Japonská migrace do Thajska - Japanese migration to Thailand
Celková populace | |
---|---|
72 754 (říjen 2017)[1][2] | |
Regiony s významnou populací | |
Bangkok | 52,871 |
Chonburi | 7,184 |
Chiang Mai | 2,489 |
Pathum Thani | 1,211 |
Samut Prakan | 1,130 |
Ayutthaya | 1,117 |
Prachinburi | 763 |
Phuket | 715 |
Jazyky | |
japonský · Thai | |
Náboženství | |
Buddhismus · Šintoismus | |
Příbuzné etnické skupiny | |
Japonci · Japonská diaspora |
Japonská migrace do Thajska má dlouhou historii a v posledních letech roste. Jak 2018, Ministerstvo zahraničních věcí ČR hlásí, že Thajsko má po Spojených státech, Číně a Austrálii čtvrtý nejvyšší počet japonských emigrantů na světě.[3] Bangkok, domov dvou třetin všech registrovaných japonských obyvatel v Thajsko, má čtvrtého největšího Japonce emigrovat populace jakéhokoli města na světě mimo Japonsko pouze za sebou Los Angeles, New York City a Šanghaj.[4] Samotní japonští obyvatelé mají podezření, že jejich skutečný počet obyvatel může být několikrát vyšší než oficiální údaje, protože mnoho přechodných obyvatel, zejména těch dlouhodobě pobývajících turistická víza, nepodaří se zaregistrovat na japonských konzulátech.[5]
Historie migrace
16. a 17. století

Od 80. let do 30. let 16. století byla japonská komunita obchodníků, žoldáků a Katoličtí vyhnanci prospíval v Ayutthaya království kapitál Ayutthaya. Dorazili primárně na lodě s červenou pečetí která kontrolovala obchod mezi Japonskem a Siamem. Do roku 1620 byla japonská čtvrť na jihovýchodě města na východním břehu řeky Řeka Chao Phraya, který čítal mezi 1 000 a 1 500 obyvateli, což z něj dělá druhou největší japonskou komunitu v zahraničí, hned za ní v Manile. La Loubère, francouzský diplomat u soudu Ludvíka XIV., Zaznamenal, že královský dům Ayutthaya zaměstnával 600 Japonců samurajové jako sbor královské stráže. Tato tradice trvala až do vlády krále Prasat Thong. Jeden z jejích členů, Yamada Nagamasa, se stal významným jako vojenský poradce krále Songtham, dosažení hodnosti opra. V roce 1630 Sri Voravong (později známý jako King Prasat Thong ) ho poslal potlačit vzpouru v Ligoru (dnes Nakhon Si Thammarat ). V bitvě byl zraněn a poté otráven vyslancem, kterého poslal Prasat Thong. Po Yamadově smrti Prasat Thong zaútočil na japonskou osadu v Ayutthayi a vyhnal její obyvatele. Většina z nich byla zabita, zatímco někteří spolu s přeživšími Yamadovy armády v Ligoru uprchli do Kambodža. Po vyslechnutí zprávy Tokugawa Iemitsu, pak japonský šógun, přerušil vztahy se Siamem.[6]
Několik Japonců se mohlo vrátit do své vlasti, ale s otužováním Japonců sakoku politika se nejvíce ocitla v trvalém exilu. Prasat Thong se pokusil obnovit obchod s Japonskem a vyzval některé Japonce, aby se vrátili do Ayutthaya. Do roku 1637 tam žilo možná 300 lidí. Japonsko však nadále odmítalo povolit všem lodím Ayutthayi vplout do přístavu a toto privilegium si vyhrazilo pro čínské a nizozemské lodě. Nezdá se, že by japonští přistěhovalci vzali s sebou nějaké ženy nebo děti (ačkoli někteří učenci mají podezření, že katolíci mezi nimi mohli mít rodiny); v každém případě se zdá, že se většina sňatků s místními ženami sňala a po generace se jejich potomci roztavili do společnosti.[6]
Devatenácté a počátek 20. století
Po Deklaraci přátelství a obchodu mezi Japonskem a Siamem v roce 1887 začali Japonci do Siamu znovu pomalu přicházet.[1] V roce 1894 bylo oznámeno, že vlády Japonska a Siamu vyjednávají o možném vyrovnání migrantů z Japonska, kteří by rozvíjeli panenskou půdu pro zemědělství, v Siamu.[7] Projekt zaznamenal malý úspěch. Do roku 1896 žilo v Bangkoku asi 30 až 50 Japonců a v provinciích žádný.[8] Až do roku 1897 byli Japonci pod francouzskou ochranou, ale téhož roku byla v Bangkoku založena japonská vyslanectví Inagaki Manjiro jako jeho ministr.[9] Japonsko a Siam podepsaly smlouvu v roce 1898, přičemž byly uděleny Japonci v Siamu extrateritorialita, ale pouze do přijetí siamského trestního zákoníku.[10] V roce 1913 bylo na konzulátu zaregistrováno 219 Japonců (157 mužů, 62 žen).[11] V roce 1902 pozorovatelé zaznamenali trend zvyšování japonské zaměstnanosti jako poradci ve vládě v Siamu.[12] Patřily mezi ně odborníci v oblastech, jako je právo, vzdělávání a pěstování.[1] Muži v komunitě měli tendenci být vzdělaní a kvalifikovaní, nejen obyčejní dělníci. Jejich ženy byly většinou prostitutky nebo bývalé prostitutky, někdy známé jako karayuki-san.[13] Mezi japonskými subjekty v Siamu bylo několik Korejců a Tchajwanců.[14] Existovala určitá nejasnost ohledně národnosti těch druhých, zda by s nimi mělo být zacházeno jako s zámořské Číňany jako ten druhý Thajská čínština, nebo mít nárok na konzulární ochranu jako japonští státní příslušníci.[15]
Po zahájení Druhá čínsko-japonská válka v roce 1937 se čínská kupecká komunita stala překvapivě násilnou bojkot japonského zboží.[16] Jak se vztahy mezi Japonskem a Spojeným královstvím zhoršovaly, Japonští emigranti v Singapuru a další britská území přesídlená do Siamu, aby nedošlo k internaci.[17] 1941 Japonská invaze a okupace Thajska přinesl do země mnohem více Japonců. Po skončení války je britské vojenské úřady všechny vrátily do Japonska, včetně civilistů, ledaže by dokázali, že byli dlouhodobými obyvateli země.[18] Snahy o repatriaci zastavily stíhání za válečné zločiny. V září 1946 tam zůstala asi šestina Japonců, kteří byli na konci války v jihovýchodní Asii, včetně asi 9 500 Japonců v Siamu.[19]
Rok | 2015 | 2010 | 2005 | 2000 | 1995 | 1990 | 1985 | 1980 | 1975 | 1970 | 1960 | 1955 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet lidí | 67,424 | 47,251 | 36,327 | 21,154 | 21,745 | 14,289 | 7,852 | 6,424 | 5,952 | 3,216 | 673 | 379 |
Vyrovnání
V Thajsku existuje velká komunita Japonců, která se skládá převážně z krajanských špičkových manažerů, profesionálů a jejich rodin a japonských studentů na Mezinárodní školy a vysoké školy, včetně japonských cestovatelů s prodlouženým pobytem. Většina japonských emigrantů žije Velký Bangkok, Chonburi, a Chiang Mai.[22]
- v Bangkok japonská populace žije v okolí a kolem něj Sukhumvit Road oblast a Phrompong.
- v Sriracha japonská populace žije v centru města a jeho okolí jako druhá největší japonská komunita mimo Bangkok.
- v Chiang Mai poblíž centra města žije japonská populace.
- v Ayutthaya rostoucí počet japonských návratů a životů v Rojana Road a okolí poblíž mnoha japonských společností. Město je známé jako místo první japonské čtvrti v Thajsku, která sahá až do 16. století.
Podnikání a zaměstnání
Po navázání vztahů mezi Japonskem a Siamem v roce 1898 pozvala siamská vláda 15 Japonců pěstování odborníci na rozvoj exportu hedvábí do země. Byli přiděleni k Je kraj. Ačkoli to byl úspěch v budování vztahů mezi Japonskem a Siamem, což vedlo k založení Kasetsart University se nepodařilo zvýšit produkci hedvábí.[23] Počínaje rokem 1909 začala oficiální podpora projektu z obou stran ubývat a v roce 1913, po vypuknutí nemoci bource morušového, financování bylo přerušeno.[24]
V 80. letech tam byla většina Japonců z Thajska posílána jako expatrioti velkými japonskými korporacemi nebo vládními organizacemi. Pouze malou část tvořili jednotliví podnikatelé nebo podnikatelé. Průzkum japonského ministerstva zahraničních věcí v roce 1989 ukázal, že z 2 392 japonských držitelů pracovních povolení v Thajsku, 1 046 manažerů, 444 techniků, 292 specialistů, 184 inspektorů výroby a 139 obchodních manažerů. Statistiky japonské vlády ukázaly celkem 10 579 Japonců pobývajících v Thajsku, z nichž 9525 bylo v Bangkoku. Obsadili horní konec ekonomického spektra a vydělávali platy v rozmezí šestkrát až dvanáctkrát vyšší než průměrný thajský korporátní pracovník.[25]
V novějším trendu se rostoucí počet japonských emigrantů v Thajsku skládá z mladých lidí pracujících v japonštině kontaktní centra a další outsourcing podnikových procesů firmy poskytující služby v japonském jazyce. Ačkoli je jejich plat nižší než polovina toho, co by si mohli vydělat v Japonsku, tím, že žijí v Thajsku, mohou využít relativně nízké životní náklady země. Rovněž se vyhýbají mnoha sociálním tlakům spojeným s podnikovým zaměstnáním v Japonsku. Jejich zaměstnavatelé raději najímají japonské pracovníky než místní, aby se vyhnuli kulturním nedorozuměním, a protože věří, že jejich klienti v Japonsku by nepřijali jednání s Thajci, kteří jako druhý jazyk mluví japonsky.[26]
Zdravotní péče
Studie z roku 2001 s 4 315 japonskými pacienty v nemocnici Ram v roce 2001 Chiang Mai zjistili, že nejčastější zdravotní stížnosti (klasifikovány podle ICD-10 kódování) zahrnovalo nemoci dýchacích cest (739 případů), nemoci zažívacího traktu a infekční nemoci. Autoři poznamenali, že dospělí Japonci měli tendenci navštěvovat nemocnice pouze v případě akutní nemoci. Autoři nabídli zdravotní konzultace japonským emigrantům žijícím ve městě a zjistili, že mnoho lidí trpí chronický nemoci.[27]
Studie japonských pacientů z roku 2005 v Nemocnice v Bangkoku (11 200 pacientů, což je zhruba osmina všech pacientů, kteří nebyli v Thajsku v uvedeném roce), zjistilo, že většina pacientů byli muži ve věku 30, 40 a 50 let. Žen a pacientů ve věku 20 let bylo výrazně méně.[28] Zaměření na pacienty, kteří skutečně pobývali v Thajsku, na rozdíl od cestujících, jejich zdravotní stížnosti vykazovaly řadu odlišností od místních thajských pacientů. Podle kódování ICD-10 byly „určité infekční a parazitární nemoci“ neobvyklé u japonských pacientů a časté u thajských pacientů, zatímco „nemoci pohybového aparátu a pojivové tkáně“ vykazovaly opak.[29] Při srovnání japonských krajanských pacientů v Thajsku s pacienty v Japonsku bylo zjištěno, že „endokrinní, výživové a metabolické nemoci“ a „duševní poruchy a poruchy chování“ byly diagnostikovány méně často u bývalé skupiny, zatímco „nemoci dýchacího systému“ a „určité infekční a parazitární nemoci “byly častější u bývalé skupiny.[30]
Vzdělávání
Japonské mezinárodní školy (pro japonské děti):[31]
- Mezinárodní škola Josuikan Bangkok (shiritsu zaigai kyoiku shisetsu ), nacházející se v Čtvrť Min Buri, Bangkok.
- Škola thajsko-japonského sdružení (nihonjin gakko ), nacházející se v Okres Huai Khwang, Bangkok.
- Škola thajsko-japonského sdružení (Sriracha) (nihonjin gakko), který se nachází v Okres Si Racha, Chonburi.
Doplňkové programy pro japonské děti:[32]
- Chiangmai Japanese Supplement School (チ ェ ン マ イ 補習 授業 校, Chenmai Hoshū Jugyo Kō), nacházející se v Město Chiang Mai.
- Phuket japonská doplňková škola (プ ー ケ ッ ト 補習 授業 校, Pūketto Hoshū Jugyo Kō), nacházející se v Město Phuket.
- Dříve Sriracha-Pattaya Japonská doplňková škola[33]
Thajsko-japonská vzdělávací instituce:
- Thai-Nichi Institute of Technology, nacházející se v Okres Suan Luang, Bangkok
- Yanagawa Junior High School (Thai: โรงเรียน มัธยม ยา นา กา วา; japonský: 柳川 高等学校 附属 タ イ 中 学校), nacházející se v Nakhon Si Thammarat City.[34]
- Waseda Japanese Language and Culture School, umístil v Sathon District, Bangkok.[Citace je zapotřebí ]
- Japonská jazyková a kulturní škola Waseda, která se nachází ve městě Chiang Mai[Citace je zapotřebí ]
- Waseda International Cultural Center, located in Si Racha District, Chonburi.[Citace je zapotřebí ]
Kultura
Jednou z nejčtenějších japonských publikací v Thajsku je DACO časopis. Začalo to v roce 1998 Mikio Numadate, an Aomori Pochází z Thajska od roku 1986. Distribuuje se zdarma, často v obchodech s rameny Sukhumvit Road které přitahují především japonskou klientelu. Také zahájil thajskou jazykovou verzi DACO v roce 2003 představit japonskou kulturu lidem v Thajsku. J-Channel FM 93,75, 24hodinová rozhlasová stanice se sídlem v Bangkoku, také vysílá v japonštině zhruba 30 procent času od roku 2004. Má mnoho dvojjazyčných DJů smíšeného thajského a japonského etnika a hodně japonského obsahu, zejména J-pop, také najde posluchače mezi místními Thajci.[5]
Řada japonských a thajských knih a filmů obsahuje portréty thajské japonské komunity. Thommayanti román Khu Kam líčí vztah thajské ženy s důstojníkem císařské japonské armády během japonské okupace Thajska. To bylo mnohokrát upraveno pro televizi a film, včetně roku 1996 jako Západ slunce v Chaophraya.[35] Novější příběh je Hitonari Tsuji román Sayonara Itsuka, příběh aféry japonské ženy v Thajsku a vdané japonské mzdy, která byla v roce 2010 upravena také pro film.[36] Ayutthaya je japonská komunita byla zobrazena v thajském filmu 2010 Yamada: Samuraj z Ayothaya, v hlavní roli Seigi Ozeki a Buakaw Por. Pramuk.[37] Thajské fiktivní dílo na téma japonských prostitutek, Monografie Keiko Karayuki-san v Siamu, vydal svůj anglický překlad v roce 2003.[38]
Thajské obyvatelstvo přijalo japonské výrobky, o čemž svědčí popularita japonského jídla. Thajsko je největší ASEAN dovozce japonských potravin. Počet japonských restaurací v Thajsku vzrostl z 1803 v roce 2013 na 3004 v roce 2018. Pouze čtyři ze 76 thajských provincií nemají japonskou restauraci.[39]
Pozoruhodné osoby
Viz také
Reference
- ^ A b C MZV 2016, タ イ 王国 の 概要 在 タ イ 日本 人数
- ^ „Počty Japonců žijících v Thajsku (Heisei 29)“. th.emb-japan.go.jp (v japonštině). 8. června 2017. Citováno 13. června 2018.
- ^ 海外 在 留 邦 人数 調査 統計 (PDF) (v japonštině). Citováno 31. července 2018.
- ^ シ ン ガ ポ ー ル 、 マ レ ー シ ア の 在 留 邦 人 急 減 外務 省 調査, Newsclip.be (v japonštině), 2009-09-07, vyvoláno 2011-06-15
- ^ A b „Japonskými očima: Vydavatel vidí v thajském životě dobré i špatné“. Bangkok Post. 19. 3. 2011. Archivovány od originál dne 17.01.2013. Citováno 2011-06-18.
- ^ A b Polenghi 2009
- ^ „Japonec v Siamu“, Straits Times, 1894-04-03, vyvoláno 2011-06-15
- ^ Swan 1986, str.13
- ^ „Japonci v Siamu“, Straits Times, 1902-05-08, vyvoláno 2011-06-20
- ^ BTP 1914, str. 15
- ^ BTP 1914, str. 200
- ^ „Japonci v Siamu“, Straits Times, 1902-11-03, vyvoláno 2011-06-20
- ^ Swan 1986, str.15
- ^ Swan 1986, str.51
- ^ Kawashima 2011
- ^ Swan 1986, str.57
- ^ „Japonci opustili Singapur pro Siam vlakem“, Chicago Tribune, 1941-08-12, vyvoláno 2011-06-15
- ^ Sparrow 1968, str.73
- ^ Rychle by se Japonci vrátili, Associated Press, 1946-09-20, vyvoláno 2011-06-20
- ^ „Japonští státní příslušníci žijící v Thajsku (2001–2015)“. 2016.
- ^ „Japonští státní příslušníci žijící v zahraničí (1955-2009)“. 2010.
- ^ „Problémový Japonci našli thajské útočiště“, Bangkok Post, 2011-04-19, vyvoláno 2011-06-20
- ^ Yoshikawa 1980, str. 361
- ^ Yoshikawa 1980, str. 383
- ^ Shibayama 1993, str. 213
- ^ Tanikawa, Miki (2010-07-22), „Mnozí v Japonsku si sami outsourcují“, The New York Times, vyvoláno 2011-06-18
- ^ Uchikoshi a kol. 2003, str. 432
- ^ Sakai 2008, str. 104
- ^ Sakai 2008, str. 106
- ^ Sakai 2008, str. 109
- ^ "Domov Archivováno 2015-01-14 na Wayback Machine. “Thajsko-japonská asociační škola Sriracha. Citováno dne 13. února 2015.
- ^ ア ジ ア の 補習 授業 校 一 覧 (平 成 25 年 4 月 15 日 現在) (v japonštině). Ministerstvo školství, kultury, sportu, vědy a technologie. Archivovány od originál dne 30. března 2014. Citováno 13. února 2015.
- ^ ア ジ ア の 補習 授業 校 一 覧 (v japonštině). DALŠÍ. 2. ledna 2003. Archivovány od originál 7. dubna 2015. Citováno 12. ledna 2018.
シ ラ チ ヤ ・ パ タ ヤ SRIRAOHA [sic ] ・ PATTAYA JAPONSKÁ DOPLŇKOVÁ ŠKOLA 53 SRIRACHA NAKHON SOI I, SUKHUMNT ROAD CHONBURI
- ^ Domov. Střední škola Yanagawa.
- ^ Elley, Derek (1996-09-22), "Západ slunce v Chaopraya", Odrůda, vyvoláno 2011-06-20
- ^ 中山 美 穂 主演 作 『サ ヨ ナ ラ イ ツ カ』 は „大人 の 純愛 映 画 の 定 番“ に な る か?, Livedoor News (v japonštině), 2010-01-22, vyvoláno 2011-06-15
- ^ Young, Al (2010-08-23), „Samuraj se setkává v thajských válečnících v Yamadě: Samuraj z Ayothaya“, Twitch Film, archivovány z originál dne 08.06.2011, vyvoláno 2011-06-20
- ^ Chumpol & Diskaprakai 2003
- ^ Jitpleecheep, Pitsinee (2019-01-28). „Japonská kuchyně stále v rolích“. Bangkok Post. Citováno 2019-01-29.
Bibliografie
- 川島 真 [Kawashima Makoto] (2011), 台湾 人 は 「日本人」 か? - 十九 世紀末 在 シ ャ ム 華人 の 日本 公 使館 登録 ・ 国籍 取得 問題 [Byli Tchajwanci „Japonci“? Problémy registrace a získání státní příslušnosti mezi zámořskými Číňany v Siamu na konci 19. Století], v 貴志 俊彦 [Kishi Toshihiko] (vyd.), 近代 ア ジ ア の 自 画像 と 他 者 [Autoportréty a další v moderní Asii] (v japonštině), 京都 大学 学術 出版 会 [Kyoto University Press], ISBN 978-4-87698-550-0
- Polenghi, Cesare (2009), Samurai z Ayutthaya: Yamada Nagamasa, japonský válečník a obchodník na počátku 17. století v Siamu, Lotus Press, ISBN 978-974-480-147-0
- Sakai, Rie (2008), „Vzor ambulantních návštěv japonských mužských emigrantů v Thajsku“ (PDF), Journal of Occupational Health, 50: 103–113, doi:10,1539 / joh.l7072, archivovány z originál (PDF) dne 19. 8. 2011
- 柴山 真 琴 [Shibayama, Makoto] (1993), 1990 年前 後 の バ ン コ ク 日本人 学校 通 学 児 の 社会 化 環境: 海外 子女 教育 理念 と の 乖離 の 解 消 策 は あ る か [Socializační prostředí pro japonské školní děti dočasně pobývající v Bangkoku v roce 1990: Existují nějaká řešení k vyplnění mezery mezi ideálem zámořského vzdělávání a thajskými realitami?], Bulletin Pedagogické fakulty Tokijské univerzity 東京 大学 教育 学部 紀要 (v japonštině), 33 (1): 211–220, archivovány od originál dne 04.03.2016, vyvoláno 2011-06-20
- Vrabec, Gerald (1968), Velcí obránci, Londýn: Dlouhý, ISBN 978-0-09-088720-0, OCLC 467663
- Swan, William L. (1986), Japonská ekonomická aktivita v Siamu: od 90. let 19. století do vypuknutí války v PacifikuCentrum pro studia jihovýchodní Asie, OCLC 23595541
- Uchikoshi, Akira; Hamada, Atsuo; Iizuka, Takashi; Okuzawa, Hidekazu; Unachuk, Varphan; Thomas, Jacob; Basugi, Norihiko (2003), 発 展 途 上 国 に 滞 在 す る 日本人 成人 の 受 療 疾患 に 関 す る 検 討 [Trendy chorob mezi japonskými emigranty žijícími v jihovýchodní Asii] (PDF), Japonský žurnál pracovního lékařství a traumatologie (v japonštině), 51 (6): 432–436, ISSN 1345-2592
- 吉川利 治 [Yoshikawa Toshiharu] (1980), 「暹 羅 国 蚕業 顧問 技師」: 明治 援助 の 東南 ア ジ ア 技術 援助 (PDF), 東南 ア ジ ア 研 [Studie jihovýchodní Asie] (v japonštině), 18 (3): 361–386
- Bangkok a Siam, adresář, Straits Settlements and Siam: Bangkok Times Press, 1914
- タ イ 王国, 各国 ・ 地域 情勢 (v japonštině), Tokio: Ministerstvo zahraničních věcí, Japonsko, 2010, vyvoláno 2011-06-18
Další čtení
V angličtině
- Fukahori, Hiroki; Baba, Yuji; Hioki, Fumika; Monkong, Supreeda; Intarasombat, Prakong; Malathum, Porntip (2010), „Služby zdravotní péče o dlouhodobě pobývající japonské seniory v Thajsku z pohledu pacientů a poskytovatelů zdravotní péče: průzkumová studie“, Archivy gerontologie a geriatrie, 53: e168–73, doi:10.1016 / j.archger.2010.08.007, PMID 20850190
- Povodeň, Edward Thadeus (1968), Vztahy Japonska s Thajskem: 1928–1941, Ph.D. disertační práce, University of Washington, OCLC 19761633
- Meekanon, Keatkhamjorn (2002), Dopad národní kultury v domovské zemi MNC na proces tvorby strategie v jejich zámořských dceřiných společnostech: srovnání nizozemských a japonských společností v Thajsku, Ph.D. disertační práce, Wageningen University
- Ono, Mayumi (2005), Mladí japonští osadníci v Thajsku: Snaha o pohodlí a alternativní životní styl„Working Paper # 4, The Institute of Contemporary Japanese Studies, Waseda University
- Prateep Chumpol; Chiradei Diskaprakai, překladatel (2003), Monografie Keiko Karayuki-san v Siamu, Numfon Publishing, ISBN 978-974-688-294-1, OCLC 181382979
V japonštině
- 赤木 攻 [Akagi Osamu] (1992), タ イ の 永 住 日本人 [Japonští stálí obyvatelé Thajska], め こ ん [Mekon], ISBN 978-4-8396-0063-1, OCLC 28326012
- Kob 林英夫 [Kobayashi Hideo] (1997), タ イ に お け る 日本人 社会 経 済 団 体 の 活動 [Činnosti japonských sociálních a ekonomických organizací v Thajsku], v 波形 昭 一 (ed.), 近代 ア ジ ア の 日本人 経 済 団 体 [Japonské ekonomické organizace v současné Asii] (v japonštině), 同 文 舘 [Tōbunkan], str. 257–278, ISBN 978-4-495-86321-0
- 松本 逸 也 [Matsumoto Itsuya] (1992), シ ャ ム の 日本人 写真 師 [Japonský fotograf v Siamu], め こ ん [Mekon], ISBN 978-4-8396-0072-3
- Online recenze a shrnutí jsou k dispozici jako: 『シ ャ ム の 日本人 写真 師』 小 田俊明 の ア ジ ア 通 読 本, Prožít deník (v japonštině), vyvoláno 2011-06-20
- 中 村 孝 志 [Nakamura Takashi] (listopad 1978), シ ャ ム に お け る 日本人 蚕業 顧問 に つ い て - 明治 期 南方 関 与 の 一 事例, Tenri Bulletin jihoasijských studií 天理 南方 文化 研究 会 (v japonštině), 5: 1–59
- Opravy a dodatky byly vydány jako 中 村 孝 志 (listopad 1979), 「シ ャ ム に お け る 日本人 蚕業 顧問」 補遺, Tenri Bulletin jihoasijských studií 天理 南方 文化 研究 会 (v japonštině), 6: 177–179
externí odkazy
- DACO
- Bangkok Keizai Shinbun (Bangkok Economic News)
- Bangkok Shuho (Týdenní zpráva z Bangkoku)
- J-Channel FM 93,75
- Japonská asociace Thajska
- Japonská obchodní komora, Bangkok