Kyoko Hayashi - Kyoko Hayashi

Kyoko Hayashi (林 京 子, Hayashi Kyoko, 28. srpna 1930 - 19. února 2017) byl Japonský autor.[1]

Hayashi se narodil v Nagasaki a strávila léta 1931-1945 se svou rodinou v Šanghaj. V březnu 1945 se vrátila do Nagasaki a zapsala se na dívčí střední školu v Nagasaki, kde byla mobilizována Mitsubishi Muniční továrna. Pracovala v továrně, když výbuch atomové bomby zničil Nagasaki 9. srpna 1945. Hayashi byl dva měsíce vážně nemocný a poté trpěl křehkým zdravím. Později studovala ošetřovatelství ve zvláštním kurzu Fakulty sociální péče pro ženy připojené k Nagasaki Lékařská fakulta, ale odešel před maturitou. Začala psát v roce 1962.[Citace je zapotřebí ]

V roce 1967 její příběh „Průvod za zamračeného dne“ (Kumoribi žádný kosin) byl publikován v Bungei Shuto. Nejprve přitáhla pozornost v roce 1975 autobiografickým příběhem o bombardování „Rituál smrti“ (Matsuri no ba), který obdržel ten rok Cena Akutagawa. „Two Grave Markers“ (Futari No Bohyo), rovněž na základě jejích zkušeností s bombardováním, byla zveřejněna téhož roku. Její práce v 70. letech zahrnují také sbírku dvanácti povídek s názvem Gyaman bi-doro (Broušené sklo, foukané sklo), obsahující „Prázdnou plechovku“ (Aki kan) a „Žlutý písek“ (Kousa), oba poprvé publikováni v roce 1978.[Citace je zapotřebí ]

V roce 1980 vydala Hayashi svůj první celovečerní román, Naki ga gotoki (Jako by se nic nestalo) s poloautobiografickou hlavní postavou. Téma Nagasaki pokračovalo v 80. letech svými sbírkami Sangai ne, tj (Domov ve třech světech), který vyhrál Cena Kawabata, a Michi (Cesta). Její práce Yasurakani ima wa nemuri tamae vyhrál 1990 Cena Tanizaki. Hayashi žil poblíž Washington DC. od 1985-88.[Citace je zapotřebí ]

Ceny

Vybraná díla v anglickém překladu

  • „Prázdná plechovka“, trans. Margaret Mitsutani, v Atomic Aftermath: Short Stories about Hiroshima and Nagasaki, vyd. Kenzaburo Oe. Tokio: Shueisha, 1984; Oheň z popela: Japonské příběhy o Hirošimě a Nagasaki, London: Readers International, 1985; The Crazy Iris and Other Stories of the Atomic Aftermath, New York: Grove Press, 1985. s. 127–143.
  • "Rituál smrti", trans. Kyoko Selden, japonský tlumočník 12 zima （1978）, str. 54–93. Anthologized in Nuke Rebuke: Spisovatelé a umělci proti jaderné energii a zbraním, vyd. Marty Sklar, Iowa City: Duch, který nás hýbe Press, 1984. s. 21–57.
  • "Two Grave Markers", trans. Kyoko Selden, Bulletin dotčených asijských učenců 18. 1. leden – březen (1986): str. 23–35. Anthologized in Atomová bomba zní z Hirošimy a Nagasaki, eds. Kyoko a Mark Selden, kniha East Gate, New York: M.E. Sharpe, 1989. s. 24–54.
  • "Yellow Sand", trans. Kyoko Selden, v Japonské spisovatelky: Krátká beletrie dvacátého století, 1991. s. 207–216.
  • „From Trinity to Trinity“, trans. Eiko Otake. Station Hill, NY: Station Hill Press, 2010.

Vybraná díla

  • Matsuri no ba (Rituál smrti), Tokio: Kodansha, 1975.
  • Shanhai, Tōkyō: Chūō Kōronsha, 1983.
  • Sangai ne, tj (三界 の 家), Tōkyo: Shinchōsha, 1984.
  • Michi (道), Tokio: Bungei Shunju, 1985.
  • Tanima (谷 間), Tōkyo: Kōdansha, 1988.
  • Rinbu (輪 舞), Tōkyo: Shinchōsha, 1989.
  • Yasuraka ni ima wa nemuritamae (や す ら か に 今 は ね む り 給 え), Tōkyo: Kōdansha, 1990.
  • Seishun (青春), Tōkyo: Shinchōsha, 1994.
  • Bājinia no aoi sora (ヴ ァ ー ジ ニ ア の 蒼 い 空), Tokio: Nihon Tosho Sentā, 2005.
  • Matsuri no ba. Gyaman bīdoro (祭 の 場. ギ ヤ マ ン ビ ー ド ロ), Tōkyo: Nihon Tosho Sentā, 2005.
  • Missheru no kuchibeni (ミ ッ シ ェ ル の 口紅. 上海), Tōkyo: Nihon Tosho Sentā, 2005.
  • Nagai jikan o kaketa ningen no keiken (長 い 時間 を か け た 人間 の 経 験), Tōkyo: Nihon Tosho Sentā, 2005.
  • Rinbu. Kashi no ki no tēburu (輪 舞. 樫 の 木 の テ ー ブ ル), Tōkyo: Nihon Tosho Sentā, 2005.
  • Sangai ne, tj. Michi (三界 の 家. 道), Tōkyo: Nihon Tosho Sentā, 2005.
  • Shizen o kou. Shunkan žádný kioku (自然 を 恋 う. 瞬間 の 記憶), Tōkyō: Nihon Tosho Sentā, 2005.
  • Yasuraka ni ima wa nemuritamae. Seishun (や す ら か に 今 は ね む り 給 え. 青春), Tōkyo: Nihon Tosho Sentā, 2005.

Reference

  • Hayashi Kyoko, „Two Grave Markers“ (Futari No Bohyo), trans. Kyoko Selden, Bulletin dotčených asijských učenců 18. 1. leden – březen (1986): s. 23–35, autorova biografie.
Charakteristický
  1. ^ „Nekrolog / Kyoko Hayashi / romanopisec“. The Japan News. 2. března 2017. Archivovány od originál 2. března 2017. Citováno 19. června 2017.

externí odkazy