Hokkien pop - Hokkien pop
| Hokkien pop | |
|---|---|
| Stylistické původy | Hudba Japonska |
| Kulturní původy | 30. léta Tchaj-wan |
| Typické nástroje | Čínské hudební nástroje, západní hudební nástroje |
| Regionální scény | |
| Hudba Tchaj-wanu | |
| Další témata | |
| Cantopop • J-pop • K-pop • Čínská skála | |
| Tchajwanský pop | |
| Hàn-jī | 台灣 歌 |
|---|---|
| Pe̍h-ōe-jī | Tâi-oân-koa |
| Tâi-lô | Tâi-uân-kua |
| Běžné jméno | |
| Hàn-jī | 台 語 流行 音樂 |
| Pe̍h-ōe-jī | Tâi-gí liû-hêng im-ga̍k |
| Tâi-lô | Tâi-gí liû-hîng im-ga̍k |
Tchajwanský pop (čínština : 台 語 流行 音樂), Tai-pop, T-pop, Minnan Pop a Tchajwanská píseň (台灣 歌), je C-Pop žánr zpívaný Tchajwanský Hokkien a vyrábí se hlavně v Tchaj-wan. Hokkien pop je nejoblíbenější mezi Hoklo lidi na Tchaj-wanu, v Číně a v Zámořská čínština v jihovýchodní Asii.
Terminologie
Tři hlavní jazykové subžánry[Citace je zapotřebí ][SZO? ] v rámci C-pop (Čínská populární hudba) zaměstnávají Kantonský, Mandarinka a Jižní min (Minnan). Historický původ popu Hokkien však pochází z Japonce enka základna místo a čínština shidaiqu základna.[1] Také proto, že se vyvinul z tradiční japonské enky, se jeho odrůdy staly komplikovanými.
Dějiny
 | tento článek se mohou primárně týkat jiný předmětnebo místo nepřiměřená hmotnost na spíše než konkrétní aspekt jako celek. (Říjen 2016) |
 | Tento článek může půjčovat nepřiměřená hmotnost k určitým myšlenkám, incidentům nebo polemikám. (Říjen 2016) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Původ
Pod Japonská vláda (1895–1945) tchajwanská hudba navázala na předchozí období a vyvinula novou podobu. Do 30. let vinylové desky tradiční hudby, jako je Tchajwanská opera, Pekingská opera, Nanguan, a Beiguan byly populární.[2]
Nový obchodní model populárního hudebního průmyslu začal, když Kashiwano Seijiro, který vedl tchajwanskou pobočku v Columbia Record Company, začali prodávat své desky novými způsoby, například marketingem skladeb s propagací němých filmů. Kashiwano také rekrutoval a vytvořil populární hudební talenty jako např Teng Yu-hsien, Yao Tsan-fu (姚 讚 福), Su Tung (蘇 桐), Lee Lim-chhiu, Slunce-slunce a další. Produkovali důležité tituly jako např Bāng Chhun-hong (Touha po jarním vánku) a Muka květu (Květina deštivé noci). Stejně konkurenceschopná byla tchajwanská pobočka společnosti Victor Records, delegovaný vlivným Rodina Lin Ben Yuan a v čele s Chang Fu-hsingem. S talenty jako např Chen Ta-ju (陳達儒), Victor produkoval důležité tituly jako např Bílá pivoňka (白牡丹).
Tento nový obchod vedla nová generace narozená pod japonskou vládou. Dostali japonské moderní vzdělání a byli vystaveni západním hudebním stylům a myšlenkám. Někteří byli aktivní v nové hudbě kvůli svému zájmu o politiku, o odpor proti Japoncům a o podporu nativní kultury.
Nicméně Hokkien pop byl brzy nastaven zpět. Tak jako Druhá čínsko-japonská válka vypukly v roce 1937, byly zakázány jiné než japonské písně a talenty musely psát písně (a měnit předchozí písně) pro vojenskou propagandu. Situace se zhoršila v roce 1941, kdy Pacifická válka vypukl. Americké bombové útoky na Tchaj-wan (v té době nazývané Formosa), chudoba a nedostatek surovin tvrdě zasáhly podnik a mnoho talentů bylo odvedeno pryč. Toto období končí koncem druhé světové války a předat Tchaj-wanu do Čínské republiky v roce 1945.[3]
50. – 60. Léta 20. století: Politické vměšování a cenzura
Tchaj-wanské období Bílý teror začalo po Incident 28. února 1947 a prohlášení z stanné právo v roce 1949. Kuomintang ztratil Čínská občanská válka a prohlásil Taipei jako dočasný kapitál Čínská republika. Všechny aspekty tchajwanské kultury, které nebyly Han Číňan původu byly pod drobnohledem. Vláda zejména odradila od používání Tchajwanské jazyky[3] (viz také Tchajwanský Hokkien§Politika ). Výsledkem bylo, že nativní tchajwanská populární hudba již nebyla ve vývoji.
V šedesátých letech Tchajwanská televize bylo zakázáno vysílat více než dvě tchajwanské popové písničky denně.[3][4]
1980: Zrušení stanného práva
Na začátku 80. let zůstal hokkienský pop populární pouze mezi staršími generacemi a dělnickou třídou; Mandopop měl prospěch z vládní propagace Standardní čínština při získávání přitažlivosti u mladší generace.[1] Po zrušení stanného práva v roce 1987 mohla místní tchajwanská kultura vzkvétat a došlo k zásadním změnám v obsahu a společenském postavení tchaj-popových písní.
Studio Blacklist odvážně vydat první nativní tchajwanské album s názvem Píseň šílenství, na trhu ovládaném společností Mandopop v roce 1989.
Jeden slavný mužský zpěvák z 80. let je Chris Hung kdo je známý Jeden malý deštník (一支 小 雨傘); Hung také vyrábí tchajwanské křesťan alba písní. Další slavný mužský zpěvák z 90. let je Chen Lei, Který vytvořil řadu slavných písní jako Hoa-Hi Tioh Ho (歡喜 就好).
Fong Fei-fei je slavný tchajwanský zpěvák ze 70. let, který je mandarínským popovým zpěvákem, ale také má alba v tchajwanštině.
Jody Chiang je nejznámější tchajwanská zpěvačka a je často označována jako královna tchajwanské populární hudby. Má mnoho alb a kompilací, které se datují od 80. let do současnosti. Lze ji označit jako tchajwanský ekvivalent Teresy Teng (níže).
Stella Chang produkoval alba výhradně v mandarínštině a zcela tchajwansky. Debutovala zpěvem Tchaj-wanu Školní areál písně a je mandarínská popová zpěvačka, ale rozdělila se do současných mandarínských a tchajwanských písní, aby odrážela její dědictví.
Teresa Teng ačkoli pevninské čínské dědictví Je také známo, že má písně v tchajwanštině. Tyto písně se bohužel nedostaly na CD, jako jsou její japonské, mandarínské a kantonské písně. Ačkoli je Teng známější pro svá mandarínská alba, její písně byly také ovlivněny japonským stylem Enka a staršími tchajwanskými min-ge písněmi.
Chen Ying-Git je slavná tchajwanská zpěvačka Hakko Heritage, který také produkoval alba od 80. do 90. let jako Jody Chiang. Jednou z jejích slavných písní je 海海人生. Zpívá slavný duet 酒醉 黑白 話 s tchajwanským zpěvákem Yu Tian, který také zpívá v mandarínštině.
Mezi další slavné tchajwanské zpěváky patří Chang Hsiu-ťing z Pingtung, která je známá svou písní „Chhia-chām“ (車站; vlakové nádraží) z počátku 90. let.
90. léta: Reintegrace
V roce 1990 Lim Giong zahájila první úspěšné tchajwanské album pod Rockové záznamy. Také to přerušilo tradici tím, že místo staré- mělo nový baladický stylenka styl.[1]
V roce 1993 tchajwanská vláda otevřela vysílání televizních nebo rozhlasových programů v jiných jazycích než v mandarínštině.[5]
V polovině 90. let se Tchaj-wan stal centrem jednoho z největších hudebních odvětví v Asii. Země byla druhým největším hudebním průmyslem v Asii, a to v letech 1998 a 1999, po Japonsku, a v roce 2002 se kvůli pirátství propadla na čtvrté místo. Pirátství způsobilo, že podíl domácího repertoáru na trhu klesl v roce 2001 na 50% z historického maxima kolem 70% v 90. letech.[6] Prodeje reprodukované hudby na Tchaj-wanu vyvrcholily v roce 1997, kdy tržby dosáhly 442,3 milionu USD, ale do roku 2008 tržby prudce poklesly na 51 milionů USD, na vině je pirátství a nelegální stahování. Zahraniční písně začaly dominovat místnímu repertoáru poprvé v polovině 2000, stejně jako v Hongkongu a v Číně.[7]
Současnost, dárek
Doposud nejpopulárnější tchajwanská zpěvačka Jody Chiang, který má řadu tchajwanských alb ze začátku 80. let. Další slavná zpěvačka na Tchaj-wanu známá také svými baladami je Chen Ying-git.
Současná popová hudba Hokkien je stále více ovlivňována mandarínským popem a zahrnuje širokou škálu stylů včetně rocku, hip-hopu, rapu atd. Umělci jako Wu Bai, Phil Chang, Jolin Tsai, Eric Moo, Zobrazit Lo, Mayday a Jay Chou je známo, že mají ve svých albech tchajwanské písně. V poslední době roste popularita hokkienské popové divy Jeannie Hsieh posunula Hokkien pop na novou úroveň svými tanečními písněmi, které se velmi liší od tradičních Hokkien pop baladických smutných písní. Také tchajwanský černý kov kapela Chthonic se díky jejich nacionalistický, protičínský témata, stejně jako vedoucí zpěvák Freddy Lim vzestup do politiky.
Úrovně certifikace
V srpnu 1996 IFPI Tchaj-wan (nyní Recording Industry Foundation na Tchaj-wanu) představila zlaté a platinové ceny za hudební nahrávky na Tchaj-wanu, spolu s IFPI Taiwan Chart, která byla pozastavena v září 1999.
Požadavky na prodej hudebních nahrávek domácího, mezinárodního repertoáru a singlů se liší. Na Tchaj-wanu je prodej domácího repertoáru vyšší než u mezinárodního repertoáru a singlů. Upozorňujeme, že certifikát o nahrávání hudby na Tchaj-wanu se uděluje na základě zásilek.[8]
| Osvědčení | Před březnem 2002 | Před lednem 2006 | Před listopadem 2007 | Před lednem 2009 | Od 1. ledna 2009[9] |
|---|---|---|---|---|---|
| Zlato | 100,000 | 50,000 | 35,000 | 20,000 | 15,000 |
| Platina | 200,000 | 100,000 | 70,000 | 40,000 | 30,000 |
| Osvědčení | Od 1. ledna 2009)[9] |
|---|---|
| Zlato | 5,000 |
| Platina | 10,000 |
Umělci
 | Tento seznam nemá přesná kritéria zařazení jak je popsáno v Manuál stylu pro samostatné seznamy. (Srpna 2016) |
- F4
- Wu Bai
- Michael Shih
- Studio Blacklist
- Jeannie Hsieh
- Chris Hung
- Jacky Wu
- A-mei
- Jody Chiang
- Ada Zhuang
- Chen Ying-Git
- Kuo Chin-fa
- Chen Yi-lang
- Yeh Hsien-hsiu
- Chen Ya-lan
- Chang Hsiu-ťing
- Huang Fei
- Huang Yee-ling
- Chen Meifeng
- Chen Lei
- Chen Xiao-yun
- Machi
- Weng Li-ty
- Xiao Huang-Chi
- Cindy Yen
- Tsai Lan-brada
- Ann
- Mayday
- Jolin Tsai
- Jay Chou
- Sodagreen
- A-Lin
- JEDLE.
- ONA
- Zobrazit Lo
- Elva Hsiao
- Wang Leehom
- Stefanie Sun.
- Rybí Leong
- Christine Fan
- Cheer Chen
- JJ Lin
- Jam Hsiao
- Jóga Lin
- William Wei
- Yen-j
- Jia Jia
- 911 Tchaj-čung
- Phil Chang
- Eric Moo
- Zobrazit Lo
- Mayday
- Chthonic (pásmo), Freddy Lim
- A-go-go (pásmo)
- Stylery
- Nana Lee
- Hsie He-hsian (R.Chord)
- Jméno
- Tým AKB48 TP
- Ma Chia-ling z AKB48
Viz také
Reference
- ^ A b C Wang (2000), str. 238.
- ^ Taylor, Jeremy E. (2007). „Od transnacionalismu k nativismu: vzestup, úpadek a znovuobjevení regionálního zábavního průmyslu Hokkien“. Pracovní dokument Asia Research Institute č. 81. University of Sheffield.
- ^ A b C Tsai, Wen-ting (květen 2002). „Taiwanský pop nikdy nezemře“. Tchaj-wan Panorama. Přeložil Smith, Glenn; Mayer, David. Archivovány od originál dne 3. května 2015. Citováno 9. října 2016. Citováno v: Ho, Wai-Chung (prosinec 2007). „Hudební a kulturní politika na Tchaj-wanu“. International Journal of Cultural Studies. 10 (4): 463–483. CiteSeerX 10.1.1.1025.5929. doi:10.1177/1367877907083080.
- ^ Han Cheung (7. srpna 2016). „Odolnost potlačených melodií“. Taipei Times. p. 8.
- ^ Davison, Gary Marvin; Reed, Barbara E. (1998). Kultura a zvyky Tchaj-wanu. Westport, Conn .: Greenwood Press. ISBN 9780313302985.
- ^ „Mezinárodní nahrávací průmysl jedná s vládou Tchaj-wanu o protipirátských akcích“. Mezinárodní federace hudebního průmyslu. 17. 10. 2002. Citováno 2011-05-29.
- ^ „Omusic zahajuje online hudební obchod s cílem oživit tchajwanský hudební průmysl“. Mezinárodní federace hudebního průmyslu. 23. 2. 2011. Citováno 2011-05-29.
- ^ „RIT (IFPI TAIWAN) 白金 (金) 唱片 簡介“ [RIT (IFPI TAIWAN) platinový (zlatý) LP profil] (v čínštině). Nadace nahrávacího průmyslu na Tchaj-wanu. Citováno 2010-08-01.
- ^ A b Úrovně mezinárodních cen Archivováno 26.07.2011 na Wayback Machine Září 2010. Citováno 2011-03-16
Bibliografie
- Wang, Ying-fen (2000). „Tchaj-wan: Od nevinnosti po vtipný rap“. V Broughton, Simon; Ellingham, Mark (eds.). Světová hudba. Svazek 2, Latinská a Severní Amerika, Karibik, Indie, Asie a Tichomoří. London: Rough Guides. str. 235–40. ISBN 9781858286365.CS1 maint: ref = harv (odkaz)