Mandarín (byrokrat) - Mandarin (bureaucrat)

Mandarinka
čínské jméno
čínština官
Vietnamské jméno
Vietnamská abecedaquan
Chữ Hán官
Korejské jméno
Hangul관
Hanja官
Portrét 15. století Ming oficiální Jiang Shunfu. The jeřáby na jeho mandarínské náměstí naznačují, že byl civilním úředníkem šesté pozice.
A Qing fotografie vládního úředníka s Mandarinovým náměstím vpředu
Evropský pohled: mandarinka cestující lodí, Baptista van Doetechum, 1604

A mandarinka (čínština : 官; pchin-jin : guan) byl byrokrat učenec v historii Čína, Korea a Vietnam.

Termín se obecně vztahuje na úředníky jmenované prostřednictvím imperiální zkouška Systém; někdy zahrnuje a někdy vylučuje eunuchové podílí se také na řízení obou říší.

Historie a použití termínu

The Angličtina termín pochází z portugalština mandarim (napsáno dovnitř Stará portugalština tak jako mandarinka, výrazný[ˌMɐ̃n.ðaˈɾĩn]). Portugalské slovo bylo použito v jedné z prvních portugalských zpráv o Číně: dopisy od uvězněných přeživších z Číny Tomé Pires „ambasáda, která byla s největší pravděpodobností napsána v roce 1524,[1] a v Castanheda je Historie do descobrimento e conquista da Índia pelos portugueses (kolem 1559).[2] Matteo Ricci, který vstoupil na pevninskou Čínu z portugalštiny Macao v roce 1583 také řekl, že toto slovo použili Portugalci.[3]

Mnoho lidí si myslelo, že portugalské slovo souvisí mandador ("ten, kdo velí") a mandar („na příkaz“), z latinský mandare.[4] Moderní slovníky se však shodují na tom, že si je ve skutečnosti vypůjčil Portugalčan z Malajština [ˈMəntəri], který nakonec přišel z Sanskrt mantri (Devanagari: मंत्री, význam poradce nebo ministr – etymologicky Spojené s mantra ).[5][6][7] Podle malajského královského profesora Ungku Abdul Aziz, Termín měl svůj původ, když Portugalci žijící v Malacca během Malacca sultanate chtěl setkat s vyššími úředníky v Číně, a používal termín „menteri“, ale s přidaným „n“ kvůli jejich špatnému pochopení jazyka, aby se odkazoval na vyšší úředníky.[8]

V 16. století, před termínem mandarinka rozšířil v evropských jazycích, slovo Loutea (s různými pravopisnými obměnami) byl často používán v cestovních zprávách Evropanů jako odkaz na čínštinu učenci-úředníci. Často se používá například v Galeote Pereira zpráva o jeho zkušenostech v Číně v letech 1548–1553, která byla v Evropě publikována v roce 1565, nebo (jako Louthia) v Gaspar da Cruz ' Pojednání o Číně (1569). C. R. Boxer říká, že slovo pochází z čínštiny 老爷 (Mandarin Pinyin: jo; Amoyský dialekt: lo-tia; Quanzhou dialekt: lāu-tia), který lidé v Číně běžně používali k oslovování úředníků.[9] Toto je také hlavní termín používaný k označení vědeckých úředníků v Juan González de Mendoza je Historie velkého a mocného čínského království a jeho situace (1585), který těžce (přímo či nepřímo) čerpal z Pereirovy zprávy a knihy Gaspara da Cruz, a který byl standardním odkazem Evropanů na Čínu na konci 16. století.[10]

Na Západě termín mandarinka je spojen s konceptem učenec-úředník, který se ponořil do poezie, literatury a Konfuciánský učení kromě výkonu státní služba povinnosti.

The řečový standard říší Ming a Qing byl evropskými misionáři nazýván „mandarínským jazykem“, překládal čínské jméno Guanhua („jazyk úředníků“) pro tuto řečovou normu, která byla aktuální již v dynastii Ming.[11] Termín „mandarín“ se také používá k označení moderní Standardní čínština, který se vyvinul z dřívějšího standardu, a do širší skupiny Mandarínské dialekty mluvený napříč severní a jihozápadní Čínou.[12]

Dějiny

Od 605 do 1905 byly mandarinky vybírány podle zásluh prostřednictvím mimořádně přísných imperiální zkouška.

Čína má státní úředníky přinejmenším od Zhou dynastie. Většina vysoce postavených pozic však byla obsazena příbuznými panovníka a šlechta. To nebylo až do Dynastie Tchang když byla finální podoba mandarinky dokončena výměnou devítiřadový systém. Mandarinky byly zakladateli a jádrem společnosti Čínská šlechta. Vládní úřad (například ústřední vládní úřad nebo provinční civilní gubernie) v čele s mandarínkou se nazývá yamen. Mandarinky byly nahrazeny moderní státní službou po pádu Dynastie Čching.

Vietnam Poté, co se osvobodil od čínské nadvlády a založil vlastní nezávislou monarchii, napodobil čínský systém mandarinek ve své státní službě. Poslední mandarinky v historii byly ve službách Stát Vietnam (1949–1955).

Patří do dynastie Čching

The Dynastie Čching (1644–1912) rozdělil byrokracii na civilní a vojenské pozice, přičemž oba měli devět platových tříd nebo hodností, z nichž každá byla rozdělena do primární a sekundární kategorie.[13] Civilní schůzky sahaly od obsluhy k císaři nebo velkému tajemníkovi v Zakázaném městě (nejvyšší) až po bytí okresní soudce, prefekturní výběrčí daní, zástupce dozorce ve vězení, zástupce policejního komisaře nebo zkoušející daní. Vojenské schůzky sahaly od polního maršála nebo komorníka císařské osobní stráže až po seržanta třetí třídy, desátníka nebo soukromého vojáka první nebo druhé třídy.[13]

V tabulce níže „n„je zkratka pro“nth rank, primary "(正n品), což je vyšší podřadná hodnost než „nth pořadí, sekundární "(從n品), označeno jako „nb "v tabulce.

HodnostObčanské poziceVojenské pozice
1aÚčastníci císaře, velcí tajemníciPolní maršál, komorník císařského tělesného strážce
1bZástupci císaře, účastníci zjevného dědice, předsedové soudů, rad a cenzorůBanner Unit generálporučík, Manchu General-in-Chief, provinční vrchní velitel čínské armády
2aZástupci dědice zjevné, viceprezident. soudů, rad, ministrů císařské domácnosti, generálního guvernéra provinciíBanner kapitán generál, velitelé divizí, brigádní generál
2bKancléři Imperial Household & Hanlin Institute, vrchní finanční, provinční nebo pomocní guvernéřiGenerálmajor, plukovníku
3aPomocní místopředsedové cenzury, provinční soudce, ředitel soudů a činnostíBrigádní dělostřelectvo a mušketářství, brigádní skaut, plukovník divize praporu
3bŘeditel Imperial Banqueting, ředitel Imperial Stud, Regulátor soleníVelitel brigády bannerů mimo Peking
4aŘeditel a pomocní ředitelé Imperial Household, Courts, Censorate, Foreign Relations & Circuit AttendantsPodplukovník dělostřelectva, mušket a skautů, kapitán policie v Pekingu
4bInstruktoři na Velkém sekretariátu a Hanlinově institutu, prefektiKapitáne, pomocníku Major Domo v knížecích palácích
5aDeputy Supervisors of Instruction ve společnosti Hanlin Institutes, Sub-PrefectsPolicejní kapitán, poručík nebo nadporučík
5bAssistant Instructors and Librarians ve společnosti Imperial and Hanlin Institutes, Assistant Directors of Boards and Courts, Circuit CensorsPoručíci brány, druhý kapitán
6aSecretaries & Tutors ve společnosti Imperial & Hanlin Institutes, Secretaries and Registrars ve společnosti Imperial Offices, ...Bodyguardi, poručíci dělostřelectva, mušket a skauti, poručíci
6bPomocní tajemníci v císařských úřadech a tajemníci práva, zástupci provinčních zástupců prefektů, buddhističtí a taoističtí kněžíZástupce policie poručíku
7aAsistenti policejních soudců, studijních registrátorů, ředitelů studií v Pekingu, Okresní soudciÚředník městské brány, poručíci
7bSekretáři v kancelářích pomocných guvernérů, kontrolorů soli a dopravních stanicAsistent majora Doma ve šlechtických palácích
8aAsistent okresního soudce, sekretariát prefektury, okresní studijní ředitelPraporčíci
8bZástupce ředitele pro studie, archiváři v Office of Salt ControllerSeržant první třídy
9aVězení Wardens, okresní registrátoři, prefekturní archivářiSeržant druhé třídy
9bPrefekturální výběrčí daní, zástupce vězně Warden, zástupce policejního komisaře, vyšetřovatel daníSeržant třetí třídy, desátník, vojín první a druhé třídy

Během dynastie Čching guvernér a Čínská provincie byl označen tím, že nosil čepičku z mandarínského klobouku rubín. Nižší řady mandarinek byly označeny čepy z klobouku korál, safír, Lazurit, bílá nefrit, zlato, a stříbrný.[14]

Obrazový význam

V moderní Angličtina, mandarinka se také používá k označení jakéhokoli (i když obvykle senior) státní úředník, často v satirickém kontextu,[15] a zejména v Spojené království a Země společenství.

Viz také

Reference

  1. ^ Dopisy od portugalských zajatců v Kantonu, napsané v letech 1534 a 1536: s úvodem o portugalském styku s Čínou v první polovině šestnáctého století. Educ. Steam Press, Byculla. 1902.. Dopisy nebyly publikovány v té době, ale zřejmě distribuovány v rukopisné podobě; Ferguson zveřejnil kopii nalezenou v pařížské knihovně. Zatímco Ferguson přijal data 1534 a 1536 uvedená v pařížských rukopisech, pozdější vědci dospěli k závěru, že ve skutečnosti byly dopisy zaslány v roce 1524 (Boxer a kol. 1953, str. xxi). V písmech se slovo vyskytuje mnohokrát v množném čísle, obě s konečným n / m: mandarĩs, manderĩs, manderỹs a bez ní: mandaris, manderys, mandarys. (Všimněte si, že v portugalském pravopisu ze 16. století by se místo závěrečné samohlásky dalo často použít vlnovku. n nebo m za samohláskou; tím pádem ĩ nebo ỹ bude přepsán jako v/im nebo yn/ym ve většině moderních dotisků.)
  2. ^ Fernão Lopes de Castanheda, Historie do descobrimento e conquista da Índia pelos portugueses, Sv. VI, čepice II, 26. Pravopis Castanhedy (v množném čísle) je stále mandarinky.
  3. ^ Matteo Ricci, De Christiana expeditione apud Sinas. Strana 45 v anglickém překladu „China in the Sixteenth Century: The Journals of Matteo Ricci“, Random House, New York, 1953. V původní latinka, sv. 1, s. 51: „Lusitani Magistratus illos, à mandando fortasse, Mandarinos vocant, quo nomine iam etiam apud Europæos Sinici Magistratus intelligentuntur ".
  4. ^ Johnson, Samuel (1827). Slovník anglického jazyka. Longman.
  5. ^ Mandarinka, Online slovník etymologie
  6. ^ Mandarinka Merriam-Webster
  7. ^ "mandarinka", Kratší Oxford anglický slovník. 1 (6. vydání). Oxford University Press. 2007. ISBN  978-0-19-920687-2.
  8. ^ Ku Seman Ku Hussain; Hafizahril Abdul Hamid (19. července 2009). „PPSMI satu kesilapan“ [PPSMI chyba]. Mingguan Malajsie (v malajštině). Kuala Lumpur: Utusan Melayu (M) Berhad. p. 7. Jadi perkataan menteri itu disebut kepada "menterin" dan apabila mereka pergi ke negeri Čína bez berjumpa dengan pegawai tinggi akhirnya perkataan "menterin" tadi bertukar kepada "Mandarin".
  9. ^ Boxer, Charles Ralph; Pereira, Galeote; Cruz, Gašpar da; de Rada, Martín (1953), Jižní Čína v šestnáctém století: vyprávění Galeote Pereira, o. Gaspar da Cruz, O.P. [a] Fr. Martín de Rada, O.E.S.A. (1550–1575), Vydání 106 prací vydaných společností Hakluyt, Printed for the Hakluyt Society, s. 10 čtvereční. Minnan Výslovnost (Amoy a Quanzhou) je uvedena podle C.R. Boxera, jehož zdrojem je Carstairs Douglas je Slovník Amoy lidové mluvy.
  10. ^ „LOUTEA, LOYTIA atd.“ V: Yule, pane Henry; Burnell, Arthur Coke (1903), Crooke, William (ed.), Hobson-Jobson: glosář hovorových anglo-indických slov a frází a příbuzných výrazů, etymologických, historických, geografických a diskurzivních, J. Murray, str. 522–523
  11. ^ Guanhua přepsal uživatel Matteo Ricci a další raně evropští spisovatelé jako Quonhua, v souladu s Ricciho transkripčním systémem, který zůstal v použití od Jezuité dlouho po jeho smrti. Viz strany 28–29 v anglickém překladu, Čína v šestnáctém století: Časopisy Matteo Ricci„Random House, New York, 1953. V původní latinka, De Christiana expeditione apud Sinas suscepta ab Societate Jesu (1617), sv. 1, s. 31: „Præter hunc tamen cuique Provinciæ vernaculum sermonem, alius est universo regno communis, quem ipsi Quonhua vocant, quod curialem vel forensem sonat. “
  12. ^ Norman, Jerry (1988). čínština. Cambridge University Press. p. 136. ISBN  978-0-521-29653-3.
  13. ^ A b Beverly Jackson a David Hugus Ladder to the Clouds: Intrigy a tradice v čínském žebříčku (Ten Speed ​​Press, 1999), str. 134–135.
  14. ^ Bonavia, Davide Peking New York: 1978 Time-Life Books Velká města světa série Strana 157
  15. ^ např. jako v názvech takových děl jako Mandarinky podle Simone de Beauvoir, Chomského Americká moc a nové mandarinky, atd.

externí odkazy