Dějiny maďarského jazyka - History of the Hungarian language

Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte zlepšit to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) tento článek případně obsahuje původní výzkum. Prosím zlepšit to podle ověřování vznesené nároky a přidání vložené citace. Výroky sestávající pouze z původního výzkumu by měly být odstraněny. (Února 2015) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: "Historie maďarského jazyka"  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Února 2015) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

„Pohřební kázání a modlitba". Tento text, datovaný rokem 1192, je nejstarší delší dokument pouze v maďarštině. Maďarské věty a slova se dříve objevovaly v latinském kontextu."

maďarský je Uralský jazyk z Ugric skupina. Mluvilo se o něm v oblasti moderní doby Maďarsko od Maďarské dobytí Karpatské kotliny na konci 9. století.

Maďarský rodový jazyk se pravděpodobně oddělil od Obgerské jazyky Během Doba bronzová. Neexistuje žádné osvědčení po dobu téměř dvou tisíciletí. Záznamy v Staromaďarský začít fragmentárně v epigrafii v Staromaďarské písmo začátek v 10. století; izolovaná maďarská slova jsou doložena rukopisnou tradicí z přelomu 11. století. Nejstarší dochovaný souvislý text ve staré maďarštině je Pohřební kázání a modlitba ze dne 1192.

Staromaďarské období podle konvence pokrývá Středověké Maďarsko, od počáteční invaze do Panonie v roce 896 n. l., až po rozpad Maďarského království po Bitva u Moháče z roku 1526. Tisk začíná během Střední maďarština, od 1526 do 1772, tj. od prvních knih tištěných v maďarštině po Osvícenství, který vyzval jazykové reformy který vyústil v moderní literární maďarský jazyk.

Události třicátých a čtyřicátých let přinesly zemi novou situaci: dobu roku Humanismus - který jen o několik desítek let dříve, pod Matyáš Korvín vzkvétal - byl u konce; obyvatelstvo, a to jak ve vesnicích, tak ve městech, bylo terorizováno osmanskými nájezdy; většina země byla ztracena; a zbytek začal pociťovat problémy nového Habsburg pravidlo. Tato nesnáze způsobila zaostalost také v kulturním životě.

Maďarsko však s dříve uvedenými velkými územními a lidskými ztrátami brzy vstoupilo do nové kulturní éry, Reformace. Toto náboženské hnutí povzbudilo mnoho autorů k hledání nových způsobů. Kulturní život byl primárně založen v Transylvánii, ale v královském Maďarsku došlo také k znovuzrození maďarské kultury.

První tištěná kniha napsaná v maďarštině byla vytištěna v Krakov v Polské království v roce 1533. Jedná se o částečný překlad Bible, který obsahuje Pauline listy. Překlad provedl Benedek Komjáti. The Nový zákon První tištěné vydání vydalo János Sylvester (1541). První vědeckou analýzu maďarského jazyka napsal také v roce 1539 - název jeho díla je „Grammatica Hungarolatina“. Stejně jako Komjáti tiskl Sylvester svá díla v Krakově.

Předchozí publikace však nebyly protestantské v jejich smyslu; první přímo reformovaná maďarská kniha byla Imre Ozorai je Argument, publikovaný v Krakově poprvé v roce 1535 a druhý v roce 1546.

Mezi jinými pracemi Ezopovy bajky - sbírka morálních povídek - byla do maďarštiny poprvé přeložena Gábor Pesti (1536). Jedná se o první označené maďarské povídky. První pokus o standardizaci maďarštiny provedl Mátyás Bíró Dévai. Navrhl jazyku logický a proveditelný pravopis. Jeho kniha, Orthographia, je známá ze svého druhého vydání, vytištěného v roce 1549.

Pravěk

Oddělení od běžného uralského

Historie Maďarský jazyk začíná na Uralský éry v Neolitický věku, kdy jazykoví předkové všech uralských jazyků žili společně, v oblasti Pohoří Ural.^[1]

Mnoho maďarských slov, zejména mezi nejzákladnější slovní zásobou jazyka (srov. Seznam Swadesh ) lze vysledovat zpět k běžnému uralskému původu: slova odpovídajícího tvaru se vyskytují i ​​v jiných uralských jazycích a lingvisté je nedokázali klasifikovat jako výpůjčky. Ty, které nejsou přítomny v EU Samojedské jazyky jsou běžně také popisovány jako ugrofinské, ale existence určitého rozdílu mezi „uralským“ a „ugrofinským“ je sporná. (Vidět Uralské jazyky # Rodokmen.)

Když se uralská jednota rozpadla mezi 4. a 2. tisíciletí před naším letopočtem, mluvčí samojedských jazyků se přesunuli na východ, zatímco jiní, jako například Finnic a maďarsky mluvící, se přesunuli na západ. Maďarský a Obgerské jazyky vykazují několik podobností a jsou známé jako skupina Ugric, která je běžně (ale ne všeobecně) považována za správnou podobor Uralic: to znamená, že maďarský a Ob-Ugric jazyk by pocházel ze společného proto-Ugric jazyka. Mluvčí uherských jazyků žili stále blízko sebe přibližně do roku 1000 před naším letopočtem, kdy se předkové Maďarů definitivně oddělili od Ob-Ugrů.

Proto-maďarský

Tato sekce potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. (Února 2015) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Kolem roku 1000 př. N. L. Lingvističtí předkové Maďaři se přesunuli na jihozápad od svých předchozích teritorií, regionu západně od Pohoří Ural, východní hranice Evropa; proto Maďarský jazyk oddělen od svých nejbližších příbuzných, Obgerské jazyky, malá skupina rozdělená dále na Mansijský jazyk a Khanty jazyk. (K tomuto rozkolu mohlo dojít až později a jejich mluvčí byli ovlivněni asijským, případně západosibiřským kmenem, protože Mansiové a Khantiesové se přesunuli na severovýchod.) Proto-maďarský měl pravděpodobně kontakty s Permské jazyky v tomto okamžiku, jak je naznačeno netriviálním počtem sdílených slovníků a zdravého vývoje (což jsou ne v jiných uralských jazycích).

Maďaři postupně změnili způsob života z usazených lovců na kočovný chov dobytka. Mezi jejich nejdůležitější zvířata patřily ovce a dobytek. O éře neexistují žádné písemné zdroje, takže je o ní známo jen málo.

Po dlouhé cestě se Maďaři usadili v pobřežní oblasti na severovýchodě Černé moře, kde byly významně ovlivněny Turkic národy. S pádem Attila říše, Hunové ustoupili do této oblasti a založili svůj nový stát, který vládl také nad Maďary. Možnou pamětí tohoto je maďarský mýtus: sága o Hunor a Magor, o kterých se říká, že jsou společnými předky Hunů a Maďarů.

Vláda Hunnish však netrvala dlouho, protože Maďaři brzy padli Göktürk pravidlo. The Göktürk Turkská říše vzkvétala od 6. století do 8. století. Toto je velmi pravděpodobně doba, kdy byli Maďaři poprvé vystaveni konceptu psaní prostřednictvím Göktürkových zprostředkování. Ten použil Orkhon skript nebo Turkic runový skript, a údajně Staromaďarské písmo (rovásírás) z toho sestupuje.

Maďaři si říkají Magyars (vyslovuje se jako madyar). Název Magyar kdysi bylo jméno maďarského kmene, Megyer (i). Pravděpodobně to znamená „mluvící muž“. První slabika může být příbuzná s ethnonymem Mansi, který v Mansijský jazyk (манси mańśi) znamená jednoduše „muž, Mansi“. (Ob-) ugrické slovo bylo navrženo jako stará indo-íránská půjčka (srov. Sanskrt mānuṣa, Avestan manuš „muž, muž“).

Vnější název maďarština byl zaznamenán ve 13. století Anonymous v Gesta Hungarorum, jako původ v 9. století od hradu Ung (Hungu) nyní na Slovensku.^[5]

    Et uocatus est arpad dux hungarie et ab hungu omnes sui milites uocatj sunt hunguarie ... „A Arpad byl z Hungu nazýván vévodou Hungarie a jeho válečníci byli nazýváni Hunguarians ...“

Později Italové začali používat frázi Hungarorum, která se poprvé objevila v Píseň strážných v Modeně v roce 924 nl.

    Sagittis Hungarorum libera nos Domine! "Ze šípů Maďarů, Pane, vysvoboď nás!"

Může to být slovní hříčka, která bere podobnost slova hunguarie se jménem Hunů, protože Hungarorum lze rozdělit na „hun-garorum“: garorum je množné číslo pro garum, což byla italská omáčka vyrobená z fermentovaných rybích střev. Je to fráze Hungarorum a ne hunguarie, která se poté stala přijímaným termínem pro označení Maďarů, jak to dokazuje název maďarské kroniky Gesta Hungarorum. Anonymous ve svém prologu také používá singulární formu odkazu na rybí omáčku jako slovo Hungarum, „Incipit prologus in gesta hungarum“.

Maďaři také přišli do styku s Chazaři. Po zhroucení chazarské říše žili Maďaři jako nezávislý národ a pohybovali se na západ. V letech 895–896 za vlády knížete Árpád, překročili Karpaty a usadil se v oblasti dnešní doby Maďarsko. Začali zde také zakládat vlastní stát, jmenovitě Maďarské knížectví.

Dřívější výpůjčky

V maďarštině existují opravdu raná výpůjční slova, která obohatila slovní zásobu jazyka, která se v té době odhadovala na 25 000 slov. Zde jsou nějaké příklady:

V éře turkických vlivů se Maďaři rozvíjeli obzvláště kulturně: vypůjčený slovník se skládá z termínů odkazujících na sofistikované oblékání a ze slov učené společnosti vyšší třídy. Fráze základní gramotnosti jsou také turkického původu. Řada slov souvisejících s zemědělství a vinařství mají stejné pozadí.

Fonetika

Samohlásky

Fonetický systém maďarštiny prošel ve staromaďarském období velkými změnami. Nejdůležitější změnou bylo zmizení původních uralských samohlásek zakončujících slova, která erodovala v mnoha potomských jazycích (mimo jiné Finština, nicméně, do značné míry zachovává tyto zvuky; viz tabulka vpravo). I tak skloňované tvary podstatných jmen a skloňovaná slovesa uralského původu stále vykazují stopy ztracených zvuků: hle (kůň)-hleprotitak jako (jezdec); kő (kámen)-köproties (kamenný). Toto byl proces fonetická redukce. Nejstarší písemné záznamy o maďarštině z 9. století stále ukazují některé zachované samohlásky s konečnou platností, např. v hodu 'armáda'> moderní měl.

Možná tam byl také přítomen a velární ï zvuk také, později nahrazený a palatal i. Dnes, protože maďarština ano harmonie samohlásek, některá slova obsahující patrový zvuk i vyzvednout zadní příponu, když je konjugovaná nebo odmítnutá - místo přední přípony, což je obvyklé pro jás jiného původu. Nějaké příklady: nyíl (šipka) → nyilv (akuzativ; místo *nyilet); inni ([v inf], pít) → ivtak jako (pití [n], namísto *ivés).

Přechod od dvojhlásky na jednoduché samohlásky již začaly v proto-uherském období.

Souhlásky

Plosives mezi samohláskami vyvinutými na spiranti, a ti po nosní zastávky stal se vyjádřený:

Gramatika

Jazyk vyvinul své zajímavé vlastnosti, přechodné a nepřechodné slovesné konjugace. (Vidět Maďarská gramatika (slovesa).) Objevily se označené přivlastňovací vztahy. Akuzativ -t byl vyvinut, stejně jako mnoho dalších slovesné časy.

Staromaďarský (10. až 15. století)

10. stoletím Maďaři založil knížectví v dnešní době Maďarsko a jeho okolí. V roce 1000 Vajk - později Štěpán I. z Maďarska - dostal jeho koruna z Papežský stát a dějiny křesťana Maďarské království začalo.

V 90. letech 19. století mluvilo maďarsky asi 3,2 milionu lidí; toto číslo bylo v té době poměrně vysoké. První příklady oficiálního a legálního použití pocházejí z těchto let. Některé osobní dopisy a závěti jsou známy. Nicméně Osmanská říše vyvíjet tlak na sousední národy, stejně jako na Maďarsko - to bylo v té době nestabilní kvůli vnitřním debatám o panství. To vedlo k maďarštině (vedené Louis II Maďarska ) ztráta Bitva u Moháče (1526). V roce 1541 Osmané konečně dobyli hlavní město, Buda také. Země byla rozdělena na tři části; jižní oblasti spadaly pod osmanskou nadvládu; západní části oficiálně zůstaly „Uherským královstvím“ s habsburskými králi; a hlavně východní oblast Sedmihradsko a Partium osamostatnil. Historičtí lingvisté stanovili konec staromaďarského období na rok 1526, protože je to tak důležité datum v maďarských dějinách.

Literární záznamy

The Latinský jazyk byl v zemi úředníkem - zejména v 11. až 15. století byla jazykem literatury a náboženství latina. V některých případech však byla použita maďarština; někdy to bylo začleněno do latinských dokumentů, aby se zabránilo pozdějším sporům o vlastnická práva.

První oficiální dokument Maďarska však není v latině, ale v latině řecký —To je „Listina jeptišek Veszprémvölgy“,^[8] datováno 997. Text obsahuje některá maďarská (a také některá slovanská) místní jména: např. saɣarbrien (sloučenina vytvořená z saɣar 'shaft' + zastaralý Turkic výpůjčka, brien „koalice“ - dnes Szárberény); saːmtaɣ 'pluh'; meleɡdi (z meleg 'teplý' + -di maličká přípona).

Dalším nejdůležitějším dokumentem je „Zakládání listiny opatství Tihany ", s datem 1055. V latinském textu jsou přítomny 3 maďarské věty, 58 slov a 33 přípon. Nejdelší věta je v původním pravopisu feheruuaru rea meneh hodu utu rea (rekonstruovaná výslovnost:^{[Citace je zapotřebí ]} / fɛhɛːrvaːru reaː mɛnɛɣ hɔdu utu reaː /; moderní maďarština: "Fehérvárra menő hadi útra "—pozice„ rea “, což znamená„ na “, se stala příponou„ -ra / -re “—angličtina:„ až po vojenskou cestu směřující k Fehérvár '). Dnes je pergamen držen v opatství Pannonhalma.

Maďarská slova v zakládajícím prohlášení EU Benediktinské opatství Tihany, 1055

Staromaďarská báseň „Laments of Mary“

Přeskočení přechodných maďarských relikvií je dalším důležitým bodem „Pohřební kázání a modlitba "z roku 1192. Toto je první text zcela v maďarštině. Dokument se nachází na 154. stránce Codex Pray (Pray zde není angličtina; je to jméno). Kázání začíná slovy Latiatuc feleym zumtuchel mic vogmuc. y pura pur eſ chomuv uogmuc (/ laːtjaːtuk fɛlɛim symtyxːɛl mik vɔɟmuk iʃaː por eʃ xɔmou vɔɟmuk / - „Vidíte, přátelé, co jsme: opravdu, jsme jen prach a popel.“)

Literatura v maďarštině se počítá od předchozího psaní. První známá maďarská báseň má název 'Nářky Marie „—Jeho tématem je příběh Ježíš „ukřižování, z pohledu Mary. Byl označen kolem roku 1300, ale možná nejde o první verzi. Jeho text je jasný, snadno srozumitelný a logický, bez latinismy. První verš:

Další důležitou památkou - s neveselou historií - je „Fragment Königsberg“, datovaný přibližně do padesátých let 20. století. Toto jsou pozůstatky prvního známého, výslovně prokázaného Maďara rezervovat. Kodex dorazil Vratislav, Polsko, do konce století; tam, protože to nebylo pochopitelné pro polského knihaře, bylo to nasekáno a použito k vázání latinské knihy. Druhou důležitou knihou z té doby je Codex Jókay; kopie originálu z roku 1372 z 15. století. Kodex pojednává o životě František z Assisi.

Kopie Husitská Bible v kodexu Mnichov ze dne 1466

Na počátku 15. století byly složeny některé nekomplexní latinsko-maďarské slovníky, nebo spíše seznamy slov. Jsou známy i některé kratší texty. Nejdůležitější prací je však první překlad bible: Husitská Bible, datováno do roku 1430. Bibli přeložili kněží Tamás Pécsi a Bálint Ujlaki. Byly ovlivněny pojmy Jan Hus během univerzitních let (1399–1411) v Praha. The Výslech sledoval tyto koncepty a překlad byl zabaven překladatelům; bez ohledu na to, že se stala tak populární, že přežilo několik autentických kopií originálu.

Bylo napsáno stále více maďarských knih, většinou náboženských. Kromě „Pláčů Marie“ je další důležitou položkou staromaďarské poezie Szabács viadala („Triumf z Šabac "). Údajně to bylo označeno v roce bitvy (1476); v tomto maďarské jednotky vedené králem Matyáš z Maďarska měl slavné vítězství nad Osmanský armáda - její problém je světský. Je to možná fragment delší básně. Citát:

Nějaký Staromaďarské písmo známé jsou také nápisy, například „Nikolsburská abeceda“ (1483) a řada rozluštěných a nerozluštěných nápisů.

Jazykové změny

Slovní zásoba

Tato sekce potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. (Února 2015) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

V tomto období se v maďarštině vyvinulo několik nových slov. Jedním ze způsobů, jak se to stalo, byl konec výpůjční slova pocházející z jazyků, jejichž řečníci zprostředkovali nové koncepty. Na druhé straně došlo také k vnitřní tvorbě slov, ve které byla slova pro nové koncepty odvozena od dřívějších slov.

Ve srovnání s moderní maďarštinou byla stará maďarština bohatá na odvozené přípony. Většina z těchto přípon je odvozena také od jiných přípon, takže je lze zarovnat do „příponových keřů“. Existovaly četné maličké přípony, neproduktivní v dnešní maďarštině, např. -d ("holmod", z "holom„-„ malý kopec “); -t (zanechal stopu v některých zeměpisných názvech) -n, -ny, -m (jako v kicsiny, z kicsi-velmi málo).

Tvarování sloučenin bylo také způsobem, jak zavést nové pojmy.

Ale znovu existuje několik výpůjček z období 896–1526. Půjčky byly získávány zejména od společnosti Slovanské jazyky (například, kiraːʎ 'král'), Němec (např. hɛrtsɛɡ "princ") a latinský (např. tɛmplom 'kostel'). Jak vyplývá z předchozích příkladů, tato slova jsou primárně spojována s křesťanstvím a politikou. Dalšími půjčkami jsou jména zvířat žijících mimo Maďarsko, technologické podmínky atd.

Gramatika

Slovesa

Stejně jako angličtina má i moderní maďarština dva slovesné časy: minulý a nepřirozený. Budoucnost se vyjadřuje pomocí pomocného slovesa foɡ. Stará maďarština však měla šest časů slovesa: Past Narrative (latinsky: praeteritum), Past Finite, Past Complex, Present, Future Simple a Future Complex.

Minulý příběh byl označen pomocí přípon -E, -A v tranzitivním a -E, -A nepřechodně. Čas byl původně použit k popisu řady minulých událostí. Sloveso várni ‚počkat 'konjugované v tomto čase:

Budoucí jednoduchý byl vyjádřen pomocí přípony -nd.^[9] Budoucí komplex (současný budoucí čas jazyka) je konjugován následujícím způsobem:

Infinitiv + pomocné sloveso 'fog'

menni mlha—Odejde

Viz také: Maďarská gramatika (slovesa).

Střední maďarština

První vytištěno rezervovat napsáno v maďarštině vyšlo v Krakov v roce 1533, podle Benedek Komjáti. Název díla je Az Szent Pál levelei magyar nyelven (Původním pravopisem: Az zenth Paal leueley magyar nyeluen), tj. Dopisy svatého Pavla v maďarském jazyce. V 17. století byl jazyk již velmi podobný své současné podobě, ačkoli dva z minulých časů byly stále používány. Němec, italština a francouzština půjčky se v těchto letech objevily také v jazyce. Další turecká slova byla vypůjčena během Osmanská okupace velké části Maďarska mezi lety 1541 a 1699.

Jazykové změny

Samohláskový systém maďarštiny se zhruba do 16. století vyvinul do dnešní podoby. V plném rozsahu systém zahrnoval osm fonémů vyskytujících se krátkých i dlouhých:^[10]

Tento do značné míry symetrický systém byl komplikován pouze přítomností otevřeného illabiálu /A/ jako dlouhý protějšek short / ɔ /. V moderní maďarštině se to vyskytuje hlavně jako přední samohláska.

Kontrasty mezi středem /E/ a open-mid / ɛ / (včetně jejich dlouhých protějšků) byly později většinou ztraceny. Posun / ɛː / > /E/ probíhalo široce během 16. a 17. století na většině maďarsky mluvících oblastí. V několika dialektech to však nevedlo ke sloučení; v odpověď, /E/ může být buď zvýšen na / iː /, nebo (v severovýchodních dialektech) dvojhláska na /tj/. Posun /E/ > / ɛ / také vznikly stejně brzy v centrálních dialektech, které jsou základem standardní maďarštiny. Jeho šíření do ostatních maďarských dialektů však bylo mnohem pomalejší, i když se rozšířil gramotnost a hromadné sdělovací prostředky ve 20. století podpořila jeho pokračující přijetí.

Moderní maďarština

Na konci 18. století nebyl jazyk schopen jasně vyjadřovat vědecké koncepty a několika autorům připadala slovní zásoba pro literární účely trochu mizivá. Tedy skupina spisovatelů, zejména Ferenc Kazinczy, začal tyto nedokonalosti kompenzovat. Některá slova byla zkrácena (győzedelem > győzelem„triumf“ nebo „vítězství“); počet nářeční slova rozšířená na národní úrovni (např. cselleng 'loudat se'); zaniklá slova byla znovu zavedena (dísz 'výzdoba'); široká škála výrazů byla vytvořena pomocí různých derivačních přípon; a byly použity některé další, méně často používané metody rozšiřování jazyka. Toto hnutí bylo nazývánojazyková reforma „(Maďarsky: nyelvújítás, lit. „jazyková obnova“) a vyprodukoval více než deset tisíc slov, z nichž se dnes mnoho aktivně používá. Reformy vedly^{[Citace je zapotřebí ]} na splátky maďarštiny jako úředního jazyka nad latinu v multietnické zemi v roce 1844.

V 19. a 20. století došlo k další standardizaci jazyka a rozdíly mezi již vzájemně srozumitelnými dialekty se postupně zmenšovaly. V roce 1920 podpisem Trianonská smlouva „Maďarsko ztratilo 71% svých území a spolu s nimi 33% etnické maďarské populace. Dnes je jazyk oficiální v Maďarsku a také regionálně v Rumunsku, Slovensko, a Srbsko.

Ukázka staromaďarského textu

maďarský
Latiatuc feleym zumtuchel mic vogmuc. y pura pur eſ chomuv uogmuc. Menyi miloſtben terumteve eleve miv iſemucut adamut. eſ odutta vola neki paradiſumut hazoa. Eſ napravit paradiſumben uolov gimilcictul munda neki elnie. Heon tilutoa wt ig fa gimilce tvl. Ge mundoa neki meret nu eneyc. yſa ki nopun emdul oz gimilſtwl. halalnec halalaal holz. Hadlaua choltat terumteve iſtentul. ge feledeve. Engede urdung intetvinec. eſ evec oz tiluvt gimilſtwl. es oz gimilſben halalut evec. Eſ oz gimilſnek vvl keſeruv uola vize. obejmout turchucat mige zocoztia vola. Num heon muga jn. ge napravit foianec halalut evec. Horogu vec iſten. eſ veteve wt ez munkaſ vilagbele. eſ levn halalnec eſ poculnec feze. e mend w nemenec. Kic ozvc. miv vogmuc.

Angličtina
Vidíte, bratří moji, vašima očima, co jsme! Hle, jsme prach a popel. Skrze svou božskou milost učinil Pán Bůh našeho předka Adama a dal mu ráj Eden pro jeho domov. A ze všech plodů ráje ho poprosil, aby mu zakázal pouze plody jednoho stromu, a přesto mu řekl, proč by z něho neměl jíst: „Hle, v den, kdy budeš jíst toto ovoce, zemřeš smrt smrtí. “ Adam slyšel o své smrti od svého Stvořitele-Boha, přesto zapomněl. Poddal se Ďáblovu pokušení a jedl ze zakázaného ovoce a v tom ovoci se účastnil smrti. A tak hořká byla šťáva z toho ovoce, až jim (téměř?) Prasklo v krku. Nejen pro sebe, ale pro celou svou rasu jedl smrt. V hněvu ho Bůh uvrhl do tohoto světa dřiny a on se stal hnízdem smrti a zatracení pro všechny jeho druhy. Kdo to bude? My jsme oni.

—Citováno z Pohřební kázání a modlitba, 1192.

Viz také

• Maďarský jazyk
• Maďarské dialekty
• Maďarská literatura
• Pohřební kázání a modlitba
• Staromaďarské „Lamentations of Mary“
• Dějiny Maďarska
• Alternativní teorie původu maďarského jazyka

Poznámky

Referenční práce

• Balázs, Géza: Příběh maďarštiny. Průvodce jazykem. Transl. Thomas J. DeKornfeld. Budapešť: Corvina Publishing, 1997. ISBN  9631343626
• Berta, Arpád & Róna-Tas, András: West Old Turkic: Turkic Loanwords v maďarštině (Turcologica 84). Wiesbaden: Harrassowitz, 2011.
• Kálmán, Béla: Maďarská historická fonologie. Budapešť: Akadémiai Kiadó, 1972.
• Molnár, József — Simon, Györgyi: Magyar nyelvemlékek. 3. vydání, Budapešť: Tankönyvkiadó, 1980. ISBN  9631747387
• Dr. Inczefi, Géza: Magyar nyelv fejlődéstörténete. Strojopis. Budapešť: Tankönyvkiadó, 1969.
• Heltai, Gáspár: Száz fabvla. Kolozsvár: Heltai Press, 1566.
• Lakó, György: Proto-ugrofinské zdroje maďarské fonetické populace (Uralic a Altaic série 80). Indiana University Press, 1968.
• Magyar középkor története. Pannonica, 2006.
• Papp, István: Unkarin kielen historia (Tietolipas 54). Helsinky: Suomalaisen Kirjallisuuden Seura, 1968. OCLC  23570356 ISBN  978-951-717-012-3
• Ruffy, Péter: Bujdosó nyelvemlékeink. Budapešť: Móra Publishing, 1977.