La Vieille Fille (román) - La Vieille Fille (novel)

tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek francouzsky. (Červen 2011) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu. Pohled strojově přeložená verze francouzského článku. Strojový překlad jako DeepL nebo Google Překladač je užitečným výchozím bodem pro překlady, ale překladatelé musí podle potřeby revidovat chyby a potvrdit, že překlad je přesný, spíše než jednoduše kopírovat strojově přeložený text do anglické Wikipedie. Nepřekládejte text, který se jeví jako nespolehlivý nebo nekvalitní. Pokud je to možné, ověřte text pomocí odkazů uvedených v cizojazyčném článku. Vy musí poskytnout přisuzování autorských práv v upravit souhrn doprovázející váš překlad poskytnutím mezijazykový odkaz ke zdroji vašeho překladu. Souhrn úprav atribuce modelu Obsah této úpravy je přeložen z existujícího článku francouzské Wikipedie na [[: fr: La Vieille Fille (Balzac)]]; viz jeho historii pro atribuci. Měli byste také přidat šablonu {{Přeloženo | fr | La Vieille Fille (Balzac)}} do diskusní stránka. Další pokyny najdete v části Wikipedia: Překlad.

La Vieille Fille

Obrázek z La Vieille Fille
Autor	Honoré de Balzac
Ilustrátor	Pierre Vidal
Země	Francie
Jazyk	francouzština
Série	La Comédie humaine
Vydavatel	Edmond Werdet
Datum publikace	1837
Typ média	Tisk
Předcházet	La Muse du département
Následován	Le Cabinet des Antiques

La Vieille Fille (Stará služebná nebo Stará služebná) je román francouzského spisovatele Honoré de Balzac. Napsáno v roce 1836, poprvé vyšlo jako seriál v La Presse, poté publikoval Edmond Werdet v roce 1837 v Études de mœurs, v části les Scènes de la vie de provincie. La Vieille Fille byl znovu publikován v roce 1839 éditions Charpentier, než byl vydán společně le Cabinet des Antiques v izolovaném les Rivalités skupina uvnitř Scènes de la vie de provincie v la Comédie humaine, publikoval v roce 1844 édition Furne.

Práce byla věnována Balzacův švagr, inženýr ve sboru Royal des Ponts et Chaussées, Eugène Midy de la Greneraye Surville. Přesto Balzac nabídl svůj rukopis comtesse Guidoboni-Visconti,^[1] v roce 1844.

Tento krátký a pronikavý román vyniká hustotou svého příběhu a rychlým sledem událostí. Balzac si vyžaduje čas, aby pečlivě popsal dům mademoiselle Cormon, staré služky, ve městě Alençon, než vstoupíte přímo do jádra věci.

Portrét Mademoiselle Cormon je jedním z nejúspěšnějších v roce Lidská komedie. Balzac přináší v tomto románu jednu ze svých nejjemnějších analýz sociálních, politických a finančních záležitostí provinčního města.

Bibliografie

Citace v tomto článku chybí dostatečné bibliografické informace (např. autor, název, datum vydání, vydavatel, ISBN, OCLC číslo, citované stránky atd.). Specifické obavy lze nalézt na diskusní stránka. Vidět Nápověda: Odkazy pro začátečníky s citačními šablonami pokyny k psaní citací. (Březen 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

• R. Butler, «Perspektivy obnovy v Balzac's La Vieille Fille », Modern Languages: Journal of the Modern Language Association1976, č. 57, str. 126-31.
• (francouzsky)René Guise, «Balzac et Le Charivari cs 1837 », L'Année balzacienne1985, č. 5, str. 133-54.
• Fredric Jameson, «Ideologie formy: parciální systémy v La Vieille Fille », Substance: A Review of Theory and Literary Criticism1976, č. 15, str. 29-49.
• Fredric Jameson, «Politické nevědomí», Román: Antologie kritiky a teorie, 1900-2000, ed. et intro. Dorothy J. Hale, Malden, Blackwell, 2006, s. 413-33.
• (francouzsky)Patricia Kinder, «Un Directeur de journal, ses auteurs et ses lecteurs en 1836: autour de La Vieille Fille », L’Année balzacienne, 1972, s. 173-200.
• (francouzsky) Nicole Moret, «Alençon, ville-corps», L’Année balzacienne1985, č. 5: 297-305.
• (francouzsky) Armine Kotin Mortimer, «Le Corset de La Vieille Fille », L’identuvre d’identité: essais sur le romantisme de Nodier à Baudelaire, ed. et intro. Didier Maleuvre, ed. et intro. Catherine Nesci, Montréal, Université de Montréal, 1996, str. 39-48
• Allan H. Pasco, «Dying with Love in Balzac’s La Vieille Fille », L’Esprit Créateur, Zima 1995, č. 35 (4), s. 28-37.
• (francouzsky) Lise Queffélec, «La Vieille Fille ou la science des mythes en roman-feuilleton », L’Année balzacienne1988, č. 9, str. 163-77.
• Řeky Christophera Whalena, Nominální hodnota: fyziognomické myšlení a čitelné tělo v Marivaux, Lavater, Balzac, Gautier a Zola, Madison, University of Wisconsin Press, 1994 ISBN  9780299143947
• Michael Tilby, «Balzac a poetika nevědomosti: La Vieille Fille », Modern Language Review, říjen 2005, č. 100 (4), s. 954-70.

Reference