Robert Muir z Loanfoot - Robert Muir of Loanfoot
Robert Muir | |
---|---|
![]() Kilmarnock Cross v roce 1840 | |
narozený | 1758 Loanfoot, East Ayrshire, Skotsko |
Zemřel | 22.dubna 1788[1] Kilmarnock, Skotsko |
obsazení | Obchodník s vínem a lihovinami |
Robert Muir (1758–1788)[2] byl majitelem nemovitosti i velmi blízkým přítelem a podporovatelem básníka Robert Burns a pravděpodobně se narodil na rodinném panství Loanfoot (NS 415 380) poblíž Kilmarnock v East Ayrshire, Skotsko.[3] Byl také obchodníkem s vínem a lihovinami a vzpomíná se na něj Robert Burns 'báseň s názvem "Epitaf o Robertu Muirovi".
Život a charakter
Loanfoot House a jeho malá usedlost již neexistují, pouze název Loanfoot Avenue u Irvine Road vedle Annanhill House připomíná jeho předchozí existenci. Když Robert zdědil panství po svém otci, bylo to velmi zadlužené, ale v době jeho smrti to bylo solventní.[4] Pracoval jako obchodník s vínem a lihovinami v Kilmarnocku. Robert nikdy neměl silnou ústavu, zemřel v roce 1788 ve věku pouhých 29 let tuberkulóza.[5][6]
Beanscroft ďábel
Nejneobvyklejší příběh, jehož hlavním účastníkem je Robert Muir John Goldie 'Filozof' v jeho srdci je příběh o „Beanscroft Ďáblovi“ z doby básníka Robert Burns.

Farma Beanscroft leží na Grassyards Road ve farnosti Fenwick v East Ayrshire několik mil na západ od Kilmarnock a farmář tam byl známý jako dobrá, čestná, tvrdá práce a bohabojný člen komunity, ale podivné události na statku a v bytech ho a jeho rodinu pomalu přesvědčovaly, že ho pravidelně mučil nikdo jiný než člověk sám ďábel. Ostatní světská nepokoje začaly v menší míře zvuky a pohyby, které se daly připsat větru nebo kočce, avšak přesun nábytku, podivné výkřiky a vytí atd. Nebylo možné tak snadno zavrhnout a podivný vzhled pohybujících se světel různé barvy a přetržení lan, která přivázala dobytek bez známek sekání, byly mimo jakékoli přímé vysvětlení. Farmářův syn a dědic očividně udělali vše, co bylo v jeho silách, aby hádanku nevyřešili, ale jeho rodiče vždy zůstávali na statku zakořeněni, zatímco syn se odvážil vyrazit.[7]
John Goldie 'Filozof' bál se Boha, ale neměl kamion s přítomností Ďábla na Zemi a dal najevo, že může tuto hádanku vyřešit Sherlock Holmes styl logického vyšetřování. Přes jeho výhrady ho farmář pozval na farmu v doprovodu svých přátel, pana Gilliese z Kilmaurs ministr „New Licht“ a Robert Muir obchodník v Kilmarnocku a Kirk starší. Po několika otázkách týkajících se možných nepřátel a kontrole zlomených lan prohlásil, že to bylo dílo člověka a ne ďábla. Farmář, který přísahal na utajení, mu poradil, aby se té noci schoval v byre. Jakmile padla tma, farmář se podle pokynů schovával v byru, uvědomil si obvyklé poruchy a najednou viděl temnou postavu muže, který držel trubkovitý nástroj, kterým vydával nepřirozené zvuky, které ho tak děsily, spěchal dopředu se chopil viníka, jen aby zjistil, že je to jeho vlastní syn.[8]
Ukázalo se, že syn měl nějaké znalosti z chemie a udělal něco, co bychom nazvali barevný ohňostroj, a že lana byla přerušena Kyselina dusičná, pak známý jako Aqua Fortis (silná voda). John Goudie logicky odvodil, že syn v naději, že vystraší svého otce do důchodu, aby mohl provozovat farmu, byl „ďábel na Zemi“. Pověst „filozofů“ se výrazně zvýšila, zatímco syn byl ponížen a ponížen do té míry, že opustil Ayrshire a v těchto končinách už nebyl nikdy viděn.[9]
Sdružení s Robertem Burnsem

Robert Muir se poprvé setkal s bardem v roce 1786, pravděpodobně v Kilmarnock's Bowling Green House Inn,[10][11] a předplatil si ne méně než sedmdesát dva výtisků z roku 1786 Objem Kilmarnock nebo „Básně, hlavně ve skotském dialektu"a čtyřicet edice z roku 1787 v Edinburghu.[12][13] Proto sehrál ústřední roli při zajišťování vydání básní svých přátel.[14] Pokusil se pořídit šedesát výtisků edice z Edinburghu, ale Burns, který věděl o svých narovnaných okolnostech, ho odmítl a napsal, že “Vaše záležitost šedesáti výtisků je také jako vy: ale nebylo by to jako já vyhovět."[15]
Byl jedním z prvních lidí, které Burns informoval o narození svých prvních dvojčat nesených Jean Armor. Burns napsal z farmy Mossgiel následující ráno v pátek 8. září 1786 a řekl: „Můj příteli, můj bratře, uslyšel jsi, že ubohé brnění splatilo moje milostné hypotéky dvojnásobně. Velmi jemný chlapec a dívka probudili tisíc pocitů, které mi vzrušují, některé s něžným potěšením a jiné s předtuchou úzkosti."[16][17]
PopáleninyEpitaf o Robertu Muirovi" :-
Dne 13. prosince 1789 Burns napsal paní Frances Dunlop v podivném „svědomí“ dopisu o Highland Mary. Gilbert Burns napsal, že smrt Roberta, jeho nejbližšího přítele v Kilmarnocku, v jeho třicátém roce hluboce zasáhla jeho bratra,[20] psaní, že "Robert Muir, obchodník v Kilmarnocku, byl jedním z prvních přátel, které si pořídila Robertova poezie, a byl mu srdcem drahý."[21] Burns uvedl, že Robert Muir byl jedním z těch, u nichž doufal, že se setká:
"pokud má přijít svět ... tam bych se měl setkat s přítelem, nezainteresovaným přítelem mého raného života: mužem, který se radoval, že mě vidí, protože mě miloval a mohl mi sloužit[22] - Muire, tvé slabosti byly aberací lidské přirozenosti, ale tvé srdce zářilo vším velkorysým, mužným a ušlechtilým; a pokud vůbec vyzařování z bytosti všeho dobrého oživilo lidskou podobu, bylo to tvé".[23][24][25]
Dopisy Robertu Muirovi
Tato korespondence odhaluje hodně o významu jejich vztahu a poskytuje hluboký vhled do osobnosti básníka:
V dopise ze dne 20. března 1786 byla přiložena kopie jeho básně Skotský nápoj a slíbené plány na svolávací setkání:
"Doufám, že někdy předtím, než uslyšíme Gowk (Skoti pro kukačku), mít potěšení tě vidět, v Kilmarnocku, když, myslím, budeme mít žábru mezi námi, v Mutchkin-stoupu, což bude velkou útěchou a útěchou."[26]
Dne 18. listopadu 1786 Burns napsal krátkou poznámku Robertu Muirovi a přiložil kopii Tam Samsonova elegie.[27]
Dne 15. prosince 1786 Burns napsal z Edinburghu rčení:
"Jsem stále neurčen, co se týče budoucnosti; a jako obvykle na to nikdy nemysli. Nyní nemám ani dům, ani domov, který bych mohl mít všechny, a žít na světě jako takovém. Jsem jen špatný pocestný Pilgrom na cestě do Parnassu; bezmyšlenkovitý poutník a poutník v cizí zemi."[28]
Dne 20. prosince 1786 Burns napsal Robertovi, který se pokusil přihlásit k odběru šedesáti výtisků edice z Edinburghu, ale Burns, který věděl, že má narovnané okolnosti, ho odmítl a snížil na čtyřicet.Vaše záležitost šedesáti výtisků je také jako vy: ale nebylo by to jako já, abych vyhověl."[29]
V roce 1787 Burns napsal od Stirlinga a vyjádřil své vysoké emoce při návštěvě hrobky Sir John Graham z Sir William Wallace sláva na Falkirku.[30] stejně jako stránky Bitva u Bannockburnu s jeho kamenem, kde Royal Standard vznesl Robert Bruce.[31][32]
Dne 7. března 1788 napsal Robert Burns Robertu Muirovi, který jasně a podrobně vyjádřil své náboženské přesvědčení a také doufal, že: „jaro obnoví váš rozbitý rám a udělá radost vašim přátelům".[33]
"Pokud si lehneme do hrobu, celá jeptiška kus rozbité techniky, aby se formovala s hroudy údolí - ať je to tak; přinejmenším je konec bolesti, péče, trápení a přání: pokud ta část z nás, která se jmenuje Mysl, přežije zjevné zničení člověka - pryč s předsudky a pověstmi staré manželky! Každý věk a každý národ má různé příběhy; a protože mnozí jsou vždy slabí, v důsledku toho byli často, snad vždy, podvedeni: muž, vědomý si toho, že se choval jako čestná součást mezi svými bližními; dokonce přiznal, že mohl být tímto sportem, v dobách vášní a instinktů; jde do velké neznámé Bytosti, která mu nemohla mít jiný konec, když mu dala existenci, než aby mu udělala radost; kdo mu dal tyto vášně a instinkty, a dobře zná jejich sílu."[34][35]
Mikro-historie
Robert byl Kilmarnockův starší kirk.[36]
Burns napsal, že Gilbert kerr ze Stodrig Farm poblíž Kelso připomněl mu Roberta Muira.[37]
Viz také
Reference
Poznámky
- ^ Mackay, strana 168
- ^ Purdie, strana 215
- ^ Boyle, strana 87
- ^ Purdie, strana 215
- ^ Dougall, strana 212
- ^ Purdie, strana 215
- ^ Blair, strana 97
- ^ Blair, strana 100
- ^ Blair, strana 101
- ^ Mckay, strana 230
- ^ Mackay (1880), strana 132
- ^ Purdie, strana 215
- ^ McKay, strana 234
- ^ McKay, strana 139
- ^ Mackay, strana 262
- ^ McKay, strana 195
- ^ Encyklopedie Burns
- ^ Purdie, strana 215
- ^ Encyklopedie Burns
- ^ Mackay, strana 230
- ^ Mackay (1880), strana 184
- ^ Mckay, strana 209
- ^ Boyle, strana 87
- ^ Purdie, strana 215
- ^ Encyklopedie Burns
- ^ Mackay, strana 231
- ^ Mackay, strana 244
- ^ Mackay, strana 260
- ^ Mackay, strana 262
- ^ Hogg, strana 159
- ^ Hogg, strana 159
- ^ Mackay, strana 335
- ^ McIntyre, strana 208
- ^ Purdie, strana 215
- ^ Encyklopedie Burns
- ^ Blair, strana 100
- ^ Hogg, strana 150
Zdroje a bibliografie
- Blair, Anna (1983). Příběhy z Ayrshire. London: Shepeard - Walwyn. ISBN 0-85683-068-2.
- Boyle, A. M. (1996). Ayrshire Book of Burns-Lore. Darvel: Alloway Publishing. ISBN 0-907526-71-3.
- Dougall, Charles S. (1911). Burns Country. London: A & C Black.
- Mackay, Archibald (1880). Dějiny Kilmarnocku. Kilmarnock: Archibald Mckay.
- Mackay, James (2004). Popáleniny. Biografie Roberta Burnse. Darvel: Alloway Publishing. ISBN 0907526-85-3.
- McIntyre, Ian (2001). Robert Burns. Život. New York: Welcome Rain Publishers. ISBN 1-56649-205-X.
- Purdie, David; McCue Kirsteen a Carruthers, Gerrard. (2013). Encyklopedie Burnse Maurice Lindsaye. Londýn: Robert Hale. ISBN 978-0-7090-9194-3.
- Wilson, profesor a Chalmers, Robert (1840). Země popálenin. Glasgow: Blackie & Son.