Seicho Matsumoto - Seichō Matsumoto

Seicho Matsumoto
Seicho Matsumoto v roce 1955
Seicho Matsumoto v roce 1955
narozenýKiyoharu Matsumoto
21. prosince 1909
Fukuoka, Japonsko
Zemřel4. srpna 1992(1992-08-04) (ve věku 82)
Tokijská ženská lékařská univerzita Nemocnice
obsazeníSpisovatel
Národnostjaponský
ŽánrDetektivní fikce
literatura faktu
Dávná historie

Seicho Matsumoto (松本 清 張, Matsumoto Seichō21. prosince 1909 - 4. srpna 1992) (nar Kiyoharu Matsumoto) byl japonský spisovatel.

Matsumotova díla vytvořila novou japonskou tradici kriminalita začleněním prvků lidské psychologie a běžného života. Jeho práce často odrážejí širší sociální kontext a poválečné nihilismus což rozšířilo rozsah a dále zatemnilo atmosféru žánru. Jeho odhalení korupce mezi policejními úředníky a zločinci bylo novým přírůstkem v oboru. Předmětem vyšetřování byla nejen trestná činnost, ale i postižená společnost.[Citace je zapotřebí ]

Přestože byl Matsumoto plodným autorem se samoukem, jeho první kniha byla vytištěna až po čtyřicítce. V následujících 40 letech vydal více než 450 děl. Matsumotova práce zahrnovala historické romány a literaturu faktu, ale byla to jeho tajemná a detektivní fikce, která upevnila jeho mezinárodní reputaci spisovatele. Obdržel Cena Akutagawa v roce 1952 Cena Kikuchi Kan v roce 1970 a Cena Mystery Writers of Japan v roce 1957. Působil jako prezident Mystery Writers of Japan od roku 1963 do roku 1971.

Matsumoto, který si ve své zemi oblíbil žánr mezi čtenáři, se v 60. letech stal nejprodávanějším a nejlépe vydělávajícím japonským autorem. Jeho nejuznávanější detektivní romány, včetně Deset na sen (1958; Points and Lines, 1970); Suna no utsuwa (1961; Inspector Imanishi Investigates, 1989) a Kiri žádná hata (1961; Pro Bono, 2012), byly přeloženy do mnoha jazyků, včetně angličtiny.

Spolupracoval s filmovým režisérem Yoshitaro Nomura o adaptacích osmi jeho románů k filmu, včetně Castle of Sand.

Životopis

Matsumoto Seicho Memorial Museum (Kokura )

Matsumoto se narodil ve městě Kokura, Nyní Oddělení Kokura Kita, Kitakjúšú, Fukuoka prefektura, Kyushu, v roce 1909. Jeho skutečné jméno bylo Kiyoharu Matsumoto, než přijal pseudonym Seichō Matsumoto; „Seicho“ je Čínsko-japonské čtení z postavy jeho křestního jména. Byl jedináčkem. Po absolvování základní školy byl Seicho najat do společnosti poskytující služby. Jako dospělý navrhl rozvržení pro Asahi Shimbun v Kjúšú. Jeho práce v reklamním oddělení byla přerušena působením v druhá světová válka jako lékařský korpus. Většinu války strávil v Korea před pokračováním v práci na Asahi Shimbun po válce. V roce 1950 přešel do tokijské kanceláře.

Ačkoli Matsumoto nechodil ani na střední školu, ani na univerzitu, byl vzdělaný. Jako vzpurný teenager četl zakázané revoluční texty jako součást politického protestu, který rozzuřil Seicho otce, přimět jej, aby zničil sbírku literatury svého syna. Matsumoto hledal oceněná beletristická díla a studoval je. Jeho oficiální vpád do literatury nastal v roce 1950, kdy časopis Shukan Asahi uspořádal fikční soutěž. Předložil svou povídku „Saigō satsu“ (měna Saiga) a umístil se na třetím místě v soutěži. Během šesti let odešel ze svého postu v novinách a věnoval se spisovatelské kariéře na plný úvazek.

Matsumoto psal krátkou beletrii a současně produkoval několik románů, na jednom místě až pět současně, v podobě časopisových seriálů. Mnoho z jeho kriminálních příběhů debutovalo v periodikách, mezi nimi i „Harikomi“ (The Chase), ve kterém se žena sejde se svým milencem na útěku, zatímco policie je uzavírá.

Za své literární úspěchy získal Matsumoto Cenu spisovatelů tajemství Japonska, Cenu Kikuchi Kan a Cenu Yoshikawy Eidži za literaturu. V roce 1952 mu byl udělen titul Cena Akutagawa pro „Aru 'Kokura-nikki' den“ (The Legend of the Kokura-Diary).

Jako celoživotní aktivista vyjádřil Matsumoto v některých svých spisech protiamerické i protijaponské nálady. Mnoho z jeho fikcí a literatury faktu odhaluje korupci v japonském systému. V roce 1968 odcestoval do komunismu Kuba jako delegát Světového kulturního kongresu a odvážil se do Severní Vietnam setkat se s jeho prezidentem později v témže roce.

Matsumoto se také zajímal o archeologii a Dávná historie. Zveřejnil své myšlenky ve své beletrii a v mnoha esejích. Jeho zájem se rozšířil i na severovýchodní Asii Západní regiony a Keltové.

V roce 1977 se Matsumoto setkal Ellery Queen když navštívili Japonsko. V roce 1987 byl pozván francouzskými spisovateli tajemství, aby hovořil o svém smyslu pro tajemství v Grenoble.

Matsumoto zemřel na rakovinu ve věku 82 let.

Ocenění

Funguje

V anglickém překladu

Romány

  • Body a čáry (původní název: Deset do Sen)
  • Inspektor Imanishi vyšetřuje (původní název: Suna no Utsuwa)
  • Pro Bono (původní název: Kiri no Hata), trans. Andrew Clare (Vertikální, 2012)
  • Klidné místo (původní název: Kikanakatta Basho), trans. Louise Heal Kawai (Bitter Lemon Press, 2016)

Sbírka povídek

  • Hlas a jiné příběhy
    • „The Accomplice“ (původní název: Kyōhansha)
    • "The Face" (původní název: Kao)
    • „Seriál“ (původní název: Chihōshi o Kau Onna)
    • „Beyond All Suspicion“ (původní název: Sosa Kengai no Jōken)
    • „The Voice“ (původní název: Koe)
    • „Žena, která napsala Haiku“ (původní název: Kantō-ku no Onna)

Povídky

  • „Družstevní obžalovaný“ (původní název: Kimyo na Hikoku)
    • Ellery Queen's Japanese Golden Dozen: The Detective Story World in Japan (Editoval Ellery Queen. Společnost Charles E. Tuttle, 1978)
    • Klasické povídky o zločinu a odhalování (Garland, 1983)
    • Oxfordská kniha detektivních příběhů (Oxford University Press, 2000)
  • „Žena, která převzala místní noviny“ (původní název: Chihōshi o Kau Onna)
    • Ellery Queen's Mystery Magazine, Červen 1979
    • Cruise Ellery Queen's Crime Round the World: 26 Stories from Ellery Queen's Mystery Magazine (Dial Press, 1981)
    • Vražda v Japonsku: Japonské příběhy o zločinu a odhalování (Dembner Books, 1987)
  • „The Secret Alibi“ (původní název: Šógen)
    • Ellery Queen's Mystery Magazine, Listopad 1980
    • Vražda v Japonsku: Japonské příběhy o zločinu a odhalování (Dembner Books, 1987)
  • „Pokorná mince“
    • Ellery Queen's Mystery Magazine, Červenec 1982
  • „Jen osmnáct měsíců“ (alias „Počkej rok a půl“) (původní název: Ichi Nen Han Mate)
    • „Jen osmnáct měsíců“: Prime Crimes Ellery Queen (Davis Publications, 1983)
    • „Počkej rok a půl“: Matka snů a jiné povídky (Kodansha America, 1986)
    • „Počkej rok a půl“: Japonské povídky (Folio Society, 2000)
  • „Beyond All Suspicion“ (původní název: Sosa Kengai no Jōken)
    • Ellery Queen's Mystery Magazine, Leden 1991
  • „The Stakeout“ (původní název: Harikomi)
    • Kolumbijská antologie moderní japonské literatury: Svazek 2: Od roku 1945 do současnosti (Columbia University Press, 2007)

Romány

  • Body a čáry (ja: 点 と 線, Ten to Sen, 1958)
  • Zdi očí (ja: 眼 の 壁, Me no Kabe, 1958)
  • Nulové zaostření (ja: ゼ ロ の 焦点, Zero no Shōten, 1959)
  • Tower of Waves (ja: 波 の 塔, Nami no Tou, 1960)
  • Pro Bono (ja: 霧 の 旗, Kiri no Hata, 1961) Publikováno v angličtině (Vertical, Inc., 2012)
  • Inspektor Imanishi vyšetřuje (ja: 砂 の 器, Suna no Utsuwa, 1961), publikováno v angličtině (Soho Crime press 2003), ISBN  978-1-56947-019-0
  • Špatné druhy (ja: わ る い や つ ら, Warui Yatsura, 1961)
  • Černé evangelium (ja: 黒 い 福音, Kuroi Fukuin, 1961)
  • Globulární divočina (ja: 球形 の 荒野, Kyūkei no Kōya, 1962)
  • Způsoby a zvyky v době (ja: 時間 の 習俗, Jikan no Shūzoku, 1962)
  • Beast Alley (ja: け も の み ち, Kemono-Miti, 1964)
  • Komplex D (ja: D の 複合, D no Fukugō, 1968)
  • Central Saru (ja: 中央 流沙, Chūō Ryūsa, 1968)
  • Dálný přístup (ja: 遠 い 接近, Tói Sekkin, 1972)
  • Fire Street mezi starou Persií a Japonskem (ja: 火 の 路, Ahoj ne Miti, 1975)
  • Hrad ze skla (ja: ガ ラ ス の 城, Garasu no Shiro, 1976)
  • Prošla scéna (ja: 渡 さ れ た 場面, Watasareta Bamen, 1976)
  • Vír (ja: 渦, Uzu, 1977)
  • Talentovaná malířka (ja: 天才 画 の 女, Tensaiga no Onna, 1979)
  • Pocketbook of Black Leather (ja: 黒 革 の 手 帖, Kurokawa no Techo, 1980)
  • Kouzelník v období Nara (ja: 眩人, Genjin, 1980)
  • Schody, které v noci svítí (ja: 夜光 の 階段, Yakou no Kaidan, 1981)
  • Street of Desire (ja: 彩 り 河, Irodorigawa, 1983)
  • Bludná mapa (ja: 迷 走 地 図, Meisou Tizu, 1983)
  • Horké hedvábí (ja: 熱 い 絹, Atsui Kinu, 1985)
  • Array of Sage and Beast (ja: 聖 獣 配 列, Seijū Hairetsu, 1986)
  • Mlhavá konference (ja: 霧 の 会議 Kiri no Kaigi, 1987)
  • Černé nebe (ja: 黒 い 空, Kuroi Sora, 1988)
  • Červená ledová epocha (ja: 赤 い 氷河期, Akai Hyogaki, 1989)
  • Šílenství bohů (ja: 神 々 の 乱 心, Kamigami no Ranshin, 1997)
  • Černé moře stromů (ja: 黒 い 樹 海, Kuroi Jukai, 1960)

Povídky

Japonská moderní historie

  • Černá mlha nad Japonskem (日本 の 黒 い 霧, Nihon-no Kuroi Kiri, 1960)
  • Odkrývání období Shōwa (ja: 昭和 史 発 掘, Shōwa-shi Hakkutu, 1965–1972)
  • Esej Ikki Kita (北 一 輝 論 Kita Ikki Ron, 1976)
  • Incident 26. února (二 二 ・ 二六, Ni-niroku Jiken, 1986–1993)

Dávná historie

Filmové adaptace

Viz také

Reference

  • Gonda, Manji (duben 1993). „Kriminalita se společenským vědomím“. Japan Quarterly. Tokio. 40 (2): 157–163. ISSN  0021-4590. ProQuest  234913069.

externí odkazy