Samuel Konstantinopole - Samuel of Constantinople
Samuele | |
---|---|
Ekumenický patriarcha Konstantinopole | |
![]() | |
Kostel | Kostel Konstantinopole |
Diecéze | Konstantinopol |
Vidět | Ekumenický patriarchát |
Nainstalováno | 1x) 24. května 1763, 2x) 17. listopadu 1773 |
Termín skončil | 1x) 5. listopadu 1768, 2x) 24. prosince 1774 |
Předchůdce | Joannicius III, Theodosius II |
Nástupce | Meletius II, Sophronius II |
Osobní údaje | |
Rodné jméno | Skarlatos Chazteris (Σκαρλάτος Χαντζερής) |
narozený | 1700 Istanbul |
Zemřel | 10. května 1775 Heybeliada |
Pohřben | Kostel svatého Mikuláše, Heybeliada |
Označení | Východní pravoslavná církev |
obsazení | Ekumenický patriarcha |
Samuele (řecký: Σαμουήλ), laické jméno Skarlatos Chazteris (Σκαρλάτος Χαντζερής), (kolem 1700 - 10. května 1775) sloužil jako Ekumenický patriarcha Konstantinopole během období 1763-1768 a 1773-1774.
Narodil se v roce 1700 v Istanbulu. Studoval v Velká škola národa. V mladém věku byl vysvěcen jáhen, a později se stal arcijáhen patriarchy Paisius II. Byl zvolen metropolitní biskup Derkoi v roce 1731 a ekumenický patriarcha dne 24. května 1763, i když si myslel, že je na tuto pozici příliš starý.
Během svého patriarchátu byl zaměstnán financemi patriarchátu. Omezil výdaje, omezil finanční prostředky a proces „disku“ pětkrát ročně a zrušil starý zvyk kněží a hieromonky přispívat věcnými věcmi (zvířata, vejce atd.) do patriarchátu. Posílil vzdělání a obnovil autoritu patriarchátu. V roce 1767 zrušil autocefalie arcibiskupů z Peć a Ohride, jehož jurisdikce začala zahrnovat velké oblasti Makedonie, Epirus, Thesálie, Albánie, a Srbsko, a znovu je umístil pod jurisdikci Konstantinopolského patriarchátu.
Na sociální úrovni se postavil proti „otroctví ženy“ a hovořil proti instituci věna a komerční svatby.[1] Rozhodl se rozdělit patriarchální pečeť na čtyři části, z nichž tři byly dány synodický hierarchové. Tímto způsobem zdůraznil synodický správní systém patriarchátu, podle něhož existuje sdílená odpovědnost a svévolnost patriarchy je omezena.
Jeho radikální činy vyvolaly reakce, které dospěly až k bodu, kdy byl 5. listopadu 1768 nucen rezignovat. Byl vyhoštěn do Velká Lavra z Mount Athos, ale v roce 1770 přesvědčil osmanskou vládu, aby mu umožnil návrat do jeho rezidence v Tarabya. Po rezignaci Theodosius II, synoda znovu zvolila proti jeho vůli Samuela patriarchu dne 17. listopadu 1773.
Tento druhý patriarchát trval asi jeden rok. Během ní se pokusil vyřešit otázku „Kollyvades ", zvolil tvrdší postoj než jeho předchůdce. 24. prosince 1774 byl znovu vyhoštěn na horu Athos a později do Heybeliada, kde zemřel 10. května 1775. Byl pohřben v kostele svatého Mikuláše v Heybeliadě.[2] Říká se, že šlechtična Roxandra Karatza byla Samuelovou milenkou.[3]
Zdroje
- Ικουμενικό Πατριαρχείο
- Bakouros, Vasileios, Ο κικουμενικός Πατριάρχης Σαμουήλ Α΄ Χαντζέρης ο βυζάντιος: ο βίος και το έργο τουν, Disertační práce, 1998
Více na toto téma
- «Σαμουήλ Χαντζερής ο Βυζάντιος (1700-1775). Σ συμβολή του στην πνευματική κίνηση του Γένους κατά τον 18ο αι. », Εκδ. Πρόσωπο, 2008θήνα 2008.
Reference
- ^ Λόγοι πατριωτικοί απλοσύνθετοι, για τη σκλαβιά της γυναίκας και για το χαλασμό του γένους, στηλιτευτικοί της προίκας και τον εμπορικού γάμου, κηρυγμένοι στα 1767 από τον πατριάρχη Σαμουήλ Χαντζερή, φανερωμένοι στα λογοτεχνικά μας κι αποκαταστημένοι από τον Γ. Βαλέτα, έκδ. Βιβλία Πηγής, 1948θήνα 1948.
- ^ Ακύλα Μήλλα, Ο ιερός ναός του αγίου Νικολάου
- ^ Σταματόπουλος Τάκης, Ο εσωτερικός αγώνας, εκδόσεις Κάλβος, τόμος Α΄, σελ. 152