Souhláska harmonie - Consonant harmony - Wikipedia

Změna zvuku a střídání
Fortice
Disimilace

Souhláska harmonie je druh „dálkové“ fonologický asimilace, podobný obdobnému asimilačnímu procesu samohlásky, tj. harmonie samohlásek.

Dobrou diskusi o typologii harmonie souhlásek najdete v časopise Rose and Walker z roku 2004 Jazyk „Typologie souhlásky jako korespondence“.

Příklady

V jazycích Athabaskan

Jedním z nejběžnějších procesů harmonie je koronální harmonie, který ovlivňuje koronální frikativy, jako je s a sh. Poté patří všechny koronální frikativy k + přední třída (szvuky podobné) nebo -přední třída (sh-jako zvuky). Takové vzory se nacházejí v Dene (Athabaskan ) jazyky jako Navajo (Young and Morgan 1987, McDonough 2003), Tahltan (Shaw 1991), Western Apache a v Chumash na kalifornském pobřeží (Applegate 1972, Campbell 1997). V Tahltanu Shaw ukázal, že koronální harmonie ovlivňuje tři koronální frikativy, s, sh a mezizubní th. Následující příklady uvádí de Reuse: v Western Apache slovní předpona si- je alveolární frikativní, jako v následujících formách:

  • siką̄ą̄ "kontejner a jeho obsah jsou na místě"
  • sitłēēd "kašovitá hmota je na místě"
  • sano "náklad / balení / náklad je na místě"
  • sinéʼ „jsou umístěny tři nebo více flexibilních objektů“
  • sila "štíhlý flexibilní objekt je na svém místě"
  • siʼą̄ą̄ "pevný kulatý objekt je na svém místě"
  • sitsooz "plochý flexibilní objekt je na svém místě"
  • siziid "kapalná hmota je na místě"

Když však předpona si- nastává před slovesným kmenem, který obsahuje a post-alveolární afrikát, si- povrchy jako post-alveolární ši:

  • shijaa "tři nebo více pevných pevných neživých předmětů je na svém místě"

Všechny sykavé překážky (frikativy a afrikáty) jsou tedy v těchto jazycích rozděleny do dvou skupin, + přední (s, ts, dz) a - přední (sh, ch, j). V Navaju, stejně jako ve většině jazyků se souhláskou harmonií, existuje omezení tvaru kořenů (omezení dobře formované formy), které je identické s procesem harmonie. Všechny kořeny se sykavými afrikáty nebo frikativy mají pro anterioritu stejnou hodnotu. Shaw (1991) poskytuje fonologickou analýzu tohoto procesu s využitím údajů z výzkumu na Tahltanu.

V Navaju existují dva zajímavé aspekty procesu. Zaprvé, zúčastněné morfémy jsou specifické pro doménu, pouze poslední dva domén jsou ovlivněny (spojka + kmen). Verbální morfémy z vnější nebo „disjunktní“ domény nejsou tímto procesem ovlivněny: proces je morfologicky podmíněn. Zadruhé, laterální afrikát a fricative (dl, tł a ł) se objeví u obou hodnot. Young a Morgan (1987) nabízejí v Navaju rozsáhlou sadu příkladů tohoto typu střídání morfémů.

V sanskrtu

Jiný příklad koronální harmonie, někdy označovaný jako Pravidlo NATI, se vyskytuje v Sanskrt, kde [n] je dovybaveno [ɳ] pokud tomu předchází retroflexní pokračovatel, hlavně [ɽ] a [ʂ]stejným slovem, dokonce i na dálku. Retroflexe se šíří zleva doprava a ovlivňuje jakýkoli koronální nosní, dokud není dosaženo hranice slova. Tento jev je však blokován, kdykoli je mezi ně umístěn koronální plosive [ɽ]/[ʂ] a [n]. Například v podstatném jménu ब्राह्मण brāhmaṇa "Bráhman kněz "(odvozeno z kořene * bože "udělat silný" + přípona -muž- + tematická samohláska -A), původní koronální [n] (IAST: n) akční podstatné jméno přípona -muž změny retroflexu [ɳ] (IAST: ṇ) kvůli harmonii souhlásek vyvolané [ɽ] (IAST: r). Na druhou stranu ve slově अर्चन arkána "pocta, chvála" (od * ríc "chválit" + -muž- + -A) harmonii souhlásky brání koronální zastávka [t͡ʃ] (IAST: C) který blokuje asimilaci.[1]

Ve staré čínštině

Stará čínština pravděpodobně mělo nějaké omezení, které upravovalo tvar dislabelů. Podle moderních rekonstrukcí Stará čínská fonologie, slabiky typu A a B se téměř nikdy nevyskytují v disyllabickém slově. V poslední rekonstrukci staré čínské fonologie navržené Baxter a Sagart (2014) lze tento rozdíl typu A vs. typ B vysledovat zpět k přítomnosti nebo nepřítomnosti pharyngealizace srov. 納 nà * nup "přivést do" (typ A) a 入 rù * nup „vstoupit“ (typ B) se liší pouze znakem [± hltanu] počáteční souhlásky. Nástupy slabik typu B, které nemají faryngealizaci, podléhají palatalizace v Střední Číňan (označeno palatinálním mediálem -j- v Baxterově zápisu), zatímco pharyngealizované nástupy typu A se nepodařilo palatalizovat. V mnoha starodávných disyllabických slovech se znaky typu A a typu B nemíchají, existují téměř výhradně bisyllabické morfémy se slabikami typu A, například:

  • 蝴蝶 húdié hu dep * gˤa lˤep "motýl"
  • 邂逅 xièhòu h hH huwH * gˤre-s gˤro-s "bezstarostný"
  • 窈窕 yǎotiǎo XeXX dewX * ʔˤeʔʔʔˤˤʔ „krásná a něžná (řečeno o ženě)“

nebo se slabikami typu B, včetně:

  • 麒麟 qílín gi lin * gə rən "Qilin „(bájné zvíře)
  • 蟋蟀 xīshuài srit srwit * srit srut "kriket"
  • 參差 cēncī tsrhim tsrhje * tsʰrum tsʰraj "nerovný, nepravidelný"

Zdá se, že takový vzorec naznačuje existenci nějakého druhu harmonie hltanu ve staré čínštině.[2] Existují však významné, i když občasné výjimky z této tendence, které se projevují ve starodávných sloučeninách, které je obecně těžké analyzovat. Z tohoto seznamu je často uvedeno následující slovo:

V jiných jazycích

Rozličný Austronéské jazyky mít souhláskovou harmonii mezi tekuté souhlásky, s [r] asimilace na dálku do [l] nebo naopak.

Guaraní ukazuje harmonie nosu, a určitá přípony mají alternativní formy podle toho, zda kořen obsahuje nosní (samohlásku nebo souhlásku) nebo ne. Například reflexní předpona je realizován jako orální je- před orálním stonkem juka "zabít", ale jako nosní ñe- před nosní stopkou nupã "udeřil". Díky ã je stonek nosní.

Nějaký Finština - reproduktory těžko vyslovují „b“ i „p“ v přejatých slovech (pubi, hospoda ) a tak hlasují (bubi) nebo devoice (kukla) celé slovo. Je však třeba poznamenat, že rozdíl mezi souhláskami nepochází z finštiny.[4] Rodná finská slova se nepoužívají / b /.

V Ngeté-Herdé jazyk Kamerunu, vyjadřování slovně-mediálních obstruentů je silně ovlivněno vyjádřením slovně-počáteční souhlásky. Obecně vše překážky jedním slovem jsou buď hlasové, nebo neznělé.[5]

Viz také

Poznámky

  1. ^ Šíření funkcí v sanskrtu.
  2. ^ Miyake (2015).
  3. ^ Možná stará a neprůhledná směs z 風 皇 fēng huáng pjuwng hwang * prəm ɢʷˤaŋ „panovník větrů“ s příponami (Miyake 2015 ).
  4. ^ Finština má jednoho rodáka vyjádřený stop, / d /, ale nepodléhá podobnému chování: tädit („tety“). Může to být proto, že rozdíl mezi / t̪ / a / d / zahrnuje kromě hlasu i místo artikulace (zubní vs. alveolární).
  5. ^ Sachnine, M (1982). Le Lame: Un parler zim du du Nord-Cameroun (langue tchadique): Phonologie - Grammaire. Societe d'Etudes Linguistiques et Anthropologiques de France: Langues et Cultures Africaines, 1. With l'Agence de Cooperation Culturelle et Technique.

Bibliografie

  • Applegate, Richard. (1972). Gramatika Ineseño Chumash. (Doktorská disertační práce, Kalifornská univerzita, Berkeley).
  • Baxter, William H.; Sagart, Laurent (2014). Stará čínština: Nová rekonstrukce. New York: Oxford University Press. ISBN  978-0199945375.
  • Campbell, Lyle. (1997). Jazyky indiána: Historická lingvistika domorodé Ameriky. New York: Oxford University Press. ISBN  0-19-509427-1.
  • Miyake, Marc (2015). „Starý čínský typ A / typ B v plošné perspektivě“. www.academia.edu.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • de Reuse, Willem J. (2006). Praktická gramatika jazyka San Carlos Apache. LINCOM Studies in Native American Linguistics 51. LINCOM.
  • Rose, S. a R. Walker (2004). „Typologie souhlásky jako korespondence.“ Jazyk 80: 3: 475-531.
  • McDonough, J. M. (2003). Zvukový systém Navajo. Dordrecht, Kluwer.
  • Shaw, P. (1991). Souzvukové harmonické systémy: zvláštní stav koronální harmonie. Zvláštní status Coronal Harmony Ed. Prunet, akademický tisk.
  • Young, R. a W. Morgan (1987). Navajský jazyk. Albuquerque, University of New Mexico Press.