Südostbahn - Südostbahn
The Südostbahn (Švýcarská jihovýchodní železnice) - běžně zkráceno na VZLYK - je železnice společnost a 1435 mm (4 stopy8 1⁄2 v) standardní rozchod síť v Švýcarsko.
Struktura
Südostbahn je malá soukromá železnice, tj. Společně vlastněná kantonální a federální vlády jako Aktiengesellschaft (AG). Na konci roku 2001 předchozí SOB se spojil s Železnice Bodensee – Toggenburg (BT) za vzniku Südostbahn (SOB).[1]
Síť
The Schweizerische Südostbahn AG působí od Romanshorn na Bodamské jezero přes St. Gallen, Herisau, Degersheim, Wattwil a Ebnat-Kappel na Nesslau -Neu Sankt Johann na severovýchodě Švýcarsko a od Rapperswil přes Seedamm, Pfäffikon SZ a Biberbrugg na Arth-Goldau v Centrální Švýcarsko.
Síť SOB měří celkem 128,9 km (80,1 mil) a zahrnuje následující řádky:
- Romanshorn - St. Gallen St. Fiden (19,1 km (11,9 mil))
- St. Gallen - Wattwil - Nesslau-Neu St. Johann (44,5 km (27,7 mil))
- Rapperswil - Pfäffikon SZ (Seedamm ) (4 km (2,5 míle))
- Pfäffikon SZ - Arth-Goldau (34,6 km (21,5 mil), z toho 6,1 km (3,8 míle) společné s Wädenswil – Einsiedeln)
- Wädenswil - Einsiedeln (16,7 km (10,4 mil))
The Voralpen Express (VAE, Pre-Alpine Express), a pojmenovaný vlak, je společně provozována Südostbahn a Švýcarské federální železnice (SBB). Běží každou hodinu jako InterRegio (IR) expresní vlak z Vojtěška na St. Gallen přes Arth-Goldau, Pfäffikon SZ, Rapperswil a Wattwil, pokračující jako regionální vlak na Romanshorn. Trať SBB je mezi Lucernem a Arth-Goldau a mezi Rapperswil a Wattwil.
Kromě toho SOB provozuje S-Bahn Zürich služby od Einsiedeln na Wädenswil (S13 ) a do Rapperswil (S40 ) a S-Bahn St. Gallen služby směrem k Železniční stanice Rapperswil.
Infrastruktura
Přímé spojení z Bodensee přes Zürichsee vůči Vierwaldstättersee bylo dosaženo četnými inženýrskými stavbami, včetně nejvyššího železničního mostu ve Švýcarsku, vysokého 99 metrů a dlouhého 365 metrů Sitterův viadukt poblíž St. Gallenu, který byl postaven v letech 1908 až 1910. Inženýrské stavby tvoří osminu celkové železniční sítě SOB: 177 mostů přes 4,2 km, 19 tunelů přes 8,5 kilometrů hor, s maximem sklon z 50 na tisíc (5 % ) mezi Curychem, Biberbrugg a Arth-Goldau.[1]
Kolejová vozidla
The Südostbahn (SOB) objednal čtyři dvoudílné sady NPZ (RBDe 566 + ABt), které byly dodány z první výrobní série v roce 1995 s čísly RBDe 566 400-403. SOB se rozhodla nepřevést žádné mezilehlé vozy pro použití s těmito vlakovými soupravami. SOB DVT se tedy liší od těch SBB přidáním kupé první třídy. Lokomotivy jsou však totožné s lokomotivami SBB. SOB od té doby přestavěl několik mezilehlých vozů a tyto vlakové soupravy jsou s nimi provozovány dodnes. Po sloučení původního SOB s Bodensee-Toggenburg-Bahn do nového SOB byly v roce 2003 tyto čtyři vlakové soupravy překresleny do nového livreje SOB. Nyní fungují v celé síti SOB jako RBDe 566 077-080. Südostbahn měl flotilu ABt pro jejich BDe 4/4, ale brzy budou plně nahrazeny Stadler FLIRT. NPZ ABt existují pro dva typy RBDe 566, které SOB vlastní (566 071-076 ex BT a 566 077-080 ex SOB typu SBB). Pro Voralpen Express s Re 456, Re 446 nebo SBB-CFF-FFS Re 420.
Reference
- ^ A b „Porträt: SOB Südostbahn“ (v němčině). VZLYK. Citováno 2015-03-19.