Prezident Turecka - President of Turkey

Prezident Turecké republiky
Türkiye Cumhuriyeti Cumhurbaşkanı
Znak předsednictví Turecka.svg
Vlajka prezidenta Turecka. Svg
Prezidentský standard
Recep Tayyip Erdoğan 2019 (oříznuto) .jpg
Držitel úřadu
Recep Tayyip Erdoğan
od 28. srpna 2014
PostaveníHlava státu
Hlava vlády
RezidencePrezidentský komplex
JmenovatelPřímé lidové hlasování
Délka termínuPět let
Obnovitelné jednou
Zahajovací držákMustafa Kemal Atatürk
Formace29. října 1923
NáměstekViceprezident Turecka
Plat₺ 975 000 ročně[1]
webová stránkahttps://www.tccb.gov.tr/
krocan
Znak Turecka. Svg
Tento článek je součástí série o
politika a vláda
krocan
Turecká vlajka. Svg Portál Turecko

The prezident Turecké republiky (turečtina: Türkiye Cumhuriyeti Cumhurbaşkanı) je hlava státu a hlava vlády z Turecká republika. V návaznosti na Všeobecné volby 2018, úřadující funkcionář převzal roli výkonný prezident a má jak ceremoniální, tak výkonný status. V této funkci prezident zastupuje Tureckou republiku, jednotu tureckého národa a zajišťuje provádění Ústava Turecka a organizované a harmonické fungování státních orgánů. Články 101 až 106 ústavy stanoví všechny požadavky, volby, povinnosti a odpovědnost za funkci prezidenta. Kancelář prezidenta Turecka byla založena vyhlášením Turecké republiky dne 29. října 1923. Prezident Turecka je často označován jako Cumhurbaşkanı, význam Prezident lidu.[2][3]

Prezidentský úřad byl často od roku 1950 většinou obřadním úřadem. Ústavní změny schválené v Turecké ústavní referendum z roku 2017 přeměnil prezidentství na výkonnou funkci s účinností od Všeobecné volby 2018.

Současný úředník je Recep Tayyip Erdoğan, který tuto funkci zastává od 28. srpna 2014. Od 9. července 2018 slouží jako první Erdoğan výkonný prezident, v souladu s a prezidentský systém.

Kvalifikace

Aby se kandidát mohl stát tureckým prezidentem, musí mít ukončené vysokoškolské vzdělání a být mu nejméně čtyřicet let. Pokud jsou členy Velké národní shromáždění Turecka, musí rezignovat na své místo.[4]

V minulosti byli turečtí prezidenti povinni přerušit veškeré případné vztahy se svou politickou stranou.[5]

Volby

Po novele ústavy z roku 2007

Podle ústavních změn schválených v Referendum z roku 2007, prezident je volen veřejností mezi kandidáty, kteří mají alespoň čtyřicet let, ukončili vysokoškolské vzdělání a mohou být zvoleni za člena Velké národní shromáždění.[6] Volby prezidenta musí začít nejméně 30 dnů před vypršením funkčního období úřadujícího prezidenta nebo 10 dnů po uvolnění prezidentského úřadu a musí být dokončeny do 30 dnů od začátku voleb.

Před ústavní změnou z roku 2007

Před ústavními změnami schválenými v Referendum z roku 2007, Velké národní shromáždění zvolí jednoho ze svých členů za prezidenta.

Funkční

Mustafa Kemal Atatürk první držitel úřadu

Prezident je volen na funkční období pěti let a má nárok na jednu znovuzvolení. Existuje výjimka, když druhé volební období prezidenta končí rozhodnutím parlamentu. V tomto případě může být prezident znovu zvolen na třetí funkční období.[7] Funkční období dosavadního prezidenta trvá, dokud se zvolený prezident ujme funkce. Před novelou ústavy schválenou v Referendum z roku 2007 byl prezident volen na jedno sedmileté funkční období.

Při nástupu do funkce skládá prezident před EU následující přísahu Velké národní shromáždění:

Přísahám na svou čest a integritu před velkým tureckým národem, že budu chránit existenci a nezávislost státu, nedělitelnou integritu země a národa a absolutní suverenitu národa; zůstat věrný nadřazenosti práva, demokratické a sekulární republice a zásadám a reformám Atatürka; nevybočovat z ideálu, podle něhož má každý právo požívat lidských práv a základních svobod pod pojmem míru a prosperity ve společnosti, národní solidarity a spravedlnosti a loajality k ústavě.[8]

Přísaha je vysílána živě na televizi TBMM bez ohledu na to, že se jedná o běžný pracovní den EU Velké národní shromáždění.

Povinnosti a odpovědnosti

Prezident rovněž plní povinnosti týkající se výběru a jmenování a další povinnosti svěřené Ústava a stanovy.

Odpovědnost a nezodpovědnost

Po novele ústavy z roku 2017

Ústavní referendum z roku 2017 rozšířil prezidentovu odpovědnost dál obžaloba kvůli velezrada. Podle ústavních změn schválených v uvedeném referendu, Velké národní shromáždění může zahájit vyšetřování prezidenta, víceprezident nebo kterýkoli člen Skříň na návrh prosté většiny všech jejích členů a ve lhůtě kratší než měsíc schválení tří pětin všech členů.[6] Vyšetřování by prováděla komise patnácti členů Shromáždění, každý nominovaný politickými stranami v poměru k jejich zastoupení v nich. Komise předloží svou zprávu s výsledky šetření orgánu mluvčí do dvou měsíců. Pokud šetření není v této lhůtě dokončeno, obnovila se doba Komise na další měsíc. Do deseti dnů od jejího předložení řečníkovi bude zpráva distribuována všem členům Shromáždění a deset dní po distribuci bude zpráva projednána na místě. Po schválení dvou třetin z celkového počtu Shromáždění tajným hlasováním může být osoba nebo osoby, o nichž bylo vyšetřování vedeno, souzeny před Ústavní soud. Soud bude dokončen do tří měsíců, a pokud ne, bude poskytnuta jednorázová dodatečná lhůta tří měsíců.

Prezident, u kterého bylo zahájeno vyšetřování, nemusí žádat o volby. Prezident, kterého usvědčuje Soud bude odvolán z funkce.

Ustanovení tohoto článku se použije rovněž na trestné činy, pro které prezident údajně pracoval během svého funkčního období.

Před novelou ústavy z roku 2017

Před Ústavní referendum z roku 2017, prezident nebyl odpovědný za své činy a rozkazy, kromě obžaloba kvůli velezrada. Všechny prezidentské dekrety, s výjimkou těch, které je prezident oprávněn uzákonit sám, musely být podepsány premiér a ministr v souladu s ustanoveními ústavy a dalších zákonů. Za tyto dekrety tak odpovídal předseda vlády a dotyční ministři, nikoli prezident. Proti rozhodnutím a příkazům podepsaným prezidentem z jeho vlastní iniciativy se nelze odvolat k žádnému soudnímu orgánu, včetně Ústavní soud. Jedinou odpovědnost měl prezident obžaloba za velezradu na návrh alespoň jedné třetiny z celkového počtu členů parlament a rozhodnutím nejméně tří čtvrtin z celkového počtu členů.

Úřadující prezident

Oficiální pečeť předsednictví použitá na dokumentech.

Po ústavním referendu v roce 2017

Podle ústavních změn schválených v Referendum z roku 2017 v případě dočasné nepřítomnosti prezidenta z důvodu nemoci, cesty do zahraničí nebo podobných okolností, viceprezident Turecka slouží jako úřadující prezident a vykonává pravomoci prezidenta, dokud se prezident nevrátí.[6] Pokud se funkce předsednictví z jakéhokoli důvodu uvolní, uskuteční se prezidentské volby do čtyřiceti pěti dnů a mezitím víceprezident jedná a vykonává pravomoci prezidenta, dokud není zvolen příští prezident. Pokud zbývá rok nebo méně pro všeobecné volby, budou se parlamentní volby konat současně. Pokud zbývá více než rok, bude nově zvolený prezident sloužit až do příštích všeobecných voleb.

Před ústavním referendem v roce 2017

Před ústavními změnami schválenými v Referendum z roku 2017, mluvčí Velkého národního shromáždění působil jako úřadující prezident v případech, kdy je předsednictví dočasně nebo trvale neobsazeno a vykonává prezidentské pravomoci, dokud se prezident nevrátí do své funkce nebo do 45 dnů nebude zvolen nový prezident.

Žijící bývalí prezidenti

Žijí dva bývalí turečtí prezidenti:

Viz také

Reference

  1. ^ „Cumhurbaşkanı Erdoğan'ın 2020'deki aylık maaşı belli oldu - Ekonomické zvyklosti“. Milligazete.com.tr. Citováno 4. dubna 2020.
  2. ^ "reisicumhur". Nedir Ne Demek. Citováno 4. dubna 2020.
  3. ^ "Sözlük". Türk Dil Kurumu - Dilimiz Kimliğimizdir (v turečtině). 25. března 2008. Citováno 4. dubna 2020.
  4. ^ „Turecká ústava z roku 1982 se změnami do roku 2017“ (PDF). Ústavní projekt. p. 43. Citováno 23. ledna 2020.
  5. ^ Shaheen, Kareem (2. května 2017). „Erdoğan se po referendu o nových pravomocích znovu připojil k turecké vládnoucí straně“. Opatrovník. ISSN  0261-3077. Citováno 3. května 2017.
  6. ^ A b C „Velké národní shromáždění Turecka“ (PDF). tbmmgov.tr. 2018.
  7. ^ KABOĞLU, İBRAHİM Ö. „Bir kimse en fazla iki defa cumhurbaşkanı seçilebilir“. birgun.net (v turečtině). Citováno 3. listopadu 2019.
  8. ^ "Ústava" (PDF). global.tbmm.gov.tr. Citováno 4. dubna 2020.

externí odkazy