Peggy Thompson - Peggy Thompson

Informace o kanadském scenáristovi a filmovém producentovi viz Peggy Thompson (scenárista).
Peggy Thompson
narozený
Ayrshire, Skotsko
Zemřel
Skotsko
obsazeníHospodyně a manželka Johna Neilsona[1]

Margaret "Peggy" Thompson, později Margaret Neilson, byla hospodyní v Coilsfield House nebo Montgomery Castle v Ayrshire ve Skotsku.[2] Provdala se za Johna Neilsena z Monyfee.[1] Pár žil na farmě Minnybae poblíž Kirkoswald. Byla ‚okouzlující Fillette 'z Robert Burns sláva a její manžel byl starý známý básníka.[1]

Bylo to 23. srpna 1775, kdy ji poprvé viděl ve své zahradě Burns, když byl v poledne venku na školním dvorku a měřil nadmořskou výšku slunce.[3]

Peggy se v pozdějším životě přestěhovala do Ayr kde její děti ještě žily v roce 1840.[4]

Sdružení s Robertem Burnsem

Úplný pohled na Naysmithův portrét z roku 1787, Skotská národní portrétní galerie

Jak již bylo řečeno, Burns se s ní poprvé setkal, když studoval na škole Kirkoswald v létě roku 1775 u učitele Hugha Rodgera (1726-1797). Žila se svými rodiči, hned vedle školy, a Robert Burns to zaznamenal „nadměrně nastavil svou trigonometrii a pustil mě do tečny ze sféry mých studií“.[1]

Robert Burns se často setkal s Peggy Thompsonovou v Tarbothu nebo Tarbolton Mill a navštěvovali stejný kostel. Vyvinuli si určitý stupeň intimity, přestože byla v té době zasnoubená. Řekl Burns „Peggy byla moje Božstvo šest nebo osm měsíců“.

Rovněž uvádí, že -

„Setkal jsem se s mým Andělem .... Bylo zbytečné myslet na to, že ve škole udělám ještě něco dobrého. Zbývající týden, co jsem zůstal, jsem neudělal nic jiného, ​​než že jsem o ni pobláznil schopnosti své duše, nebo se vykradl, abych se s ní setkal; a poslední dvě noci mého pobytu na venkově, kdy byl spánek smrtelným hříchem, jsem byl nevinný. Vrátil jsem se domů velmi výrazně vylepšený ... “[5]

Thomas Orr, spolužák z Kirkoswaldu, uvedl, že mezi léty 1782 a 1783 mezi Burnsem a Peggy nesl dopisy.[6] Po jejím manželství Burns napsal „Jsem velmi ráda, že Peggy je mimo mé ruce, protože jsem v současné době bez ní dost rozpačitý“ .. bezpochyby odkaz na těhotenství Elizabeth Patonové.[7]

V roce 1785, o deset let později, když připravoval plány na emigraci, Burns představil Peggy kopii svých básní, na které složil speciální nápis na mušce, a to „Na starou srdíčko.“[2][8]

„Kdysi láskyplně miloval a stále si pamatoval, drahý,
Sladký časný předmět mých mladistvých slibů,
Přijměte tuto známku přátelství, vřelého, upřímného,
Přátelství! To vše nyní umožňuje chladná povinnost.
A když si přečtete jednoduché rýmy bez umění,
Jeden přátelský povzdech pro něj - už se neptá,
Kdo, vzdálený, hoří v planoucích, vyprahlých podnebích,
Nebo leží pod Atlantským řevem.

Báseň „Složeno v srpnu“ se říká, že byl inspirován Peggy, když se s ní setkal později jako paní Neilsen.[1]

Napsáno v prvním svazku rukopisu Glenriddell s poznámkou v Burnsově ruce:

„... Chudák Peggy! Její manžel je starý známý a nejužitečnější člověk. Když jsem odcházel ze svých vztahů s Carrickem a měl v úmyslu odejít do Západní Indie, když jsem se s ní rozloučil, ani ona, ani já jsme nemohli mluvit slabika. - Její manžel mě doprovodil tři míle po mé cestě a oba jsme se rozloučili se slzami. “[1]

Mikrodějiny

Peggyovo příjmení dostávají někteří autoři pravopisem „Thomson“.[9]

Burns se během svého pobytu v roce 1775 v Kirkoswaldu neubytoval, místo toho se u svého strýce Samuela Brouna ubytoval na farmě Ballochneil asi míli od vesnice.[9]

Viz také

Reference

Poznámky
  1. ^ A b C d E F Encyklopedie Roberta Burnse Citováno: 2012-02-07
  2. ^ A b World Burns Club Archivováno 17. 12. 2011 v Wayback Machine Citováno: 2012-02-07
  3. ^ Carroll, strana 21
  4. ^ Chambers, strana 12
  5. ^ Encyklopedie Roberta Burnse Citováno: 2012-02-07
  6. ^ Mackay, strana 59
  7. ^ Mackay, strana 60
  8. ^ Hunter, strana 282
  9. ^ A b Dougall, strana 93
Zdroje
  1. Carroll, David (2009). Burns Country. Stroud: The History Press. ISBN  978-0-7524-4956-2
  2. Chambers, Robert, editor (1891). Život a dílo Roberta Burnse. Edinburgh: W & R Chambers.
  3. Dougall, Charles S. (1911). Burns Country. London: A & C Black.
  4. Chambers, R. (1840). Země popálenin. Glasgow: Blackie & Son.
  5. Hill, John C. Rev. (1961). Milostné písně a hrdinky Roberta Burnse. London: J. M. Dent.
  6. Hunter, Douglas & McQueen, Colin Hunter. (2009). Hunterova ilustrovaná historie rodiny, přátel a současníků Roberta Burnse. Publikováno autory. ISBN  978-0-9559732-0-8.
  7. Mackay, James (2004). Popáleniny. Biografie Roberta Burnse. Darvel: Alloway Publishing. ISBN  0-907526-85-3.