Taras Ševčenko - Taras Shevchenko - Wikipedia

Pro další použití viz Taras Ševčenko (disambiguation).
V tomhle Východní slovanské jméno, patronymic je Hryhorovych a rodinné jméno je Ševčenko.
Taras Ševčenko
Ševčenko v dubnu 1859
Ševčenko v dubnu 1859
narozenýTaras Hryhorovych Shevchenko[Poznámka a][1]
Тара́с Григо́рович Шевче́нко
9. března [OS 25 února] 1814
Moryntsi, Kyjevský guvernér, Ruská říše
(moderní Čerkaská oblast, Ukrajina )
Zemřel10. března [OS 26 únor] 1861 (věk 47)
Petrohrad
OdpočívadloNárodní rezervace "Taras Hill ", Kaniv, Ukrajina
Jméno peraKobzar Darmohrai, Perebendya[2]
obsazeníBásník a umělec
JazykUkrajinština, ruština
Státní občanstvíRuská říše
VzděláváníČlen Akademie umění (1860)
Alma materImperial Academy of Arts (1845)
Doba1840–1861[3]
Pozoruhodné práceKobzar
Podpis
Vojenská kariéra
Servis/větevImperial ruská armáda
Odesa
Roky služby1847–1857
HodnostSoukromé
JednotkaOrsk (1847–1850)
Pevnost - Ševčenko (1850–1857)
Bitvy / válkyExpedice Aral 1848
1851 Karatau Expedice

Taras Hryhorovych Shevchenko (ukrajinština: Тара́с Григо́рович Шевче́нко [tɐˈrɑz ɦrɪˈɦɔrowɪtʃ ʃeu̯ˈtʃɛnko]; 9. března [OS 25. února] 1814 - 10. března [OS 26 února] 1861), také známý jako Kobzar Tarasnebo jednoduše Kobzar, byl ukrajinština básník, spisovatel, výtvarník, veřejný a politický činitel, stejně jako folklorista a etnograf.[3][4][5] Jeho literární dědictví je považováno za základ moderny Ukrajinská literatura a do značné míry moderní Ukrajinský jazyk, ačkoli jazyk jeho básní byl odlišný od moderního ukrajinského jazyka. Všechny jeho deníky, dopisy, nepetická literatura, například román, hry, některé básně byly v ruštině.[A] Shevchenko je také známý pro mnoho mistrovských děl jako malíř a ilustrátor.[4]

Byl členem Imperial Academy of Arts. Ačkoli nikdy nebyl členem Bratrstvo svatých Cyrila a Metoděje V roce 1847 byl Ševčenko politicky odsouzen za výslovnou podporu nezávislosti Ukrajiny, psaní velmi dobrých básní v ukrajinském jazyce a zesměšňování členů ruského císařského domu. Na rozdíl od členů společnosti, kteří nechápali, že jejich činnost vedla k myšlence nezávislé Ukrajiny, byl podle tajné policie zastáncem nezávislosti.[6][7]

Život

Dětství a mládí

Rodičovská chata v Kyrylivce (nyní vesnice Shevchenkove, Zvenigorodsky region, Ukrajina). Taras Ševčenko, tužka, 09/1843
Ilustrace z Meni trynadtsyatyy mynalo [Spojené království ] podle Ivan Yizhakevych

Taras Ševčenko se narodil 9. března [OS 25 února] 1814[Poznámka b] ve vesnici Moryntsi, Okres Zvenyhorodka, Kyjevský guvernér, Ruská říše (dnes Zvenyhorodka Raion, Ukrajina ). Po své sestře Kateryně byl třetím dítětem[8] a bratr Mykyta,[8] v rodině nevolník rolníci Hryhoriy Ivanovych Shevchenko (1782? –1825) a Kateryna Yakymivna Shevchenko (Boiko) (1782? - 6. srpna 1823), oba vlastněné majitelem Vasily Engelhardt. Podle rodinných legend byli Tarasovi předkové Kozáci který sloužil v Záporožský hostitel a zúčastnil se ukrajinských povstání v 17. a 18. století. Tato povstání byla brutálně potlačena Čerkasy, Poltava Kyjev, Bratslav a Černihiv narušili normální společenský život na mnoho let poté. Většina místního obyvatelstva byla poté zotročena a ocitla se v chudobě.

V roce 1816 se rodina Shevchenko přestěhovala zpět do vesnice Kyrylivka (dnes Shevchenkove) v okrese Zvenyhorodka, kde se narodil Tarasův otec Hryhoriy Ivanovych.[9] Taras strávil dětství ve vesnici. 24. května [OS 12. května] 1816 se narodila Tarasova sestra Yaryna,[10] a 7. února [OS 26 leden] 1819 - Maria.[11] Mladý Taras jednou hledal „železné sloupy, které drží oblohu“ a ztratil se. Chumakové který ho potkal, ho vzal s sebou do Kyrylivky.[Poznámka c][12][13] 20. března [OS 8. března] 1821 Narodil se Tarasův bratr Yosyp.[14]

Na podzim roku 1822 Taras začal chodit na místní gramatiku precentor (dyak ) Sovhyr.[15][16] V té době se Ševčenko seznámil Hryhoriy Skovoroda díla. V letech 1822-1828 Ševčenko maloval koně a vojáky.[17]

10. února [OS 29. ledna] 1823 se jeho starší sestra a chůva Kateryna provdala za Antona Krasytskyi, nevolníka „ze Zelené Dibrovy“. 1. září [OS 20. srpna] 1823 Tarasova tvrdě pracující matka zemřela.[18][19][20] O měsíc později, 19. října [OS 7. října] 1823 se jeho otec oženil s vdovou Oksanou Tereshchenko, rodáčkou z vesnice Moryntsi, která už měla tři vlastní děti.[Poznámka d][18][21] S nevlastními dětmi a zvláště s malým Tarasem zacházela velmi krutě.[Poznámka e]

4. července [OS 22 červen] 1824 Narodila se Tarasova nevlastní sestra Maria z druhého manželství Hryhoriy Ivanovych.[22] V roce 1824 se Taras spolu se svým otcem stal obchodním cestujícím (Chumak ) a cestoval do Zvenyhorodka, Uman, Yelizavetgrad (dnes Kropyvnytskyi ).[23] V jedenácti letech Taras osiřel, když 2. dubna [OS 21 březen] 1825, jeho otec zemřel jako nevolník v robota.[20][24][25][26] Jeho nevlastní matka se spolu s dětmi brzy vrátila do Moryntsi.

Taras šel pracovat pro precentora (dyak ) Bohorsky, který právě dorazil z Kyjev v roce 1824.[27][28] Jako učeň nesl Taras vodu, zahřál školu, sloužil předchůdci, četl žalmy o mrtvých a pokračoval ve studiu.[15][29] V té době se Ševčenko seznámil s některými díly Ukrajinská literatura. Brzy unavený z Bohorského dlouhodobého špatného zacházení unikl Shevchenko hledat malířského mistra v okolních vesnicích.[29] Několik dní pracoval pro jáhen Yefrem dovnitř Lysianka,[29][30] později na dalších místech v jižní části města Kyjevský guvernér (vesnice Stebliv a Tarasivka).[30][31][32] V roce 1827 Shevchenko sháněl ovce poblíž své vesnice. Poté se setkal s přítelkyní z dětství Oksanou Kovalenkovou, kterou Shevchenko ve svých dílech několikrát zmiňuje. Věnoval jí uvedení své básně „Mariana, jeptiška“.[33][34]

Jako najímání za knězem Kyrylivky Hryhorijem Koshytsiem byl na návštěvě Taras Bohuslav kde odvezl knězova syna do školy a na trh vzal také jablka a švestky. Současně jel na trhy ve městech Burta a Shpola.[35] V roce 1828 byl Shevchenko najat jako služebný chlapec k pánskému soudu v roce Vilshana o povolení ke studiu u místního umělce.[30] Když Tarasovi bylo 14 let, Vasilij Engelhardt zemřel a vesnice Kyrylivka a všichni její obyvatelé se stali majetkem jeho syna Pavla Engelhardta.[36] Ševčenko se stal dvorním služebníkem svého nového pána na panstvích ve Vilšaně. Dne 18. prosince [OS 6. prosince] 1829 Pavlo Engelgardt chytil Ševčenka v noci při malování portrétu kozáka Matvii Platova, hrdiny Vlastenecká válka z roku 1812. Chlapce zaškrábal v uších a nařídil mu, aby ho ve stájích bičovali pruty.[37][38] V letech 1829–1833 zkopíroval Taras obrazy suzdalských mistrů.[39]

Téměř dva a půl roku, od podzimu 1828 do začátku roku 1831, zůstal Ševčenko se svým pánem ve Vilnu (Vilnius ).[30][40] Podrobnosti o cestování nejsou dobře známy. Možná tam navštěvoval přednášky profesora malby Jan Rustem na University of Vilnius. Ve stejném městě mohl být Ševčenko také svědkem Listopadové povstání z té doby Ševčenkova malba „Busta ženy“[41] přežil. Označuje téměř profesionální zacházení s tužkou.

Po přestěhování z Vilna do Petrohrad v roce 1831 vzal Engelgardt s sebou Ševčenka.[42][43][44] Aby Engelgardt mohl těžit z uměleckých děl (protože mít prestižní vlastní „komorní umělce“ bylo prestižní), poslal Ševčenka malíři Vasilij Širiajev pro čtyřleté studium. Od tohoto bodu až do roku 1838 Ševčenko žil v budově Khrestovskyi (dnes Zahorodnii prospekt, 8), kde si Širiajev pronajal byt.[38][45] Ve volném čase v noci Ševčenko navštívil Letní zahrada kde zobrazoval sochy. V Petrohradě také začal psát své básně.[38][46][47]

V roce 1833 namaloval Ševčenko portrét svého pána Pavlo Engelgardt (Národní muzeum Tarase Ševčenka).[48]

Ve svém románu „Umělec“ Ševčenko popsal, že v předakademickém období maloval díla jako „Apollo Belvedere“, „Fraklete“, „Herakleitos "," Architektonický barelief "," Maska štěstí ".[47][49] Podílel se na malování Velké divadlo jako učeň umělce.[50] Vytvořil skladbu „Alexander Makedonský projevuje důvěru svému lékaři Filipovi“. Kresba byla vytvořena pro soutěž Imperial Academy of Arts, oznámený v roce 1830.[51][52]

Z nevolnictví

V Petrohradě se Ševčenko setkal s ukrajinským umělcem Ivan Soshenko, který ho představil dalším krajanům jako např Yevhen Hrebinka a Vasyl Hryhorovych a ruskému malíři Alexey Venetsianov. Prostřednictvím těchto mužů se Shevchenko setkal také se slavným malířem a profesorem Karl Briullov, který daroval svůj portrét Ruský básník Vasilij Žukovskij jako výhra v loterii. Jeho výtěžek byl použit na nákup Ševčenkovy svobody dne 5. května 1838.[24]

První úspěchy

Kobzar a Haidamaky, 1844[53]

Ševčenko byl přijat jako student na Akademii umění v dílně Karl Briullov ve stejném roce. V následujícím roce se stal rezidentním studentem na Sdružení pro povzbuzení umělců. Při ročních zkouškách na Imperial Academy of Arts, Ševčenko získal stříbrnou medaili za krajinomalbu. V roce 1840 opět obdržel stříbrnou medaili, tentokrát za svou první olejomalbu, Žebrák dává chlebu psovi.[54]

Shevchenko začal psát poezii, zatímco byl ještě nevolníkem, a v roce 1840 jeho první básnická sbírka, Kobzar,[55] byl publikován. Podle Ivan Franko, renomovaný ukrajinský básník v generaci po Ševčenkovi, “[Kobzar] byl „nový svět poezie. Praskl jako pramen čisté, studené vody a zazářil jasností, šířkou a elegancí uměleckého výrazu, který v ukrajinské literatuře dosud nebyl znám“.

V roce 1841 epická báseň Haidamaky byl vydán.[56] V září 1841 získal Ševčenko svou třetí stříbrnou medaili za Gypsy Fortune Teller. Shevchenko také psal hry. V roce 1842 vydal část tragédie Mykyta Haidai a v roce 1843 dokončil drama Nazar Stodolia.

Během svého pobytu v Petrohradě podnikl Ševčenko tři cesty do Ukrajina, v roce 1843, 1845 a 1846. Obtížné podmínky, které Ukrajinci zásadně ovlivnili na malíři básníků. Ševčenko navštívil své stále sourozence a další příbuzné. Setkal se s významnými ukrajinskými spisovateli a intelektuály Yevhen Hrebinka, Panteleimon Kulish, a Mykhaylo Maksymovych, a ujal se knížecí Repnin rodina, zejména Varvara.

V roce 1844, zoufalý stavem ukrajinských oblastí v Ruská říše, Shevchenko se rozhodl zachytit některé z historických ruin a kulturních památek své vlasti v albu leptů, které nazval Malebná Ukrajina. Bylo vytištěno pouze 6 prvních leptů kvůli nedostatku prostředků k pokračování.[57][58][59][60][61][62]V roce 1845 bylo vytvořeno album akvarelů z historických míst a kresby tužkou.[63]

Vyhnanství

Dne 22. března 1845 Rada akademie umění udělila Ševčenkovi titul nezařazeného umělce. Znovu odcestoval na Ukrajinu, kde se setkal s historikem Nikolay Kostomarov a další členové Bratrstvo svatých Cyrila a Metoděje, tajná společnost známá také jako Ukrajinsko-slovanská společnost[6] a věnuje se politickým liberalizace říše a její transformace na a federace -jako polity slovanských národů.[6] Na společnost potlačení úřady, Shevchenko napsal báseň „Sen“, která byla zabavena členům společnosti a stala se jednou z hlavních otázek skandálu.[64]

Ševčenko byl zatčen spolu s členy společnosti dne 5. dubna 1847.[65] Car Mikuláš přečetl Ševčenkovu báseň „Sen“. Vissarion Belinsky napsal ve svých pamětech, že Nicholas I., který velmi dobře věděl, co je ukrajinsky, se při čtení sekce o sobě zasmál a zasmál, ale jeho nálada se při čtení o jeho manželce rychle změnila v hořkou nenávist. Shevchenko zesměšňovala její nevkusný vzhled a obličej tiky, které vyvinula v obavě z Decembrist Povstání a její plány zabít její rodinu. Po přečtení této části car rozhořčeně prohlásil: „Předpokládám, že měl důvody, aby se mnou nevycházel, ale co udělala, aby si to zasloužila?“[66][67] V oficiální zprávě z Orlov Ševčenko byl obviněn z používání „málo ruského jazyka“[6] (archaický ruský název pro Ukrajinský jazyk ) pobuřujícího obsahu místo toho, abyste byli vděční za to, že z něj budete vykoupeni nevolnictví.[6] Ve zprávě Orlov tvrdil, že Ševčenko vyjadřuje výkřik kvůli údajnému zotročení a katastrofě Ukrajina, oslavil Hejtmanská správa (Kozák Hetmanate ) a kozácké svobody a „s neuvěřitelnou drzostí nalily pomluvy a žluč na osoby císařského domu“.[6]

Během vyšetřování byl Ševčenko uvězněn Petrohrad v kasematách 3. oddělení císařského kancléřství na ulici Panteleimonovskaya (dnes Pestelia str., 9). Poté, co byl usvědčen, byl vyhoštěn jako soukromé do ruské vojenské posádky v Orenburg[6] na Orsk, blízko Pohoří Ural. Car Nicholas I., osobně potvrdil svůj trest,[68] dodal: „Pod nejpřísnějším dohledem, bez práva psát[6] nebo malovat. “Následně byl poslán na nucený pochod ze Petrohradu do Orenburgu a Orsku.

Dalismen-mulová vesnice, 1851

Příští rok v roce 1848 byl přidělen k provedení první ruské námořní expedice do Aralské moře na lodi „Konstantin“ pod velením poručíka Butakova. Ačkoli byl Shevchenko oficiálně společný soukromý, ostatní členové expedice s ním skutečně zacházeli jako s rovnocenným. Měl za úkol načrtnout různé krajiny kolem pobřeží Aralského moře. Po 18měsíční plavbě (1848–1849) se Shevchenko vrátil se svým albem kreseb a obrazů do Orenburgu. Většina z těchto kreseb byla vytvořena pro podrobný popis expedice. Ševčenko nicméně vytvořil mnoho jedinečných uměleckých děl o přírodě Aralského moře a Kazachstánu v době, kdy v polovině devatenáctého století začalo ruské dobývání Střední Asie.[69]

Poté byl poslán do jedné z nejhorších trestaneckých osad, vzdálené pevnosti Novopetrovsk na poloostrově Mangyshlak, kde strávil sedm hrozných let. V roce 1851, na popud kolegu opraváře Bronisław Zaleski Podplukovník Mayevskij ho přidělil ke geologické expedici Mangyshlak (Karatau). V roce 1857 se Ševčenko po obdržení amnestie od nového císaře konečně vrátil z exilu, ačkoli mu nebylo povoleno vrátit se do Petrohradu a byl nucen zůstat v Nižnij Novgorod.

V květnu 1859 dostal Ševčenko povolení k návratu Ukrajina. Měl v úmyslu koupit pozemek poblíž vesnice Pekari. V červenci byl znovu zatčen na základě obvinění rouhání, ale poté propuštěn a nařídil návrat do Petrohradu.[70]

Hrob Tarase Ševčenka, Taras Hill u Kaniv, historická pohlednice. Kříž byl rozebrán sověty ve 20. letech 20. století [71]

Smrt

Taras Ševčenko strávil poslední roky svého života prací na nové poezii, malbách a rytinách a také úpravou svých starších děl. Po těžkých letech v exilu si však jeho nemoci vyžádaly svou daň. Ševčenko zemřel v Petrohradě dne 10. března 1861.

Poprvé byl pohřben v Smolenský hřbitov v Petrohradě. Avšak splněním Ševčenkova přání vyjádřeného v jeho básni „Testament“ („Zapovit“), být pohřben v Ukrajina, jeho přátelé zařídili přesun jeho ostatků vlakem do Moskvy a poté koňským povozem do vlasti. Ševčenko byl 8. května znovu pohřben Chernecha hora (Monk's Hill; dnes Taras Hill ) blízko Řeka Dněpr a Kaniv.[24] Nad jeho hrobem byla postavena vysoká mohyla, nyní pamětní část Kanivského muzea - ​​rezervace.

Básník, pronásledovaný strašlivým neštěstím v lásce a životě, zemřel sedm dní před Emancipace nevolníků bylo oznámeno. Jeho díla a život jsou ctěný Ukrajinci po celém světě a jeho dopad na Ukrajinská literatura je obrovský.

Poetická díla

Taras Ševčenko napsal 237 básní, ale pouze 28 z nich bylo publikováno v Ruská říše a dalších 6 v Rakouská říše po celý svůj život.

Příklad poezie: „Testament“ (Zapovit)

Ševčenkův „zákon“, (Zapovit, 1845), byl přeložen do více než 150 jazyků a zhudebněn v 70. letech 19. století H. Hladkým.

Umělecká díla

835 děl přežilo do moderní doby v původní podobě a částečně v tiskne vyryto kov a dřevo ruští a další zahraniční rytci, zatímco některá díla přežila jako kopie od malířů, zatímco Ševčenko ještě žil. Existují údaje o více než 270 dalších pracích, které byly ztraceny a dosud nebyly nalezeny. Malovaná a rytá díla v době dokončení jsou datována lety 1830-1861 a územně souvisí s Ukrajinou, Ruskem a Kazachstánem. Žánry jsou - portréty, kompozice na mytologická, historická a domácí témata, architektonické krajiny a scenérie. Techniky použité k tomu byly olejomalba na plátně, vodové barvy, sépie, barvení, olověná tužka, stejně jako lept na samostatných listech bílého, barevného a tónovaného papíru různých velikostí a v pěti albech. Významnou část Shevchenkova uměleckého dědictví tvoří dokončené obrazy, ale existují i náčrtky, etudy a obrysy které jsou neméně cenné pro pochopení Shevchenkových metod a umělecké cesty. Ze všech Shevchenkových obrazů má jen malá část autorské podpisy nebo nápisy a ještě menší část má data.

Rodina

Ševčenko se nikdy neoženil. Měl šest sourozenců a nejméně tři nevlastní sourozence, z nichž je znám pouze Stepan Tereshchenko (1820? - neznámý). Některé zdroje ho spojují s Tereshchenko rodina ukrajinských průmyslníků.[70]

  1. Kateryna Hryhorivna Krasytska (Ševčenko) (1806–1850) se provdala za Antona Hryhorovycha Krasytskyho (1794–1848)
    1. Yakym Krasytsky
    2. Maksym Krasytsky (neznámý - 1910)
    3. Stepan Krasytsky
    4. Fedora Krasytska (1824? - neznámo), známý malíř[70]
  2. Mykyta Hryhorovych Shevchenko (1811–1870?)
    1. Iryna Kovtun (Ševčenko)
    2. Prokop Ševčenko
    3. Petro Ševčenko (1847–1944?)
  3. Maria Hryhorivna Ševčenko (1814? - neznámá) (jeho dvojče)
  4. Yaryna Hryhorivna Boiko (Ševčenko) (1816–1865) se provdala za Fedira Kondratievycha Boika (1811–1850)
    1. Maryna Boiko
    2. Ustyna Boiko (1836 - neznámá)
    3. Illarion Boiko (1840 - neznámý)
    4. Lohvyn Boiko (1842 - neznámý)
    5. Ivan Boiko (1845 - neznámý)
    6. Lavrentiy Boiko (1847 - neznámý)
  5. Maria Hryhorivna Ševčenko (1819–1846)
  6. Yosyp Hryhorovych Shevchenko (1821–1878) se oženil s Matronou Hryhorivnou Ševčenkovou (1820? - neznámá), vzdálenou příbuznou[70]
    1. Andrij Ševčenko
    2. Ivan Ševčenko
    3. Trokhym Ševčenko (20. září 1843 - neznámé)

Dědictví a dědictví

Viz také: Dědictví Tarase Ševčenka
Ševčenko Ivan Kramskoi po svém návratu z exilu 1871
Kornylo Ustyjanovicz. Ševčenko v exilu. Šedesátá léta
Tarase Ševčenka na současných 100 hřivna bankovka

Dopad

Spisy Tarase Ševčenka tvořily základ moderny Ukrajinská literatura do té míry, že je také považován za zakladatele moderního písemného projevu Ukrajinský jazyk (Ačkoli Ivan Kotlyarevsky propagoval literární dílo v tom, co bylo blízké moderní ukrajinština na konci 18. století).[Citace je zapotřebí ] Ševčenkova poezie významně přispěla k růstu ukrajinského národního povědomí a jeho vliv na různé stránky ukrajinského intelektuálního, literárního a národního života je cítit dodnes. Ovlivněno Romantismus Ševčenkovi se podařilo najít svůj vlastní způsob básnického výrazu, který zahrnoval témata a myšlenky, které se k Ukrajině vztahují, a jeho osobní vizi její minulosti a budoucnosti.

Vzhledem k jeho literární důležitosti je často opomíjen dopad jeho uměleckého díla, ačkoli jeho současníci si jeho umělecké dílo nevážili o nic méně, nebo snad ještě více, než jeho literární dílo. O jeho jedinečném uměleckém talentu svědčí dodnes velké množství jeho obrazů, kreseb a leptů. Experimentoval také s fotografií a je málo známo, že o Ševčenkovi lze uvažovat jako o průkopníkovi umění leptání v Ruské říši (v roce 1860 mu byl udělen titul Akademik v Imperial Academy of Arts konkrétně pro jeho úspěchy v leptání.)[74]

Jeho vliv na ukrajinskou kulturu byl tak obrovský, že i za sovětských časů byl oficiální postoj silně bagatelizován Ukrajinský nacionalismus vyjádřil ve své poezii, potlačil jakoukoli zmínku o ní a zdůraznil sociální a proticaristické aspekty jeho odkazu, Třídní boj v rámci Ruská říše. Ševčenko, který se sám narodil a nevolník a nesmírně trpěl pro své politické názory v opozici vůči zavedenému řádu říše, byl v sovětských dobách prezentován jako internacionalista, který se postavil obecně za nepříjemnou situaci chudých tříd vykořisťovaných reakčním politickým režimem, spíše než hlasitým zastáncem ukrajinská národní myšlenka.

Tento pohled je významně revidován na moderní nezávislé Ukrajině, kde je nyní považován za téměř ikonickou postavu s bezkonkurenčním významem pro ukrajinský národ, což je názor, který po většinu času sdílel Ukrajinská diaspora to Ševčenka vždy ctilo.

Inspiroval některé z demonstrantů během Euromaidan.[75]

Příspěvek k ruské literatuře

Některé Shevchenkovy prózy (román, deník, hry „Nazar Stodolya“ a „Nikita Gayday“, mnoho dopisů), stejně jako některé z jeho básní[který? ] byly psány v ruštině, takže někteří ruští vědci považují Ševčenka za ruského spisovatele kvůli jeho přírůstkům do ruské literatury.[76][77]

Pomníky a památníky

Hlavní článek: Dědictví Tarase Ševčenka

Na Ukrajině je mnoho památek Ševčenkovi, zejména u jeho památníku v Kaniv a ve středu města Kyjev, přímo naproti Kyjevská univerzita který nese jeho jméno. The Kyjevské metro stanice, Tarasa Ševčenka, je také věnován Ševčenkovi. Mezi další pozoruhodné památky básníka, které se nacházejí na celé Ukrajině, patří ty v Charkov (před Shevchenko Park ), Lvov, Luhansk a mnoho dalších.

První sochy Ševčenka byly postaveny v Sovětský svaz jako součást jejich Ukrajinizace -opatření.[78] První byl odhalen v Romny dne 27. října 1918, kdy se město nacházelo v Ukrajinský stát.[78] Následující byly postaveny v Moskva (29. listopadu 1918) a Petrohrad (1. prosince 1918).[78] Památníky v Moskvě a Petrohradě nepřežily, protože byly vyrobeny z podřadných materiálů.[78] Betonová socha v Romny také začala chátrat, ale byla přepracována bronz a znovu představen v roce 1982.[78] Původní socha Romnyho je v současnosti umístěna v Kyjev je Andriyivskyy Descent.[78]

Poté, co Ukrajina získala samostatnost v důsledku 1991 Sovětský kolaps, některá ukrajinská města nahradila své sochy Lenin se sochami Tarase Ševčenka[79] a na některých místech, která postrádala ulice pojmenované po něm, místní úřady přejmenovaly ulice nebo náměstí na Ševčenko. Ve městě je také dvojjazyčná střední škola Tarase Ševčenka Sighetu Marmatiei, Rumunsko.

Přestože jsou vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem v současné době napjaté, ve městě Moskva stále existuje pomník postavený na jeho jméno Petrohrad, který byl přestavěn s novými materiály a nahradil starý v roce 2000.[80]

Mimo Ukrajinu a první SSSR „Památky na Ševčenka byly postaveny v mnoha zemích, obvykle z iniciativy místních Ukrajinské diaspory. V Kanadě a Spojených státech existuje několik pamětních společností a pomníků, zejména v USA památník ve Washingtonu, D.C., blízko Dupont Circle. Žulový pomník vytesal Vincent Illuzzi z Barre ve Vermontu. Památník Washington DC navrhl ukrajinský kanadský sochař Leo Mol a architekt Radoslav Zhuk. Památník je také v Sojuzivka ve státě New York, Tipperary Hill v Syrakusy, New York je po něm pojmenován park Elmira Heights, NY a ulice je po něm pojmenována v New Yorku East Village. K dispozici je také park Tarase Ševčenka v severovýchodní Philadelphii, PA. Část Connecticut Route 9 to prochází Nová Británie je také pojmenována po Ševčenkovi. Na náměstí Ukrajiny ve městě je socha Tarase Ševčenka Curitiba, Brazílie. Pomník Ševčenkovi byl postaven Záhřeb, Chorvatsko 21. května 2015.[81]

V centrálním parku poblíž katedrály sv. Krikora Lusavoricha v arménském Jerevanu je také socha Tarase Ševčenka.[Citace je zapotřebí ]

Viz také

Poznámky pod čarou

A. ^ V době narození Tarase Ševčenka metrické knihy ve vesnici Moryntsi byly provedeny v ruština (úřední jazyk EU) Ruská říše ) a byl zaznamenán jako Taras („Obyvateli vesnice Morinets se Grigorij Ševčenko a jeho manželce Katherine narodil syn Taras"[82]). V té době nebyly patronymické názvy nevolníků v dokumentech identifikovány (například viz text dokumentu „free-to-go“ ze dne 22. dubna 1838: „věčně pustit mého nevolníka Tarase Grigorjeva, syna Ševčenka, kterého jsem zdědil po mém minulém rodiči skutečný radní záchod Vasilij Vasilievič Engelgardt"). Během života Ševčenka byly v ukrajinských textech použity dvě varianty:"Taras Grigorievich"(viz dopis Hryhory Kvitka-Osnovyanenko z 23. října 1840: "můj milý pán, Taras Grigorievich")[83] a "Taras Hryhorovych"(dopis stejného autora od 29.dubna 1842: "Můj drahý a vznešený pán Taras Hryhorovych").[83] V ruštině se akceptuje psaní «Тарас Григорьевич Шевченко»,[5] v ukrajinštině— «Тарас Григорович Шевченко»,[84] v jiných jazycích - přepis z ukrajinského názvu, například „Taras Hryhorovich Ševčenko".[85]
b. ^ Poznámka č. 10 v metrické knize Moryntsi pro rok 1814 (uchovaná v Národním muzeu Ševčenka v Kyjevě):[86] "Roku tisíce osm set čtrnáctého února dvacátého pátého se obyvateli vesnice Morinets Grigori Ševčenkovi a jeho manželce Kateřině narodil syn Taras ..."
C. ^ Tato epizoda je popsána v románu Tarase Ševčenka Princezna. Je také převyprávěno Oleksandr Konysky ve své knize Taras Ševčenko-Hrušivskijs tvrzením, že první, kdo vyprávěl příběh o „železných sloupech“, byl Oleksandr Lazarevský.
d. ^ Metrická kniha vesnice Moryntsi pro rok 1823, poznámka č. 16. Zachováno v Národním muzeu Ševčenko v Kyjevě.
E. ^ Viz článek o Oksana Antonivna Tereshchenko ve slovníku Shevchenko.[8]

  1. ^ Jak ke zvýšení jeho publika, tak proto, že v jeho době existovalo příliš mnoho ukrajinských dialektů, žádný standardní jazyk a ne všichni Ukrajinci mluvili ukrajinskými dialekty.

Reference

  1. ^ Národní muzeum Tarase Ševčenka. Virtuální archivy. Metrická kniha
  2. ^ Ševčenko, T. Osnovianenkovi. Sbírka děl: v 6 svazcích. Kyiv: Izbornik, 2003. Vol.1: Poetry 1837-1847. 119-121, 623-628. Tisk.
  3. ^ A b „Encyklopedie Britannica. Taras Hryhorovych Shevchenko (chráněno). UKRAINIAN POET“. 20. července 1998.
  4. ^ A b M. Antokhii, D. Darewych, M. R. Stech, D. H. Struk (2004). „Taras Hryhorovych Shevchenko“. Encyklopedie Ukrajiny.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  5. ^ A b „Velká sovětská encyklopedie. 3. vydání. Sovětská encyklopedie. 1969–1978". Archivovány od originál dne 31. 1. 2009. Citováno 2014-02-14.
  6. ^ A b C d E F G h Витяг зі справи М. І. Гулака - № 69. Доповідь О. Ф. Орлова Миколі I про діяльність Кирило-Мефодіївського Товариства і пропозиції щодо покарання його [Výňatek ze spisu M. I. Gulaka - č. 69. Zpráva A. F. Orlova Nicholasi I. o činnosti bratrstva Cyrila a Metoděje a návrhy na potrestání jeho členů] (v ruštině). Litopys. 26. května 1847. Archivovány od originál dne 19. února 2015. Citováno 11. července 2014.
  7. ^ Důvod potrestání Ševčenka. //Den. Ukrajina
  8. ^ A b C Shevchenko Dictionary ve dvou svazcích. Ševčenkův ústav literatury (Akademie věd Ukrajinské SSR). Kyiv: Main Edition of the Ukrainian Soviet Encyclopedia, 1976-1978.
  9. ^ Dokumenty a materiály, 4
  10. ^ Archivy, fond 127, případ 1407, část 3
  11. ^ Archivy, fond 127, kufr 1454, list 87
  12. ^ Osnova, 1862. Vol.3. 4-5
  13. ^ Funguje. Sv. 3. 167-168
  14. ^ Archivy, fond 127, kufr 1485, list 94
  15. ^ A b Funguje v 10 svazcích. Sv. 3. 169-170
  16. ^ „Odesa Herald“, 1892. # 226
  17. ^ Funguje v 10 svazcích. Vol.7. Kniha 2. 347
  18. ^ A b "Osnova" 1862. Kniha 3. 5
  19. ^ Archivy, fond 127, popis 1012, pouzdro 1511, list 95
  20. ^ A b Funguje v 10 svazcích. Sv. 2. 229
  21. ^ Funguje v 10 svazcích. Sv. 3. 170
  22. ^ Archivy, fond 127, popis 1012, případ 1526
  23. ^ Funguje v 10 svazcích. Sv. 3. 129
  24. ^ A b C "Ševčenko, Taras". Encyklopedie Ukrajiny. Citováno 22. března 2007.
  25. ^ "Osnova" 1862. Kniha 3. 6
  26. ^ Archivy, fond 127, popis 1013, pouzdro 164, list 798
  27. ^ Funguje v 10 svazcích. Sv. 2. 106
  28. ^ "Kyivan Past", 1882. Kniha 9. 562
  29. ^ A b C Funguje v 10 svazcích. Sv. 5. 225
  30. ^ A b C d "Osnova" 1862. Kniha 3. 10
  31. ^ "Osnova" 1862. Kniha 5. 50
  32. ^ Funguje. Sv. 5. 225
  33. ^ Funguje v 10 svazcích. Sv. 1. 355
  34. ^ Funguje v 10 svazcích. Sv. 5. 187-188
  35. ^ "Kyivan Past", 1882. Kniha 9. 563
  36. ^ Čerkaské archivy. fond 661. případ 120. list 3-4
  37. ^ Funguje v 10 svazcích. Vol.7. Kniha 2. 349
  38. ^ A b C Funguje v 10 svazcích. Sv. 5. 188
  39. ^ Funguje v 10 svazcích. Vol.7. Kniha 2. 348
  40. ^ Funguje. Sv. 5. 188
  41. ^ Funguje v 10 svazcích. Vol.7. Kniha 1. 1
  42. ^ Chalyi, M. Život a díla T. Ševčenka. 22
  43. ^ Zhur, P. Shevchenkovite Petersburg. 30
  44. ^ Saint Petersburg Herald. 9. února 1831
  45. ^ Zhur, P. Shevchenkovite Petersburg. 47
  46. ^ Funguje v 10 svazcích. Sv. 1. 3-8
  47. ^ A b Funguje v 10 svazcích. Vol.7. Kniha 2. 350, 353
  48. ^ Funguje v 10 svazcích. Vol.7. Kniha 1. 2
  49. ^ Funguje v 10 svazcích. Sv. 4. 121-122
  50. ^ Burachek, M. Velký národní umělec. Charkov: "Mystetsvo", 1939. strana 13.
  51. ^ „Sbírka materiálů k historii Imperial Petrohradské akademie umění za sto let její existence“. Sv. 2. Petrohrad, 1865. strana 251.
  52. ^ Funguje v 10 svazcích. Sv. 2. Kniha 1. 6
  53. ^ Yasinsky, Bohdan; Pashkova, Valentyna (1998). „Taras Ševčenko v Kongresové knihovně: bibliografie“.
  54. ^ Taras Ševčenko. Dokumenty…. Kyiv, 1982. Dokumenty č. 59,60
  55. ^ Kobzar od T. Ševčenka. SPb. 1840
  56. ^ Hajdamaki. Báseň T. Ševčenka. SPb. 1841
  57. ^ Malebná Ukrajina. Sudnia Rada. Lept T. Ševčenka. SPb. 1844
  58. ^ Malebná Ukrajina. Dary v Chyhryně v roce 1649. Leptání od T. Ševčenka. SPb. 1844
  59. ^ Malebná Ukrajina. Dohazovači. Lept T. Ševčenka. SPb. 1844
  60. ^ Malebná Ukrajina. Klášter Vydubytchi. Lept T. Ševčenka. SPb. 1844
  61. ^ Malebná Ukrajina. Příběh. Lept T. Ševčenka. SPb. 1844
  62. ^ Malebná Ukrajina. V Kyjevě. Lept T. Ševčenka. SPb. 1844
  63. ^ Akvarely a kresby T. Ševčenka. 1845
  64. ^ Сон [The Dream] (v ukrajinštině). Litopys. Archivovány od originál dne 19. února 2015.
  65. ^ „Taras Ševčenko“. Encyclopedia of World Biography. Skupina vichřice. 2004.
  66. ^ Belinsky, Vissarion (Prosinec 1847). Письмо В. Г. Белинского к П. В. Анненкову [Dopis V. G. Belinského P. V. Annenkovovi] (v Rusku). Litopys. Citováno 13. listopadu 2016.
  67. ^ Karevin, Aleksandr (6. srpna 2012). Мифы Украины: украинский "соловей" [Mýty o Ukrajině: ukrajinský "slavík"] (v ruštině). RusskoeDvizhenie.rf. Citováno 13. listopadu 2016.
  68. ^ Peter Kropotkin (1901). „Současná krize v Rusku“. The North American Review.
  69. ^ "Арал Тенгизи 1848–1849. Малюнки Тараса Шевченка. Денник Олексія Бутакова. Мандрівки Олексія Макшеєва." (PDF) (v ukrajinštině). Козак Невада, Наутілус. Львів, 2019.
  70. ^ A b C d Тарас Григорович Шевченко нар. 9 березня 1814 пом. 10. березня 1861
  71. ^ Андрій Тіток (6. prosince 2014), Остання путь Кобзаря: як Чернігівщина прощалася з Тарасом Шевченком. SVOBODA.FM.
  72. ^ Taras Ševčenko. Song Out of Darkness. Vybrané básně přeložené z ukrajinštiny Vera Rich. London: The Miter Press, 1969
  73. ^ "Testament. Básně Tarase Ševčenka v angličtině". dinternal.com.ua. Citováno 4. června 2015.
  74. ^ Utevskaya, Paola; Dmitrij Gorbačov (srpen 1997). „Он мог бы понять самого Пикассо“ [Mohl pochopit samotného Picassa]. Zerkalo Nedeli (v Rusku). zerkalo-nedeli.com. 30 (147). Archivovány od originál dne 18. ledna 2005.
  75. ^ Ayres, Sabra (9. března 2014). „Na rozdělené Ukrajině inspirace básníka smolaře“. Christian Science Monitor. Citováno 15. března 2014.
  76. ^ Uzhankov, Alexander (11. února 2009). „Шевченко - русский писатель?“. Stoletije.
  77. ^ Kosmeda, T.A. (2007). „Дневник Т.Г. Шевченко - отражатель его русскоязычного сознания“ (PDF). Ученые записки Таврического национального университета имени В.И.Вернадского. 20 (59).
  78. ^ A b C d E F (v ukrajinštině) Před 100 lety byl pro Hetmanate postaven první pomník Tarase Ševčenka, Rádio Svoboda (14. října 2018)
  79. ^ Wanner, Catherine (1998). Zátěž snů: Historie a identita na postsovětské Ukrajině. Penn State Press. ISBN  0271042613.
  80. ^ http://www.infoukes.com/shevchenkomuseum/monuments.htm
  81. ^ „Památník Tarase Ševčenka odhalen v Záhřebu 21. května“, HKV
  82. ^ Taras Shevchenko: Dokumenty a materiály k životopisu. 1814-1861. Vyd. Ano, Kyryliuk. Kyjev, 1982. 6-45. Tisk.
  83. ^ A b Dopisy Tarasovi Ševčenkovi. Kyjev: Naukova dumka, 1993.
  84. ^ Vernadská národní knihovna na Ukrajině, Kyjev Archivováno 2013-01-21 na Wayback Machine
  85. ^ Muzeum - Muzeum Tarase Ševčenka - jediné muzeum Ševčenka v Americe
  86. ^ Dokumenty a materiály, 3

Další čtení

  • Časopis Osnova, 1862.
  • Čerkaské regionální archivy.
  • Časopis Kyivan Past, 1882.
  • Magazine "Odesa Herald", 1892.
  • Central State Historic Archives of the Ukrainian SSR. Kyjev.
  • Shevchenko, T. Documents and materials. Kyiv: Derzhpolitvydav URSR, 1963.
  • Shevchenko, T. Complete collection of works in ten volumes. Kyiv: Academy of Sciences of the Ukrainian SSR, 1951-1964.
  • Victor Pogadaev. Taras Shevchenko: Jubli ke-200. - in: Pentas, Jil. 9, Bil. 1 - Mac 2014. Kuala Lumpur: Istana Budaya, 45-49 (in Malay)
  • Shevchenko, T. Kobzar (The Complete English Edition with Illustrations). London: Glagoslav Publications, 2013. ISBN  9781909156548, ISBN  9781782670575
  • Zinaida Tulub. The Exile (Biographical fiction about Taras Shevchenko). London: Glagoslav Publications, 2015. ISBN  9781784379612

externí odkazy

Památky