Duté muži - The Hollow Men - Wikipedia

Duté muži 
podle T. S. Eliot
T.S. Eliot, 1923.JPG
Eliot v roce 1923
Psaný1925
ZeměAnglie
JazykAngličtina
VydavatelFaber a Faber
Datum publikace1925
Čáry98
Citát

Takhle končí svět
Takhle končí svět
Takhle končí svět
Ne s ranou, ale s fňukáním.[1]

"Duté muži„(1925) je báseň T. S. Eliot. Stejně jako většina jeho prací se její témata překrývají a jsou dílčí, zabývají se post-první světová válka Evropa pod Versailleská smlouva (kterým Eliot opovrhoval: porovnat "Gerontion "), beznaděj, náboženské obrácení, vykoupení a někteří kritici tvrdí, že jeho selhávající manželství s Vivienne Haigh-Wood Eliot.[2] Bylo vydáno dva roky předtím, než na něj Eliot přestoupil Anglikanismus.[3]

Rozdělen do pěti částí, báseň je dlouhá 98 řádků. Eliotův New York Times nekrolog v roce 1965 identifikoval poslední čtyři jako „pravděpodobně nejvíce citované řádky jakéhokoli básníka 20. století, který píše v angličtině“.[4]

Cesta postavy

Eliotovy postavy často procházejí cestou - fyzickou nebo duchovní nebo obojí. Duté muži Zdá se, že následuje mimozemskou cestu duchovně mrtvých. Tito „dutí muži“ si uvědomují, pokoru a uznání své viny a svého postavení zlomených, ztracených duší.

„Dutí muži“ nedokážou transformovat své pohyby na činy, koncepci stvoření, touhu po naplnění. Toto povědomí o rozkolu mezi myšlením a činem spojené s jejich vědomím „různých království smrti“ a akutní diagnózou jejich prázdnoty jim ztěžuje jít vpřed a prorazit svou duchovní sterilitou. A jak báseň a jejich cesta končí, vidí „hrůzu, hrůzu“, kterou Kurtz vidí v Srdce temnoty. Došlo k úplnému zhroucení jazyka, modlitby a ducha, protože „svět končí / ne třeskem, ale fňukáním“.

Téma a kontext

Eliot napsal, že produkoval titul „The Hollow Men“ spojením titulů romantiky „The Hollow Land“ od William Morris s básní "Zlomení muži" od Rudyard Kipling:[5] ale je možné, že se jedná o jednu z mnoha Eliotových narážek, a že název pochází transparentněji z Shakespearovy Julius Caesar nebo od postavy Kurtz v Joseph Conrad je Srdce temnoty který je označován jako „dutý podvod“ a „dutý v jádru“.

Dva epigrafy k básni, “Mistah Kurtz - zemřel" a "Penny pro starého chlapa„, jsou narážky na Conradovu postavu a na Guy Fawkes, pokus o žhář anglické komory parlamentu a jeho slamák podobizna, která je každý rok upálena ve Spojeném království dne Guy Fawkes Night, 5. listopadu. Eliotův název „The Hollow Men“ šikmo uznává ohně, které oslavu doprovázejí All Hallows 'Eve, spadající do 31. října, což bylo zejména ve Spojených státech spojeno s oslavami Guy Fawkes v průběhu 19. století.

Někteří kritici četli báseň, jak bylo řečeno, ze tří perspektiv, z nichž každá představuje fázi pomíjení a duše do jednoho z království smrti („království snů smrti“, „království smrti za soumraku“ a „království smrti jiné“). Eliot popisuje, jak si my, živí, přejeme, aby nás viděli „Ti, kteří se zkřížili / S přímýma očima ... ne jako ztracené / Násilné duše, ale pouze / Jako dutí muži / Vycpaní muži.“ Obraz očí figuruje v básni prominentně, zejména v jedné z nejslavnějších linií Eliota „Oči, ve snech se neodvažuji setkat“. Takové oči se také obecně považují za odkazy Dante Beatrice (viz níže).

Básník líčí postavy „Shromážděné na této pláži řeky tumid“ - čerpající značný vliv z Danteho třetího a čtvrtého cantos z Peklo který popisuje Předpeklí, první kruh Peklo - ukazující člověka v jeho neschopnosti přejít do samotného pekla nebo dokonce prosit o vykoupení, neschopného mluvit s Bohem. Tanec "kolem opuncie „uctívají postavy falešní bohové, připomínající děti a odrážející Eliotův výklad západní kultury po něm první světová válka. Mezi další významné reference patří modlitba k Bohu, Shakespeare je Julius Caesar a Conradova Vyvrhel ostrovů („Život je velmi dlouhý“). Finále sloka může být nejcitovanější z Eliotovy poezie:

Takhle končí svět
Takhle končí svět
Takhle končí svět
Ne s ranou, ale s fňukáním.[1]

Podle otázky z roku 1958, zda by tyto řádky napsal znovu, odpověděl Eliot podle Henryho Hewese: „Jedním z důvodů je, že zatímco asociace H-bomba je pro ni irelevantní, dnes by to přišlo na mysl každému. Dalším důvodem je, že si není jistý, zda svět skončí. Lidé, jejichž domy byly bombardovány, mu řekli, že si nepamatují, že by něco slyšeli. “[6]

Informace o publikaci

Báseň byla poprvé publikována 23. listopadu 1925 v Eliotově vydání Básně: 1909–1925. O Eliotovi bylo známo, že sbírá básně a fragmenty básní, aby vytvořil nová díla. To je jasně vidět na jeho básních Duté muži a "Popeleční středa "kde začlenil dříve publikované básně, aby se stal částmi většího díla. V případě Duté muži čtyři z pěti částí básně byly dříve publikovány:

  • "Poème", publikovaný v zimním vydání z roku 1924 komerce (s francouzským překladem), se stal částí I Duté muži.
  • Doris's Dream Songs v listopadu 1924 vydání Knížka měl tři básně: „Oči, které jsem naposledy viděl v slzách“, „Vítr vyskočil ve čtyři hodiny“ a „Toto je mrtvá země.“ Třetí báseň se stala částí III Duté muži.
  • V jeho vydání z ledna 1925 se objevily tři Eliotovy básně Kritérium časopis: „Oči, ve snech se neodvažuji setkat“, „Oči, které jsem naposledy viděl v slzách“, a „Oči tu nejsou“. První báseň se stala částí II Duté muži a třetí se stala část IV.
  • Navíc v březnu 1925 Vytočit zveřejněno Duté muži, I-III, který byl nakonec transformován na Duté muži Části I, II a IV v Básně: 1909–1925.

(Informace o publikaci od společnosti Gallup)[7]

Vliv na kulturu

Duté muži má zásadní vliv na angloamerický kulturní lexikon - a relativně nedávným rozšířením světovou kulturu - od jeho vydání v roce 1925. Jeden zdroj uvádí, že poslední čtyři řádky básně jsou „pravděpodobně nejvíce citovanými řádky ze všech Básník 20. století psaný anglicky. “[4][8] Pouhá rozmanitost odkazů přesouvá některé otázky týkající se významu básně mimo tradiční doménu literární kritika a do mnohem širší kategorie kulturní studie. Mezi příklady takových vlivů patří:

Film

  • Eliotova báseň měla silný vliv Francis Ford Coppola a film Apokalypsa hned (1979), ve kterém antagonista Plukovník Kurtz (hraje Marlon Brando ) je zobrazen při čtení částí básně nahlas svým následovníkům. Kromě toho Kompletní dokumentace Vydání filmu na DVD obsahuje 17minutovou speciální funkci Kurtze recitujícího báseň v plném rozsahu. Epigraf básně, „Mistah Kurtz - on dead“, je citátem od Conrada Srdce temnoty (1899), na kterém je film volně založený.
  • Konečná sloka je vytištěna po jednom řádku na začátku televizní produkce filmu Stephen king je Stojan (1994). Na báseň také částečně odkazuje postava, která se cítí zodpovědná za smrtící "Kapitánské výlety" rozpoutaný virus.
  • Přívěs k filmu Southland Tales (2006), režie Richard Kelly, hraje na báseň a říká: „Takto končí svět, nikoli kňučením, ale ranou.“ Film také několikrát cituje linku, většinou v hlasové přenosy.[9]
  • Beverly Weston na začátku roku diskutuje o řádku „Život je velmi dlouhý“ Srpen: Osage County.
  • v George Cukor klasický remake Zrodila se hvězda (1954), Jack Carson filmové studio PR muž Matt Libby odkazuje na smrt James Mason postava Norman Maine odmítavě, cituji: „Takhle končí svět: ne ranou - fňukáním.“
  • v Indiana Jones a království křišťálové lebky, postava Harold Oxley (John Hurt ) parafrázuje řádek z Eliotovy básně z roku 1925 „Oči, které jsem naposledy viděl v slzách,“ když říká: „Očima, které jsem naposledy viděl v slzách, zde v království snů smrti, se znovu objevuje zlatá vize.“ Tato báseň byla součástí série básní publikovaných Eliotem v letech 1924 a 1925, které odkazovaly buď na „království snů smrti“, „jiné království smrti“ nebo „království smrti za soumraku“, z nichž několik by později vyšlo jako Části I- IV „Prázdných mužů“. „Oči, které jsem naposledy viděl v slzách,“ ačkoli je Eliot ve své publikované verzi „The Hollow Men“ nakonec nezahrnul, lze přesto číst vedle publikované básně jako jakýsi apokryfní text, který poskytuje kontext týkající se vývoje skladba „The Hollow Men“. Kromě toho báseň úhledně zapadá do řady básní, které byly nakonec shromážděny a publikovány jako „The Hollow Men“, kvůli jeho představám „očí“, s nimiž se autor setkává ve vztahu k „království snů smrti“ a „smrti jiného království“ „jako v částech I, II a IV knihy„ The Hollow Men “.

Literatura

Multimédia

Videohry

  • Ve videohře Stínový muž, poslední šéf, Legie, cituje „takto končí svět, Michaele, ne s ranou, ale s fňukáním“ těsně před posledním úderem protagonistovi ve špatném konci.
  • Celá báseň je součástí jednoho ze vzpomínek v Super Columbine Massacre RPG!
  • Ve videohře Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty, cituje plukovník AI v závěrečné řeči „A tímto způsobem končí svět. Ne ranou, ale fňukáním.“[14]

Hudba

  • Denis ApIvor napsal dílo s názvem Duté muži pro baryton, mužský sbor a orchestr kolem roku 1939. Mělo pouze jedno představení, v roce 1950, pod dirigentem Constant Lambert, a produkoval BBC vlivem Edward Clark.[15]
  • Američan nová vlna kapela Devo částečně zvedli z básně pro refrén k písni „The Shadow“ na jejich sedmém albu Total Devo (1988)
  • Australská rocková kapela TISMUS spoofed první epigraf básně pro jejich píseň "Mistah Eilot - He Wanker" z roku 1986, která se vysmívala Eilotovi a konceptu Modernismus.
  • Píseň „Hollow Man“ se objeví jako první skladba na albu Doppelgänger (1983) skupinou Daniel Amos; píseň je parafrází Eliotovy básně mluvené nad hudbou „Ducha srdce“ přehrávaného dozadu; „Duch srdce“ je poslední skladbou na předchozím albu skupiny ¡Alarma! (1981)
  • Členové kolektivu hiphopů v Minneapolis Doomtree odkazovali na tuto báseň v řadě kolektivních a individuálních písní, včetně singlu „No Homeowners“ na albu kolektivu z roku 2007 Falešné naděje „0,38 vzdušné váhy“ v roce 2015 Všechny ruce a v singlu „Flash Paper“ od člena Simíci album 2016 Více než kdy jindy.
  • Poslední řádek básně je odkazován v Amanda Palmer Píseň "Strength Through Music" založená na Masakr na střední škole v Columbine.
  • Eliotova báseň byla inspirována Duté muži (1944), skladba pro trumpetu a smyčcový orchestr Vincent Persichetti a jedno z jeho nejpopulárnějších děl.[16]
  • Jon Foreman z Switchfoot říká, že píseň kapely "Chtěl žít „je inspirován Eliotovou básní.[17]
  • Zabiják plynové lampy píseň Ve tmě... má v sobě text „Takhle končí svět“.
  • Řek černý kov kapela Hnijící Kristus používá výňatky z básně jako text písně „Thine Is the Kingdom“ na jejich albu Spánek andělů. Konečná sloka básně se používá jako refrén písně.
  • Finština hudební producent Axel Thesleff vytvořil hudební interpretaci básně v podobě pět stop LP.[18]
  • Britská kapela z 90. let EMF použili řádek „to je způsob, jakým končí svět, to je způsob, jakým končí svět, to je způsob, jakým končí svět“ pomocí slovní hříčky k přidání „ne s kapelou“ do jejich písně Longtime na albu Schubert Dip[19]
  • Vydání v roce 2011 kapelou se sídlem v Severní Karolíně Obětní beránek „Jsem mimozemšťan, odkazuje na báseň v titulní skladbě: „Děkuji vám, pane Elliote, že jste nám ukázal, jak skončí svět, Ne s ranou, ale s fňukáním do větru. A já jsem přišel říct všem svým přátelům, že to začíná ranou, ale končí to větrem. “
  • Frank Turner odkazuje na The Hollow Men ve své písni „Sons of Liberty“. Jeho píseň „Anymore“ také obsahuje odkaz na poslední řádek básně.
  • V roce 2015 americký experimentální hip hop hudebník Lil Ugly Mane opakovaně vzorkoval linku “Takhle končí svět„V písni„ Columns “z jeho druhého alba Zapomnění přístup.
  • Wireova píseň „Comet“ (z alba z roku 2003 Poslat ) obsahuje refrén, který odkazuje na báseň: “A refrén jde ba-ba-ba-ba-bang ... pak kňučení".

Televize

Viz také

Reference

  1. ^ A b Eliot, T. S. (1927) [1925]. Básně 1909–1925. London: Faber & Faber, 128.
  2. ^ Podívejte se například na práci jednoho z editorů a hlavních kritiků Eliota Ronalda Schucharda.
  3. ^ Swarbrick, Andrew (1988). Vybrané básně T. S. Eliota. Basingstoke a Londýn: Macmillan, 45 let.
  4. ^ A b „Básník TS Eliot je v Londýně mrtvý v 76 letech“. The New York Times. 5. ledna 1965. Citováno 10. prosince 2013.
  5. ^ Eliot, T. S. Vynálezy zajíce března: Básně 1909–1917 (Harcourt, 1997), str. 395 ISBN  0-15-100274-6 Christopher Ricks, editor, citoval dopis ze dne 10. ledna 1935 zaslaný Times Literární dodatek.
  6. ^ 'T. Eliot v sedmdesáti a rozhovor s Eliotem v Sobotní recenze. Henry Hewes. 13.září 1958 v Grant p. 705.
  7. ^ Gallup, Donalde. T. S. Eliot: A Bibliography (A Revised and Extended Edition) str. 33, 210–11 (Harcourt Brace & World 1969).
  8. ^ Murphy, Russell Elliott (2007). Kritický společník T.S. Eliot: literární odkaz na jeho život a dílo. New York, NY: Fakta o evidenci. p. 257. ISBN  978-0816061839.
  9. ^ Dargis, Manohla (14. listopadu 2007). "Southland Tales". The New York Times.
  10. ^ anon. „T. S. Eliot: Nadčasový vliv na moderní generaci“. Omyl tajemstvím. Citováno 10. prosince 2013.
  11. ^ Ne s třeskem, ale s fňukáním: Politika a kultura úpadku (Vydání v USA) (2008) ISBN  1-56663-795-3
  12. ^ Shute, Nevil (1957). Na pláži. NY, NY: William Morrow and Company.
  13. ^ „Krátký film Chrisa Markera: Sovy v poledne, Prelude: The Hollow Men". MOMA.org. 2005.
  14. ^ „Metal Gear Solid 2 končící analýza“. junkerhq.net. Citováno 6. února 2016.
  15. ^ David Wright, Denis ApIvor
  16. ^ Spector, Irwin (14 května 1969). „On Stage at K.U.“ Lawrence Journal World. Citováno 10. prosince 2013.
  17. ^ „Switchfoot - Behind the Songs of The Beautiful Letdown“. Citováno 25. března 2017.
  18. ^ „The Hollow Men LP od Axela Thesleffa“. soundcloud.com. Citováno 3. června 2016.
  19. ^ „Lyrics To EMF Longtime“. metrolyrics.com. Citováno 22. června 2016.
  20. ^ Freeman, Molly (16. května 2017). „Agents of S.H.I.E.L.D. Season 4 Finale Review & Discussion“. Screen Rant. Citováno 18. května 2017.

externí odkazy