschule; Klingler byl učitelem Shinichi Suzuki.
- Iosif Kotek (1855–1885), ruský houslista
- Hans Letz, Koncertní mistr Theodora Thomase Orchestra[75]
- Bernhard Listemann, Koncertní mistr Bostonského symfonického orchestru.[76]
- Charles Martin Loeffler (1861–1935)
- Martin Marsick
- Pietro Melani
- Waldemar J. Meyer (1853–1940)
- Bernardo V. Moreira de Sá (1853–1924), portugalský houslista a pedagog; ředitel „Conservatório de Música do Porto“; ředitel a zakladatel „Orpheon Portuense“; studoval u Joachima v Berlíně
- Andreas Moser (1859–1925), houslista a asistent Joachima; Moser napsal první životopis Joachima, Mosera (1901), o životě Joachima až do roku 1899. Pomohl obnovit původní skóre J.S. Bachův Sonate e Partite per violino soloa spolupracoval s Joachimem na mnoha vydáních.
- Tivadar Nachéz (1859–1930)
- Henri Petri, Koncertní mistr v Lipsku
- Lili Petschnikoff (1874-1957), americký houslista
- Maximilián Pilzer, Koncertní mistr Newyorské filharmonie (1915–1917),[77][78]
- Enrico Polo (1868–1953), italský houslista, houslista, pedagog
- Maud Powell, Americký houslista[79]
- Willibald Richter (1860–1929), anglický pianista, varhaník a učitel německého původu; student, přítel a doprovod Joachima; student Haupt, Lebert, Liszt, Mischalek a Oscar; založil College of Music v Leicesteru
- Camillo Ritter, učitel předního violistu William Primrose
- Ossip Schnirlin (? – 1937)
- Emily Shinner[80]
- Axel Skovgaard
- Maria Soldat-Röger
- Theodore Spiering, Americký houslista; narozený v St. Louis, žil v Chicagu; Koncertní mistr (1909–1911) Newyorské filharmonie
- Kemp Stillings (1888-1967), americký houslista, učitel hudby
- Franz von Vecsey, studoval u Hubaye, poté Joachima; zasvěcenec houslového koncertu Sibelia
- Alfred Wittenberg
Ostatní žáky může zmínit Wilhelm Joseph von Wasielewski v jeho „Die Violine und Ihre Meister“.
Joachimovy nástroje
Většina, ale ne všechny, z mnoha houslí (a dvou viol), které Joachim údajně během své kariéry měl, jsou uvedeny na webových stránkách Tarisio Aukce, cozio.com. Další informace v němčině jsou v článku Kamlaha (2013).

- Jeho první (plné) housle byly Guarneri Filius Andreae 1703, které dal Felix Schumann poté, co získal svůj první Stradivarius.
- Housle bývalý Joachim Stradivarius z roku 1715 je v současné době v držení Collezione Civica del Comune di Cremona.[81] Byl představen Joachimovi u příležitosti jeho jubilejních oslav v roce 1889.
- Ex Joachim, Joseph Vieland Viola od Gasparo da Salò, Brescia, před rokem 1609 pořádá svatyně hudby č. 3368.[82]
- Johannes Theodorus Cuypers anno 1807 koupil Joachim v polovině 19. století a vydal se na turné po celé Evropě. Existují také důkazy, že na nástroj hrál Joachim na recitálu v Paříži o půl století později, v roce 1895. Stejný nástroj hrál také Fritz Kreisler na koncertě Carnegie Hall v roce 1955.[83]
Kulturní odkazy
Anglický básník Robert Bridges napsal a sonet o Joachimovi v jeho prvním významném díle poezie Růst lásky.[84]
Poznámky
- ^ A b Campbell, str. 74
- ^ Mnich, Ludwig Wittgenstein: Povinnost génia: str. 5
- ^ Moser, 1901, str. 3
- ^ Moser, str. 6
- ^ Fuller-Maitland, str. 2
- ^ Moser, str. 17
- ^ Fuller-Maitland, str. 3
- ^ Campbell, str. 75
- ^ Fuller Maitland, str. 4
- ^ Moser, 1901, s. 8–9
- ^ Moser, str. 38
- ^ A b Avins, 2002
- ^ „London Philharmonic Debut“. Joseph Joachim. 3. července 2013.
- ^ Moser, 1901, str. 57
- ^ Fuller-Maitland, str. 13
- ^ Moser, str. 32
- ^ Moser, str. 76
- ^ Moser, 1901, s. 39, 43–44
- ^ Moser, str. 78
- ^ Campbell, 1981, str. 76
- ^ Swafford, str. 174, v jiném překladu
- ^ Leopold Auer, Hra na housle, jak ji učím, Dover, New York, 1980, s. 5
- ^ Auer, 1923, s. 58–59
- ^ Moser, str. 116–117
- ^ Moser, str. 117
- ^ Moser, str. 120.
- ^ A b Moser, str. 121
- ^ Swafford, str. 62
- ^ Swafford, str. 63
- ^ Moser, str. 127
- ^ Swafford, str. 75
- ^ Swafford, str. 130
- ^ Swafford, str. 133
- ^ Gal, str. 60
- ^ Gal, str. 61
- ^ Gal, str. 114
- ^ Gal, str. 115
- ^ Fuller Maitland, str. 55
- ^ Litzmann, 1913, str. 152
- ^ Rada pro výzkum v oblasti umění a humanitních věd Koncertní programy, Koncerty v St. James's Hall (1867–1904)
- ^ Avins, Styra, "Joseph Joachim", v Oxford společník hudby, vyd. Alison Latham, Oxford University Press, 2002–2003, str. 637
- ^ Louis Ries, narozen 1830, byl synem Hubert Ries. Seznam koncertů Joachima, který zahrnuje některé pondělní populární koncerty, viz Joachimovy koncerty
- ^ Zerbini byl australského původu. Nekrolog pro něj v Ilustrované australské zprávy (Melbourne) 1. ledna 1892 říká, že byl „uznán za jednoho z nejlepších hráčů na violu na světě“.
- ^ Shaw, George Bernard (1937), London Music v letech 1888–1889, jak ji slyšel Corno di Bassetto, etc. (Constable, London), p. 297
- ^ Litzmann, p. 289
- ^ Litzmann, p. 294
- ^ Litzmann, pp. 249–250
- ^ Jan Swafford, Johannes Brahms, Knopf (1997), reprinted in the UK by Papermac (1999) pp. 207–211
- ^ Moser (1901) 202–206
- ^ Stowell, ed., 2003
- ^ Gal, p. 216
- ^ Campbell, str. 81
- ^ Fuller-Maitland p. 56
- ^ Moser 1901, p. 282
- ^ Fuller-Maitland, 1901, p. 18
- ^ A b Moser 1901, p. 324
- ^ Moser 1901, p. 325
- ^ "OCMC history". ocmc.org.uk.
- ^ "Joseph Joachim".
- ^ A b Steinberg, p. 265
- ^ Fuller Maitland, p. 25
- ^ Fuller Maitland, pp. 39, 49
- ^ sleeve note, naxos 8.557428, BRAHMS: Sym. No. 1/Tragic Overture/Academic Festival Overture
- ^ Fuler Maitland, p. 52
- ^ A b Fuller-Maitland, 1905, p. 57
- ^ Fuller-Maitland, 1905, p. 60
- ^ Uhde, Katharina. The Music of Joseph Joachim (Suffolk: Boydell & Brewer, 2018), 41
- ^ Uhde, Katharina. The Music of Joseph Joachim (Suffolk: Boydell & Brewer, 2018), 21.
- ^ There are recordings, by the Orchestr Vídeňské státní opery dirigent Felix Prohaska, and the Houston Symphony conducted by Christoph Eschenbach.
- ^ Joachim's was an early cadenza; later many others wrote more
- ^ Joachim's cadenza to Brahms's concerto came to be 'almost always' played, according to Fuller-Maitland, 1905, p. 55
- ^ Jenkins, Lyndon. The EMI Archive. International Classic Record Collector. Summer 1997, Vol.2 No.9, p40.
- ^ The University of Edinburgh Museums, Galleries & Collections Archivováno 3. Května 2009 v Wayback Machine
- ^ "Bronislaw Huberman". huberman.info. Archivovány od originál dne 17. července 2011. Citováno 13. února 2006.
- ^ "Hans Letz". theviolinsite.com.
- ^ Bernhard Listemann
- ^ archives.nyphil.orgindex.php
- ^ "Russian Symphony Orchestra of New York". stokowski.org.
- ^ "Katedra hudby". acu.edu.
- ^ Lahee, Henry C. (August 2008). Famous Violinists of To-Day and Yesterday. ISBN 9780554344485.
- ^ „Tarisio“. cozio.com. Archivovány od originál on 24 March 2005.
- ^ Bowed Stringed Instruments Made Before 1800 at the National Music Museum
- ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál on 29 February 2008. Citováno 17. srpna 2007.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
- ^ "Robert Bridges". sonnets.org.
Zdroje

- Leopold Auer, 1923, My long Life in Music, F. A. Stokes, New York
- Styra Avins, "Joachim, Joseph", in Oxfordský společník hudby, vyd. Alison Latham, Oxford University Press, 2002, pp. 637–638, ISBN 978-0-19-866212-9
- Ute Bär, "Sie wissen ja, wie gerne ich, selbst öffentlich, mit Ihnen musicire! Clara Schumann und Joseph Joachim", Die Tonkunst, sv. 1, nr. 3, July 2007, 247–257.
- Otto Biba, "'Ihr Sie hochachtender, dankbarer Schüler Peppi', Joseph Joachims Jugend im Spiegel bislang unveröffentlicher Briefe", Die Tonkunst, sv. 1, nr. 3, July 2007, 200–204.
- Nora Bickley, selector and translator, Letters From and To Joseph Joachim, with a preface by J. A. Fuller-Maitland, New York: Vienna House, 1972.
- Beatrix Borchard, Stimme und Geige: Amalie und Joseph Joachim, Biographie und Interpretationsgeschichte, Wien, Köln, Weimar, Böhlau Verlag, 2005.
- Beatrix Borchard, "Groß-männlich-deutsch? Zur Rolle Joseph Joachims für das deutsche Musikleben in der Wilhelminischen Zeit", Die Tonkunst, sv. 1, nr. 3, July 2007, 218–231.
- Siegfried Borris, "Joseph Joachim zum 65. Todestag", Oesterreichische Musikzeitschrift XXVII (June 1972): 352–355.
- Margaret Campbell, 1981, The Great Violinists, Doubleday, Garden City, New York. (Has a chapter on Joachim)
- F. G. E., "Joseph Joachim", Hudební doba, 48/775 (1 September 1907): 577–583.
- Robert W. Eshbach, "Der Geigerkönig: Joseph Joachim as Performer", Die Tonkunst, sv. 1, nr. 3, July 2007, 205–217.
- Robert W. Eshbach, "Verehrter Freund! Liebes Kind! Liebster Jo! Mein einzig Licht. Intimate letters in Brahms's Freundeskreis", Die Tonkunst, sv. 2, nr. 2, April 2008, 178–193
- Robert W. Eshbach, "Joachims Jugend", Die Tonkunst, sv. 5, nr. 2, April 2011, 176–190.
- Robert W. Eshbach, "Joachim's Youth – Joachim's Jewishness", The Musical Quarterly, sv. 94, č. 4, Winter 2011, 548–592
- J. A. Fuller-Maitland, Joseph Joachim, London & New York: John Lane, 1905, a Google Book; repr. Bibliobazaar, 2010, public domain
- Johannes Joachim and Andreas Moser (eds.), Briefe von und an Joseph Joachim, 3 vols., Berlin: Julius Bard, 1911–1913
- Hans Gál, Johannes Brahms: His Work and Personality, transl. from German by Joseph Stein, Knopf, New York, 1971.
- Ruprecht Kamlah, Joseph Joachims Guarneri-Geigen, Eine Untersuchung im Hinblick auf die Familie Wittgenstein, Wiener Geschichtsblätter 2013, Vol. 1, s. 33, posted on "Joseph Joachim: Biography and Research", 2015.
- Ruprecht Kamlah, "Joseph Joachims Geigen, Ihre Geschichten und Spieler, besonders der Sammler Wilhelm Kux, Palm und Enke, Erlangen 2018, ISBN 978-3-7896-1023-3, 230 pages.
- Adolph Kohut, Josef Joachim. Ein Lebens- und Künstlerbild. Festschrift zu seinem 60. Geburtstage, am 28. Juni 1891, Berlin: A. Glas, 1891.
- Berthold Litzmann, 1913, Clara Schumann: An Artist's Life based on material found in Diaries and Letters, Translated from the fourth German edition by Grace E. Hadow, MacMillan, London.
- Brigitte Massin, Les Joachim: Une Famille de Musiciens, Paris: Fayard, 1999. ISBN 2-213-60418-5
- Andreas Moser (ed.), Johannes Brahms im Briefwechsel mit Joseph Joachim, 2nd ed., Berlin: Deutsche Brahms-Gesellschaft, 1912.
- Andreas Moser, Joseph Joachim: Ein Lebensbild, 2 obj. Berlin: Verlag der Deutschen Brahms-Gesellschaft, vol. 1: 1908; sv. 2: 1910. (Published after the following translation, so must be a revised edition?)
- Andreas Moser, Joseph Joachim: A Biography (1831–1899), translated by Lilla Durham, introduction by J. A. Fuller-Maitland, London: Philip Wellby, 1901. (Published during Joachim's lifetime)
- Hans Joachim Moser, Joseph Joachim, Sechsundneunzigstes Neujahrsblatt der Allgemeinen Musikgesellschaft in Zürich, Zürich & Leipzig: Hug & Co., 1908
- Anne Russell, "Joachim", Etuda, (December 1932) 884–885.
- Dietmar Schenk, "Aus einer Gründerzeit: Joseph Joachim, die Berliner Hochschule für Musik und der deutsch-französische Krieg", Die Tonkunst, sv. 1, nr. 3, July 2007, 232–246.
- Michael Steinberg, The Concerto: A Listener's GuideOxford University Press, 1998, ISBN 0-19-510330-0
- Barrett Stoll, Joseph Joachim: Violinist, Pedagogue, and Composer, Ph.D. Diss., Univ. of Iowa, 1978.
- Karl Storck, Joseph Joachim: Eine Studie, Leipzig: Hermann Seemann Nachfolger, n.d.
- Robert Stowell, Ed., Cambridge Companion to the String Quartet, Cambridge University Press, 2003.
- Jan Swafford, Johannes Brahms: A Biography, Knopf and Vintage Books, 1997.
- Katharina Uhde, The Music of Joseph Joachim, Boydell & Brewer, 2018.
- Gerhard Winkler (ed.) "Geigen-Spiel-Kunst: Joseph Joachim und der 'Wahre' Fortschritt", Burgenländische Heimatblätter, sv. 69, nr. 2, 2007.
- Klaus Martin Kopitz (vyd.), Briefwechsel Robert und Clara Schumanns mit Joseph Joachim und seiner Familie, 2 obj. (= Schumann-Briefedition, series II, vol. 2), Köln: Dohr, 2019, ISBN 978-3-86846-013-1
externí odkazy
- Works by or about Joseph Joachim na Internetový archiv
- Website dedicated to the life and music of Joseph Joachim.
- Joseph Joachim's autograph and handwritten note to Marianne Scharwenka (Violinist and wife of Philipp Scharwenka)
- Bach Adagio G minor played by Joseph Joachim 1903 na Youtube
- Joachim Romanze in C played by Joseph Joachim 1903 Na youtube
- Brahms Hungarian Dance No. 1 played by Joseph Joachim 1903 Na youtube
- Brahms Hungarian Dance No. 2 played by Joseph Joachim 1903 Na youtube
- Short biography of Joseph and Amalie Joachim
- Free scores by Joseph Joachim na Projekt mezinárodní hudební skóre (IMSLP)
- Guide to the Joseph Joachim Collection na Leo Baeck Institute, New York.