Smíšená rada obcí - Joint Council of Municipalities

Smíšená rada obcí
chorvatský: Zajedničko vijeće općina
srbština: Заједничко веће општина
Společná rada obcí Logo.png
Vlajka srbské národnostní menšiny v Chorvatsku.svg
Vlajka Společné rady obcí[1]
Společná rada obcí v Chorvatsku a Evropě.jpg
Členské obce tmavě zelené
ZkratkaZVO
Formace1997[2] (kvůli Erdutská dohoda[3] od roku 1995)
Založeno vVukovar
Právní statussui generis tělo vytvořené na základě mezinárodní dohoda
Účelochrana zájmů a práv Srbů ve východním Chorvatsku
Hlavní sídloVukovar[4][5] (regionální kancelář v Beli Manastir ),[6] Chorvatsko
Umístění
Obsluhovaný region
oblasti, které byly pod kontrolou dřívějších Východní Slavonie, Baranja a západní Syrmia
Členství
Trpinja
Erdut
Markušica
Borovo
Jagodnjak
Negoslavci
Šodolovci
Úřední jazyk
chorvatský, srbština
Prezident
Srđan Jeremić[7]
Tajemník
Vinko Lazić[8]
Hlavní orgán
Shromáždění Smíšené rady obcí
PřidruženíSrbská národní rada
Rozpočet (2019)
6,363,531 Chorvatské kuny[9] (≈860 000 € nebo ≈950 000 $)
webová stránkaOficiální stránka
TV produkce

The Smíšená rada obcí v Chorvatsko (chorvatský: Zajedničko vijeće općina; srbština: Заједничко веће општина/ Zajedničko veće opština; krátce: ЗВО / ZVO) je volený konzultant sui generis orgán, který představuje formu kulturní samospráva z Srbové v východní chorvatština pohraničí Podunají. Tělo bylo založeno v počátečních následcích Chorvatská válka za nezávislost jako součást mezinárodní komunita „úsilí o mírové urovnání konfliktu v samozvaný Východní Slavonie, Baranya a západní Syrmia. Založení ZVO bylo jedním z výslovných ustanovení Erdutská dohoda který vyzval Spojené národy založit jeho UNTAES přechodná mise.

Smíšená rada obcí není samostatnou správní jednotkou, ale formou kulturní autonomie v souladu s příslušnými chorvatskými zákony, včetně ustanovení o spolupráci místních samospráv. Orgán a někteří jeho partneři aktivně prosazují formální právní uznání právní subjektivity ZVO v rámci EU Stavební zákon o právech národnostních menšin s omezeným úspěchem. Cílem navrhované změny je přeměnit její současné postavení volného sdružení na transparentněji institucionalizované.

Smíšená rada obcí je zakládajícím členem Srbská národní rada národní koordinace Srbové v Chorvatsku.

Dějiny

Pozadí

Thorvald Stoltenberg svědek OSN o podpisu Erdutská dohoda
Východní Slavonie, Baranja a západní Syrmia

Během Chorvatská válka za nezávislost, samozvaný Srbská autonomní oblast NKÚ Východní Slavonie, Baranja a Západní Syrmia (Východní Slavonie) byla vytvořena v podél Dunaj řeka ve východním Chorvatsku. NKÚ Východní Slavonie, Baranja a Západní Syrmia byl etnicky očištěn jeho nesrbské populace a stala se součástí samozvaného Republika Srbská Krajina. V Republice Srbská Krajina byla východní Slavonie geograficky oddělena od zbytku entity, zachovala si jistou institucionální specifičnost a na rozdíl od zbytku Krajiny, která se vyrovnala s Republika srbská „Východní Slavonie úzce sladila svou politiku s EU Svazová republika Jugoslávie. Několik srbských vojenských a politických činitelů, včetně Miloševiće, bylo později obžalováno a v některých případech uvězněno za válečné zločiny spáchané během konfliktu ve východní Slavonii a po něm.[10][11]

V létě roku 1995 Chorvatská armáda převzal kontrolu nad Republikou Srbská Krajina v operacích Blikat a Bouřka. Jedinou oblastí Chorvatska, která zůstala pod srbskou kontrolou, byla Východní Slavonie.[12] Na rozdíl od Krajiny se mezinárodní společenství pod vedením Spojených států postavilo proti vojenskému řešení ve východní Slavonii a trvala na znovuzačlenění na základě zachování multietnického charakteru regionu. Opozici proti vojenskému řešení vyvolala potřeba neohrožovat mírové úsilí v Bosně a humanitární důsledky předchozích dvou operací. Oproti Krajině se očekávalo, že se do konfliktu ve východním Chorvatsku zapojí Svazová republika Jugoslávie, což může vést k další eskalaci.

Po chorvatském vyjádření připravenosti vojensky zasáhnout, úsilí mezinárodního společenství a souhlas vlády v bělehradských místních srbských vůdcích dospěly k závěru, že dohoda je nezbytná, pokud nechtějí čelit stejnému osudu jako těm v západních částech Krajina. Mezitím, Slobodan Milošević a Franjo Tuđman dosáhla shody prostřednictvím Daytonská dohoda a 12. listopadu Erdutská dohoda ukončil válku na východě Chorvatsko.[12] Bylo zahájeno přechodné období, ve kterém byl region znovu začleněn a přímo řízen Evropskou unií Přechodná správa OSN pro východní Slavonii, Baranju a západní Símium. Byl to jeden z mála případů, kdy OSN vytvořila protektorát a přímo řídila dotyčný region. Jako konečný arbitr v roce 1997 zřídil UNTAES převážně srbské obce v regionu.[13]

Erdutská dohoda zaručila Srbům “nejvyšší úroveň mezinárodně uznávaných lidských práv a základních svobod". Srbská komunita dostala právo"jmenovat společnou radu obcí„na základě kterého bylo tělo vytvořeno.[12] Rada byla založena v roce 1997[2][14] Rada je jedním ze zakládajících členů Srbská národní rada.[15][16]

Historie komunální spolupráce v Chorvatsku

Obce obcí v roce 1986 v socialistickém Chorvatsku (barevně odlišeny).

Formy státní organizované nebo svobodné městské organizace byly v chorvatském právním systému známy již od doby Socialistická republika Chorvatsko v rámci Socialistická federativní republika Jugoslávie. Takzvaná společenství obcí byla založena v ústavě z roku 1974 jako správní orgány první úrovně v republice. Od roku 1986 byla jejich samosprávná práva částečně omezena. Koncept svobodného městského sdružení využili srbští nacionalisté v Chorvatsku v rané fázi konfliktu při formování samozvaného Republika Srbská Krajina. V té době chorvatský srbský politik Jovan Rašković prosazoval vytvoření „integrálního regionu“ založením Sdružení obcí.[17] Zatímco chorvatský právní systém v té době formálně povoloval takovou formu městské organizace, byl tento krok vnímán jako vysoce kontroverzní a vedl k některým z prvních střetů.[17]

Idea srbské komunální spolupráce se ve východní Slavonii znovu objevila po rozpadu Republiky Srbská Krajina. Chorvatská vláda jednoznačně odmítla některé původní připomínky a návrhy ze strany EU Prezident Spojených států Bill clinton a velvyslanec v Chorvatsku Peter Galbraith který zahrnoval odkazy na předchozí Plán Z-4 návrh. To vedlo k opuštění myšlenky na srbskou územní autonomii v regionu. To omezilo budoucí spolupráci na meziobecní formy spolupráce. Jelikož jakákoli taková spolupráce mohla být vnímána jako antagonistická a kontroverzní, a proto jí bylo zabráněno, bylo do dohody o Erdutu výslovně zahrnuto právo na zřízení společné rady obcí. V červnu 1996 organizace občanské společnosti z regionu shromáždily 50 000 podpisů a 28. července téhož roku uspořádaly ve Vukovaru demonstrace „Za spravedlivý mír“, na nichž žádaly, aby region zůstal jednou územní jednotkou s autonomními výkonnými, zákonodárnými a soudními pravomocemi.[18] Ve druhé polovině roku požádali přechodného správce Jacques Paul Klein zachovat region jako Sdružení srbských obcí s výkonnými pravomocemi.[18]

V lednu 1997 rozšířené zasedání regionální výkonné rady reagovalo na chorvatské prohlášení o záměru žádáním o vytvoření nového srbského kraje a demilitarizaci regionu.[18] Vojislav Stanimirović řekl médiím z Bělehradu, že rozdělením Srbů na dva kraje se Chorvatsko snaží rozředit politické iniciativy srbské komunity.[18] Tato divize vedla k demonstracím, které vyvrcholily 11. února, kdy se ve Vukovaru shromáždilo 12 000 lidí.[18] Regionální shromáždění vyhlásilo dne 5. března 1997 referendum o územní celistvosti regionu s uvedenou volební účastí 100 275 voličů, tj. 77,40%, z nichž 99,01% hlasovalo pro to, aby region zůstal v Chorvatsku nerozdělen.[18] Úředníci UNTAES uvedli, že otázka položená v referendu nikdy nebyla jednou z možností uznaných v Erdutské dohodě.[18] Později se Vojislav Stanimirović setkal s chorvatským prezidentem Franjo Tuđman kde Stanimirović uvedl, že „nejlepší možností by byla srbská země, ale pokud ji ani Chorvatsko nebo mezinárodní společenství nejsou ochotni přijmout, pak je druhou nejlepší možností vytvoření rady srbských obcí, jak je plánováno v Erdutské dohodě".[18]

Formace

Právní základ pro zřízení Smíšené rady obcí byl uveden v článku 12 Základní dohoda o regionu Východní Slavonie, Baranje a Západní Syrmie běžněji známý jako Erdutská dohoda. Podepsání dohody vedlo k vytvoření přechodné správy pod vedením OSN v této oblasti. Podpis dohody byl v EU vítán Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1023 a proces, který zahájil, byl dále rozpracován v počtu rezolucí 1025, 1037 a 1043.

Ke konci přechodné správy oslovila chorvatská vláda členy EU Rada bezpečnosti OSN dne 13. ledna 1997 v Dopis o záměru vlády Chorvatské republiky v souvislosti s dokončením reintegrace oblastí pod přechodnou správou v místním kontextu běžněji známý jednoduše jako Dopis o záměru. Tento dopis byl vnímán jako předpoklad pro úspěšné ukončení mandátu mise UNTAES a byl podepsán tehdejším místopředsedou vlády Ivica Kostović. V něm chorvatská vláda ujistila Radu bezpečnosti OSN o svém záměru uspořádat svobodné a spravedlivé místní volby, kterých se bude moci účastnit Srbové a další etnické komunity v regionu. Článek 4 tohoto dopisu poskytoval záruky proporcionální účasti Srbů na politickém životě ve Vukovarsko-srijemské a osijecko-baranjské župě na základě Ústavní zákon o právech národnostních menšin v Chorvatské republice (první verze zákona přijatého v roce 1991) a zákon o místní správě a samosprávě. Článek 4 stanoví, že srbská komunita v oblastech, které byly pod správou UNTAES, vytvoří společnou radu obcí. V dopise je vyjádřen záměr uspořádat pravidelné setkání zástupců Rady s Prezident Chorvatska každé čtyři měsíce.

Zakládající listina byla podepsána dne 15. Července 1997 na Letiště Osijek v přítomnosti UNTAES Hlava Jacques Paul Klein. Na začátku srpna si předseda Výboru pro občanská, lidská a menšinová práva Branko Jurišić stěžoval zástupcům monitorovací mise Evropské unie, že Rada nebyla zaregistrována v Záhřeb ačkoli většinu svých úkolů již začal provádět na zemi. Tento stav by trval do konce roku UNTAES mise v roce 1998.

1997-2013

31. plenární zasedání Benátská komise ve dnech 20. – 21. června 1997 přijala svůj Memorandum o revizi chorvatského ústavního zákona o lidských právech a právech menšin ve kterém doporučil "začlenění prvků „Dopisu o záměru vlády Chorvatské republiky o mírovém znovuzačlenění regionu pod přechodnou správu“ do revidovaného ústavního zákona".[19] Komise vyjádřila názor, že revidovaný ústavní zákon by měl:

stanoví rámec pro fungování a působnost „Smíšené rady obcí“ a „Rady srbského etnického společenství“ v souladu se zásadami zakotvenými v Evropská charta místní samosprávy, Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin a doporučení 1201 (1993) Parlamentního shromáždění Rady Evropy.[19]

Chorvatský parlament již před ukončením mise UNTAES dne 15. Ledna 1998 pozastavil provádění některých prvků dohody Ústavní zákon o lidských právech a svobodách a právech národnostních a etnických společenství nebo menšin v Chorvatské republice související s územní autonomií autonomních oblastí Knin a Glina. V tomto ohledu zákon nebyl plně v platnosti a jak vláda, tak Benátská komise upřednostnily zavedení nového ústavního zákona, kterým komise doporučila, aby „Práva národnostních menšin získaná mezinárodními dohodami přede dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona nemohou být tímto ústavním zákonem omezena nebo změněna”.[20]

Mezi rozhodnutím vlády z roku 1997 o zřízení Smíšené rady měst a registrací z roku 1999 proběhla řada schůzek, na nichž srbští političtí představitelé a členové chorvatské vlády vyjednali vhodný formát registrace nového subjektu.[21] Zástupci rady požadovali, aby spolu s její sui-generis povahou měla mít vlastnosti veřejnoprávního subjektu.[21] Členové chorvatské vlády byli rozděleni, zda podpořit žádost o tento typ registrace, či nikoli, což radě zablokovalo účast na některých formách oficiální komunikace a standardů a pevné zjednodušení veřejného financování.[21]

Na naléhání zástupců Srbů a Benátské komise bylo dosaženo dočasného řešení až do přijetí nového Ústavní zákon o právech národnostních menšin v Chorvatské republice v roce 2003.[21] Na základě toho byla Společná rada měst zaregistrována na základě formálního rozhodnutí vlády Chorvatska zveřejněného v úředním věstníku Narodne novine (NN 137/1998, dokument číslo 1673), zatímco srbská národní rada byla zaregistrována na základě zákona o nevládních organizacích.[21] Zatímco formální rozhodnutí chorvatské vlády definuje Smíšenou radu měst jako veřejnoprávní subjekt, v praxi požívala práv a povinností nevládní organizace, která z obou organizací udělala pouze jeden z mnoha subjektů namísto právně uznaných zastřešujících organizací ve východní Slavonii a Chorvatsko.[21]

Kontroverze parlamentního pozměňovacího návrhu z roku 2010

Vesna Pusić
Milorad Pupovac

V roce 2010 byla žádost o změnu právního postavení subjektu doručena chorvatskému parlamentu během diskuse o změnách ústavního zákona o právech národnostních menšin. Původní návrh Kabinet Jadranky Kosor zákonodárcům zahrnuta novela ústavy přijímající žádosti o změnu právního postavení s následujícím ustanovením:

V oblasti Vukovar-Syrmia a Osijek-Baranja County a v souladu s Základní dohoda o východní Slavonii, Baranji a západním Sirmiu ze dne 12. listopadu 1995. (Erdutská dohoda) a Dopis o záměru chorvatské vlády ze dne 13. ledna 1997. funguje Společná rada obcí jako právnická osoba.[22]

Tento návrh středopravé vlády vyvolal prudkou parlamentní debatu s kritikou centristického liberála Chorvatská lidová strana a následovaný středolevými poslanci. Oponenti tvrdili, že tento návrh vytvoří jakýsi místní vládní útvar, který ve zbytku země nemá obdoby. Milorad Pupovac Poslanec srbské národnostní menšiny odsoudil poslance, kteří byli ochotni uznat úplnou nezávislost Kosovo, přičemž namítá proti autonomii místní srbské komunity.[23] Předseda Nezávislá demokratická srbská strana Vojislav Stanimirović odsoudil MP Vesna Pusić (tehdejší předseda Národního výboru pro sledování přístupových jednání s EU).[24]

Na zasedání Rady pro mimořádné události ZVO následujícího dne poté prezident Dragan Crnogorac odsouzená prohlášení Pusiće, Ingrid Antičević-Marinović, Josip Leko a Zoran Vinković.[25] Také řekl; Nejsme autonomisté ani separatisté, jsme legálně zvolenými zástupci v místní vládě a členy Rady.[25] Pusić vysvětlila svůj postoj později v týdeníku Novosti kde uvedla, že se domnívá, že Rada by určitě měla existovat, ale že nepotřebuje ústavní ochranu.[22] Nakonec bylo dosaženo kompromisu, že Rada získá preferovaný status zajištěný běžným, nikoli ústavním zákonem.[26]

ZVO je terčem ostré kritiky chorvatských pravicových skupin. The Chorvatská strana práv[27] tvrdí, že Rada představuje pokračování a kontinuitu východní Slavonie, Baranje a západní Syrmie.[28]

Vývoj od roku 2013 Chorvatské členství v EU

Místo konání třetího velkého shromáždění Srbské národní rady

Protože Rozšíření Evropské unie v roce 2013 Když Chorvatsko vstoupilo do Unie jako 28. členský stát, čelí tato země vzestupu nacionalismu a netolerance vůči menšinám.[29] Tento vývoj přiměl Radu Evropy vyjádřit znepokojení nad vzestupem pravicový extremismus a neofašismus v Chorvatsku.[30] K jedné z prvních eskalací zvýšeného pravicového sentimentu došlo v roce 2013 ve Vukovaru a ve zbytku země s Protikyrilické protesty v Chorvatsku. Společná rada obcí svolala tiskovou konferenci související s protesty, které přitahovaly největší mediální zájem od konce OSN vedené reintegrací v roce 1997.[31] Na konferenci Milorad Pupovac vyzval politiky, aby si „nehráli s ohněm“, a varoval tehdejšího prezidenta Chorvatská demokratická unie Tomislav Karamarko nezasahovat do právní oblasti výkladu Ústavní zákon o právech národnostních menšin v Chorvatské republice.[31] Během funkčního období Třináctá vláda Chorvatské republiky mezi 22. lednem a 19. říjnem 2016, ve kterém Tomislav Karamarko sloužil jako První místopředseda vlády Chorvatska bylo zpochybněno státní financování Společné rady obcí.[32] Protože Volby 2016 nový předseda vlády Andrej Plenković se snaží zmírnit rostoucí politické napětí tím, že ovládá svou vlastní stranu a vede ji k umírněnějšímu směru.[33] Finanční a sociální tlak, kterému společná rada obcí čelila, však vyvolala nové výzvy ke změně jejího právního postavení. Na třetím velkém shromáždění Srbská národní rada který se konal v Koncertní síň Vatroslava Lisinského v únoru 2018 a zúčastnili se ho oba Prezident Chorvatska Kolinda Grabar-Kitarović a Prezident Srbska Aleksandar Vučić Shromáždění přijalo prohlášení požadující, aby „institucím srbské komunity, zejména srbské národní radě a Společné radě obcí, musí být přiznán status menšinových samospráv".[34]

Prezident Chorvatské republiky následně vydal následující prohlášení:

V Chorvatské republice, jako demokratickém státě, má každý právo podat žádost o splnění práv, která považuje za důležitá, včetně srbské národní rady, zatímco všichni ostatní mají zároveň právo podporovat nebo ne takový požadavek. V rozsahu, v jakém by splnění těchto požadavků předpokládalo změny zákona nebo přijetí nových, je odpovědností vlády Chorvatské republiky a příslušných orgánů chorvatského parlamentu nebo chorvatského parlamentu. .[34]

Struktura

Rada se skládá ze zvoleného shromáždění Rady, komise pro volby a jmenování, sekretariátu, kanceláře prezidenta a dvou úřadů místopředsedů, kteří jsou místopředsedy obou krajů.[4] Nedílnou součástí Rady jsou čtyři výbory:[35]

  • Výbor pro občanská, lidská a menšinová práva
  • Výbor pro vzdělávání, kulturu a sport
  • Výbor pro otázky médií, informací a víry
  • Rada pro televizní produkci

Nejméně jednou za čtyři měsíce se delegace Rady setkává s prezidentem.[36]

[37]

Rada navázala kontakty s Evropskou unií Republika Srbsko.[38][39][40][41] Rada se účastní projektů s EU a ministerstvem diaspory Srbské republiky.[6]

Shromáždění Smíšené rady obcí

Počet členů rady (ve složení v roce 2017).
Procento Srbů ve východním Chorvatsku, na základě kterých jsou vybíráni členové rady (2011).

Shromáždění Společné rady obcí je zastupitelským orgánem pro srbskou komunitu ve východní Slavonii. Shromáždění se skládá z volených členů srbského etnického společenství z východní Slavonie bez ohledu na jejich stranickou příslušnost. Jsou voleni v částech okresů Vukovar-Srijem a Osijek-Baranja. Volební postup a počet členů rady je definován ve statutu Smíšené rady obcí.[42]

Městské rady, ve kterých tvoří srbská komunita většinu, jmenují 2 členy rady shromáždění Společné rady obcí.

Zákon stanoví nařízení pro městské rady, ve kterých srbská komunita tvoří většinu nebo menšinu populace. Pokud jsou Srbové většinou určitým městem ve východní Slavonii, jmenují následující počet členů rady:

  • města s počtem obyvatel nad 30 000 - 6 členů rady
  • města s počtem obyvatel od 10 000 do 30 000 - 4 členové rady
  • města s počtem obyvatel do 10 000–3 radní

Městské nebo městské rady, ve kterých je srbská komunita menšinou, jmenují polovinu těchto čísel.

Většina členů shromáždění Rady smíšené rady měst a obcí je členy Nezávislá demokratická srbská strana. V roce 2017 bylo VI Convocation tvořeno 24 delegáty, po 2 od Beli Manastir, Borovo, Markušica, Trpinja, Negoslavaci, Šodolovaci, Jagodnjak a Erdut a 1 od každého Stari Jankovci, Nijemci, Darda, Kneževi Vinogradi, Popovac a Tompojevci.[43] Členy shromáždění jsou jmenováni poslanci Vukovar-Srijem a Osijek-Baranja. V roce 2017 nebyli jmenováni 2 delegáti pro Vukovar a jejich jmenování bylo na krátkou dobu odloženo.[43]

Místní jednotka ve východní SlavoniiPočet

Radní shromáždění

Obec se srbskou většinou2
Obec se srbskou menšinou1
Město se srbskou většinou (počet obyvatel přes 30 000)6
Město se srbskou menšinou (počet obyvatel přes 30 000)3
Město se srbskou většinou (10 000–30 000 obyvatel)4
Město se srbskou menšinou (10 000–30 000 obyvatel)2
Město se srbskou většinou (až 10 000)3
Město se srbskou menšinou (až 10 000)1

Úředníci

Třetím prezidentem JCM je Dragan Crnogorac z Nezávislá demokratická srbská strana.

  Nezávislá demokratická srbská strana  Nestraník

ObjednatMandátPortrétPrezidentStrana
42017–Noimage.svgSrđan Jeremić Nezávislá demokratická srbská strana
32005–2017Noimage.svgDragan Crnogorac Nezávislá demokratická srbská strana
22001–2005Noimage.svgJovan Ajduković Nezávislá demokratická srbská strana
11997–2001Noimage.svgMiloš Vojnović Nezávislá demokratická srbská strana

Symboly

Erb.
Vlajka.
Hymna

Jako entita kulturní autonomie definuje Společná rada obcí oficiální národní a kulturní symboly, které se používají ve východním Chorvatsku. O vlajce, erbu a hymně Srbů ve východním Chorvatsku bylo rozhodnuto dne 14. listopadu 1997.[44] Vlajka popsaná ve statutu Smíšené rady obcí je shodná s Vlajka Srbů z Chorvatska následně přijato Srbská národní rada.[44] Jako takový se používá po celé zemi v různých menšinových institucích. Kromě statutu rady vlajky definuje použití znaku chorvatských Srbů, který je založen na tradičních dvouhlavých heraldických Srbský orel a Srbský kříž na červeném štítu.[44] Za štítem je plášť, jehož vnitřní strana je tmavě modrá, lemovaná starozlatem a s mitre na vrchu.[44] Protože srbská národní rada nedefinuje erb, používá se proto výhradně ve východním Chorvatsku.[44] Stanovuje statut Společné rady obcí Bože pravde jako hymna srbské národnostní menšiny.[44] Zatímco většina etnických komunit v Chorvatsku používá symboly svých mateřských zemí, není tomu tak u Srbů ve východním Chorvatsku, protože své symboly přijali během existence Svazové republiky Jugoslávie a moderní symboly Republika Srbsko byly přijaty až v roce 2006.[44]

Mezinárodní spolupráce

V průběhu let rada navázala kontakt s různými mezinárodními zástupci a partnery. Úředníci Rady měli formální setkání se zahraničními úředníky, včetně těch bývalých Prezident Srbska Boris Tadić,[45] Velvyslanec USA v Záhřebu,[46] a předseda Vláda z Vojvodina, Bojan Pajtić.[47] Rada podporuje své členské obce při společné prezentaci na mezinárodních akcích, jako jsou veletrhy.

Členské obce

Součástí rady jsou obce: Trpinja, Erdut, Markušica, Borovo, Jagodnjak, Negoslavci a Šodolovci.[48] Všechny tyto obce se nacházejí v Vukovar-Syrmia a Osijek-Baranja kraje. Jagodnjak, Markušica, Šodolovci a Trpinja mají index rozvoje méně než 50% chorvatského průměru,[49] mezi nejchudšími obcemi v Chorvatsku. Borovo, Erdut a Negoslavci mají index mezi 50–75%.[49] Podle sčítání lidu z roku 2001 mělo tyto obce 29 254 obyvatel a rozlohu 587,65 km2, což je srovnatelné s Isle of Man podle území as Gibraltar podle počtu obyvatel. Mandát Rady se vztahuje i na ochranu práv všech 60 500 osob Srbové kteří žijí na území bývalé východní Slavonie, Baranje a Západní Syrmie.[50] Smíšená rada obcí není orgánem územní samosprávy, i když její mandát je územně vymezen.[51]

Na jeho práci se automaticky podílí jakákoli obec nebo město v těchto dvou krajích, kde Srbové tvoří určité procento populace. Žádný orgán obcí však nebyl formálně převeden na Radu. Obce rovněž spolupracují mimo Radu v záležitostech, které nespadají do jurisdikce Rady, jako je společné vystoupení na veletrzích.[52][53]

Údaje podle obcí

OBECTrpinjaErdutMarkušicaBorovoJagodnjakNegoslavciŠodolovciCELKOVÝ
Počet obyvatel v roce 20016 466[54]8 417[55]3 053[56]5 360[57]2 537[58]1 466[59]1 955[60]29 254
Počet obyvatel v roce 20115 680[61]7 372[61]2 576[61]5 125[61]2 040[61]1 472[61]1 678[61]25 943
Plocha123,87 km2[54]158 km2[55]73,44 km2[56]28,13 km2[57]105 km2[58]21,21 km2[59]78 km2[60]587,65 km2
počet osad7[62]4[55]514[58]17[60]29
počet vzdělávacích institucí854242328
rozpočet obce na rok 2009$1,368,622.49[63]2,906,855.12$[64]859,169.32$[65]1,232,702.83$[66]1,365,005.90$[67]234,567.65$[68]468,740.54$[69]8,435,663.85$

snímky

Vzdělávání

Střední škola Dalj

Východní Slavonie, jako oblast každodenní činnosti Společné rady obcí, je charakterizována existencí pravidelného základního a středoškolského vzdělávání v menšinových jazycích, včetně srbštiny. Tento typ vzdělávání je v chorvatském právním systému klasifikován jako model menšinového vzdělávání. Výuka probíhá buď v chorvatštině, nebo v menšinovém jazyce (srbštině, maďarštině atd.) V souladu s národními osnovami. Výuka v menšinových jazycích zahrnuje tzv. Národní učební plán, ve kterém se studenti učí svůj jazyk stejný počet hodin týdně jako chorvatsky, zatímco v sociálních a humanitních předmětech, jako je historie, zeměpis, umění a hudba, tvoří jejich národní učební plán jednu třetinu z celého studovaného kurikula tvoří chorvatský národní obsah druhou třetinu, zatímco evropský nebo širší mezinárodní obsah pokrývá poslední třetinu kurikula.

Střední školy v převážně srbských osadách se nacházejí v Dalj (Střední škola Dalj ) a Borovo (součást Vukovarské střední školy). Střední školy ve Vukovaru a Beli Manastir poskytují pravidelné vzdělávání také v srbském jazyce. Základní školy v srbských většinových obcích, některých dalších srbských menšinových osadách a ve městech Vukovar a Beli Manastir poskytují pravidelné základní vzdělání v srbském jazyce. Smíšená rada měst aktivně lobuje za převod „zřizovacích práv“ regionálních základních škol z krajů Vukovar-Srijem a Osijek-Baranja do jejích členských obcí.[70] Rada chce zaregistrovat ty školy, ve kterých je v současné době vzdělávání poskytováno výhradně v srbštině, jako veřejné srbské menšinové školy, a umožnit jim tak oficiálně nabízet výhradně menšinové vzdělávání modelu A.[70] Proti této myšlence stojí Vukovarsko-srijemská župa, která trvá na tom, že vzdělávání ve chorvatském jazyce by mělo být primární volbou na všech školách, zatímco vzdělávání v menšinovém jazyce by mělo být druhou běžnou alternativou, která je k dispozici pouze pro členy určité menšinové skupiny.[70] Společná rada obcí současně trvá na tom, aby vzdělání v srbském jazyce mělo být dostupné všem studentům, nejen etnickým Srbům.[70] Od roku 2011 byli 95% studentů kurzů srbského jazyka ve Vukovaru etničtí Srbové, zatímco 86% studentů kurzů chorvatského jazyka byli etničtí Chorvaté.[71]

V některých z těchto škol vedlo právo menšin ke zřízení samostatných tříd k efektivnímu oddělení žáků na národní úrovni, což vedlo k určité kritice praxe, kterou kritici označili jako segregaci.[72] Jelikož toto oddělení není výsledkem vyloučení většinové komunity z menšiny, ale vědomého a úmyslného rozhodnutí a preference menšinových společenství, není tato forma oddělení v mezinárodních právních nástrojích, jako je Úmluva proti diskriminaci ve vzdělávání. V žádné z většinových srbských osad nepůsobí žádné vysoké školy. Navštěvuje většina srbských studentů z regionu University of Novi Sad, University of Osijek, Univerzita v Bělehradě, Univerzita v Záhřebu a University of Banja Luka. Místní Polytechnika Lavoslav Ružička Vukovar neposkytuje vzdělání v srbském jazyce, přestože působí v regionu východní Slavonie.

The Kulturní a vědecké centrum "Milutin Milanković" sídlí v Dalj. Výbor pro vzdělávání, kulturu a sport Smíšené rady měst a obcí provádí činnosti zaměřené na podporu EU Srbský jazyk a Srbská cyrilice, prostřednictvím uchování vzpomínek významných osobností a událostí z minulosti Srbský stát a etnická skupina.[73]

  • Základní škola Trpinja

  • Základní škola Bobota

  • Místní základní škola Vera

Kultura

V rodném domově vědců se pořádá velké množství akcí Milutin Milanković

JCM organizuje několik kulturních akcí: "Selu u pohode" (Anglicky: "Village Revisited"), „Međunarodni festival dečijeg folklora“ (Anglicky: „International Festival of Child Folklore“), "Horsko duhovno veče" (Anglicky: "Choir Spiritual Night") a "Izložba likovnog stvaralaštva" (Anglicky: „Exhibition of Fine Art“). Veteránská fotbalová liga sdružuje 10 fotbalových klubů. Rada sponzoruje šachové ligy a střeleckou ligu. Rada rovněž vydává měsíčník Izvor[4] (Anglicky: „Source“) a ve spolupráci s Rozhlasová televize Srbska a Rozhlasová televize Vojvodina, vysílá dvakrát za měsíc televizní pořad s názvem „Hronika Slavonije, Baranje i zapadnog Srema“ (Anglicky: „Chronicle of Slavonia, Baranja and Western Syrmia“).[35] Nový mediální projekt s názvem srbi.hr[74] byla zahájena v dubnu 2018 ve formě webový portál. JCm spolupracuje s místními menšinovými médii, jako je Rádio Borovo, a má 25% podíl ve společnosti Rádio Dunav ve Vukovaru[75] a vzdělávací instituce jako Srbská pravoslavná střední škola.[76]

23. května 2011 oslavila společnost JCM „Den společné rady obcí“. Den začal položením květin na hrob prvního předsedy Rady Miloše Vojnoviće na novém hřbitově v Vukovar.[77][78] Poté se v hotelu „Lav“ konal obřad. Předseda Rady Dragan Crnogorac uvedl:

Od tohoto důležitého data (tj. Data založení) pracuje Smíšená rada obcí jako mezinárodně uznávaná instituce v Chorvatsku na ochraně práv a zájmů Srbů, jejich kulturní a vzdělávací autonomie, srbských tradic, zvyků, jazyka a Azbuka, ale také pracuje na rekonstrukci, rozvoji a zlepšování celého života všech občanů, a proto je respektovaným a stabilním partnerem vlády a všech subjektů, které se k těmto hodnotám hlásí.[79]

Viz také

Další čtení

Reference

  1. ^ „Status Zajedničkog vijeća općina“ (PDF). Citováno 13. listopadu 2016.
  2. ^ A b LogIT Internet Usluge - www.logit.hr - tel: 01 / 3773-062, 01 / 3773-063, 042 / 207-507. ":.: Rádio Borovo:.:". Radio-borovo.hr.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  3. ^ „Peace Agreements Digital Collection-Croatia-The Erdut Agreement, United States of Peace“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 1. února 2013. Citováno 27. dubna 2013.
  4. ^ A b C Statut Zajedničkog vijeća općina, Vukovar, 2001.
  5. ^ „Mezinárodní skupina pro práva menšin: Chorvatsko: Organizace založené na menšinách a advokacie“. Minorityrights.org. Archivovány od originál dne 19. dubna 2013. Citováno 27. dubna 2013.
  6. ^ A b "Snv - Vijesti - Zvo U Novu Godinu Učvršćen I Ojačan". Snv.hr. 30. prosince 2010.
  7. ^ „Srđan Jeremić na čelu ZVO-a“. Glas Slavonije.
  8. ^ "Zajednicko vece opština Vukovar". Zvo.hr.
  9. ^ "Skupština ZVO-a: Osigurana finansijska stabilnost i realizacija projekata" (v srbštině). Srbi.hr. 28. prosince 2018.
  10. ^ UNTAES: Úspěšný příběh v bývalé Jugoslávii. „Přechodná správa OSN ve východní Slavonii, Baranji a západním Sirmiu“. UNTAES.
  11. ^ Novilista Soud s Goranem Hadžičem (16. října 2012). „Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii“. Seznam Novi.
  12. ^ A b C Caspersen, Nina (2003). „Trnitá otázka etnické autonomie v Chorvatsku: Srbští vůdci a návrhy na autonomii“ (PDF). London School of Economics. Archivovány od originál (PDF) dne 2. března 2011. Citováno 27. dubna 2013.
  13. ^ Kopajtich-Škrlec, Nives (2012). „Područno ústav u Republici Hrvatskoj, problémy i perspektiva“. Sveske za javno pravo (8): 17–26.
  14. ^ "Erdutski sporazum - Wikizvor" (v chorvatštině). Hr.wikisource.org.
  15. ^ „SNV - Srpsko narodno vijeće“. Snv.hr.
  16. ^ Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. „Menšiny v Chorvatsku“ (PDF). UNHCR.
  17. ^ A b Hayball, Harry Jack (2015). Srbsko a srbská vzpoura v Chorvatsku (1990-1991) (Diplomová práce (Ph.D.)). Goldsmiths College. Citováno 14. září 2019.
  18. ^ A b C d E F G h Babić, Nikica (2011). "Srpska oblast Istočna Slavonija, Baranja i Zapadni Srijem - od" Oluje "do dovršetka mirne reintegracije hrvatskog Podunavlja (prvi dio)". Scrina Slavonia. 11 (1): 393–454.
  19. ^ A b Benátská komise. Memorandum o revizi chorvatského ústavního zákona o lidských právech a právech menšin (Zpráva). Evropská rada. Citováno 21. září 2019.
  20. ^ Benátská komise. Stanovisko k návrhu ústavního zákona o právech menšin v Chorvatsku, který přijala Komise na svém 44. plenárním zasedání (Benátky, 13. – 14. Října 2000) (Zpráva). Evropská rada. Citováno 21. září 2019.
  21. ^ A b C d E F Pupovac, Milorad (20. srpna 2011). „Usud Srpskog narodnog vijeća“ [Osud srbské národní rady] (v srbštině). Záhřeb: Novosti (Chorvatsko).
  22. ^ A b „Erdutski sporazum ne mora biti dobar temelj za mirnodopsku državu“. Snv.hr.
  23. ^ "Sabor uz potporu većine izglasovao ustavne promjene - Aktualno - hrvatska - Večernji list". Vecernji.hr.
  24. ^ Srijeda 24. travnja 2013. 08: 07h. „SDSS osudio govor Vesne Pusić u Saboru: To je tragedija - Sabor - Politika - Hrvatska“. Dalje.com.
  25. ^ A b „Snv - Vijesti - Nismo Autonomaši Niti Separatisti“. Snv.hr. 28. června 2010.
  26. ^ Zlatko Crnčec (24. srpna 2010). "Srpsko vijeće općina u zakon, ali ne ustavni - Zadarski list". Zadarskilist.hr. Citováno 21. srpna 2011.
  27. ^ „HSP protiv Vijeća općina sa srpskom većinom - tportal.hr / vijesti /“. Tportal.hr. 9. února 2010.
  28. ^ „Braniteljski portal | ... Ne pitaj što domovina može učiniti za tebe, nego što ti možeš učiniti za Domovinu“. Braniteljski-portal.hr. Archivovány od originál dne 13. května 2012. Citováno 21. prosince 2011.
  29. ^ Paul Mason (12. září 2016). „Volby Chorvatska jsou varováním před návratem nacionalismu na Balkán“. Opatrovník. Citováno 3. listopadu 2019.
  30. ^ Paul Mason (15. května 2018). „Neofašismus na vzestupu v Chorvatsku, zjistila Rada Evropy“. Deutsche Welle. Citováno 3. listopadu 2019.
  31. ^ A b „Pupovac poručio vlasti i oporbi: Ne igrajte se vatrom“. Seznam Novi. 9. října 2013. Citováno 3. listopadu 2019.
  32. ^ I. Ćimić (19. února 2018). „Što se krije iza priče o novim zahtjevima hrvatskih Srba?“. Index.hr. Citováno 3. listopadu 2019.
  33. ^ Boris Pavelić (11. listopadu 2016). „Chorvatský premiér se snaží zkrotit vlastní stranu“. EUobserver. Citováno 3. listopadu 2019.
  34. ^ A b „Grabar-Kitarović: Zahtjev Srpskog narodnog vijeća za autonomiju legitiman“. Al Jazeera Balkán. 19. února 2018. Citováno 3. listopadu 2019.
  35. ^ A b „ZVO / odbori“. Zvo.hr. Archivovány od originál dne 4. srpna 2011. Citováno 21. srpna 2011.
  36. ^ „Pismo hrvatske Vlade Vijeću sigurnosti UN o dovršenju mirne reintegracije“ (PDF). Citováno 27. dubna 2013.
  37. ^ „Josipović o općem oprostu i srpskoj manjini - tportal.hr / vijesti /“. Tportal.hr. 25. března 2011.
  38. ^ „Info - Tadić se setkává se Srby z regionu“. B92. Archivovány od originál dne 11. února 2011. Citováno 2. listopadu 2011.
  39. ^ „Vlada Autonomne Pokrajine Vojvodine - Pajtić primio delegaciju Zajedničkog veća opština Vukovar“. Vojvodina.gov.rs.
  40. ^ „Pokrajina finansira srpske studente iz Hrvatske - Radio-televizija Vojvodine“. Rtv.rs. 28. listopadu 2011.
  41. ^ "Ana Tomanova Makanova potpisala ugovore o podršci projektima informisanja u dijaspori". Archivovány od originál dne 30. srpna 2011. Citováno 2. listopadu 2011.
  42. ^ Statut Zajedničkog vijeća općina, članak 14.
  43. ^ A b "Konstituisan 6. saziv Zajedničkog veća opština l" (v srbštině). Záhřeb: Privrednik. 1. srpna 2017.
  44. ^ A b C d E F G Sekulić, Srđan (15 February 2017). "УПОТРЕБА СИМБОЛА СРПСКЕ НАЦИОНАЛНЕ МАЊИНЕ У РЕПУБЛИЦИ ХРВАТСКОЈ" [The Usage of the Symbols of Serbian National Minority in Croatia] (PDF). Izvor (in Serbian) (161): 10–13. Citováno 14. září 2019.
  45. ^ "Tadić se sastao s predstavnicima srpske manjine iz regije – Aktualno – svijet – Večernji list". Vecernji.hr.
  46. ^ "Programs and Events | Embassy of the United States Zagreb, Croatia". Zagreb.usembassy.gov. Archivovány od originál dne 18. února 2013. Citováno 2. září 2012.
  47. ^ "Vlada Autonomne Pokrajine Vojvodine". Vojvodina.gov.rs.
  48. ^ "Novossti, 2011-06, Pokrajine". Novossti.com.
  49. ^ A b Zadra, odluka_o_razvrstavanju_jedinica_lokalne_i_podrucne_(regionalne)_samouprave_prema_stupnju_razvijenosti Archivováno 25. dubna 2012 v Wayback Machine
  50. ^ "Skdprosvjeta, 173". Skdprosvjeta.com.
  51. ^ "SNV, erdutski-sporazum-ne-mora-biti-dobar-temelj-za-mirnodopsku-drzavu". Snv.hr.
  52. ^ doxikus. "Zajednički nastup Općina na Novosadskom sajmu". Slideshare.net.
  53. ^ "Kratak Izvještaj O Ostvarenoj Prezentaciji Općina Mikroregije, Borovo, Erdut, Jagodnjak, Markušica, Negoslavci I Trpinja". Porc.opcina-erdut.hr.
  54. ^ A b "vukovarskosrijemska-zupanija, page 75". Vukovarsko-srijemska-zupanija.com. Archivovány od originál dne 10. října 2011. Citováno 12. října 2011.
  55. ^ A b C "OBZ, tekst 30". Obz.hr.
  56. ^ A b "vukovarskosrijemska-zupanija, page 64". Vukovarsko-srijemska-zupanija.com. Archivovány od originál dne 10. října 2011. Citováno 12. října 2011.
  57. ^ A b "vukovarskosrijemska-zupanija, page 55". Vukovarsko-srijemska-zupanija.com. Archivovány od originál dne 10. října 2011. Citováno 12. října 2011.
  58. ^ A b C "OBZ, tekst 34". Obz.hr.
  59. ^ A b "vukovarskosrijemska-zupanija, page 65". Vukovarsko-srijemska-zupanija.com. Archivovány od originál dne 10. října 2011. Citováno 12. října 2011.
  60. ^ A b C "OBZ, tekst 49". Obz.hr.
  61. ^ A b C d E F G "DZS, popis, prvi rezultati 2011". Dzs.hr.[trvalý mrtvý odkaz ]
  62. ^ http://www.trpinja.hr/index.php?option=com_content&view=article&id=1&Itemid=3[trvalý mrtvý odkaz ]
  63. ^ Trpinja population
  64. ^ Erdut population
  65. ^ Markusica population
  66. ^ Izvesca population
  67. ^ Jagodnjak population
  68. ^ Negoslavci population
  69. ^ Sodolovci population
  70. ^ A b C d Nikola, Milojević (27 March 2019). "Желимо да своје школе региструјемо као што су их регистровали и Чеси, и Италијани и Мађари" [We Want to Register our Schools as the Czechs, Italians and Hungarians Have Done]. Izvor (v srbštině). Vukovar: Joint Council of Municipalities (214): 5. Citováno 14. října 2019.
  71. ^ Dinka Čorkalo Biruški, Dean Ajduković. "Škola kao prostor socijalne integracije djece i mladih u Vukovaru" (PDF). Nadace Friedricha Eberta. Citováno 24. ledna 2019.
  72. ^ Srecko Matic. "Serbs and Croats still segregated in Vukovar's schools". Deutsche Welle. Citováno 17. ledna 2019.
  73. ^ "Zajednicko vece opština Vukovar". Zvo.hr.
  74. ^ "srbi.hr – INFORMATIVNI PORTAL". srbi hr (v srbštině). Citováno 11. října 2018.
  75. ^ "www.radio-dunav.hr___dobrodošli". Radio-dunav.hr. Archivovány od originál on 25 June 2006. Citováno 2. listopadu 2011.
  76. ^ "Novosti – STRUČNO VIJEĆE UČITELJA SRPSKOG JEZIKA". Archivovány od originál dne 24. dubna 2012. Citováno 29. května 2012.
  77. ^ "Pokrajine". Novossti.com.
  78. ^ LogIT Internet Usluge – www.logit.hr – tel: 01/3773-062, 01/3773-063, 042/207-507 (24 May 2011). ":.: Radio Borovo :.:". Radio-borovo.hr.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  79. ^ "Snv – Vijesti – Međunarodno Priznata Institucija". Snv.hr.

externí odkazy