Seiko Tanabe - Seiko Tanabe
Seiko Tanabe | |
---|---|
narozený | Osaka, Japonsko | 27. března 1928
Zemřel | 6. června 2019 Kobe, Japonsko | (ve věku 91)
obsazení | Spisovatel |
Národnost | japonský |
Pozoruhodné práce | Kanshō ryokō (1964) Uba-zakari (1981) Hinekure Issa (1993) Dōton-bori no ame ni wakarete inainari - Senryū sakka Kishimoto Suifu na sono jidai (1993) |
Pozoruhodné ceny | Cena Akutagawa (1964) Řád kultury (2008) |
Manželka | Sumio Kawano (m. 1966) |
Seiko Tanabe (田 辺 聖 子, Tanabe Seiko, 27. března 1928 - 6. června 2019) byl japonský autor. Vystudovala katedru japonské literatury Shoin Joshi Senmon Gakko (nyní Osaka Shoin Women's University ). Autorka mnoha románů získala titul Cena Akutagawa, Yomiuri Prize, a Cena Asahi a obdržel Řád kultury za její příspěvky do literatury.[1]
Životopis
Tanabe se narodila 27. března 1928. Její otec byl fotograf a provozoval fotografické studio.[2] Japonské klasické literatury znala od svých mladých dob. Kultury a tradice jejího rodiště, Osaka, do značné míry ovlivnila její život a literaturu.
Po druhá světová válka, zabývala se koterovými aktivitami při práci ve společnosti. Její román Hanagari (花 狩) v tomto období byl nominován v literární soutěži a přijat jako rozhlasové drama. V roce 1956 získala za svůj příběh cenu Osaka Citizen Award za literaturu Niji (虹). Poté se stala profesionální spisovatelkou.
V roce 1964 získala 50. místo Cena Akutagawa pro její román Sentimentální cesta (感傷 旅行, Kanshō Ryokō). V následujících letech psala a publikovala širokou škálu literárních děl, jako jsou romány milostného románku, biografie, mnoho esejů různých témat, včetně japonské klasické literatury, překlady a adaptace klasických japonských děl, jako je Příběh Genji a Makura žádný Soshi.
Provdala se za Sumia Kawana (川 野 純 夫), která byla manželem jejího literárního přítele Shoko Kawana (川 野 彰 子 ). Po smrti Shoko se Tanabe oženil s Kawanem jako druhou manželkou v roce 1966 a žil s ním až do své smrti v roce 2002 po dobu 36 let. Žili v Osace, ale v roce 1976 se přestěhovali do Itami město v Prefektura Hyogo.
Tanabe obdržel různá literární ocenění. V roce 2000 se stala Osoba kulturní hodnoty a poté ji přijala Řád kultury za své literární příspěvky o japonské kultuře v roce 2008. Její literární tvorba měla jedinečné vlastnosti, které odrážely kultury Osaky a její dialekt. Vytvořila úspěšné milostné románky pomocí osackého dialektu, který je jedním z Kansai dialekt.
Tanabe zemřel vzestupná cholangitida dne 6. června 2019 v nemocnici v Kobe, Hyogo.[3]
Ceny
- Cena občana Osaka 1956 za Niji (虹)
- 1964 50. Cena Akutagawa pro Kanshō ryokō (感傷 旅行)
- Cena žen za literaturu pro rok 1987 Hanagoromo nuguya matsuwaru ... Waga ai no Sugita Hisajo (花衣 ぬ ぐ や ま つ わ る ...... わ が 愛 の 杉 田 久 女)
- 1993 Cena Yoshikawa Eiji za literaturu, pro Hinekure Issa (ひ ね く れ 一 茶)
- 1994 42. Cena Kikuchi Kan, pro Hinekure Issa
- 1998 26. den Cena Izumi Kyoka za literaturu, pro Dōton-bori no ame ni wakarete irai nari - Senryū sakka Kishimoto Suifu to sono jidai (道 頓 堀 の 雨 に 別 れ て 以来 な り - 川 柳 作家 · 岸 本 水 府 と そ の 時代)
- 1999 50. Yomiuri Prize pro Dōton-bori no ame ni wakarete irai nari[4]
- 2007 Cena Asahi
Ocenění
- 2000 Osoba kulturní hodnoty
- 2008 Řád kultury
Vybraná díla
Romány
- Hanakari (花 狩) Touto shobou 1958
- Kanshou ryokou (sentimentální cesta) (感傷 旅行 (セ ン チ メ ン タ ル ・ ジ ャ ー ニ ィ)) Bungei shunjuu-sha 1964
- Amai kankei (甘 い 関係) San-ichi shobou 1968
- Onna žádný hidokei (女 の 日 時 計) Yomiuri shinbun-sha 1970
- Joze to tora na sakana-tachi (ジ ョ ゼ と 虎 と 魚 た ち) Kadokawa shobou 1985
- Fukigenna koibito (不 機 嫌 な 恋人) Kadokawa výstřel 1988
- Hinekure Issa (ひ ね く れ 一 茶) Koudan-sha 1992
Eseje
- Onna žádný nagaburo (女 の 長風 呂) Bungei shunjū 1973
- Eve žádné okurege (イ ブ の お く れ 毛) Bungei shunjū 1975
- Raamen nieta mo gozonjinai (ラ ー メ ン 煮 え た も ご 存 じ な い) Shinchōsha 1977
- Rakuroshi 1, 2, 3, 4 (楽 老 抄) Shūeisha 1999, 2007, 2008, 2009
Překlady a adaptace klasických japonských děl
- Mae mae, katatsumuri, Shin Ochikubo monogatari (舞 え 舞 え 蝸牛 新 ・ 落 窪 物語) Bungei shunjuu, 1977
- Holeň Genji monogatari (新 源氏物語) Shinchou-sha, 1978–79
- Shihon Genji monogatari (私 本 ・ 源氏物語) Jitsugyou-no-tomo-sha, 1980
- Haru no mezame wa Murasaki no maki, Shin shihon Genji monogatari (春 の め ざ め は 紫 の 巻 新 ・ 私 本 源氏物語) Jitsugyou-no-tomo-sha 1983
- Mukashi akebono, shousetsu Makura žádný soshi (む か し ・ あ け ぼ の 小説 枕 草 子) Kadokawa zastřelen v roce 1983
- Tanabe Seiko č Ogura hyakunin isshu (田 辺 聖 子 の 小 倉 百 人 一 首) Kadokawa zastřelen v roce 1986
- Tanabe Seiko č Kojiki (田 辺 聖 子 の 古 事 記) Shuueisha, Watashi no koten 1986
- Kiri fukaki Uji no koi, Shin Genji monogatari (霧 ふ か き 宇 治 の 恋 新 源氏物語) Shinchousha 1990
Biografie
- Hanagoromo nuguya matsuwaru ... Waga ai no Sugita Hisajo (花衣 ぬ ぐ や ま つ わ る …… わ が 愛 の 杉 田 久 女) Shūeisha 1987
- Douton-bori no ame ni wakarete irai nari - Senryuu sakka Kishimoto Suifu to sono jidai (道 頓 堀 の 雨 に 別 れ て 以来 な り ―― 川 柳 作家 ・ 岸 本 水 府 と そ の 時代) Chūōkōronsha 1998
Reference
- ^ „Tanabe Seiko“. Kotobanku (v japonštině). Asahi Shinbun. Citováno 24. prosince 2016.
- ^ 『私 の 父 、 私 の 母』 (Můj otec a moje matka) Chuo Koronsha, 1994, PP. 113-120.
- ^ Sankei novinky online Citováno 10. června 2019 (v japonštině)
- ^ „読 売 文学 賞“ [Cena Yomiuri za literaturu] (v japonštině). Yomiuri Shimbun. Citováno 28. září 2018.