Lipljanská diecéze - Eparchy of Lipljan
Lipljanská diecéze, později známý jako Eparchie Gračanica nebo Eparchie Novo Brdo (srbština: Епархија липљанска / Eparhija lipljanska) je jedním z bývalých historických Východní ortodoxní eparchie srbských pravoslavných umístěné v centrální části města Kosovo kraj.[A]. Nyní je součástí Eparchie Raška a Prizren. Ve starších výzkumech byl mistakengly identifikován jako biskupství Ulpiana.
Dějiny
Ve starších výzkumech toponymum Lipljan byl spojen s Ulpiana, důležité město římského starověku.[1] Archeologický a historiografický výzkum v posledních desetiletích vyloučil jakékoli vazby mezi těmito dvěma lokalitami.[2]
Po úspěšných byzantských výbojích roku 1018 a nastolení císařské nadvlády v bulharských a srbských zemích na příkaz císaře Basil II nový a autonomní Ohridské arcibiskupství byl vytvořen v roce 1019 pod nejvyšší církevní jurisdikcí patriarchát Konstantinopol.[3] Císařské listiny z let 1019 a 1020 zmiňují biskupství Lipljan mezi eparchiemi pod jurisdikcí autonomního arcibiskupství Ohrid.[4] Až do začátku 13. století byli ochridští arcibiskupové označováni za metropolity celého Bulharska a Srbska.
Během 11. a 12. století Byzantinci a Srbové vedli několik bitev o město Lipljan.[5][6] Někdy mezi lety 1185 a 1195, během vlády srbského „velkého župana“ Stefan Nemanja (1168-1196), Byzantská říše nakonec postoupila Lipljana Srbsku, ale Lipljanská diecéze stále zůstávala pod církevní jurisdikcí Ohridského arcibiskupství.[7]
Pod jurisdikcí srbské pravoslavné církve
Autokefalie pravoslavné církve ve středověkém Srbsku byla založena v roce 1219 Svatý Sava který byl vyslán za prvního srbského arcibiskupa byzantským patriarchou sídlícím v té době v Nicaea. Od té doby byla eparchie Lipljan pod neustálou jurisdikcí srbského arcibiskupa.[8][9] V průběhu 13. století byli lipljanští biskupové známí podle jména: Mavrojan, Varnava, Sava a Jovan. Eparchie měla jurisdikci nad okresy Lipljan, Binačka Morava a Topolnica.[10] Na začátku 14. století byli biskupy v Lipljanu Antonije a Ignjatije.[11] V té době, během posledních let vlády srbského krále Stefan Milutin (1282-1321), velký komplex Klášter Gračanica byla postavena jako sídlo biskupů Lipljanu.[12]
V roce 1346 bylo srbské arcibiskupství povýšeno do hodnosti patriarchátu a jeho sídlo zůstalo v Peć. Zároveň byla Lipljanská eparchie povýšena na titul do hodnosti Metropolitní. Biskupové z Lipljan pod jejich jurisdikcí oblast střední Kosovo s Gračanica a Novo Brdo. Období od počátku 13. století do konce 14. století bylo zlatým věkem pro pravoslavnou církev v oblasti středního Kosova s mnoha kláštery a kostely postavenými srbskými vládci a místní srbskou šlechtou.[13] V polovině 14. století byl biskupem v Lipljanu Teodor a ve druhé polovině 14. století byl metropolitou v Lipljanu Simeon. V první polovině 15. století byli metropolity této eparchie Dionisije a Dositej.[14]
V době tureckých výbojů, v polovině 15. století, utrpěla srbská pravoslavná církev velkou devastaci. Oblast Kosova nakonec padla pod tureckou nadvládu kolem roku 1455. Metropolitní Venedikt z Lipljanu musel uprchnout ze své eparchie a najít útočiště u soudu srbského despota Đurađ Branković v Smederevo.[15][16] Na začátku 15. století byla Eparchie z Lipljanu vrácena do jurisdikce Ochridského arcibiskupství. V první polovině 16. století byl metropolitou Lipljanu Nikanor (kolem 1530-1545).[17]
Srbský patriarchát byl obnoven v roce 1557 patriarchou Makarije Sokolović.[18] V té době (16. – 18. Století) zůstala eparchie Lipljan pod neustálou jurisdikcí srbského patriarchátu.[19] Ve druhé polovině 16. století byli metropolity Lipljanu Dionisije (kolem 1570) a Vasilije (kolem 1587-1598). V roce 1614 metropolita Pajsije Lipljan se stal srbským patriarchou. Po něm byl metropolita Lipljan Longin (1616).[20][21]
Dvě hlavní události té doby tragicky zasáhly pravoslavnou církev v oblasti středního Kosova. Během Rakousko-turecká válka (1683–1699) vztahy mezi místními muslimy a křesťany v evropských provinciích Osmanské říše byly radikalizovány. V důsledku tureckého útlaku, ničení církví a klášterů a násilí proti nemuslimskému civilnímu obyvatelstvu, srbština Křesťané a jejich církevní vedoucí v čele se srbským patriarchou Arsenije III sousedil s Rakušany v roce 1689 a znovu v roce 1737 pod srbským patriarchou Arsenije IV.[22] V následujících represivních kampaních turecké armády prováděly systematické zvěrstva proti místnímu křesťanskému obyvatelstvu v srbských regionech, včetně středních částí kosovského regionu, což mělo za následek Velké migrace Srbů.[23]
Jedním z důsledků devastace a vylidňování v regionech středního Kosova během rakousko-tureckých válek byla reorganizace místních srbských eparchií. Na počátku 18. století byla sloučena stará Lipljanská eparchie (s Gračanicí a Novo Brdem) s Eparchie Prizren a zůstali sjednoceni dodnes.[20] Na počest staré eparchie Lipljanské, pomocných biskupů v moderní době Eparchie Raška a Prizren nesou titul „biskup z Lipljanu“
Biskupové a metropolité Lipljanu
Toto je neúplný seznam biskupů a metropolitů Lipljanu.[24]
- Mavrojan (13. století)
- Varnava (13. století)
- Sava (13. století)
- Jovan (13. století)
- Antonije (začátek 14. století)
- Ignjatije (první polovina 14. století)
- Teodor (polovina 14. století)
- Simeon (kolem 1383-1388)
- Dionisije (první polovina 15. století)
- Dositej (první polovina 15. století)
- Venedikt (kolem 1455)
- Nikanor (kolem 1530-1545)
- Dionisije (kolem 1570)
- Vasilije (kolem 1587-1598)
- Pajsije (1612-1614)
- Longin (kolem 1616)
Poznámky
| A. | ^ Kosovo je předmětem územního sporu mezi Republika Kosovo a Republika Srbsko. Republika Kosovo jednostranně vyhlásila nezávislost dne 17. února 2008. Srbsko nadále tvrdí jako součást svého vlastní suverénní území. Obě vlády začal normalizovat vztahy v roce 2013 jako součást Bruselská dohoda z roku 2013. Kosovo je v současné době uznáno jako nezávislý stát 98 z 193 Členské státy OSN. Celkem, 113 Členské státy OSN v určitém okamžiku uznaly Kosovo, z toho 15 později své uznání stáhli. |
Reference
- ^ Papazoglu 1978, str. 224-231.
- ^ Teichner 2015, str. 83 Die anhand dieser historischen Eckdaten zu beschreibende Doppelstadt Ulpiana-Iustiniana Secunda wurde in der älteren Forschung unter Hinweis auf die Namensähnlichkeit fälschlicherweise mit der archäologisch eher unauffälligen Kleinstadt Lipjani /
- ^ Stephenson 2000, str. 74-75.
- ^ Bulić 2013, str. 221-222.
- ^ Ćirković 2004, str. 23, 40.
- ^ Curta 2006, str. 272.
- ^ Ћанковић 1983, s. 27.
- ^ Ћанковић 1983, s. 29.
- ^ Ćirković 2004, str. 40-43.
- ^ Ћанковић 1985, str. 112-119.
- ^ Ћанковић 1983, str. 29-30.
- ^ Ћвановић 1961, str. 253-264.
- ^ Subotić 1998, s. 63.
- ^ Ћанковић 1983, s. 30-31.
- ^ Ćurčić 1979, s. 20.
- ^ Ћанковић 1983, s. 36.
- ^ Ćurčić 1979, str. 20-21.
- ^ Ćirković 2004, str. 135-137.
- ^ Ćirković 2004, str. 177.
- ^ A b Грујић 1993, s. 130.
- ^ Ćurčić 1979, str. 23-24.
- ^ Ćirković 2004, str. 144, 244.
- ^ Pavlowitch 2002, str. 19-20.
- ^ Ћанковић 1985, str. 147-149.
Zdroje
- Bulić, Dejan (2013). „Opevnění pozdní antiky a raně byzantského období na pozdějším území jihoslovanských knížectví a jejich opětovné obsazení“. Svět Slovanů: Studie východních, západních a jižních Slovanů: Civitas, Oppidas, vily a archeologické důkazy (7. až 11. století n. L.). Bělehrad: Historický ústav. str. 137–234.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ćirković, Sima (2004). Srbové. Malden: Blackwell Publishing.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ćurčić, Slobodan (1979). Gračanica: Kostel krále Milutina a jeho místo v pozdně byzantské architektuře. Pennsylvania State University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Curta, Florin (2001). Tvorba Slovanů: Dějiny a archeologie dolního Podunají, c. 500–700. Cambridge: Cambridge University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Curta, Florin (2006). Jihovýchodní Evropa ve středověku, 500–1250. Cambridge: Cambridge University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Грујић, Радослав (1993). Азбучник Српске православне цркве. :Еоград: БИГЗ, Музеј СПЦ.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Harnack, Adolf (1905). Expanze křesťanství v prvních třech stoletích. 2. New York: Putnamovi synové.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ивановић, Радомир (1961). „Земљишни поседи грачаничког властелинства (pozemkový majetek kláštera Gračanica ve středověku)“. Историјски часопис (11: 1960): 253–264.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Јанковић, Марија (1983). „Липљанска епископија и Грачаничка митрополија (Lipljanské biskupství a metropolita Gračanica)“. Историјски часопис (29-30: 1982-1983): 27–37.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Јанковић, Марија (1985). Епископије и митрополије Српске цркве у средњем веку (biskupství a metropolita srbské církve ve středověku). :Еоград: Историјски институт САНУ.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mócsy, András (2014) [1974]. Pannonia and Upper Moesia: A History of the Middle Danube Provinces of the Roman Empire. New York: Routledge.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Papazoglu, Fanula (1978). Středobalkánské kmeny v před římských dobách: Triballi, Autariatae, Dardanians, Scordisci a Moesians. Amsterdam: Hakkert.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Pavlovich, Paul (1989). Dějiny srbské pravoslavné církve. Srbské knihy dědictví.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Pavlowitch, Stevan K. (2002). Srbsko: Historie za jménem. London: Hurst & Company.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Petrović, Vladimir P. (2007). „Pre-Roman and Roman Dardania: Historical and Geographical Considerations“ (PDF). Balcanica. Balkanološki institut SANU. 37: 7–23.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Popović, Svetlana (2002). „Srbský episkopál vidí ve třináctém století (Српска епископска седишта у XIII веку)“. Старинар (51: 2001): 171–184.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Stephenson, Paul (2000). Byzantská balkánská hranice: Politická studie o severním Balkáně, 900–1204. Cambridge: Cambridge University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Subotić, Gojko (1998). Art of Kosovo: The Sacred Land. New York: Monacelli Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Teichner, Felix (2015). „Ulpiana - Iustiniana secunda (Kosovo): das urbane Zentrum des dardanischen Bergbaubezirks“. Ephemeris Napocensis. 25.
- Вуковић, Сава (1996). Српски јерарси од деветог до двадесетог века (srbští hierarchové od 9. do 20. století). Евро, Унирекс, Каленић.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Whitby, Michael (1988). Císař Maurice a jeho historik: Theophylact Simocatta o perské a balkánské válce. Oxford: Clarendon Press.
- Zeiller, Jacques (1918). Les originines chrétiennes dans les provinces danubiennes de l'Empire romain. Paříž: E. De Boccard.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Зиројевић, Олга (1984). Цркве и манастири на подручју Пећке патријаршије до 1683. године. :Еоград: Историјски институт, Народна књига.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Živković, Tibor; Bojanin, Stanoje; Petrović, Vladeta, vyd. (2000). Vybrané charty srbských vládců (XII. - XV. Století): vztahující se k území Kosova a Metohie. Atény: Centrum pro studium byzantské civilizace.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Живковић, Тибор (2000). Словени и Ромеји: Славизација на простору Србије од VII до XI века (Slované a Římané). :Еоград: Историјски институт САНУ, Службени гласник.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Живковић, Тибор (2002). Јужни Словени под византијском влашћу 600-1025 (jižní Slované podle byzantské vlády 600-1025). :Еоград: Историјски институт САНУ, Службени гласник.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Живковић, Тибор (2004). (Organizace Církve v srbských zemích: raný středověk). :Еоград: Историјски институт САНУ, Службени гласник.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Živković, Tibor (2008). Kování jednoty: Jižní Slované mezi Východem a Západem 550-1150. Bělehrad: Historický ústav, Čigoja štampa.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
externí odkazy
- Princetonská encyklopedie klasických stránek: Ulpiana
- Oficiální stránky Eparchy Raška a Prizren
- Oficiální stránky srbské pravoslavné církve
- Seznam kulturních památek v Srbsku
- Kláštery eparchie Raška a Prizren
