Abbas ibn Abd al-Muttalib - Abbas ibn Abd al-Muttalib

Pro syna kalifa Ali ibn Abi Taliba viz Abbas ibn Ali.
Al-Abbas ibn Abd al-Muttalib
ٱلْعَبَّاسُ ٱبْنُ عَبْدِ ٱلْمُطَّلِبِ
العبَّاس بن عبد المُطلب. Png
narozenýC. 568 CE
Mekka, Arábie
ZemřelC. 653 CE (ve věku 85)
Medina, Rashidunský chalífát
Známý jakoOtcovský strýc Islámský prorok Muhammad a stejnojmenný předchůdce abbásovského kalifátu
Manžel (y)Lubaba bint al-Harith
DětiAbdullah ibn Abbas
Fadl ibn Abbas
Rodiče)Abd al-Muttalib (otec)
Natila bint Janab (matka)
PříbuzníAbdullah ibn Abd al-Muttalib (bratr)
Abu Talib ibn Abd al-Muttalib (bratr)
Část série na
islám
Allah3.svg
  • Allah-green.svg Islámský portál

Al-Abbas ibn Abd al-Muttalib (arabština: ٱلْعَبَّاسُ ٱبْنُ عَبْدِ ٱلْمُطَّلِبِ‎, romanized: al-ʿAbbās ibn ʿAbd al-Muṭṭalib; C. 568 – C. 653 CE ) byl otcovský strýc a Sahabi (společník) z Muhammad, jen o tři roky starší než jeho synovec. Bohatý obchodník, během prvních let roku islám chránil Mohameda, když byl uvnitř Mekka, ale konvertoval se až po Bitva o Badr v 624 CE (2 AH). Jeho potomci založili Abbasid dynastie v 750.[1]

Raná léta

v roce 568 byl jedním z nejmladších synů Abd al-Muttalib. Jeho matka byla Nutayla bint Janab kmene Namir.[2] Po smrti svého otce převzal Zamzam No a distribuce vody poutníkům.[3] Stal se obchodník s kořením v Mekce,[4] obchod, který ho zbohatl.[5]

Konverze k islámu

Během prvních let, kdy si muslimské náboženství získávalo stoupence (610–622), poskytoval Abbás svému příbuznému ochranu, ale nepřijal víru. Působil jako mluvčí Druhého slibu v Akabě,[6] ale nebyl mezi těmi, kdo emigroval na Medina.

Poté, co Abbas bojoval na straně polyteistů, byl během Bitva o Badr. Muhammad dovolil al-Abbásovi výkupné sebe a svého synovce.[7]

Ibn Hisham říká, že Abbás se stal tajným muslimem před bitvou u Badru;[8] ale jasné prohlášení chybí Tabari citace stejného zdroje.[9][10] Někdy se říká, že konvertoval na islám krátce po Badrovi.[11]

Jinde je naznačeno, že Abbás formálně nevyznával islám až do ledna 630, těsně před pád Mekky, dvacet let po své ženě Lubaba převedeny.[12] Muhammad jej poté označil za „posledního z migrantů“ (Muhajirun ), který ho opravňoval k výtěžku válečné kořisti. Dostal právo poskytovat zamzamskou vodu poutníkům, které bylo předáno jeho potomkům.[1]

Abbás se okamžitě připojil k Mohamedově armádě a účastnil se dobytí Mekky Battle of Hunayn a Obležení Ta'if. Hájil Mohameda v Hunaynu, když ho opustili další válečníci.[13] Po těchto vojenských činech přivedl Abbás svou rodinu k životu v Medíně, kde je Mohamed často navštěvoval[14] a dokonce navrhl sňatek se svou dcerou.[15]

Později Abbás bojoval na výpravě do Tabuk.[13]

Rodina

Abbas měl nejméně pět manželek.

  1. Lubaba bint al-Harith (Arabsky: لبابة بنت الحارث), také známý jako Umm al-Fadl, byl z Banu Hilal kmen. Umm al-Fadl tvrdil, že je druhá žena konvertovala k islámu, ve stejný den jako její blízký přítel Khadijah, první manželka Mohameda. Tradice Proroka Umm al-Fadla se objevují ve všech kanonických sbírkách hadísy. Svou zbožnost projevovala nadpočetným půstem a útoky Abu Lahab, nepřítel muslimů, se stanovou tyčí.[16]
  2. Fatima bint Junayd, z klanu Al-Harith v Kurajšovský kmen.[17]
  3. Hajila bint Jundub ibn Rabia, z kmene Hilal.[18]
  4. Musliya, řecká konkubína.[19][20]
  5. Tukana, židovská žena z Kurajza kmen a bývalá konkubína Mohameda, s nímž se Abbás oženil po roce 632.[21] Není známo, zda některé z dětí bylo její.

Známé Abbasovy děti byly:

  1. Al-Faraa, který se oženil s Qatn ibn Al-Harith, bratrem Lubaba. Její matka není jmenována.[22]
  2. Al-Fadl.
  3. Abdullah.
  4. Ubaydullah. Ubaydullahova dcera Lubaba se provdala za al-Abbase ibn Aliho a měla Ubaydullah ibn al-Abbase ibn Aliho, který je slavným Ubaydullah ibn al-Abbasem.
  5. Quthum.
  6. Maabád.
  7. Abdulrahman.
  8. Umm Habib. Těchto sedm bylo všechno potomstvo Lubaba.[23]
  9. Al-Harith. O jeho matce se říká, že byla buď Fatimou[17] nebo Hajila.[18]
  10. Aown, jehož matka není jmenována.[24]
  11. Mushir, jehož matka není jmenována.[25]
  12. Kathir, syn Musliyi.[26]
  13. Amina, pravděpodobně dcera Musliya.[19][27]
  14. Safiya, pravděpodobně dcera Musliya.[19][27]
  15. Tammam, nejmladší, syn Musliyi.[26]

Smrt

Abbas zemřel v únoru 653 ve věku 85 let. Je pohřben v Jannatul Baqee ' hřbitov v Medina, Saudská arábie.[28][29]

Potomci

The Abbasid dynastie založená v roce 750 Abu al-ʻAbbās ʻAbdu'llāh as-Saffah nárokoval titul kalif (doslovně „nástupce“) jejich původem z Abbasova syna Abdullah.[30]

Mnoho dalších rodin tvrdí, že Abbás má přímý původ, včetně Kalhora je z Sindh,[31] the Berberský Banu Abbase,[32] a současnost Bawazir z Jemen[33] a Shaigiya a Ja'Alin z Súdán.[34]

Předkové a rodokmen

Kurajšovský kmen
(podrobný strom)
Waqida bint AmrAbd Manaf ibn QusaiIkatikah bint Murrah
Nawfal ibn Abd Manaf„Abd ShamsBarraHalaMuṭṭalib ibn Abd ManafHashimSalma bint Amr
Umayya ibn Abd Shams„Abd al-Muṭṭalib
HarbAbu al-ʿĀsʿĀminahʿAbdallāhHamzaAbī ṬālibAz-Zubayral-ʿAbbās Abu Lahab
ʾAbī Sufyān ibn Harbal-amakamʿUthmānFfAffānMUHAMMAD
(Rodokmen )		Khadija bint Khuwaylid„Ali
(Rodokmen )		Khawlah bint Ja'farʿAbd Allāh
Muʿāwiyah I.Marwan I.ʿUthmān ibn ʿAffānRuqayyahFatimahMuhammad ibn al-HanafiyyahʿAli ibn ʿAbdallāh
SufyanidsMarwanidsal-Ḥasanal-Husayn
(Rodokmen )		Abu Hashim
(Imám z al-Mukhtār a Hashimiyya )		Muhammad
"al-Imām"
(Abbasids )
Ibrāhim "al-Imām"al-Saffahal-Mansur

Viz také

Reference

  1. ^ A b Huston Smith, Cyril Glasse (2002), Nová encyklopedie islámu, Walnut Creek, CA: AltaMira Press, ISBN  0-7591-0190-6
  2. ^ al-Tabari, Muhammad ibn Jarir (1998). Tarikh al-Rusul wa'l-Muluk: Biografie Prorokových společníků a jejich nástupců. 39. Albany: State University of New York Press. p. 24.
  3. ^ Ibn Ishaq, Sirat Rasul Alláh. Přeložil Guillaume, A. (1955). Život Mohameda, str. 79. Oxford: Oxford University Press.
  4. ^ Ibn Ishaq / Guillaume, str. 113.
  5. ^ Ibn Ishaq (Guillaume), str. 309–310.
  6. ^ Ibn Ishaq (Guillaume) str. 203.
  7. ^ Wahba, al-Mawardi Přeložil Wafaa H (2000), Nařízení vlády = Al-Aḥkām al-sulṭāniyya w'al-wilāyāt al-Dīniyya, Čtení: Granát, ISBN  1-85964-140-7
  8. ^ Ibn Ishaq (Guillaume) str. 309.
  9. ^ Poznámka Alfreda Guillaume k Ibn Ishaqovi (1955), str. 309.
  10. ^ Tabari, Tarikh al-Rusul wa'l-Muluk. Přeložil McDonald, M. V. (1987). Svazek 7: Založení komunity, str. 68. Albany: State University of New York Press.
  11. ^ Anotováno (1998), Historie al-arabarī = (Taʼrīkh al-rusul wa'l mulūk), Albany: State University of New York Press, ISBN  0-7914-2820-6
  12. ^ Ibn Ishaq (Guillaume), str. 546–548.
  13. ^ A b Tabari (Landau-Tasseron), str. 24–25.
  14. ^ Ibn Saad, Tabaqat sv. 8. Translated by Bewley, A. (1995). Ženy Madiny, str. 194. London: Ta-Ha Publishers.
  15. ^ Ibn Ishaq (Guillaume) str. 311.
  16. ^ Roded, Ruth (1994), Ženy v islámských životopisných sbírkách: od Ibn Saʻd po Who's who. P37-38„Boulder u.a .: Rienner, ISBN  1-55587-442-8
  17. ^ A b Ibn Hajar, Isaba sv. 8 # 11586.
  18. ^ A b Ibn Hajar, Isaba sv. 2 # 1904.
  19. ^ A b C Ibn Saad, Tabaqat sv. 4. „Al-Abbas ibn Abdalmuttalib.“
  20. ^ Beheshti, M. (1967). Pozadí narození islámu, kapitola 5. Přeložil Ayoub, M. M. (1985). Tehran: International Publishing Co.
  21. ^ Majlisi, Hayat Al-Qulub sv. 2. Přeložil Rizvi, Podrobná biografie proroka Mohameda (saww), str. 1180.
  22. ^ Ibn Hajar, Isaba sv. 5 # 7129.
  23. ^ Tabari (Landau-Tasseron) str. 201.
  24. ^ Ibn Hajar, Isaba sv. 5 # 6279.
  25. ^ Ibn Hajar, Isaba sv. 6 # 8329.
  26. ^ A b Tabari (Landau-Tasseron) sv. 39 s. 75–76.
  27. ^ A b Viz také Majlisi (Rizvi) str. 1208.
  28. ^ Tabari (Landau-Tasseron) sv. 39 s. 25.
  29. ^ Faruk Aksoy, Omer Faruk Aksoy (2007), Požehnaná města islámu, Makka-Madina, Somerset, NJ: Light Pub., ISBN  1-59784-061-0
  30. ^ Ira Lapidus. Historie islámských společností. Cambridge University Press. 2002 ISBN  0-521-77056-4 str. 54
  31. ^ Historie společnosti Daudpota Altaf Daudpota, vyvoláno 2009-04-12
  32. ^ Abbasis of Murree, Kahuta a Bahawalpur Brett, Michael Fentress (1997), BerbersOxford: Blackwell, ISBN  0-631-20767-8
  33. ^ Webové stránky rodiny Bawazir Abbasid Hashimite
  34. ^ Nicholls, W (1913), Shaikiya: Účet kmenů Shaikiya, historie provincie Dongola od XIV. Do XIX. Století