Grigorije z Gornjaku - Grigorije of Gornjak

Grigorije z Gornjaku
Ctihodný
narozenýpočátek 14. století
Zemřel7. prosince
Hody7. prosince
VlivyHesychasm

Grigorije z Gornjaku (srbština: Григорије Горњачки, Григорије из Горњака; fl. 1375–79), také známý jako Grigorije mladší (Григорије Млађи) a Grigorije Tichý (Григорије Ћутљиви), byl Srbský ortodoxní mnich, který byl vysvěcen za svatého. Studoval na Mount Sinai kde byli jeho učitelé Gregor ze Sinaje a Romylos z Vidinu. Spolu se skupinou srbských, bulharských a řeckých mnichů se Grigorije vrátil do Moravské Srbsko mezi lety 1375 a 1379. Založili silné hesychastický kolonie vedená Grigorijem. Jejich patron byl Princ Lazar kdo postavil Klášter Gornjak pro jejich kolonii. Obdaroval ji Grigorije a jeho mnichy písemnou kapitolou, kterou potvrdil Srbský patriarcha dne 17. května 1379. Grigorije strávil zbytek života v klášteře.

Časný život

Grigorije, Srb, se přestěhovala z Konstantinopole do Parorie, slavné klášterní kolonie v Thrákie. Tam se setkal s Romanem a jeho přítelem Ilarionem, bývalými studenty Gregor ze Sinaje. Romil se po dobu pěti let přestěhoval od ostatních mnichů do samostatné chaty a poté na horu Sinaj, zatímco Grigorije zůstal pod vedením Ilariona.[1]

Na hoře Sinaj

Když Ilarion zemřel, Grigorije se také přestěhoval na horu Sinaj, kde se stal římským studentem, který byl později známý jako svatý Romil z Ravanice.[2] Grigorije z Gornjaku je autorem hagiografie Romila z Ravanice. Grigorije z Gornjaku se také označuje jako Sinait protože byl také mnichem Mount Sinai.[3] Kvůli Osmanský expanze se rozhodli opustit Mount Sinai.[4]

Návrat do moravského Srbska

Po roce 1375 Grigorije z Gornjaku, Romil z Ravanice, Roman a několik členů jejich hesychiatického bratrství[5] přijel dovnitř Moravské Srbsko a dali se pod ochranu knížete Lazara. Podíleli se na založení silné hesyastické kolonie složené ze srbských, bulharských a řeckých mnichů, kteří pocházeli z hory Sinaj.[6]

Podle legend, Princ Lazar lovil blízko řeka Mlava když si všiml mnicha Grigorije na druhé straně řeky. Lazar se pokusil mluvit s Grigorijem, ale bez úspěchu kvůli hluku řeky. Grigorije umlčela řeku, aby mohla mluvit s Lazarem, a od toho dne Mlava na tom místě moc nedělá.[7]

Listinou vydanou knížetem Lazarem na začátku roku 1379 byla Grigorije obdařena Klášter Gornjak. Charta stanovila, že klášter bude po jeho smrti řízen Grigorijovými mnichy. Grigorije vzal tuto chartu Peć[8] srbskému patriarchovi Spiridon který to potvrdil 17. května 1379[9][10][11] Romil zůstal poblíž kláštera Ravanica[12] zatímco Grigorije strávil zbytek svého života v klášteře Gornjak, ve kterém byl pohřben. V 16. a 17. století byly jeho zbytky přemístěny do kláštera Oraškovica, než byly vráceny do Gornjaku.[13]

Grigorije z Gornjaku byl vysvěcen a bohoslužba na jeho počest se koná v den jeho smrti, den poté Svatý Mikuláš dne 7. prosince.[14]

Viz také

Reference

  1. ^ „МАНАСТИР ГОРЊАК“. 12. února 2011. Citováno 24. dubna 2016.
  2. ^ „МАНАСТИР ГОРЊАК“. 12. února 2011. Citováno 24. dubna 2016.
  3. ^ Radović, Amfilohije. „Синаити и Србија“. www.svetazemlja.info/.
  4. ^ Mileusnić 1997, str. 1.
  5. ^ Историјски часопис 3 (1951-1952). Istorijski institut. 1. září 1953. str. 105. GGKEY: 73HS377YS6Y.
  6. ^ Srejović, Dragoslav; Gavrilović, Slavko; Ćirković, Sima M. (1982). Istorija srpskog naroda: knj. Od najstarijih vremena do Maričke bitke (1371). Srpska književna zadruga. p. 135.
  7. ^ „Где је Григорије утишао Млаву“. 5. května 2009. Citováno 24. dubna 2016.
  8. ^ „МАНАСТИР ГОРЊАК“. 12. února 2011. Citováno 24. dubna 2016. Он је из Горњака дошао патријарху Спиридону у Пећ да га замоли да потврди кнежеву повељу којом се њему уступа манастир док је жив, а да после буде његових калуђера. Патријарх је тако и учинио. Манастир је одвојен од административне власти митрополита браничевског, којем је остала само духовна власт, као и право помињања за време службе, а калуђерима је остављено да бирају игумана. Горњак је, заправо, постао ставропигија.
  9. ^ наука, Српска академија (1950). Гласник Српске академије наука. Академија. p. 179. ... томе нам није сачувана кнежева по- веља, већ потврда патријарха Спиридона од 17 маја 1379 год., И то у препису у коме је спојена са ранијом Спиридоновом по- тврдом. Григорије се уствари није називао Синајитом. А е назив у повељу унет из народног предања.
  10. ^ Studies, Jugoslávský národní výbor pro dějiny (1955). Dix années d'historiographie yougoslave 1945-1955. Maison d'edition "Jugoslavija". p. 29.
  11. ^ Istorijski časopis. Institut. 1973. str. 149. Затим следи потврда те повеље, коју даје па- тријарх Спиридон. Друга повеља кнеза Лазара би била „од 17. маја 1379. или нешто раније", којом кнез предаје манастир Грјт
  12. ^ Istorija srpskog naroda: Doba borbi za očuvanje i obnovu države 1371-1537. Srpska knjiiževna zadruga. 1892. str. 174. Светогорац Ромил се населио у пустињи крај Раванице пре 1376-1377, старац Григорије је добио на управу манастир у Ждрелу, који је кнез Лазар саградио око 1379, а нешто касније је и кнегиња Милица дала хиландарском ...
  13. ^ Лесковац, Младен; Форишковић, Александар; Попов, Чедомир (2004). Српски биографски речник. Будућност. p. 811. За својим учитељем Ромилом отишао је на Свету гору, а потом са другим монасима стигао у Србију 1379. Од кнеза Лазара добио је манастир Горњак, у којем је провео остатак живота. Ту је и сахрањен.
  14. ^ sinod, Srpska pravoslavna crkva. Sveti arhijerejski (1977). Službeni list Srpske pravoslavne crkve. p. 228.

Zdroje

Další čtení

  • Grigorije iz Gornjaka, Istorijski Časopis 3 (1952), strany 85 - 105

externí odkazy