Le Cabinet des Antiques - Le Cabinet des Antiques

Le Cabinet des Antiques
BalzacCabinetAntiquities02.jpg
Ilustrace z vydání z roku 1897
podle Daniel Hernández
AutorHonoré de Balzac
ZeměFrancie
Jazykfrancouzština
SérieLa Comédie humaine
VydavatelHyppolite Souverain
Datum publikace
1839
PředcházetLa Vieille Fille  
NásledovánIluze sužují  

Le Cabinet des Antiques (The Kabinet starožitností ) je francouzský román vydaný nakladatelstvím Honoré de Balzac v roce 1838 pod názvem les Rivalités en provincie (Soupeření v provinciích) v le Constitutionnel, poté publikováno jako samostatné dílo v roce 1838 nakladatelstvím Souverain.

S la Vieille Fille, práce zapadá do les Rivalités, izolovaná skupina v Scènes de la vie de provincie sbírka la Comédie humaine. Balzac v něm zachycuje starou šlechtu ve francouzských provinciích, kterou zničila francouzská revoluce a zapomenut obnovil Bourbons. Markýz d’Esgrignon, jeho sestra a jeho přátelé představují tuto sociální skupinu, kterou autor již vylíčil v la Vieille Fille. Mladší generace v této třídě, kterou zastupuje markýzův syn, způsobí jeho ztrátu, nasává ji vířivá vana v Paříži, kde vesele žije a ničí si jmění.

Le Cabinet des Antiques funguje jako pokračování la Vieille Fille ačkoli jména jeho hlavních postav a ne úplně stejná. Je to dobrodružný příběh plný zvratů a napětí, které vytvořil mladý syn, který hraničí s kriminálním románem, když lže a riskuje uvěznění.

Spiknutí

Děj je částečně vyprávěn novinářem a autorem Emile Blondet. Vypravěč hovoří o událostech, kterých byl svědkem, zejména o obdivu k Armande d'Esgrignon a malém provinčním městečku, kde stále žije jeho otec, vážený soudce Blondet.

Jako dítě Blondet často sleduje Armande, zatímco se prochází se svým synovcem Victurien d'Esgrigon. O dítě s andělskou tváří je pečlivě postaráno, protože nemá matku. Vychoval ho jeho milující teta a jeho zbožňující otec. Jako mladý muž je Victurien nápadně inteligentní, ale má ve zvyku lhát, a vyzve svou zbídačenou rodinu, aby mu dala více, než si mohou dovolit. Chesnel, starý notář, vždy dokáže splácet své dluhy a nakonec se pro Victurien zničí. Dokonce dává mladému muži své úspory, když je poslán do Paříže.

Stát se součástí okruhu markýze z Esgrigonu je však výsadou, protože jsou přijímány pouze šlechtické rodiny. To dělá některé povýšence, jako je Du Croisier, pomstychtivé. Ten si všimne penisantů Victurien a dokáže se mu vyhnout. Victurien skončí zatčením za to, že dluží Du Croisierovi kolosální částky peněz. Chesnelovi se podaří dostat mladého muže z potíží jedním z jeho chytrých triků.

Victurien se nakonec provdá za neteřku Du Croisier, topí se v jejím obrovském bohatství a pravidelně ji činí nešťastnou.

Reference

  • (francouzsky) Lise de Laguérenne, «D’un portrét de Mademoiselle de Maupin à la Duchesse de Maufrigneuse dans Le Cabinet des Antiques : une lecture créatrice de Balzac », L'Année balzacienne1997, č. 18, str. 413-22.
  • (francouzsky) Anthony R. Pugh, «Du Cabinet des antiques A Autre étude de femme », L’Année Balzacienne, Paříž, Garnier Frères, 1965, s. 239-52.
  • (francouzsky) Pierre Citron, «Le Cabinet des antiques», L’Année Balzacienne, Paříž, Garnier Frères, 1966, s. 370-3.
  • (francouzsky) Anne-Marie Meininger, «Sur Adieu, sur Le Père Goriot, sur Le Cabinet des antiques. », L’Année balzacienne, 1973, č. 380-85.
  • (francouzsky) Pierre Larthomas, «Sur le style de Balzac», L’Année balzacienne, 1987, č. 8, str. 311-27.
  • (francouzsky) S. F. Davies, «Žádný zdroj inédite d’un épisode du Cabinet des Antiques», L’Année balzacienne1974, str. 327-29.

externí odkazy