V matematice, konkrétně v spektrální teorie , a diskrétní spektrum a uzavřený lineární operátor je definována jako sada izolovaných bodů jejího spektra tak, že hodnost odpovídajících Projektor Riesz je konečný.
Definice Bod λ ∈ C { displaystyle lambda v mathbb {C}} v spektrum σ ( A ) { displaystyle sigma (A)} a uzavřený lineární operátor A : B → B { displaystyle A: , { mathfrak {B}} do { mathfrak {B}}} v Banachův prostor B { displaystyle { mathfrak {B}}} s doména D ( A ) ⊂ B { displaystyle { mathfrak {D}} (A) podmnožina { mathfrak {B}}} prý patří diskrétní spektrum σ d i s C ( A ) { displaystyle sigma _ { mathrm {disk}} (A)} z A { displaystyle A} pokud jsou splněny následující dvě podmínky:[1]
λ { displaystyle lambda} je izolovaný bod v σ ( A ) { displaystyle sigma (A)} ;The hodnost odpovídajících Projektor Riesz P λ = − 1 2 π i ∮ Γ ( A − z Já B ) − 1 d z { displaystyle P _ { lambda} = { frac {-1} {2 pi mathrm {i}}} mast _ { Gamma} (A-zI _ { mathfrak {B}}) ^ {- 1 } , dz} je konečný. Tady Já B { displaystyle I _ { mathfrak {B}}} je operátor identity v Banachově prostoru B { displaystyle { mathfrak {B}}} a Γ ⊂ C { displaystyle Gamma podmnožina mathbb {C}} je hladká jednoduchá uzavřená křivka orientovaná proti směru hodinových ručiček ohraničující otevřenou oblast Ω ⊂ C { displaystyle Omega podmnožina mathbb {C}} takhle λ { displaystyle lambda} je jediným bodem spektra A { displaystyle A} v závěru Ω { displaystyle Omega} ; to je σ ( A ) ∩ Ω ¯ = { λ } . { displaystyle sigma (A) cap { overline { Omega}} = { lambda }.}
Vztah k normálním vlastním číslům Diskrétní spektrum σ d i s C ( A ) { displaystyle sigma _ { mathrm {disk}} (A)} se shoduje s množinou normální vlastní čísla z A { displaystyle A} :
σ d i s C ( A ) = { normální vlastní čísla A } . { displaystyle sigma _ { mathrm {disk}} (A) = {{ mbox {normální vlastní čísla}} A }.} [2] [3] [4] Vztah k izolovaným vlastním číslům konečné algebraické multiplicity Pořadí projektoru Riesz může být obecně větší než dimenze projektoru kořenový lineal L λ { displaystyle { mathfrak {L}} _ { lambda}} příslušného vlastního čísla, a zejména je možné mít d i m L λ < ∞ { displaystyle mathrm {dim} , { mathfrak {L}} _ { lambda} < infty} , r A n k P λ = ∞ { displaystyle mathrm {rank} , P _ { lambda} = infty} . Existuje tedy následující zahrnutí:
σ d i s C ( A ) ⊂ { izolované body spektra A s konečnou algebraickou multiplicitou } . { displaystyle sigma _ { mathrm {disk}} (A) podmnožina {{ mbox {izolované body spektra}} A { mbox {s konečnou algebraickou multiplicitou}} }.} Zejména pro a operátor quasinilpotent
Q : l 2 ( N ) → l 2 ( N ) , Q : ( A 1 , A 2 , A 3 , … ) ↦ ( 0 , A 1 / 2 , A 2 / 2 2 , A 3 / 2 3 , … ) , { displaystyle Q: , l ^ {2} ( mathbb {N}) až l ^ {2} ( mathbb {N}), qquad Q: , (a_ {1}, a_ {2} , a_ {3}, dots) mapsto (0, a_ {1} / 2, a_ {2} / 2 ^ {2}, a_ {3} / 2 ^ {3}, dots),} jeden má L λ ( Q ) = { 0 } { displaystyle { mathfrak {L}} _ { lambda} (Q) = {0 }} , r A n k P λ = ∞ { displaystyle mathrm {pozice} , P _ { lambda} = infty} , σ ( Q ) = { 0 } { displaystyle sigma (Q) = {0 }} , σ d i s C ( Q ) = ∅ { displaystyle sigma _ { mathrm {disk}} (Q) = emptyset} .
Vztah k bodovému spektru Diskrétní spektrum σ d i s C ( A ) { displaystyle sigma _ { mathrm {disk}} (A)} operátora A { displaystyle A} nelze zaměňovat s bodové spektrum σ p ( A ) { displaystyle sigma _ { mathrm {p}} (A)} , který je definován jako sada vlastní čísla z A { displaystyle A} Zatímco každý bod diskrétního spektra patří do bodového spektra,
σ d i s C ( A ) ⊂ σ p ( A ) , { displaystyle sigma _ { mathrm {disk}} (A) podmnožina sigma _ { mathrm {p}} (A),} konverzace nemusí být nutně pravdivá: bodové spektrum nemusí nutně sestávat z izolovaných bodů spektra, jak je patrné z příkladu operátor řazení vlevo , L : l 2 ( N ) → l 2 ( N ) , L : ( A 1 , A 2 , A 3 , … ) ↦ ( A 2 , A 3 , A 4 , … ) . { displaystyle L: , l ^ {2} ( mathbb {N}) až l ^ {2} ( mathbb {N}), quad L: , (a_ {1}, a_ {2} , a_ {3}, dots) mapsto (a_ {2}, a_ {3}, a_ {4}, dots).} Pro tohoto operátora je bodové spektrum jednotkovým diskem komplexní roviny, spektrum je uzavřením jednotkového disku, zatímco diskrétní spektrum je prázdné:
σ p ( L ) = D 1 , σ ( L ) = D 1 ¯ ; σ d i s C ( L ) = ∅ . { displaystyle sigma _ { mathrm {p}} (L) = mathbb {D} _ {1}, qquad sigma (L) = { overline { mathbb {D} _ {1}}} ; qquad sigma _ { mathrm {disk}} (L) = emptyset.} Viz také Reference ^ Reed, M .; Simon, B. (1978). Metody moderní matematické fyziky, sv. IV. Analýza operátorů . Academic Press [Harcourt Brace Jovanovich Publishers], New York. ^ Gohberg, I. C; Kreĭn, M. G. (1960). „Základní aspekty čísel defektů, počtů kořenů a indexů lineárních operátorů“ . Překlady americké matematické společnosti . 13 : 185–264. ^ Gohberg, I. C; Kreĭn, M. G. (1969). Úvod do teorie lineárních nespojitých operátorů . Americká matematická společnost, Providence, R.I. ^ Boussaid, N .; Comech, A. (2019). Nelineární Diracova rovnice. Spektrální stabilita osamělých vln . Americká matematická společnost, Providence, R.I. ISBN 978-1-4704-4395-5 . Prostory Věty Operátoři Algebry Otevřené problémy Aplikace Pokročilá témata