Železniční trať St. Gallen – Winterthur - St. Gallen–Winterthur railway line

Železnice St. Gallen – Winterthur
	Čt most u Schwarzenbachu s a Stadler KISS běží jako Rheintal-Express: Wil – St. Gallen – Chur
Přehled
Číslo řádku	850
Národní prostředí	Švýcarsko
Termini	St. Gallen; Winterthur
Technický
Délka řádku	57,1 km (35,5 mil)
Rozchod	1435 mm (4 stopy8 1⁄2 v)
Elektrizace	15 kV / 16,7 Hz stříd horní trolejové vedení
Maximální sklon	1.6%
Mapa trasy
	Legenda
	SBB linka z Rorschachu a
	VZLYK linka z Romanshornu
	St. Gallen
	konec S1 S5
	AB linka z Herisau – Appenzell
	až do roku 1913
	AB z Herisau – Appenzell
	linka od roku 1913
	Algetshausen-Henau
	1927–2013
	Schwarzenbach SG
	bývalá stanice
	Guntershausen
	od roku 1927
	SBB linka z Romanshornu
	S8 S30
	Schwalmenacker
	od roku 2015
	Winterthur
	konec S30 S35
	Zdroj: Švýcarský železniční atlas
	Tento diagram: Pohled; mluvit; Upravit;

The Železniční trať St. Gallen – Winterthur je železniční trať se standardním rozchodem ve švýcarských kantonech St. Gallen, Thurgau a Curych a patří do Švýcarské federální železnice (SBB). Trať o délce 57,1 km byla otevřena v letech 1855 až 1856 ve čtyřech etapách Železnice St. Gallen-Appenzell (Sankt Gallisch-Appenzellische Eisenbahn, SGAE).

Dějiny

Konstrukce a otevření

Originál Sitterův viadukt s příhradovým nosníkem. Mosty přes Glatt, Uze a Čt byly postaveny podle stejných konstrukčních zásad.

Kanton Thurgau zpočátku odmítl udělit koncesi na linku na svém území, protože by tato trasa nezvýhodňovala Thurgau. The Švýcarská severovýchodní železnice (Die Schweizerische Nordostbahn) provozoval konkurenční Železnice Winterthur – Romanshorn přes Thurgau.

Winterthur -Wil –Čtvrtý mostní most ve Schwarzenbachu postavil Julius Herz.^[2] Sekce Winterthur – Wil byla otevřena 14. října 1855. Cesta trvala 40 minut.

Hranice mezi Wil a Flawil byl živě debatován. SGAE požádala o koncesi na snadno vybudovanou trasu jižně od Uzwil Místní kopec, Vogelsberg, ze Schwarzenbachu přes Bettenauer Weiher a Oberuzwil Flawilovi. Obchodní zájmy upřednostňovaly cestu na sever od Vogelsbergu, aby Uzwil mohl mít stanici. Trať byla tedy postavena s těsnou křivkou S na okraji Vogelsbergu, kde byla později postavena stanice Uzwil. Výsledkem je, že tato S-křivka je dnes jedním z nejpomalejších úseků celé trati a nejtěsnější křivkou na relativně vysokorychlostní trati ve Švýcarsku.^[3] Sekce Wil – Flawil byla otevřena 25. prosince 1855.

Po stavbě Glattova mostu u Eggu mezi Flawil a Gossau byla dokončena dne 15. února 1856, linka dosáhla Gossau a Winkeln. Nakonec byla trať prodloužena do města St. Gallen dne 24. března 1856. Za tímto účelem byl železný příhradový most navržený Karl Etzel byl postaven nad Sitterem, původním Sitterským viaduktem.

Další vývoj

Zahájení elektrického provozu v roce 1927 s lokomotivou Ae 3/6 I ve Flawilu

Vlak přijíždějící ze Winterthuru se vykolejil ve Vonwilu poblíž St. Gallenu dne 31. prosince 1879. Tyto dvě lokomotivy ležely nalevo a napravo od železniční trati a vozy byly tlačeny do sebe. Nehoda způsobila dvě úmrtí a několik bylo zraněno, někteří vážně.

Trasa se stala součástí Švýcarských spolkových drah 1. července 1902, kdy byly národní železnice znárodněny. Počínaje rokem 1903 SBB duplikoval linku po etapách a elektrifikoval ji v roce 1927 na 15 000 voltů 16 ⅔ Hz. Zároveň byla otevřena zastávka Algetshausen-Henau a Průmyslová železnice Bühler v Uzwilu byl předán společnosti.

Winterthur Hegi zastávka byla otevřena v prosinci 2006 v rámci rozšiřování Curych S-Bahn. Stanice Algetshausen-Henau a Schwarzenbach byly uzavřeny v roce 2013.

Operace

V dálkovém provozu je trať součástí osy západ-východ ze St. Gallenu do Ženevy. V regionální dopravě jezdí Rheintal-Express (REX) z Churu přes St. Gallen do Wil. V místní dopravě je linka obsluhována linkou S 1 (St. Gallen – Wil), s doplňkovými službami na vrcholu jako linka S 11 (St. Gallen – Wil) a linka S 5 (St. Gallen – Gossau–Weinfelden ) z St. Gallen S-Bahn. Úsek západně od Wil je obsluhován linkou S 35 (Winterthur – Wil) od Curych S-Bahn.

Trasa je obsluhována následujícími řádky (2017/18):

Velká vzdálenost

ES (Basilej SBB – Aarau –) Curych – St. Gallen – Memmingen /Kempten – Mnichov
IC 1 Ženevské letiště – Bern - Zürich HB - St. Gallen
IC 5 Ženevské letiště /Lausanne – Biel / Bienne - Zürich HB (- St. Gallen)
IR 37 Basel SBB - Aarau - Zürich HB - St. Gallen

Regionální

RE Wil SG - St. Gallen - Sarganové – Chur (Rheintal-Express)
SN Winterthur – St. Gallen (noční linka)

S-Bahn St. Gallen

S1 Wil – St. Gallen
S5 St. Gallen – Gossau – Weinfelden

S-Bahn Zürich

S35 Winterthur – Wil SG

Reference

Poznámky pod čarou

^ Eisenbahnatlas Schweiz (švýcarský železniční atlas). Schweers + Wall. 2012. s. 13, 14. ISBN 978-3-89494-130-7.
^ Heer 2006.
^ „Die engste Kurve im Bahnnetz“. Domovská stránka obce Uzwil (v němčině). Citováno 7. listopadu 2018.

Zdroje

Heer, Anton (2006). Rorschach-St.Gallen-Winterthur: zwischen 170-jähriger Eisenbahngeschichte und Zukunft (PDF; 14,2 MB). St. Gallen: Sabon-Verlag. ISBN 3-907928-55-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Wägli, Hans G. (1998). Generální sekretariát SBB (ed.). Schienennetz Schweiz (v němčině). Curych: AS-Verlag. ISBN 978-3-905111-21-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Wägli, Hans G. (2004). Bahnprofil Schweiz 2005 (v němčině). Grafenried: Diplory Verlag.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

externí odkazy

Média související s Železniční trať St. Gallen – Winterthur na Wikimedia Commons

[Eisenbahnatlas-1] Eisenbahnatlas Schweiz (švýcarský železniční atlas). Schweers + Wall. 2012. s. 13, 14. ISBN 978-3-89494-130-7.

[FOOTNOTEHeer2006-2] Heer 2006.

[3] „Die engste Kurve im Bahnnetz“. Domovská stránka obce Uzwil (v němčině). Citováno 7. listopadu 2018.

[1]

[2]

[3]