Piková dáma (opera) - The Queen of Spades (opera)

K operetě Franze von Suppé viz Pique Dame (Suppé).
Piková dáma
Opera podle Petr Iljič Čajkovskij
Čajkovskij a Fignersové 1890.jpg
Čajkovskij s Nikolay a Medeya Figner, který na premiéře v roce 1890 zpíval role Hermana a Lizy
Nativní název
Пиковая дама
LibretistaSkromný Čajkovskij
Jazykruština
Na základěPiková dáma
podle Alexander Puškin
Premiéra
29. března 1890 (1890-03-29)
Mariinské divadlo, Petrohrad

Piková dáma nebo Pique Dame,[n 1] Op. 68 (ruština: Пиковая дама, Pikovaya dama, francouzština: La Dame de Pique) je opera o třech dějstvích (sedmi scénách) Petr Iljič Čajkovskij na Rusa libreto skladatelova bratra Skromný Čajkovskij, založený na 1834 novela stejného jména podle Alexander Puškin, ale s dramaticky pozměněnou zápletkou. Premiéra se konala v roce 1890 v Petrohrad (na Mariinské divadlo ), Rusko.[2]

Historie složení

Císařské divadlo nabídlo Čajkovskému provizi za napsání opery na základě náčrtu zápletky od Ivan Vsevolozhsky v roce 1887/88. Po prvním odmítnutí jej Čajkovskij přijal v roce 1889. Ke konci téhož roku se setkal s manažery divadla, aby diskutovali o materiálu a načrtli některé scény.

Celé skóre dokončil dovnitř Florencie za pouhých 44 dní.[2] Později ve spolupráci s tenorem, který měl hrát hlavní postavu, vytvořil dvě verze Hermanovy árie v sedmé scéně pomocí různých kláves. Změny najdete v kontrolních listech a přílohách pro první a druhé vydání tištěné verze partitury. Při skládání hudby Čajkovskij výrazně upravil libreto, změnil část textu a přidal své vlastní texty ke dvěma áriím.

Historie výkonu

Herman, hlavní postava, zpívá ve všech sedmi scénách. To vyžaduje velkou zručnost a vytrvalost umělce. Část byla napsána významným ruským tenoristou Nikolay Figner na mysli, a on to provedl na premiéře. Jeho žena Medea Mei-Figner hrála roli Lizy.

Skladatel se podílel na přípravě petrohradské premiéry. Kritici dali nadšené recenze. Čajkovskij později napsal: „Figner a petrohradský orchestr ... udělali skutečné zázraky.“ Úspěch premiéry byl obrovský. Opera byla na festivalu stejně úspěšná Kyjev premiéra o dvanáct dní později. The Velké divadlo premiéra se konala následující rok. Čajkovskij byl s jeho úsilím velmi spokojen.

Petrohrad a světová premiéra

Kyjevská premiéra

  • datum: 31. prosince (OS 19. prosince), 1890[2]
  • Místo:
  • Dirigent: Iosif Pribik

Moskevská premiéra

Jiné pozoruhodné výkony

Role

RoleTyp hlasuPetrohrad premiéra,
19. prosince (OS 7. prosince) 1890
(Dirigent: Eduard Nápravník )		Kyjevská premiéra,
31. prosince (OS 19. prosince) 1890
(Dirigent: Josef Přibík [cs ]		Velké divadlo, Moskva premiéra,
4. listopadu 1891
(Dirigent: Ippolit Al'tani )
HermantenorNikolay FignerMichail Medveděv [ru ]Michail Medveděv
Hrabě TomskybarytonIvan MelnikovNicolay DementyevBogomir Korsov
Princ YeletskybarytonLeonid JakovlevIoakim TartakovPavel Khokhlov
ChekalinskytenorVasiljev IIAlexander Davydov
SurinbasYalmar Frey
ChaplitskytenorKonstantin Kondaraki
NarumovbasVladimir SobolevIvan Matchinský
CeremoniářtenorVasilij Jefimov
HraběnkamezzosopránMarya SlavinaMarya SmirnovaAleksandra Krutikova
LizasopránMedea Mei-FignerAleksandra MatsulevichMariya Deysha-Sionitskaya
PolinakontraaltMariya DolinaVera Gnucheva
VychovatelkamezzosopránMaria-Wilhelmina Pilz (Pilts)
MashasopránYulya Yunosova
Chlapec-velitelmluvený
PrilepasopránOlga Olgina
MilovzorkontraaltNina Fridé (Friede)Varvary Pavlenkové
ZlatogorbarytonAleksandr Klimov IIAleksandr Strijevskiy
Sbor, tiché role: Chůvy, vychovatelky, mokré zdravotní sestry, kočárky, děti, hráči
2. dějství, odklon
Prilepa nebo Chlöesoprán
Milovzor, ​​nebo Daphniskontraalt
Zlatogor, nebo Plutusbaryton
Sbor, tiché role: Amor, Panenská blána, pastýři a pastýřky

Poznámka: Kontrastní role Milovzora a Poliny a barytonové role Zlatogora a Tomského mohou hrát stejní zpěváci. Prilepa byla občas s Lizou dvakrát obsazena, ačkoli Čajkovskij toto zdvojnásobení na rozdíl od ostatních neschválil.[9]

Synopse

Čas: Konec 18. století

Místo: Petrohrad, Rusko

1. dějství

Scéna 1

Za vlády Kateřina Veliká (1762–96) si děti hrají v Petrohradě Letní zahrada předstírá, že jsou vojáci. Vstupují dva důstojníci - Tsurin a Chekalinsky - bývalý si stěžuje na svou smůlu z hazardu. Poznamenávají, že jiný důstojník, Herman, se zdá být posedlý herním stolem, ale nikdy sází, je skromný a metodický. Herman se objeví s Tomským, který poznamenává, že jeho přítel stěží vypadá jako jeho staré já: trápí ho něco? Herman přiznává, že je zamilovaný do dívky nad jeho stanicí, jejíž jméno ani nezná. Když se do parku prochází důstojník princ Yeletsky, Chekalinsky mu blahopřeje k nedávnému zasnoubení. Jeletsky prohlašuje své štěstí, zatímco Herman ho stranou závidí. Yeletsky poukazuje na svou snoubenku Lizu, která se právě objevila se svou babičkou, starou hraběnkou. Chytají Hermana, obě ženy si všimnou, že ho už viděly, a dívají se na ně s děsivou intenzitou. Herman si uvědomuje, že Liza je jeho neznámá milovaná. Když Jeletsky a ženy odejdou, Herman je ztracen v myšlenkách, zatímco ostatní důstojníci diskutují o hraběnce: známá jako Piková královna a dříve jako moskevská Venuše, díky své kráse uspěla v mládí hazardních her tím, že obchodovala s milostnými výhodami pro vítězný vzorec Hrabě St. Germain v Paříži. Tomsky říká, že jen dva muži, její manžel a později její mladý milenec, se kdy naučili tajemství hraní tří speciálních karet, protože byla varováním před zjevením varována, aby si dala pozor na „třetího nápadníka“, který ji zabije, když se ji bude snažit přinutit její. Vzhledem k výherní sekvenci tří karet ostatní lehce naznačují, že by to mohl být způsob, jak by Herman mohl vyhrát, aniž by riskoval nějaké peníze. Ohroženi blížícím se hromem, všichni odcházejí kromě Hermana, který slibuje, že se dozví hraběnino tajemství.

Scéna 2

Liza doma hraje na spinet, když spolu se svou přítelkyní Pauline zpívají duet o večeru na venkově. Jejich přítelkyně chtějí slyšet víc, a tak Pauline zahajuje smutnou baladu, následovanou taneční písní. Jak se veselí zvyšuje, zůstává Liza zamyšleně od sebe. Vládkyně plísní dívky za to, že se oddávají nevhodným lidovým tancům a žádá návštěvníky, aby odešli. Pauline, poslední, která jde, naléhá na Lizu, aby se rozveselila; Liza odpoví, že po bouři nastala krásná noc, a požádá služebnou Mashu, aby nezavírala francouzská okna na balkon. Sám Liza vyjadřuje své neštěstí svým zasnoubením; vzrušil ji romantický pohled mladého muže v parku. K jejímu šoku se na balkóně objeví Herman. Tvrdí, že se chystá zastřelit její zasnoubení s jinou, a prosí ji, aby se nad ním slitovala. Když je hraběnka slyšet klepání, Liza skryje Hermana a otevře dveře staré ženě, která jí řekne, aby zavřela okna a šla spát. Poté, co hraběnka odejde do důchodu, Liza požádá Hermana, aby odešel, ale je zrazen svými city a spadne do jeho objetí.

Zákon 2

Scéna 1

Nedlouho poté na maskovaném plese komentovali Hermanovi soudruzi jeho posedlost tajemstvím výherních karet. Yeletsky prochází s Lizou, všímá si jejího smutku a ujišťuje ji o jeho lásce ("Ya vas lyublyu„„ Miluji tě “). Herman obdrží od Lizy vzkaz, ve kterém ho požádá, aby se s ní setkal později. Tsurin a Chekalinsky se za ním vplížili s úmyslem zahrát si na něj vtip a zamumlat, že je„ třetím nápadníkem “, který se naučí hraběnkino tajemství, pak se rozplývá v davu, když Herman uvažuje, zda slyší věci. Velitel ceremonií ohlašuje tabákové pastýře. Liza pošle Hermanovi klíč do pokoje její babičky a řekne, že stará žena tam příští den nebude, ale Herman trvá na tom, že přijde právě tu noc. Myslí si, že mu osud předává tajemství hraběnky, odejde. Pozornost hostů se obrátí k bezprostřednímu příchodu Kateřiny Veliké, pro kterou polonaise Osip Kozlovsky se hraje a zpívá na pozdrav.

Scéna 2

Herman vklouzne do pokoje hraběnky a fascinovaně se dívá na její portrét jako „moskevské Venuše“; přemýšlí o tom, jak jsou jejich osudy spojeny: jeden z nich zemře kvůli druhému. Trvá příliš dlouho, než může jít do Liziny pokoje, a slyší přicházet hraběnčinu družinu, a tak se skrývá, když se stará dáma blíží. Hraběnka lituje způsobů dne a vzpomíná na lepší časy svého mládí, když zpívala Versailles "Je crains de lui parler la nuit" („Bojím se s ním mluvit v noci“, francouzsky; Laurette's Aria from André Grétry opera Richard Cœur-de-Lion ) před Pompadour sebe. Když podřimuje, stojí před ní Herman. Probudí se hrůzou, když ji prosí, aby mu řekla své tajemství. Když zůstane bez řeči, zoufá a vyhrožuje jí pistolí - při které zděšeně zemře. Liza se vrhne dovnitř, jen aby se dozvěděla, že milenku, které dala své srdce, více zajímalo hraběnino tajemství. Rozkáže ho a vzlyká.

Zákon 3

Poker-sm-213-Qs.png

Scéna 1

Ve svém pokoji v kasárnách, jak zimní vítr zavíjí, čte Herman dopis od Lizy, která chce, aby se s ní setkal o půlnoci na břehu řeky. Představuje si, že slyší chorál skandující na pohřbu staré hraběnky, a pak je překvapen zaklepáním na okno. Objeví se duch staré ženy a oznámil, že proti své vůli mu musí říct tajemství, aby se mohl oženit a zachránit Lizu. Omámená Herman opakuje tři karty, které mu řekne - tři, sedm, eso.

Scéna 2

U zimního kanálu čeká Liza na Hermana: je už blízko půlnoci, a přestože lpí na opuštěné naději, že ji stále miluje, vidí její temnotu pohlcenou její mládí a štěstí. Nakonec se objeví, ale poté, co pronesl slova uklidnění, začal divoce žvatlat o hraběnce a jejím tajemství. Lizu už ani nepoznává, spěchá pryč. Uvědomila si, že je vše ztraceno, spáchá sebevraždu.

Scéna 3

V herně hrají Hermanovi kolegové večeři a chystají se hrát faro. Yeletsky, který dosud nehrál, se ke skupině připojil, protože jeho angažmá bylo přerušeno: „smůla v lásce, štěstí v kartách“. Tomsky pobaví ostatní písničkou. Pak Chekalinsky vede tradiční píseň hráčů. Usadí se a hrají, jsou překvapeni, když dorazí Herman, divoký a rozrušený. Jeletsky vycítí konfrontaci a požádá Tomského, aby byl jeho druhým, pokud by mělo dojít k souboji. Herman, zaměřený pouze na sázení, začíná obrovskou sázkou 40 000 rublů. Vsadí tři a vyhraje, rozruší ostatní svým maniakálním výrazem. Dále sází sedm a vyhrává znovu. Na to si vezme sklenku na víno a prohlásí, že život je jen hra. Yeletsky přijímá jeho výzvu, aby vsadil na další kolo. Herman vsadí na eso vše, co má, ale když ukáže svou kartu, řekne mu, že drží pikovou královnu. Když Herman viděl ducha hraběnky, jak se směje její pomstě, vezme si život a požádá o odpuštění Jeletsky a Lizy. Ostatní se modlí za jeho umučenou duši.

Hlavní árie a čísla

1. dějství
Árie: "Ani nevím její jméno" «Я имени еë не знаю» (Ya imyeni yeyo nye znayu) (Herman)
Árie: „Once in Versailles (Three Cards)“ «Однажды в Версале (Три Карты)» (Odnazhdï v Versalye (Tri kartï)) (Tomsky)
Romantika: "Lovely lady friends" «Подруги милые» (Podrugi milïe) (Polina)
Arioso: "Proč tyto slzy" «Откуда эти слëзы» (Otkuda eti slyozï) (Liza)
Árie: "Odpusť, nebeské stvoření" «Прости, небесное созданье» (Prosti, nyebesnoye sozdanye) (Herman)
Zákon 2
Árie: „Miluji tě nad míru“ «Я вас люблю» (Ya vas lyublyu) (Yeletsky)
Árie: „Je crains de lui parler la nuit“ („Bojím se s ním mluvit v noci“, francouzsky) (hraběnka)
Zákon 3
Arioso: „Jsem opotřebovaný žalem“ «Axe! истoмилacь я гopeм »(Ach! istomilas ya goryem) (Liza)
Píseň: „Kdyby hezké dívky mohly létat jako ptáci“ «Если б милые девицы» (Yesli b milïye dyevitsï) (Tomsky)
Árie: "Jaký je náš život? Hra!" «Что наша жизнь? Игра! » (Shto nasha zhizn? Igra!) (Herman)

Instrumentace

Zdroj: Čajkovského výzkum

  • Struny: housle I & II, violy, violoncella, kontrabasy
  • Dechové nástroje: pikola, dvě flétny, dva hoboje, cor anglais, dva klarinety (B-plochý, A), basklarinet (B-plochý), dva fagoty
  • Mosaz: čtyři rohy (F), dvě trubky (B-plochý, A), tři pozouny, tuba
  • Poklep: tympány, bubínek, basový buben
  • jiný: harfa, piano

V populární kultuře

„Život je jen hra“ (ruština: «Что наша жизнь? Игра! » (Shto nasha zhizn? Igra!), doslovně: „Co je náš život? Hra!“), citát z 3. dějství opery, se stal přísloví v ruštině. Co? Kde? Když?, vědomostní hra a jedna z nejpopulárnějších televizních show v Rusku a zemích bývalého Sovětského svazu, začíná a hudební citát z opery Herman zpívá frázi „Život je jen hra.“

Nahrávky

Reference

Poznámky

  1. ^ The Pique Dame Název má původ v německy mluvících zemích a nyní se používá také v angličtině.[1] Zatímco Pique Dame je Galicismus, skutečný francouzský název je Dame de Pique.[1]

Citace

  1. ^ A b Latham p. 133
  2. ^ A b C d Poznanský, str. 138
  3. ^ Poznanský, str. 139
  4. ^ Brown, str. 232
  5. ^ Rževskij, str. 153
  6. ^ Harrison, str. 114
  7. ^ Richard Aldrich (27. února 1910). „První inscenace Tschaikowského opery v Americe tento týden“. The New York Times.
  8. ^ Lascelles, str. 813
  9. ^ Boris Gašparov, Pět oper a symfonie, str. 147
  10. ^ Tommasini, str. 230

Obecné zdroje

externí odkazy