Let CAAC 296 - CAAC Flight 296

Let CAAC 296
CAAC Trident Söderström.jpg
Podobné letadlo CAAC Hawker Siddeley Trident.
Únos
datum5. května 1983
souhrnDomácí čínský pasažérský let byl unesen do Jižní Koreje
StránkyStránka tábora, Jižní Korea
Letadlo
Typ letadlaHawker Siddeley Trident 2E
OperátorCAAC Airlines
Počátek letuLetiště Šen-jang Dongta
DestinaceŠanghajské mezinárodní letiště Hongqiao
Cestující105
Osádka9
Úmrtí0
Zranění2
Pozůstalí114 (vše)

Únos Let CAAC 296, a Hawker Siddeley Trident 2E letadla, se uskutečnilo 5. května 1983. Let 296 z China Civil Aviation Airlines (CAAC), pravidelný vnitrostátní let cestujících z letiště Shenyang Dongta do Šanghajské mezinárodní letiště Hongqiao, byl unesen šest čínských státních příslušníků a byl nucen přistát v Stránka tábora, vojenská základna USA v Chuncheon, Jižní Korea.[1]

V době incidentu to Čína a Jižní Korea neměly diplomatické vztahy.[2] Incident přispěl k prvnímu oficiálnímu kontradiktornímu kontaktu mezi Čínou a Jižní Koreou před navázáním diplomatických vztahů, což byl zlom ve vztahu mezi oběma stranami. V následující sérii incidentů se vzájemné nepřátelství mezi Čínou a Jižní Koreou v procesu vyřizování nebo podávání zpráv začalo vytrácet a složka dobré vůle se výrazně zvýšila, což položilo základ pro formální navázání diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi v budoucnu .[2]

Průběh událostí

5. května 1983 v 10:47 ráno vzlétl letoun CAAC 296 z letiště Shenyang Dongta do Šanghajské letiště Hongqiao. Kolem 11:32 ráno, kdy letadlo letělo výše Dalian, šest ozbrojených lidí vedených Zhuo Changrenem uneslo let a nařídilo pilotovi změnit trasu do Jižní Koreje.[1][3][4] Když pilot odmítl, ozbrojenci ho střelili pistolí do nohy a také zranili operátora a donutili je, aby postupovali podle požadavků.[5] Na palubě letadla bylo 105 cestujících a 9 členů posádky.[6] Ve 14:10 hodin unesené letadlo přistálo v Stránka tábora vojenská základna poblíž Chuncheonu v Jižní Koreji. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí okamžitě vydal sdělení požadující, aby jihokorejské úřady vrátily letadlo společně se všemi členy posádky a všemi cestujícími do čínského civilního letectví v souladu s příslušnými ustanoveními Úmluva o mezinárodním civilním letectví a předat únosce čínské straně.[1] Zhuo Changren a dalších šest únosců podalo žádost korejským úřadům, aby jim umožnily přeběhnout Tchaj-wan.[6]

V den incidentu zástupce mluvčího amerického ministerstva zahraničí Longberg informoval novináře o únosu: dva zranění členové posádky byli ošetřeni v nemocnici 121 US Army, 99 cestujících a členové posádky (5 mužů a 1 žena) byli propuštěni.[1] Korejské úřady zadržily šest únosců.[3] Řekl, že spolupráce mezi USA a Jižní Koreou bude probíhat v souladu s Haagskou úmluvou. Předseda tchajwanské světové protikomunistické aliance Ku Cheng-kang téhož dne zavolal Jižní Koreu s tvrzením, že únos byl pouze politickým incidentem a neměl by být řešen v souladu s Haagskou úmluvou, a požádal Jižní Koreu o vyslání únosců na Tchaj-wan. Vláda Čínské republiky také okamžitě vytvořila zvláštní akční skupinu připravenou odejít do Jižní Koreje, aby jí pomohla při jednáních. Velvyslanec Čínské republiky v Jižní Koreji Xue Yu vydal prohlášení, ve kterém uvedl, že únos byl „svobodou antikomunistického lidu“. 6. května mluvčí jihokorejské vlády uvedl, že Jižní Korea bude s únosem nakládat v souladu s duchem mezinárodní dohody, která má zabránit únosům letadel a teroristickým aktivitám, a zvažuje návrh přímých jednání mezi Čínou a Jižní Koreou. Ředitel jihokorejského úřadu pro civilní letectví Jin Cherong uvedl, že Shen Tu, ředitel Čínské správy civilního letectví, souhlasil s přijetím do Soulu za účelem řešení souvisejících záležitostí.[1]

Ačkoli Jižní Korea a Čínská lidová republika v té době nenavázaly diplomatické styky, jihokorejská vláda řádně uspořádala posádku a cestující v uneseném osobním letadle tak, aby zůstali v hotelu Sheraton na předměstí Soulu.[7] Hotel přivítal unesené čínské hosty a nabízel také špičková čínská, korejská a japonská jídla. The Jihokorejské ministerstvo dopravy a Jihokorejské letectvo vyslal vedoucí techniky ke kontrole a opravám letadla. 7. května byla čínská pracovní skupina pro civilní letectví a členové posádky v čele s Shen Tu přivítáni korejskou vládou červeným kobercem na Letiště Gimpo v Soulu a zajistil pobyt čínské delegace v hotelu Shilla. Ve 16:10 téhož dne uspořádaly obě strany první setkání v hotelu Shilla.[1] Po rozhovorech Šen Tu a jeho skupina šli do nemocnice navštívit zraněnou posádku a navštívili další členy posádky a cestující v hotelu Sheraton.[1] V den, kdy korejská strana zařídila, aby čínští hosté, kteří byli uneseni, navštívili Soul, nastoupili na palubu Namsan Tower, navštívil továrny obchodního domu a Samsung Electronics a byli ROK srdečně přivítáni.[1]

8. května dosáhly obě strany dohody: cestující a členové posádky se měli vrátit do Číny s delegací 9. dne; unesené letadlo bude vráceno do Číny bezprostředně po vyřešení technických problémů;[7] vážně zraněný člen posádky by zůstal na ošetření v Jižní Koreji a poté se vrátil do Číny. Hlavním rozdílem mezi oběma stranami byla manipulace s únosci. Žádala čínská strana vydání, ale jihokorejská vláda odmítla čínskou žádost s odůvodněním, že „nedošlo k žádnému vydání vězňů v případech únosů, ke kterým došlo v různých zemích“.[7][1] Ráno vydal Šen Tu v Soulu prohlášení, v němž vyjádřil vděčnost jihokorejské straně za poskytnutí pomoci a pohodlí při řešení incidentu s únosem. Zároveň uvedl, že šest únosců bylo zločincem hledaných čínskou policií před únosem, a proto by měli být vráceni na čínskou stranu, aby byli potrestáni, litoval, že Jižní Korea únosce odmítla vydat a si vyhrazuje právo na další jednání.[1][4]

V době vypracování návrhu memorandum „Čína a Jižní Korea měly nové rozdíly ohledně oficiální identity signatáře. Cesta původně plánovaná na návrat 9. musela být odložena o jeden den. Jihokorejci tvrdili, že Shen Tu byl členem Ústřední výbor Komunistické strany Číny a zástupce čínské vlády a ředitel Čínské správy civilního letectví byl úředníkem na ministerské úrovni. Obě strany by se proto měly odrazit v memorandu o jednáních mezi čínskými a jihokorejskými ministry. Číňané trvali na podepsání memoranda jménem orgánů civilního letectví, aniž by bylo nutné používat názvy zemí. Číňané také navrhli, aby bylo v kopii memoranda uchovávaného jihokorejskou vládou použito oficiální jméno Jižní Koreje, zatímco v kopii přinesené čínskou stranou by tento detail mohl být ignorován. Jižní Korea však čínský návrh odmítla z důvodu „ignorování místa jednání“ jako „suverénního státu“. Po čínských zástupcích a domácí komunikaci konečně obě strany uspořádaly 10. května v hotelu Shilla slavnostní podpis a výměnu memorand. Signatáři memoranda byli Shen Tu zastupující Čínskou lidovou republiku a zástupce Čínské lidové republiky. Ministerstvo zahraničních věcí Korejské republiky.[6] Odpoledne téhož dne se Shen Tu a jeho tým vrátili do Číny letadlem Boeing 707 s 99 cestujícími a 8 členy posádky letu 296.[1][8] V době odletu byli vysocí korejští úředníci, jako např Gong Ro-myeong [ko ] přišel na letiště vidět letadlo pryč. Před odjezdem přednesl Shen Tu projev novinářům. Vyjádřil vděčnost Jižní Koreji za pomoc a péči poskytnutou únosu. Ačkoli se obě strany neshodly na zacházení s únosci, obě strany se dohodly, že tito zločinci by měli být podle zákona přísně potrestáni.[1]

Trestní stíhání únosců

Dne 20. Května 1983 místní prokuratura v Soul, Jižní Korea, oficiálně zatkla šest únosců a stíhala je 1. června za porušení zákona o bezpečnosti letecké navigace. Podle Haagská úmluva, Montrealská úmluva a korejský zákon o bezpečnosti navigace v letadlech by ti, kteří unesou letadlo násilím nebo vyhrožováním, měli být odsouzeni k trestu odnětí svobody na neomezenou dobu sedmi let a déle a ti, kteří během únosu zabijí nebo způsobí zranění neurčité vězení. Na žádost vlády Čínské republiky však místní trestní soud v Soulu 18. srpna odsoudil hlavního pachatele Zhou Changrena na šest let a ostatním únoscům pět nebo čtyři roky vězení. Čínská strana s tím vyjádřila nespokojenost.[1]

Dne 13. srpna 1984 Jižní Korea omilostnila šest únosců a poslala je na Tchaj-wan.[1] Po příjezdu do Tchaj-peja šest žádá o azyl a je oslavováno jako „Antikomunistický hrdina "a poskytla jim finanční a celoživotní pomoc Free China Relief Association.[9][10] V červenci 1991 Zhuo a Jiang provedli únos a vraždu kvůli ekonomickým obtížím. V roce 2000 byli Čuo a Ťiang odsouzeni k trestu smrti. 10. srpna 2000 byli Čuo a Ťiang proveden zastřelením v detenčním centru Toucheng.[11]

Dopad na vztah mezi Čínou a Jižní Koreou

V srpnu 1983 bylo dosaženo dohody umožňující civilním letadlům Čínské lidové republiky projít letovou informační zónou Korejské republiky. Byla to také příležitost zahájit výměny mezi Korejskou republikou a Čínskou lidovou republikou v nepolitických oblastech, jako je tělesná výchova, kultura a cestovní ruch. Pod vlivem formálního diplomatického kontaktu se korejští sportovci nejprve zúčastnili Davis Tennis Cup turnaj se konal v únoru 1984.[2] V březnu 1984 umožnila Čínská lidová republika příbuzným přes hranice vzájemně komunikovat a v dubnu 1984 poprvé navštívil Korejskou republiku basketbalový tým Čínské lidové republiky. Celkový vztah mezi Korejskou republikou a Čínskou lidovou republikou se zlepšil, což vedlo k navázání formálních diplomatických vztahů v roce 1992.[2]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Song Chengyou. Historie čínsko-korejských vztahů - moderní svazek. Peking: Social Science Press. Leden 2014. ISBN  978-7-5097-5142-8.
  2. ^ A b C d ROK Dropː 1983 únos CCA letu 296 na Camp Page
  3. ^ A b Park Chung-jin. Korejská politická ekonomie a diplomacie. Peking: Nakladatelství duševního vlastnictví. 2013. ISBN  978-7-5130-2476-1
  4. ^ A b Yang Zhaoquan; Sun Yanzhu. Historie čínsko-korejských vztahů v současné Číně a Severní Koreji. Čchang-čchun: Nakladatelství literatury a historie Jilin. Červen 2013. ISBN  978-7-5472-1603-3
  5. ^ Nehoda letadla ASN Hawker Bezpečnostní síť pro letectví
  6. ^ A b C Fang Xiuyu. Poválečná korejská diplomacie a teorie Číny a analýza politiky. Shanghai: Shanghai Dictionary Press. Prosinec 2011. ISBN  978-7-5326-3500-9
  7. ^ A b C Únos proudového letadla je neočekávaným projevem pro vztahy Jižní Koreje s Čínou Jaqueline Reddit v The Christian Science Monitor
  8. ^ Dong Xiangrong. Jižní Korea. Peking: Social Sciences Academic Press. Květen 2009. ISBN  9787509707326
  9. ^ „KOLEM SVĚTA; Čína obviňuje Tchaj-wan a Soul z únosu“. Přidružený tisk. The New York Times. 1985-08-15.
  10. ^ „Šest čínských státních příslušníků, kteří unesli tryskové letadlo a přinutili ...“ UPI. 1984-05-13.
  11. ^ „Někteří„ vlastenci “byli zabiti za vraždu v roce 1991“. Taipei Times. 11. 8. 2001.