Piers Courage - Piers Courage

Piers Courage

Piers Courage (1968)
narozený	(1942-05-27)27. května 1942 Colchester, Essex, Anglie, Velká Británie
Zemřel	21. června 1970(1970-06-21) (ve věku 28) Circuit Park Zandvoort, Holandsko
Formule jedna Kariéra mistrovství světa
Národnost	britský
Aktivní roky	1967 –1970
Týmy	Lotus, BRM, Brabham, De Tomaso
Záznamy	29 (27 startů)
Mistrovství	0
Vyhrává	0
Pódia	2
Body kariéry	20
Pole position	0
Nejrychlejší kola	0
První vstup	Velká cena Jižní Afriky 1967
Poslední vstup	Velká cena Holandska 1970

Piers Raymond Courage (27 května 1942-21 června 1970) byl Brit závodní řidič. Podílel se na 29 mistrovství světa Formule jedna Grand Prix, debutoval 2. ledna 1967. Dosáhl dvou umístění na stupních vítězů a zaznamenal 20 mistrovských bodů.

Životopis

Piers Courage byl nejstarší syn a dědic Odvaha vaření dynastie. Vzdělaný v Eton College, zahájil svoji závodní kariéru po svém Lotus 7.

Po krátkém pobytu na turné po Evropě F3 závodní okruh v roce 1964 s a Lotus 22, spolu s Jonathan Williams, dobré výsledky ho přiměly pokračovat v plné sezóně v roce 1965. Bylo to v této sezóně, kdy řídil 1,0 l F3 Brabham pro Charlese Lucase, s nímž nejprve uzavřel spojenectví Frank Williams, v té době Lucasův druhý řidič a někdy mechanik. Řada dobrých výsledků, včetně čtyř významných vítězství, je povzbuzována Colin Chapman nabídnout Courage místo v a Lotus 41 pro sezónu F3 1966. Tento vůz byl nižší než dominantní Brabhams, ale Courage je občas dokázal překonat a vydělal mu krok nahoru F2 kategorie pro Velká cena Německa 1966, kde havaroval.

Piers Courage v Frank Williams Racing Cars Brabham BT26A na Velká cena 1969 Britů

Podepsáno BRM funguje Formule 1 tým pro 1967, vedle Chris Irwin, jeho divoký styl jízdy způsobil, že opakovaně vypadával ze závodů a jeho tendence točit se v rozhodujících okamžicích vedla k tomu, že ho tým po Velká cena Monaka 1967. Zbytek sezóny dokončil soustředěním na svůj alternativní pohon, jak to bylo běžné v 60. letech v roce John Coombs je F2 McLaren M4A, skončil čtvrtý v šampionátu neklasifikovaných jezdců. Na konci sezóny koupil auto od společnosti Coombs. Dobrý běh v McLaren během zimy Tasman Výsledkem byla série, včetně vítězství v posledním závodě Tim Parnell nabízí pohon ve svých dílech podporovaných Reg Parnell Racing Tým BRM pro rok 1968. Kromě dobrého běhu v F1 v roce 1968 - včetně bodování končí v roce Francie a Itálie - Courage jel také pro tým F2 starého přítele Franka Williamse. Když Frank Williams Racing Cars v roce 1969 se rozhodl vstoupit do F1, Courage byla jejich první volbou jako řidiče.

Williams měl v rukou Courage tmavomodré livreje Brabham BT26 byl pro mnoho pracovních týmů více než shoda. V obou skončil druhý Velká cena Monaka a Velká cena USA, na Watkins Glen. Možná, že jeho nejlepší jízda sezóny byla během Grand Prix Itálie 1969 při vysoké rychlosti Okruh v Monze. Přes starší auto a nedostatek energie se mu po většinu závodu podařilo zůstat s vedoucím balíčkem. Ke konci jeho tempa zpomalilo pouze hladovění paliva a nakonec skončil pátý. Druhé páté místo na Velká cena Velké Británie, viděl Courage dokončit sezónu na šestnácti bodech na osmém místě v šampionátu jezdců.

Nehoda a smrt

Smrtelná nehoda odvahy

Po obchodní dohodě s Alejandro de Tomaso, Williams přešel na nově navržený De Tomaso podvozek pro 1970 Formula One sezóna. Bohužel pro Courage se De Tomaso ukázalo být nadváhou a nespolehlivým a pouze na třetím místě v ne-mistrovství Mezinárodní trofej zmírnil špatný řetězec výsledků v rané sezóně. The Velká cena Holandska Zdálo se, že jde o něco lépe, protože Courage se kvalifikoval na devátém místě kolem Zandvoortův okruh. Při jízdě ve středu pole se přední odpružení nebo řízení De Tomaso zlomilo na nerovnosti v tunelu Oost, což způsobilo, že vůz náhle dojel rovně, místo aby dokončil vysokorychlostní zatáčku. Poté vyjel po nábřeží (jedna z dun Zandvoort) a rozpadl se, když se motor uvolnil z monokoku, na který vzplanul. Chcete-li odlehčit De Tomaso, hořčík byl použit v jeho podvozku a zavěšení. Hořčík hořel tak intenzivně, že mnoho blízkých stromů a keřů zapálilo.

Náhrobek odvahy

Během nárazu jedno z předních kol odlomilo auto a narazilo do Courageovy hlavy, přičemž odtrhlo helmu (kolo i helma se vyvalily z oblaku prachu současně). Je předpokládáno^{[podle koho? ]} že tento náraz zlomil Courageovi krk nebo způsobil smrtelná zranění hlavy a že následkem toho okamžitě zemřel. Odvahu přežila jeho manželka Lady Sarah Marguerite Curzon (nar. 1945) a jeho dva synové, Jason Piers Courage (nar. 10. února 1967) a Amos Edward Sebastian Courage (nar. 26. února 1969).

Odvaha byla pohřbena na hřbitově Panny Marie, Shenfield, Essex.

Jen o tři roky později, Roger Williamson smrtelně havaroval, když se jeho auto zastavilo vzhůru nohama a vzplanulo na stejném místě, v tunelu Oost, kde začala Courageova nehoda.

Závodní rekord

Kompletní výsledky mistrovství světa formule jedna

(klíč)

Kompletní výsledky Formule 1 mimo mistrovství

(klíč)

Kompletní výsledky 24 hodin Le Mans

Rok	tým	Spolujezdci	Auto	Třída	Kola	Poz.	Třída Poz.
1966	Koncesionáři z Maranella	Roy Pike	Ferrari 275 GTB	GT 5.0	313	8.	1. místo
1967	Koncesionáři z Maranella	Richard Attwood	Ferrari 412P	P 5.0	208	DNF	DNF
1969	Equipe Matra - Elf	Jean-Pierre Beltoise	Matra-Simca MS650	P 3.0	368	4. místo	2. místo
1970	Autodelta S.P.A.	Andrea de Adamich	Alfa Romeo T33 / 3	P 3.0	222	DNF	DNF
Zdroj:[3]

Kompletní výsledky série Tasman

(klíč)

Kompletní výsledky mistrovství Evropy formule dva

(klíč)

^‡ Klasifikovaní jezdci, kteří nemají nárok na evropské mistrovské body Formule 2

Další čtení

• Cooper, A. 2003. Piers Courage: Poslední z Gentleman Racers. Haynes Group. 224 bodů. ISBN  1-85960-663-6

Reference

externí odkazy

• Synopse kariéry na gpracing.net
• Synopse kariéry na sportnetwork.net