Nephon II Konstantinopole - Nephon II of Constantinople

Nephon II
Ekumenický patriarcha Konstantinopole
KostelKostel Konstantinopole
V kancelářikonec 1486 - začátek 1488
léto 1497 - srpen 1498
jaro 1502
PředchůdceSymeon I.
Maximus IV
Joachim I.
NástupceDionysius I.
Joachim I.
Pachomius I.
Osobní údaje
narozenýneznámý
Peloponés
Zemřel11. srpna 1508
Předchozí příspěvekMetropolita v Soluni
Posvátnost
Svátek11. srpna
Uctíván vVýchodní pravoslavná církev

Nephon II nebo Nifon II, (řecký: Νήφων Β΄), (? - 11. srpna 1508), nar Nicholas, byl Ekumenický patriarcha Konstantinopole třikrát: od roku 1486 do roku 1488, od roku 1497 do roku 1498 a na krátkou dobu v roce 1502.[1] Je poctěn jako svatý v Východní pravoslavná církev a jeho svátek je 11. srpna.[2]

Život

Narodil se v Peloponés poloostrov na jihu Řecko do a řecký matka a Albánec otec.[3] Byl tonzurovaný A mnich na Epidaurus, přičemž náboženské jméno z Nephon. Podílel se na kaligrafii a kopírování rukopisů. Následoval mnicha jménem Zachariáš a usadil se v klášteře Theotokos v Ohride. Když byl zvolen Zachariáš Ohridský arcibiskup, Nephon šel Mount Athos a tam byl vysvěcen a hieromonk. V roce 1482 byl zvolen Metropolita v Soluni a na konci roku 1486 byl zvolen patriarchou Konstantinopole,[4] podporován bohatými Princ Valašska, Vlad Călugărul, který tak zahájil valašskou účast v historii vnějších vlivů na volební proces patriarchátu.[5]:195

Po osmnácti měsících se objevil skandál, který vedl k Nefonovu odstranění. Konkrétně předchozí patriarcha, Symeon I., zemřel, aniž by učinil svou vůli. İşkender Bey, jeden ze synů Symeonova hlavního sponzora, George Amiroutzes, převedli na islám a byl v té době pokladníkem sultána.[6] Požádal, aby veškeré dědictví Symeona, které zahrnovalo také církevní předměty, přešlo do sultánovy pokladnice. Aby se tomu zabránilo, Nephon předstíral, že synovec zesnulého patriarchy je legitimním dědicem, a našel tři mnichy, kteří vydali falešné svědectví. Poté, co objevil pravdu, sultáne Bayezid II zabavil majetek Symeona, potrestal duchovenstvo zapojené do skandálu a vypověděl Nephona do vyhnanství.[7][3] Nephon byl vyhoštěn na nějaký ostrov v Černé moře vypnuto Sozopol a byl sesazen v prvních měsících roku 1488. Podle učence Steven Runciman „Nephon byl hloupý a neuspokojivý patriarcha.[5]:198

V létě 1497 byl Nephon pod patriarchálním trůnem podruhé zvolen, vždy s podporou valašského panovníka Radu IV. Velký,[5]:195 ale jeho vláda trvala jen do srpna 1498, kdy byl svržen mladými Joachim I., kterého podpořila Constantine II of Georgia.[5]:198 Nephon byl odsouzen na doživotí a vyhoštěn do vyhnanství Adrianople.

Nephonova pověst byla tak velká, že se valašský vládce Radu IV poklonil, když šel navštívit uvězněného patriarchu. Krátce poté, co Radu získal kauci pro Nephona z Osmanský sultán. Nephon se přestěhoval do Valašska, kde ho duchovenstvo a laici srdečně přivítali a kde okamžitě vysvěcen na dva biskupy. V roce 1502 Svatý synod zvolil jej potřetí za patriarchu Konstantinopole a poslal vyslance na Valašsko, aby ho informovali, ale Nephon rozhodně odmítl jmenování a nevrátil se do Konstantinopol.[4]

Mezi 1503 a 1505, Nephon de facto vedl Valašský kostel, dokud se nedostal do konfliktu s princem.[8] Ke konfliktu došlo kvůli neústupnosti patriarchy, když odmítl slavit sňatek Raduovy starší sestry Calpea s Moldavský boyar Bogdan Logothete, který už byl ženatý. Nephonem ohrožený Radu shromáždil lidi, přednesl projev a exkomunikován ženich. Také prorokoval nehody, nechal patriarchální roucha na oltáři a odešel z kostela do opuštěné chýše. Aby se Radu vyhnul výkřiku lidí, pokusil se staříka uklidnit lichotivými slovy, sliby a dary a prosil ho, aby svému švagrovi odpustil, ale Nephon zůstal neoblomný a odešel do Makedonie, přičemž s sebou dva ze svých studentů. V Makedonii prošel všemi městy vykonávajícím misijní kázání. Po svém návratu na horu Athos vypadal pro mnichy z K nepoznání Klášter Dionysiou, který si ho původně myslel jako prostý pastýř.

Nephon zemřel v klášteře Dionysiou na hoře Athos v roce 1508. Ihned po jeho smrti byl v mnoha oblastech poctěn jako svatý a Východní pravoslavná církev poznal ho jako svatého jen o devět let později, v roce 1517, stanovil svůj svátek na 11. srpna relikvie je držen ve svatyni v klášteře Dionysiou, kde je kaple na jeho jméno.

Poznámky

  1. ^ Kiminas, Demetrius (2009). Ekumenický patriarchát. Wildside Press LLC. str. 37. ISBN  978-1-4344-5876-6.
  2. ^ nebo 24. srpna podle Gregoriánský kalendář
  3. ^ A b B.G. Niebuhr, I.Bekker, ed. (1849) [1584]. „Historia Politica et Patriarchica Constantinopoleos“. Corpus scriptorum historiae byzantinae, svazek 49. Bonn. s. 128–132, 134–5, 138.(v latině)
  4. ^ A b „Nifon II“. Ekumenický patriarchát. Citováno 13. srpna 2011.
  5. ^ A b C d Runciman, Steven (1985). Velký kostel v zajetí. Cambridge University Press. ISBN  978-0-521-31310-0.
  6. ^ Moustakas Konstantinos. „Symeon I. Konstantinopolský“. Encyklopedie řeckého světa, Malá Asie. Citováno 15. srpna 2011.
  7. ^ Stavrides, Theoharis (2001). The Sultan of Vezirs: The Life and Times of the Ottoman Grand Vezir Mahmud Pasha Angelovic. Boston: Brill Academic Publishers. str. 89. ISBN  978-90-04-12106-5.
  8. ^ Vergatti, Radu-Ştefa. „Le règne de Radu le Grand“. Simpozionul International. Cartea.Romania.Europa 20. - 23. září 2008. str. 168–169.

Jiné zdroje

  • Μωυσέως Μοναχού Αγιορείτου (2008). Οι Άγιοι του Αγίου Όρους. Εκδόσεις Μυγδονία. 369–370. ISBN  978-960-7666-72-7.
  • Προκοπίου Τσιμάνη, Από υψηλή σκοπιά οι Πατριάρχαι Κωνσταντινουπόλεως, Athény 1981, τόμ. Α΄, σελ. 105-109
  • Sathas, Konstantinos (1868). Νεοελληνική Φιλολογία: Βιογραφία των εν τοις γράμμασι διαλαμψάντων Ελλήνων, από της καταλύσεως της Βυζαντινής Αυτοκρατορίας μέχρι της Ελληνικής εθνεγερσίας (1453-1821). Athény: Τυπογραφείο των τέκνων Ανδρέου Κορομηλά.

externí odkazy