Šípková Růženka (balet) - The Sleeping Beauty (ballet)

Balety od Petr Iljič Čajkovskij
labutí jezero (1876) Spící kráska (1889) Louskáček (1892)
Seznam všech skladeb

Spící kráska (ruština: Спящая красавица / Spyashaya krasavica) je balet v prologu a třech aktech, poprvé provedeno v roce 1890. Hudbu složil Petr Iljič Čajkovskij (jeho opus 66). Skóre bylo dokončeno v roce 1889 a je druhým z jeho tří baletů. Původní scénář byl vytvořen Ivan Vsevolozhsky, a je založen na Charles Perrault La Belle au bois spící. Choreograf původní produkce byl Marius Petipa.

Premiéra se uskutečnila na festivalu Mariinské divadlo v Petrohrad 15. ledna 1890. Dílo se stalo jedním z nejslavnějších baletů klasického repertoáru.^[1]

Dějiny

Čajkovskij byl osloven ředitelem císařských divadel v Petrohrad, Ivan Vsevolozhsky dne 25. května 1888 o možné baletní adaptaci na téma příběhu Rusalka. To bylo později rozhodnuto Charles Perrault je La Belle au bois spící by byl příběh, pro který by Čajkovskij skládal hudbu pro balet. Čajkovskij neváhal provizi přijmout, i když si byl vědom, že jeho jediný předchozí balet, labutí jezero, se v této fázi své kariéry setkal s malým nadšením.

Čajkovskij založil svou práci Bratři Grimmové Verze Perraultova „Dornröschen“. V této verzi rodiče princezny přežili 100letý spánek, aby oslavili svatbu princezny s princem. Vsevolozhsky však do baletu začlenil další Perraultovy postavy z jeho příběhů, jako např Kocour v botách, Červená Karkulka, Popelka, Modrý pták, Modrovous, Ricky z chomáče a Tom Thumb. Mezi další francouzské pohádkové postavy, které se mají představit, patří Kráska a zvíře, Docela zlatovláska a Bílá kočka. Bez ohledu na to Čajkovskij s radostí informoval ředitele císařského divadla, že měl velké potěšení studovat toto dílo a odešel s dostatečnou inspirací, aby to udělal spravedlivě.^{[Citace je zapotřebí ]}

Choreograf byl Marius Petipa, baletní mistr Císařský balet, který napsal velmi podrobný seznam pokynů k hudebním požadavkům. Čajkovskij rychle pracoval na novém díle ve Frolovskoje; začal počáteční náčrtky v zimě roku 1888 a začal orchestrace o díle dne 30. května 1889.

Balet se bezpochyby soustředil na dvě hlavní protichůdné síly dobra (Lilac Fairy) a zla (Carabosse ); každý má a leitmotiv zastupovat je, které procházejí celým baletem a slouží jako důležitá nit k základnímu zápletce. Děj III díla si však od těchto dvou motivů úplně odpočine a místo toho se zaměřuje na jednotlivé postavy různých dvorních tanců.

Premiéra baletu získala příznivější ocenění než labutí jezero z tisku, ale Čajkovskij nikdy neměl takový luxus, aby byl svědkem toho, jak se jeho práce stala okamžitým úspěchem v divadlech mimo Rusko. Zemřel v roce 1893. V roce 1903 Spící kráska byl druhým nejpopulárnějším baletem v repertoáru císařského baletu (Petipa /Pugni Faraonova dcera byl první), který byl proveden 200krát za pouhých 10 let.

Původní členové obsazení kostýmovaní pro dějství I. Ve středu je Carlotta Brianza jako Aurora. Mariinské divadlo, Petrohrad, 1890

Výroba namontovaná na La Scala v Miláně nevzbudil velký zájem a až v roce 1921 si balet v Londýně nakonec získal široký ohlas a nakonec trvalé místo v klasickém repertoáru. V roce 1999 Mariinského baletu zrekonstruoval původní produkci z roku 1899, včetně reprodukcí původních scén a kostýmů. Ačkoli výroba Kirov v roce 1951 by Konstantin Sergejev je k dispozici na DVD / Video, „autentická“ verze z roku 1999 nebyla nikdy komerčně vydána.

Spící kráska je Čajkovského nejdelší balet, trvající téměř čtyři hodiny v plné délce (počítáme přestávky). Kompletní skóre běží prakticky 3 hodiny. Je téměř vždy řezaný.

Na premiéře Car Alexander III povolal Čajkovského do císařské schránky. Car učinil jednoduchou poznámku „velmi pěkná“, která podle všeho dráždila Čajkovského, který pravděpodobně očekával příznivější odpověď.^[2]

Historie výkonu

Petrohrad premiéra (světová premiéra)

• datum: 15. ledna 1890
• Místo: Císařské Mariinské divadlo, Petrohrad
• Baletní mistr: Marius Petipa
• Dirigent: Riccardo Drigo
• Návrháři scén: Henrich Levogt (Prolog), Ivan Andreyev (1. dějství), Michail Bocharov (1. a 2. dějství), Matvey Shishkov (3. dějství)
• Ředitel císařských divadel: Ivan Vsevolozhsky
• Kostýmy:
• Originální obsazení: Feliks Krzesiński (král Florestan), Giuseppina Cecchetti (královna), Carlotta Brianza (princezna Aurora), Marie Petipa (šeřík víla), Enrico Cecchetti^[3] (Carabosse, Bluebird), Pavel Gerdt (princ Désiré), Varvara Nikitina (princezna Florine)

Moskva premiéra

• datum: 17. ledna 1899
• Místo: Moskevské císařské velké divadlo
• Baletní mistr: Aleksandr Gorskij
• Dirigent: Andrey Arends
• Návrháři scén: Anatoliy Geltser, Karl Valts (Waltz)
• Originální obsazení: Lyubov Roslavleva (princezna Aurora), M. Grachevskaya (šeřík víla), Vasily Geltser (Carabosse), Ivan Khlyustin (princ Désiré)

Jiné pozoruhodné produkce

• 1896, Milán, La Scala, představil Giorgio Saracco, Carlotta Brianza jako Aurora
• 1921, Londýn, Divadlo Alhambra, tak jako Spící princezna, Výroba Diaghilev, nastudoval Nikolay Sergeyev, scény Léon Bakst
• 1937, Philadelphia, představil Catherine Littlefield
• 1945, San Francisco, představený Sergejem Temoffem pro San Francisco Russian Opera and Ballet Association^[4][5]
• 1946, Londýn, Královská opera debut v podání Sadler's Wells Ballet.^[6]
• 1968, Londýn, s balet na londýnském festivalu na Royal Festival Hall
• 1990, San Francisco, s Balet v San Francisku jak choreografii vytvořil Helgi Tómasson na počest Čajkovského a se zaměřením na udržení rusko-francouzského spojení^[7]
• 1992, Basilej, Theater Basel přepracován Youri Vámos s novým příběhem zahrnujícím život Anna Anderson a její tvrzení, že je velkovévodkyně Anastasia. Pořadí hudebních čísel bylo mírně změněno, některá čísla u jiné hudby vynechána Čajkovskij přidané a hlavní sety Petipovy choreografie zůstaly zachovány, ale nyní jsou umístěny v jiném narativním kontextu - často prováděném jako Andersonovy „vzpomínky“. Tuto verzi v posledních dvou desetiletích provedla řada středoevropských baletních společností.^{[Citace je zapotřebí ]}
• 1999, Petrohrad, Mariinské divadlo, představil Sergej Vikharev ze stepanovských notací s zábavami původních scén a kostýmů.^[8]

Synopse

Nastavení

• Čas: Baroko
• Místo: Evropa

Špatná víla Carabosse podle Léon Bakst, který vytvořil dekor a asi 300 návrhů kostýmů za 2 měsíce po dobu Diaghilev's bohatá výroba z roku 1921 Spící kráska v Londýně.

Prolog (Křtiny)
Král Florestan XXIV a jeho královna přivítali své první dítě, princeznu Auroru, a na její počest vyhlásili slavnostní křest. Na obřad je pozváno šest víl, aby dítěti udělily dárky. Každá víla přináší dar ctnosti nebo pozitivního rysu, jako je krása, odvaha, sladkost, hudební talent a neplecha. Nejmocnější víla, Lilac Fairy,^[9] přijíždí se svým doprovodem, ale než může darovat svůj dar, dorazí zlá víla Carabosse se svými přisluhovači.^[10] Carabosse se zuřivě ptá krále a královny, proč nedostala pozvání na křest. Vina padá na Catalabutte, ceremoniář, který měl na starosti seznam hostů. Carabosse vesele odtrhne paruku a bije ho svou hůlkou, než na oplátku vrhne kletbu na dětskou princeznu: z Aurory bude opravdu krásná, zdravá a rozkošná mladá dáma, ale na své šestnácté narozeniny si bude píchat prst na vřeteno a zemřít. Král a královna jsou zděšeni a prosí Carabosse o milost, ale ona nic neukáže. Zasahuje však Lilac Fairy. Ačkoli nemá dostatek energie, aby kletbu úplně odčinila, pozmění ji a nechá vřetenu způsobit princezně klidný 100letý spánek, nikoli smrt. Na konci těchto 100 let ji probudí polibek hezkého prince. Uvolněn tím, že život Aurory bude nakonec ušetřen, je soud uklidněn.

Act I (The Spell)
Je den šestnáctých narozenin princezny Aurory. Oslavy probíhají, i když krále Carabosseovo znamení stále neuspokojuje. Velitel obřadů objeví několik rolnických dám, které se hýčkají pletacími jehlami, a upozorní krále, který zpočátku trestá ženy tvrdým trestem. Královna ho jemně přesvědčí, aby ušetřil nevinné občany, a on souhlasí. Je proveden komplikovaný valčík a přijde princezna Aurora.^[11][12] Čtyřem nápadníkům ji představí její milující rodiče. Aurora a nápadníci předvádějí slavnou Rose Adagio.^[13] V současné době se objeví maskovaný cizinec a nabízí princezně dárek: vřeteno. Když Aurora nikdy předtím neviděla, zvědavě zkoumala podivný předmět, když se její rodiče zoufale snažili zasáhnout. Jak bylo předpovězeno, napíchne prst.^[14] Zatímco se zpočátku zdálo, že se rychle vzpamatuje, upadne do mdloby a zhroutí se. Maskovaný cizinec se zjevuje jako Carabosse, která věří, že její kletba stále trvá a že princezna je mrtvá. Lilac Fairy opět potlačuje hluk a připomíná králi a královně, že Aurora pouze spí. Princezna je odnesena do postele a Lilac Fairy vrhá kouzlo spánku na celé království, které bude zlomeno, až když se Aurora probudí. Nad palácem vyrůstá silná vrstva trnitých rostlin a skrývá jej před zraky.

Carlotta Brianza jako princezna Aurora a Pavel Gerdt jako princ Désiré, kostýmovaný pro Velký průvod zákona III v původní produkci Petipy z Spící kráska.
(Mariinské divadlo, Petrohrad, 1890)

Act II (The Vision)
O sto let později se princ Désiré účastní lovecké párty. Ačkoli jeho společníci jsou bezstarostní, princ je nešťastný a nakonec požádá, aby zůstal sám. Sám v lese ho potká Lilac Fairy, která ho vybrala k probuzení Aurory. Ukáže mu vizi krásné princezny a princ je okamžitě zbit.^[15] Lilac Fairy vysvětluje situaci a Désiré prosí, aby byl převezen k princezně. Lilac Fairy ho vezme na skrytý hrad. Carabosse učiní poslední pokus, aby upevnila svou pomstychtivou kletbu, ale Lilac Fairy a princ ji nakonec dokážou porazit společně. Jakmile je uvnitř hradu, Désiré polibkem probouzí Auroru. Zbytek soudu se také probouzí a král a královna to srdečně schvalují, když princ navrhne sňatek a princezna to přijme.

Act III (The Wedding)

Královská svatba právě probíhá. Mezi hosty patří Jewel Fairies: Diamond, Gold, Silver a Sapphire a samozřejmě Lilac Fairy.^[16] Pohádkové postavy se účastní, včetně Kocour v botách a Bílá kočka,^[17] Princezna Florine a Bluebird,^[18] a další. Aurora a Désiré předvádějí velkolepý Pas de Deux,^[19][20] a celý soubor tančí. Princ a princezna jsou manželé a Lilac Fairy žehná unii.

Role

Instrumentace

• Dechové nástroje: 2 flétny, pikola, 2 hoboje, Anglický roh, 2 klarinety (B♭, A), 2 fagoty
• Mosaz: 4 rohy (F), 2 Kornouty (B♭, A), 2 trumpety (B♭, A), 3 pozouny, Tuba
• Poklep: Basový buben, činely, Glockenspiel, Boční buben, tamburína, Tam-tam, Tympány, Trojúhelník
• jiný: 2 Harfy, klavír
• Struny: Housle I, housle II, violy, celli, kontrabasy

Struktura

Alexandra Ansanelli tak jako Princezna Aurora a David Makhateli as Princ Florimund v Královský balet produkce Spící kráska, 29. dubna 2008.

Názvy všech zde uvedených čísel pocházejí z původního scénáře Mariusa Petipy, stejně jako z původního libreta a programů první inscenace z roku 1890. Jsou zmíněny hlavní změny, které byly provedeny v partituře Petipovy původní produkce, a vysvětlují, proč skóre je dnes v divadlech často slyšet v různých verzích.^{[Citace je zapotřebí ]}

Všechna libreta a programy děl provedených na jevištích císařských divadel byly pojmenovány ve francouzštině, která byla úředním jazykem Císařského dvora, jakož i jazykem, z něhož je odvozena baletní terminologie.

Prolog - Le baptême de la Princesse Aurore

Č. 1-a Úvod

Č. 1-b Marche de salon

Č. 2-a Entrée des fées

Č. 2-b Scène dansante

Č.3 Grand pas d'ensemble (aka Pas de šest) —

A. Velké rčení. Petit allégro

b. Variace - Candide

C. Variace - Coulante – Fleur de farine

d. Variace - Miettes – qui tombent (aka strouhanka)

E. Variace - Canari – qui chante

F. Variace - Violente – échevelée

G. Variace - La Fée des lilas – voluptueuse

h. Coda générale

Č.4 Scène et final—

A. Entrée de Carabosse

b. Scène mimique de Carabosse

C. Scène mimique de la Fée des lilas

Act I - Les quatre fiancés de la Princesse Aurore

Č. 5-a Úvod

Č. 5-b Scène des tricoteuses

Č. 6 Grande valse villageoise (aka Garland Waltz)

Č.7 Entrée d'Aurore

Č.8 Grand pas d'action—

A. Velké rčení à la rose (otevření harfové kadence případně rozšířené harfistou Albertem Heinrichem Zabelem nebo Riccardem Drigem)

b. Danse des demoiselles d'honneur et des pages

C. Varianta d'Aurore (coda editoval neznámou rukou, možná Riccardo Drigo)

d. Coda

Č. 9 Scène et final—

A. Danse d'Aurore avec le fuseau

b. Le charme

C. L'arrivée de la Fée des lilas

Zákon II

Scéna I - La chasse du Prince Désiré

Č. 10-a Entr'acte

Č. 10-b Scène de la chasse royale

Č. 11 Colin-Maillard

Č.12 Danses des demoiselles šlechtici—

A. Scéna

b. Danse des vévodkyně

C. Danse des baronesses (pravděpodobně řez Petipa z původní produkce)

d. Danse des comtesses (pravděpodobně řez Petipa z původní produkce)

E. Danse des markýzy (pravděpodobně řez Petipa z původní produkce)

Č. 13 Coda – Farandole

Č. 14-a Scène et départ des chasseurs

Č. 14-b Entrée de la Fée des lilas

Č. 15 Pas d'action—

A. Entrée de l'apparition d'Aurore

b. Velké rčení (otevření harfové kadence případně rozšířené harfistou Albertem Heinrichem Zabelem nebo Riccardem Drigem)

C. Valse des nymphes – Petit allégro coquet

• Interpolace: 4 přechodové pruhy na konci č. 15-c, které vytvořil Riccardo Drigo a které vedou do Brianzovy variace
• Interpolace: Varianta Mlle. Brianza (Č. ​​23-b Variace de la fée-Or ze zákona III)

d. Varianta d'Aurore (střih Petipa z původní produkce)

E. Drobná coda

Č. 16 Scéna

Č. 17 Panoráma

• Interpolace: 3 přechodové pruhy na konci č. 17, které vytvořil Riccardo Drigo, vedou do č. 19, protože č. 18 byl v původní produkci zkrácen

Č. 18 Entr'acte symphonique (sólo pro housle s lehkým orchestrálním doprovodem, složeno pro Leopold Auer, střih z původní produkce)

Scéna II - Le château de la belle au bois spící

Č. 19 Scène du château de sommeil

Č. 20 Scène et final - Le réveil d'Aurore

Bluebird a princezna Florina (Valeri Panov a Natalia Makarova ) z ruského filmu z roku 1964 představujícího umělce baletu Kirov.

Dějství III - Les Noces de Désiré et d'Aurore

Č. 21 Marche

Č. 22 Grand polonaise dansée (aka Průvod pohádek)

Velký odklon—

Č. 23 Pas de quatre

A. Entrée

b. Variace de la fée-Or (převedeno Petipou do Act II jako variace pro Carlottu Brianzu v původní produkci)

C. Variace de la fée-Argent (změněno Petipou v původní produkci - Pas de trois pour la Fées d'Or, d'Argent et de Saphir)

d. Variace de la fée-Saphir (střih Petipa z původní produkce)

E. Variace de la fée-Diamant

F. Coda

• Interpolace: Entrée de chats (úvod 10 barů, který napsal Čajkovskij pro č. 24)

Č. 24 Pas de caractère - Le Chat botté et la Chatte blanche

Č. 25 Pas de quatre (změněno Petipou v původní produkci - Pas de deux de l'Oiseau bleu et la Princesse Florine)

A. Entrée

b. Variace de Cendrillon et Prince Fortuné (změněno Petipou v původní produkci - Variace de l'Oiseau bleu)

C. Variace de l'Oiseau bleu la Princesse Florine (změněno Petipou v původní produkci - Variace de la Princesse Florine)

d. Coda

Č. 26 Pas de caractère - Chaperon Rouge et le Loup

• Interpolace: Pas de caractère - Cendrillon et Prince Fortuné

Č. 27 Pas berrichon - Le Petit Poucet, ses frères et l'Ogre

Č. 28 Grand pas de quatre (původně uspořádal Petipa jako a Pas de quatre pro princeznu Auroru, prince Désiré a zlaté a safírové víly)

A. Entrée (zachováno pouze prvních osm pruhů)

b. Velké rčení

• Interpolace: Danse pour les Fées d'Or et de Saphir v 6/8 (Petipa možná využil hudbu pro Entrée doprovázet tanec pro zlaté a safírové víly)

C. Variace du Prince Désiré

d. Varianta d'Aurore - Mlle. Brianza (editoval Riccardo Drigo pro původní produkci na žádost Petipy)

E. Coda

Č. 29 Sarabande - quadrille pour Turcs, Éthiopiens, Africains et Américains

Č. 30-a Coda générale

Č. 30-b Apothéose - Helios en costume de Louis XIV, éclairé par le soleil entouré des fées (hudba založená na Marche Henri IV )

Kontroverze ochranných známek

The Společnost Walta Disneye zaregistroval ochrannou známku u Americký úřad pro patenty a ochranné známky, podaná dne 13. března 2007, pro název „princezna Aurora“, který zahrnuje produkci a distribuci filmových filmů; produkce televizních programů; výroba zvukových a obrazových záznamů.^[21] Někteří naznačují, že to může omezit schopnost hrát tento balet, od kterého Disney získal část hudby pro svůj animovaný film z roku 1959 Spící kráska.^[22]

Reference

externí odkazy

Ukázky videa

• Šípková Růženka - choreografie Rudolfa Nurejeva
• Baletní sólista (aka Ruská baletka) - 1947 sovětský hudební film se scénami z Čajkovského labutí jezero a Spící kráska. S titulky v esperantu.
• Sólo prince Désirého z Pas de deux (3. dějství) tančil Rudolf Nurejev (z Youtube )

Šípková Růženka, Kirov Ballet, 1965 Corinth Films

Skóre

• Spící kráska: Skóre na Projekt mezinárodní hudební skóre

Dějiny

• Čajkovského výzkum