Arcibiskupství Bělehrad a Karlovci - Archbishopric of Belgrade and Karlovci

Arcibiskupství Bělehrad a Karlovci
Arcibiskupství Bělehrad a Karlovci; Архиепископија београдско-карловачка
	Katedrála sv. Sávy, Bělehrad, největší pravoslavný kostel v Balkán
Umístění
Území	Bělehrad
Hlavní sídlo	Bělehrad, Srbsko
Informace
Označení	Východní ortodoxní
Sui iuris kostel	Srbská pravoslavná církev
Založeno	1931
Jazyk	Církevní slovanština; srbština
Současné vedení
Biskup	Volný
Mapa

Arcibiskupství Bělehrad a Karlovci (Srbská cyrilice: Архиепископија београдско-карловачка) je ústřední nebo patriarchální eparchie z Srbská pravoslavná církev, se sedadlem v Bělehrad, Srbsko.^[1] Vedoucí eparchie je Srbský patriarcha.^{[Citace je zapotřebí ]}

Dějiny

Historie eparchie, od roku 1920

V roce 1920, po sjednocení všech srbských církevních provincií do jedné sjednocené Srbská pravoslavná církev, starý Eparchy of Syrmia se sídlem v Sremski Karlovci přešel pod přímou správu arcibiskupa Bělehrad který byl také srbským patriarchou. Formální sjednocení dvou eparchií bylo dokončeno v roce 1931, kdy arcibiskupství z Jičína Bělehrad byl spojen s Eparchy of Syrmia do Arcibiskupství z Bělehrad a Karlovci.^{[Citace je zapotřebí ]} V té době město Pančevo byl převeden z Eparchie Vršac k arcidiecézi Bělehrad a Karlovci. V roce 1947 Eparchy of Syrmia a Eparchie Šumadija byly vyloučeny z arcibiskupství Bělehrad a Karlovci a byly transformovány do samostatných organizačních jednotek. Město Pančevo bylo vráceno do Banátská eparchie. Název arcibiskupství v Bělehradě a Karlovci zahrnuje název města Karlovci (Sremski Karlovci), toto město je dnes součástí Eparchy of Syrmia a ne arcibiskupství Bělehrad a Karlovci.

Historické pozadí před rokem 1920

Bělehradská eparchie je jednou z nejstarších církevních institucí v této části Evropa. Starověké biskupství v Singidunum byl důležitým církevním střediskem pozdní doby římská říše během 4. a 5. století. Jeho biskupové Ursacius a Secundianus byli aktivně zapojeni do náboženských sporů o Arianismus.^[2] Toto starobylé biskupství se nakonec zhroutilo po roce 584, kdy bylo starověké Singidunum definitivně zničeno Avars.

Po pokřesťanštění Slované eparchie byla obnovena až v 9. století. Prvním středověkým bělehradským biskupem, který je známý jménem, byla v roce 878 Sergije.^[3] Od roku 1018 patřil východní ortodoxní Ohridské arcibiskupství.^[4] Na konci 13. století se Bělehrad stal hlavním městem srbského krále Stefan Dragutin a Bělehradská eparchie spadala pod jurisdikci Srbská pravoslavná církev. Na začátku 15. století, během vlády srbského despota Stefan Lazarević,^[5] metropolité Bělehradu patřili k nejvlivnějším hierarchům Srbský patriarchát Peć. Bělehrad padl pod tureckou vládou v roce 1521, ale srbský patriarchát byl obnoven v roce 1557 se sídlem v Patriarchální klášter Peć. Během 16. a 17. století byli srbští biskupové v Bělehradě stylizováni jako „metropolité v Bělehradě a Srem“.

Na konci 17. století byly oblasti Bělehradu a Srem odděleny. V roce 1708, kdy autonomní srbská metropolita v Habsburská monarchie byl vytvořen, Eparchy of Srem se stala arcidiecézí metropolity, jejíž sídlo bylo v Sremski Karlovci. Eparchy of Srem zůstal součástí Metropolita Karlovci do roku 1920. Na druhé straně, po zrušení Srbský patriarchát Peć v roce 1766 se bělehradská eparchie dostala pod přímou jurisdikci Konstantinopolského patriarchátu.

V roce 1831 východní pravoslavná církev v Srbské knížectví získala samostatnost od Konstantinopolský ekumenický patriarchát a Bělehrad se stal sídlem arcibiskup kdo byl teď metropolita Bělehradu. V té době bylo území archieparchie velmi rozsáhlé a zahrnovalo oblasti dnešních eparchií z Šumadija a Braničevo.

V roce 1920 Metropolita Bělehradu spojil se s dalšími srbskými církevními provinciemi a vytvořil jednotu Srbská pravoslavná církev. Ve stejném roce region regionu Braničevo byla oddělena od archieparchie a stará Braničevská eparchie byl obnoven. V roce 1947 region Šumadija byl také oddělen od arcidiecéze a nový Eparchie Šumadija byl vytvořen. Od té doby bylo arcibiskupství omezeno na vnitřní hranice města Bělehrad.

Kláštery

V arcibiskupství je 12 klášterů.^{[Citace je zapotřebí ]}

Hlavy

Během dlouhé historie církevního sídla v Bělehradě sedělo na trůn této eparchie mnoho biskupů, metropolitů, arcibiskupů a nakonec patriarchů.

Biskupové a metropolité v Bělehradě, do roku 1766

název	Držba	Poznámky
Sergije ^[3]	(kolem 878)	Bělehradský biskup
Jovan ^[6]	(kolem 1317)	Biskup z Mačvy a Bělehradu
Isidor ^[7]	(kolem 1415-1423)	za vlády srbského despota Stefan Lazarević
Grigorije ^[8]	(kolem 1438-1440)	za vlády srbského despota Đurađ Branković
Joanikije ^[9]	(kolem 1479)	obdržel královskou listinu od krále Matyáš Korvín z Maďarsko
Filotej ^[10]	(od roku 1481)	v době titulárního srbského despota Vuk Grgurević
Teofan ^[11]	(kolem 1509)	navázal styky s Ruskem
Svatý Maksim Branković ^[12]	(zemřel 1516)	Metropolita Bělehradu a Srem
římský ^[13]	(kolem 1532)	pod Ohridské arcibiskupství
Longin ^[14]	(kolem 1545-1548)	pod Ohridské arcibiskupství
Makarije ^[15]	(kolem 1589)	Metropolita Bělehradu a Srem
Joakim ^[16]	(kolem 1607-1611)	Metropolita Bělehradu a Srem
Avesalom ^[17]	(kolem 1631-1632)	Metropolita Bělehradu a Srem
Ilarion ^[18]	(kolem 1644-1662)	Metropolita Bělehradu a Srem
Jefrem ^[19]	(kolem 1662-1672)	Metropolita Bělehradu a Srem
Elevterije ^[20]	(kolem 1673-1678)	Metropolita Bělehradu a Srem
Pajsije ^[21]	(kolem 1680-1681)	Metropolita Bělehradu a Srem
Simeon Ljubibratić ^[22]	(1682—1690)	se stěhoval do Maďarsko v roce 1690 se srbským patriarchou Arsenije III Crnojević
Hadži-Simeon	(fl. 1694)
Mihailo ^[23]	(око 1699—1705)	instalován novým srbským patriarchou Kalinik I.
Mojsije Petrović ^[24]	(1713—1730)	od roku 1718. za vlády Habsburků a od roku 1726. také Metropolita Karlovci
Vikentije Jovanović ^[25]	(1731—1737)	Metropolita Bělehradu a Karlovci
Sophronius ^[26]	(kolem 1740–1745)	etnický Řek, metropolita Bělehradu
Vikentije Stefanović ^[27]	(kolem roku 1753)	etnický Srb, metropolita Bělehradu, se později stal Srbský patriarcha
Callinicus ^[28]	(kolem 1759–1761)	etnický Řek, metropolita Bělehradu

Pod přímou jurisdikcí Konstantinopole (1766–1831)

Ne.	Primát	Osobní jméno	Vládl z	Vládl do	Titul	Poznámky
1	Jeremiáš Јеремија Jeremiáš		1766	1784	Metropolita Bělehradu	Etnický řecký
2	Dionysius I. Дионисије I		1785	1791	Metropolita Bělehradu	Etnická řečtina
3	Metoděje Методије		1791	1801	Metropolita Bělehradu	Etnická řečtina
4	Leontius .Еонтије	Leontije Lambrović Леонтије Ламбровић	1801	1813	Metropolita Bělehradu	Etnická řečtina
5	Dionysius II Дионисије II	Dimitrije Димитрије	1813	1815	Metropolita Bělehradu	Etnický Srb
6	Agathangelus Агатангел		1815	1825	Metropolita Bělehradu	Etnická řečtina
7	Kiril Кирил		1825	1827	Metropolita Bělehradu	Etnická řečtina
8	Anthimus Антим		1827	1831	Metropolita Bělehradu	Etnická řečtina

Autonomní (1831–1879) a autokefální (1879–1920)

Ne.	Primát	Osobní jméno	Vládl z	Vládl do	Titul	Poznámky
1	Melentije Pavlović Мелентије Melenthius	Melentije Pavlović Мелентије Павловић	1831	1833	Bělehradský arcibiskup a srbský metropolita	Srb
2	Petar Jovanović Петар Petr	Pavle Jovanović Павле Јовановић	1833	1859	Bělehradský arcibiskup a srbský metropolita
3	Mihailo Jovanović Михаило Michaele	Miloje Jovanović Милоје Јовановић	1859	1881	Bělehradský arcibiskup a srbský metropolita	První funkční období
4	Teodosije Mraović Теодосије Theodosius	Teodor Mraović Теодор Мраовић	1883	1889	Bělehradský arcibiskup a srbský metropolita
--	Mihailo Jovanović Михаило Michaele	Miloje Jovanović Милоје Јовановић	1889	1898	Bělehradský arcibiskup a srbský metropolita	Druhé funkční období
5	Inokentije Pavlović Инокентије Innocentius	Jakov Pavlović Јаков Павловић	1898	1905	Bělehradský arcibiskup a srbský metropolita
6	Dimitrije Димитрије Dimitrius	Dimitrije Pavlović Димитрије Павловић	1905	1920	Bělehradský arcibiskup a srbský metropolita	Arcibiskup z Peć Metropolita Bělehrad a Karlovci a Srbský patriarcha (1920–1930)

Metropolitané v Bělehradě a Karlovci (1920 – dosud)

Srbští patriarchové, vedoucí Svatého patriarchálního stolce v Bělehradě (1920 – dosud)
Regnal název: Arcibiskup z Peć, Metropolita Bělehrad a Karlovci a srbský patriarcha^[B]
Ne.	Primát	Portrét	Osobní jméno	Vládl z	Vládl do	Místo narození	Poznámky
1	Dimitrije [I] Димитрије (I) Dimitrius (I)		Dimitrije Pavlović Димитрије Павловић	12. září 1920	6. dubna 1930	Požarevac, Srbské knížectví	První patriarcha sjednocené srbské církve
2	Varnava [I] Варнава (I) Barnabáš (I)		Petar Rosić Петар Росић	12. května 1930	23. července 1937	Pljevlja, Osmanská říše	Někteří věří, že mohl být otráven
3	Gavrilo [V] Гaврилo (V) Gabriel (V)		Gavrilo Dožić Гaврилo Дoжић	21. února 1938	7. května 1950	Vrujci, Knížectví Černé Hory	Neoficiálně známý jako Gavrilo V Dožić-Medenica
4	Vikentije [II] Викентије (II) Vicentius (II)		Vitomir Prodanov Витомир Проданов	1. července 1950	5. července 1958	Bačko Petrovo Selo, Rakousko-Uhersko	Není známý jako Vikentije II, ale vstoupil stejně jako Vikentije. Někteří věří, že mohl být druhým otráveným patriarchou
5	Němčina [II] Герман (II) Herman (II)		Hranislav Đorić Хранислав Ђорић	14. září 1958	30. listopadu 1990	Jošanička Banja, Království Srbsko	Nejdelší vládnoucí patriarcha a patriarcha během svého života odešel do důchodu
6	Pavle [II] Павле (II) Paul (II)		Gojko Stojčević Гојко Стојчевић	1. prosince 1990	15. listopadu 2009	Kućanci, Rakousko-Uhersko	Není známý jako Pavle II, ale vstoupil stejně jako Pavle
7	Irinej [I] Иринеј (I) Irenaeus (I)	70 pixelů	Miroslav Gavrilović Мирослав Гавриловић	23. ledna 2010	20. listopadu 2020	Vidova, Království Jugoslávie

Viz také

Reference

^ Historie arcibiskupství (v srbštině) Archivováno 18. února 2012, v Wayback Machine
^ Калић 1967, str. 18-20.
^ ^A ^b Калић 1967, str. 27, 30.
^ Bulić 2013, str. 221-222.
^ Engel 2001, str. 232-233.
^ Вуковић 1996, str. 239.
^ Вуковић 1996, str. 208-209.
^ Вуковић 1996, str. 139.
^ Вуковић 1996, str. 232.
^ Вуковић 1996, str. 497.
^ Вуковић 1996, str. 490.
^ Вуковић 1996, str. 299-300.
^ Вуковић 1996, str. 417.
^ Вуковић 1996, str. 286.
^ Вуковић 1996, str. 297.
^ Вуковић 1996, str. 228.
^ Вуковић 1996, str. 7.
^ Вуковић 1996, str. 194.
^ Вуковић 1996, str. 222.
^ Вуковић 1996, str. 184.
^ Вуковић 1996, str. 391.
^ Вуковић 1996, str. 451.
^ Вуковић 1996, str. 327.
^ Вуковић 1996, str. 333-337.
^ Вуковић 1996, str. 70-73.
^ Вуковић 1996, str. 462.
^ Вуковић 1996, str. 73.
^ Вуковић 1996, str. 273.

Literatura

Ивић, Алекса (1929). Историја Срба у Војводини. Матица Српска.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Радослав Грујић, Духовни живот, у: Војводина (зборник радова), књ. 1, Нови Сад (1939). стр. 330–414.
Поповић, Душан Ј. (1957). Срби у Војводини. књ. 1: Од најстаријих времена до Карловачког мира, 1699. Матица српска.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Поповић, Душан Ј. (1964). Београд криз векове. Туристичка штампа.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Калић, Јованка (1967). Београд у средњем веку. Српска књижевна задруга.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Vlasto, Alexis P. (1970). Vstup Slovanů do křesťanstva. Cambridge University Press. ISBN 9780521074599.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Вуковић, Сава (1996). Српски јерарси од деветог до двадесетог века (srbští hierarchové od 9. do 20. století). Евро, Унирекс, Каленић.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Curta, Florin (2001). Tvorba Slovanů: Dějiny a archeologie dolního Podunají, c. 500–700. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 9781139428880.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Curta, Florin (2006). Jihovýchodní Evropa ve středověku, 500–1250. Cambridge: Cambridge University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Icueicu, Dumitru (2002). Hornatý banát ve středověku. University Press Cluj. ISBN 973-610-141-X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Ćirković, Sima (2004). Srbové. Malden: Blackwell Publishing. ISBN 9781405142915.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Engel, Pál (2005). The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. Vydavatelé IB Tauris. ISBN 9781850439776.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Точанац, Исидора (2008). Српски народно-црквени сабори (1718-1735). Историјски институт САНУ. ISBN 9788677430689.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Bulić, Dejan (2013). „Opevnění pozdní antiky a raně byzantského období na pozdějším území jihoslovanských knížectví a jejich opětovné obsazení“. Svět Slovanů: Studie východních, západních a jižních Slovanů: Civitas, Oppidas, vily a archeologické důkazy (7. až 11. století n. L.). Istorijski institut SANU. str. 137–234. ISBN 9788677431044.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

[1] Historie arcibiskupství (v srbštině) Archivováno 18. února 2012, v Wayback Machine

[FOOTNOTEКалић196718-20-2] Калић 1967, str. 18-20.

[FOOTNOTEКалић196727,_30-3] A ^b Калић 1967, str. 27, 30.

[FOOTNOTEBulić2013221-222-4] Bulić 2013, str. 221-222.

[FOOTNOTEEngel2001232-233-5] Engel 2001, str. 232-233.

[FOOTNOTEВуковић1996239-6] Вуковић 1996, str. 239.

[FOOTNOTEВуковић1996208-209-7] Вуковић 1996, str. 208-209.

[FOOTNOTEВуковић1996139-8] Вуковић 1996, str. 139.

[FOOTNOTEВуковић1996232-9] Вуковић 1996, str. 232.

[FOOTNOTEВуковић1996497-10] Вуковић 1996, str. 497.

[FOOTNOTEВуковић1996490-11] Вуковић 1996, str. 490.

[FOOTNOTEВуковић1996299-300-12] Вуковић 1996, str. 299-300.

[FOOTNOTEВуковић1996417-13] Вуковић 1996, str. 417.

[FOOTNOTEВуковић1996286-14] Вуковић 1996, str. 286.

[FOOTNOTEВуковић1996297-15] Вуковић 1996, str. 297.

[FOOTNOTEВуковић1996228-16] Вуковић 1996, str. 228.

[FOOTNOTEВуковић19967-17] Вуковић 1996, str. 7.

[FOOTNOTEВуковић1996194-18] Вуковић 1996, str. 194.

[FOOTNOTEВуковић1996222-19] Вуковић 1996, str. 222.

[FOOTNOTEВуковић1996184-20] Вуковић 1996, str. 184.

[FOOTNOTEВуковић1996391-21] Вуковић 1996, str. 391.

[FOOTNOTEВуковић1996451-22] Вуковић 1996, str. 451.

[FOOTNOTEВуковић1996327-23] Вуковић 1996, str. 327.

[FOOTNOTEВуковић1996333-337-24] Вуковић 1996, str. 333-337.

[FOOTNOTEВуковић199670-73-25] Вуковић 1996, str. 70-73.

[FOOTNOTEВуковић1996462-26] Вуковић 1996, str. 462.

[FOOTNOTEВуковић199673-27] Вуковић 1996, str. 73.

[FOOTNOTEВуковић1996273-28] Вуковић 1996, str. 273.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

[27]

[28]

[B]

Náboženská architektura v Bělehrad
Pravoslavné církve a kláštery	Kostel sv. Sávy Katedrála svatého Michala Nanebevstoupení Ružica Topčider St. Basil of Ostrog St. George Svatý Marek Alexander Něvský Svatý Mikuláš Klášter Fenek Klášter Rakovica Nejsvětější Trojice Klášter sv. Gabriela Svatá panna Rajinovac
Jiná místa uctívání	Mešita Bajrakli Bělehradská synagoga Katolická katedrála Konkatedrála Krista Krále Sv. Antonín z Padovy Evangelický kostel
Administrativní budovy	Budova patriarchátu Budova Katolická arcidiecéze Bělehrad
Kategorie

Pododdělení srbské pravoslavné církve
Metropolitní	Bělehrad a Karlovci Dabar-Bosna Černá Hora a Přímoří Záhřeb a Lublaň Austrálie a Nový Zéland
Tradiční diecéze	Bačka Banát Banja Luka Bihać a Petrovac Braničevo Buda Budimlja a Nikšić Dalmácie Horní Karlovac Kruševac Mileševa Niš Osječko polje a Baranja Raška a Prizren Šabac Slavonie Srem Šumadija Temišvar Timok Valjevo Vranje Zahumlje a Hercegovina Žiča Zvornik a Tuzla
Diaspora diecéze	Rakousko a Švýcarsko Británie a Skandinávie Buenos Aires a Jižní Amerika Kanada Düsseldorf a celé Německo Východní Amerika Nová Gračanica a středozápadní Amerika Západní Amerika západní Evropa
Ohridské arcibiskupství	Metropolitní město Skopje Eparchie Prespa a Pelagonija Bregalnica Debar a Kičevo Polog a Kumanovo Veles a Povardarie Strumica
Historický	Bělehrad Metropolitanate Karlovci Metropolitanate Karlovci patriarchát Hvosno Lipljan Toplica Banjska Marča Samokov Kyustendil Arad (1695–1865) Kostajnica (1713–1771) Šabac a Valjevo (1831–2006) Kotor a Dubrovník (1870–1931) Zahumlje a Raška (1878–1931) Ohride (1920–1931) Bitola (1920–1931) Ohrid a Bitola (1931–1967) Zletovo a Strumica (1920–1967) Mukačevo a Prešov (1931–1945) (Pro ostatní viz: Dějiny srbské pravoslavné církve )