Hanlin Academy - Hanlin Academy
翰林院 | |
![]() | |
Aktivní | Dynastie Tchang, panování Císař Xuanzong –1911 |
---|---|
Zakladatel | Císař Xuanzong |
Umístění |
Hanlin Academy | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
čínština | 翰林院 | ||||||
|
The Hanlin Academy byla akademická a správní instituce založená v osmém století Tang Čína podle Císař Xuanzong v Chang'an.
Členství v akademii bylo omezeno na elitní skupinu vědců, kteří pro soud vykonávali sekretářské a literární úkoly. Jednou z jeho hlavních povinností bylo rozhodnout o výkladu Čínská klasika. To tvořilo základ Císařské zkoušky, které museli ctižádostiví byrokrati projít, aby dosáhli míst na vyšší úrovni. Malíři pracující pro soud byli také připojeni k akademii.
Členové akademie
Někteří ze slavnějších Hanlinových akademiků byli:
- Li Bai (701–762) - Básník
- Bai Juyi (772–846) - Básník
- Yan Shu (991–1055) - Básník, kaligraf, (předseda vlády, 1042)
- Ouyang Xiu (1007–1072) - historik
- Shen Kuo (1031–1095) - kancléř
- Zhang Zeduan (1085–1145) - Malíř
- Zhao Mengfu (1254–1322) - Malíř, kaligraf, básník (rektor, 1314–1320)
- Huang Zicheng (1350–1402) - císařský učenec
- Li Dongyang (1447–1516) - císařský důstojník, básník, sloužil jako „velký historik“
- Ni Yuanlu (1593–1644) - kaligraf, malíř, vysoký úředník
- Wu Renchen (1628–1689) - historik a matematik
- Zhang Tingyu (1672–1755) - Politik a historik
- Ji Xiaolan (1724–1805) - Scholar, básník (šéfredaktor časopisu Siku Quanshu )
- Yao Nai (1731–1815) - Učenec
- Gao E (1738–1815) - Scholar a editor
- Changling (1785–1848) - Učenec a úředník
- Zeng Guofan (1811–1872) - učenec a později klíčový vojenský úředník
- Chen Lanbin (1816–1895) - Diplomat (velvyslanec v USA, Španělsku a Peru)
- Weng Tonghe (1830–1904) - Imperial Tutor
- Cai Yuanpei (1868–1940) - pedagog
- Qu Hongji (1850–1918) - Politik
Bureau of Translators
Hanlinské akademii bylo podřízeno předsednictvo překladatelů (čínština : 四夷 館 / 四 译 館; pchin-jin : Sìyí Guǎn / Sìyì Guǎn; Wade – Giles : Szu4-i2 Kuan3/ Szu4-i4 Kuan3).[1] Založil Dynastie Ming v roce 1407, po první expedici Zheng He v Indickém oceánu se předsednictvo zabývalo památníky předanými zahraničními velvyslanci a vyškolenými odborníky v cizím jazyce. Zahrnovalo oddělení pro mnoho jazyků[2] tak jako Jurchen,[3][4][5] "Zubní kámen" (Mongol ),[6][7][8][9] korejština,[10] Ryukyuan, japonský,[11][12] Tibetský,[13] "Huihui "(„ muslimský “jazyk, Peršan )[14][15][6][16][17][18] vietnamština[19] a Barmská jazyky,[19][20] stejně jako pro jazyky „různých barbarských kmenů“ (Bai yi 百 夷, tj. Shan etnické skupiny na jihozápadních hranicích Číny), "Gaochang" (lidé z Turfan, tj. Starý ujgurský jazyk ),[6][17][21][22][23][24][25] a Xitian (西天; (Sanskrt, mluvený v Indii). V letech 1511 a 1579 oddělení pro jazyky Ba bai (八百; Lao ) a Thai byly přidány, resp.[26] A Malajský jazyk slovník (Manlajia Guan Yiyu) 滿 剌 加 館 譯 語 (Seznam slov království Melaka) pro malajštinu mluvenou v Malacca sultanate byl sestaven.[27][28][29][30][31] A Cham jazyk slovník 占城 館 byl vytvořen pro jazyk používaný v Champa Království.[32][33]
Když Dynastie Čching oživil Ming Siyiguan 四夷 館, Manchus, kteří „byli citliví na odkazy na barbary“, změnili název z yi 夷 „barbar“ do yi 彝 "Lidé "a změnil Shan exonym z Baiyi 夷 夷 „stovka barbarů“ Baiyi 譯 „sto překladů“.[34]
Později Tongwen Guan zřízený dynastií Čching za překlad západních jazyků byl podřízen Zongli Yamen a ne Hanlin.
1900 oheň

Pekingská akademie Hanlin a její knihovna byly během požáru vážně poškozeny obléhání cizích vyslanectví v Pekingu (nyní známý jako Peking ) v roce 1900 Kansu Braves při boji proti Aliance osmi národů. 24. června se oheň rozšířil na Akademii:
Staré budovy hořely jako troud s řevem, který utopil stabilní rachot mušket jako Tung Fu-shiang je Muslimové vystřelil divoce kouřem z horních oken.
Některé zápalné bomby byly sestřeleny, ale budovy byly peklo a staré stromy kolem nich plápolaly jako pochodně.
Byl učiněn pokus o záchranu slavného Yung Lo Ta Tien, ale hromady svazků byly zničeny, takže pokus byl vzdán.
— očitý svědek Lancelot Giles, syn Herbert Giles[35]
Mnoho starověkých textů bylo zničeno plameny.[36]
Akademie fungovala nepřetržitě až do jejího uzavření v roce 1911 Xinhai revoluce.
Viz také
- Academia Sinica
- Akademie klasického učení
- Chen Cheng (dynastie Ming)
- Čínská akademie věd
- Čínská akademie sociálních věd
- Vzdělávání v Číně
Reference
- ^ Divoký, Normani. 1945. „Materiály pro studium SSI I Kuan 四 夷 譯 館 (kancelář překladatelů)“. Bulletin of the School of Oriental and African Studies, University of London 11 (3). Cambridge University Press: 617–40. https://www.jstor.org/stable/609340.
- ^ http://www.lib.cam.ac.uk/mulu/fb645.html
- ^ Shou-p'ing Wu Ko (1855). Překlad (A. Wylie) z Ts'ing wan k'e mung, čínské gramatiky jazyka Manchu Tartar (Woo Kĭh Show-ping, revidovaný a vyd. Ching Ming-yuen Pei-ho) s intr. poznámky k Manchu literatuře. str. xix–.
- ^ Překlad Ts'ing wan k'e mung, čínské gramatiky jazyka tatarského jazyka Manchu; s úvodními poznámkami k Manchu literatuře: (přeložil A. Wylie.). Mission Press. 1855. str. Xix–.
- ^ de Lacouperie, Terrien. 1889. „Djurtchen z Mandshuria: jejich jméno, jazyk a literatura“. Journal of the Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland 21 (2). Královská asijská společnost Velké Británie a Irska: 1. https://www.jstor.org/stable/25208941.
- ^ A b C Morris Rossabi (28. listopadu 2014). Od juanů po moderní Čínu a Mongolsko: Spisy Morrise Rossabiho. BRILL. str. 98–. ISBN 978-90-04-28529-3.
- ^ Shou-p'ing Wu Ko (1855). Překlad (A. Wylie) z Ts'ing wan k'e mung, čínské gramatiky jazyka Manchu Tartar (Woo Kĭh Show-ping, revidováno a vydáno Ching Ming-yuen Pei-ho) s intr. poznámky k Manchu literatuře. str. xxvi–.
- ^ Alexander Wylie; Henri Cordier (1897). Čínské výzkumy. str.261 –.
s názvem 1407 určitý počet studentů byl jmenován císařskou autoritou instruovanou v jazycích kmenů psaní znalostí.
- ^ Překlad Ts'ing wan k'e mung, čínské gramatiky jazyka tatarského jazyka Manchu; s úvodními poznámkami k Manchu literatuře: (přeložil A. Wylie.). Mission Press. 1855. str. Xxvi–.
- ^ Ogura, S .. 1926. „Korejský slovník“. Bulletin of the School of Oriental Studies, University of London 4 (1). Cambridge University Press: 1–10. https://www.jstor.org/stable/607397.
- ^ Mai, Yun (2005). „漢語 歷史 音韻 研究 中 的 一些 方法 問題 [Některé metodologické problémy v čínské fonetice]“. 浙江 大学 汉语 史 研究 中心 简报 [Briefing News of Research Center for History of Chinese Language]. 18 (2). Citováno 24. května 2020.
- ^ Chiu, Chichu (21. prosince 2012). 中國 翻譯 史學 會 論文 投稿 : 16 世紀 日本 譯 語 的 出版 及 傳抄 [Publikování a psaní čínsko-japonského slovníku v 16. století].書寫 中國 翻譯 史 : 第五屆 中國 譯 學 新芽 研討會 [Psaní historie čínského překladu: Pátá konference mladých vědců o čínských překladatelských studiích] (v čínštině). Citováno 24. května 2020.
- ^ Lotze, Johannes S. (2016). Translation of Empire: Mongol Legacy, Language Policy, and the Early Ming World Order, 1368-1453 (PDF) (PhD). Citováno 24. května 2020.
- ^ Ido, Shinji (2018). „Kapitola 2: Huihuiguan zazi: Nový perský glosář sestavený v Číně Ming“. Trendy v íránské a perské lingvistice. De Gruyter Mouton. 21–52. doi:10.1515/9783110455793-003.
- ^ Ido, Shinji (2015). „Nové perské samohlásky přepsané v čínské Ming“. Íránské jazyky a literatury střední Asie: od 18. století do současnosti. Association pour l’Avancement des Études Iraniennes. 99–136.
- ^ Hecker, Felicia J .. 1993. „Čínský diplomat z 15. století v Herátu“. Journal of the Royal Asiatic Society 3 (1). Cambridge University Press: 91–93. https://www.jstor.org/stable/25182641?seq=7.
- ^ A b Morris Rossabi (28. listopadu 2014). Od juanů po moderní Čínu a Mongolsko: Spisy Morrise Rossabiho. BRILL. str. 94–. ISBN 978-90-04-28529-3.
- ^ str. 5.
- ^ A b „Thông báo về việc các GS Nhật Bản sang trao đổi khoa học, tham gia đào tạo cao học Hán Nôm“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 09.03.2016. Citováno 2016-01-22.
- ^ http://c.sou-yun.com/eBooks/ 四庫 之外 / 華 夷 譯 語% 20 明% 20 火 原 潔 撰 / 二 .pdf
- ^ Sdružení pro asijská studia. Výbor pro projekt biografické historie Ming; Luther Carrington Goodrich (15. října 1976). Slovník biografie Ming, 1368–1644. Columbia University Press. 1042, 1126. ISBN 9780231038010.
- ^ Heinrich Julius Klaproth (leden 1985). Abhandlung über die Sprache und Schrift der Uiguren. Buske Verlag. str. 6–. ISBN 978-3-87118-710-0.
- ^ Heinrich Julius Klaproth (1820). Abhandlungen über die Sprache und Schrift der Uiguren. str.6 –.
- ^ Heinrich Julius von Klaproth (1820). Abhandlung über die Sprache und Schrift der Uiguren, nebst einem Wörterverzeichnisse und anderen uigurischen Sprachproben (atd.). Königl. Dr. pp.6 –.
- ^ Heinrich Julius Klaproth (1812). Abhandlung über die Sprache und Schrift der Uiguren. str. 41–.
- ^ Norman Wild (1945), „Materials for the Study of the Ssŭ i Kuan 四夷 (譯) 館 (Bureau of Translators)“, Bulletin of the School of Oriental and African Studies, University of London, 11 (3): 617–640, doi:10.1017 / s0041977x00072311, JSTOR 609340; str. 617-618.
- ^ Vladimir Braginsky (18. března 2014). Klasické civilizace jihovýchodní Asie. Routledge. str. 366–. ISBN 978-1-136-84879-7.
- ^ Edwards, E. D. a C. O. Blagden. 1931. „Čínský slovník malajské malajštiny Malajská slova a fráze shromážděné mezi A. D. 1403 a 1511 (?)“. Bulletin of the School of Oriental Studies, University of London 6 (3). [Cambridge University Press, School of Oriental and African Studies]: 715–49. https://www.jstor.org/stable/607205.
- ^ C. O. B .. 1939. „Corrigenda and Addenda: A Chinese Vocabulary of Malacca Malay Words and Phrases Collected Between A. D. 1403 and 1511 (?)“. Bulletin of the School of Oriental Studies, University of London 10 (1). Cambridge University Press. https://www.jstor.org/stable/607921.
- ^ Phyllis Ghim-Lian Chew (7. prosince 2012). Sociolingvistická historie raných identit v Singapuru: Od kolonialismu k nacionalismu. Palgrave Macmillan. str. 79–. ISBN 978-1-137-01233-3.
- ^ Donald F. Lach (15. ledna 2010). Asia in the Making of Europe, Volume II: A Century of Wonder. Kniha 3: The Scholarly Disciplines. University of Chicago Press. str. 493–. ISBN 978-0-226-46713-9.
- ^ Edwards, E. D. a C. O. Blagden. 1939. „Čínský slovník Chamových slov a frází“. Bulletin of the School of Oriental Studies, University of London 10 (1). Cambridge University Press: 53–91. https://www.jstor.org/stable/607926.
- ^ Vladimir Braginsky (18. března 2014). Klasické civilizace jihovýchodní Asie. Routledge. 398–. ISBN 978-1-136-84879-7.
- ^ Wild (1945), str. 620.
- ^ „BOXER REBELLION // CHINA 1900“. HISTORIK OBJEDNÁVKY, WEBOVÁ STRÁNKA LTD. Archivovány od originál dne 12. února 2005. Citováno 2008-10-20.
- ^ Diana Preston (1999). Boxer Rebellion: Dramatický příběh čínské války proti cizincům, která otřásla světem v létě 1900. str.138–140. ISBN 0-8027-1361-0.
Další čtení
- Martin, William Alexander Parsons (1880). Hanlin Papers: Nebo Eseje o intelektuálním životě Číňanů. Trübner & Company. Citováno 24. dubna 2014.
- Sparks, Jared; Everett, Edward; Lowell, James Russell; et al., eds. (1874). The North American Review, svazek 119. Americká periodická řada, 1800-1850. O. Everett. Citováno 24. dubna 2014.
externí odkazy
Cizojazyčné slovníky
- wikisource: zh: 華 夷 譯 語 - 達達 館 (蒙古語) mongolský jazyk
- 華 夷 譯 語 (一) - 暹 羅 館 (泰語) 天文 門。 thajština
- 華 夷 譯 語 (二) - 緬甸 館 譯 語 緬甸 館 來文 (緬甸語) 通用 門。 barmština
- 華 夷 譯 語 (三) - 百 夷 館 (雲南 傣 語) 天文 門 。Baiyi (Dai, Shan )
- 華 夷 譯 語 (四) - 百 夷 館 (雲南 傣 語) 天文 門 和 地理 門 。Baiyi (Dai, Shan )
- 華 夷 譯 語 (五) - 回回 館 《回回 館 雜 字》 (波斯語) 天文 門。 perština
- 華 夷 譯 語 (六) - 回回 館 《回回 館 雜 字》 (波斯語) 天文 門 和 地理 門 ers perština
- 高昌 館 來文 - 高昌 館 來文 (高昌) 回鶻 語 (畏兀兒 館 (回鶻 語)。 starý ujgurský jazyk
- 譯文 備 覽 - 譯文 備 覽 西番 館 (藏語)。 Tibetský jazyk
- 西番 譯 語 - 《西番 譯 語》 西番 館 (藏語) tibetský jazyk
- wikisource: zh: 華 夷 譯 語 / 朝鮮 館 譯 語 korejština
- wikisource: zh: 使 琉球 錄 (陳 侃) #. E5.A4.B7.E8.AA.9E.EF.BC.88.E9.99.84.EF.BC.89 Ryukyuanský jazyk
- wikisource: zh: 使 琉球 錄 (蕭 崇 業) / 附 # .E5.A4.B7.E8.AA.9E - 使 琉球 錄 夷 語 夷 字 ryukyuanský jazyk
- wikisource: zh: 使 琉球 錄 (夏子陽) / 卷 下 # .E5.A4.B7.E8.AA.9E.E3.80.90.E9.99.84.E3.80.91 Ryukyuanský jazyk
- wikisource: zh: 中山 傳 信 錄 / 卷六 # .E9.A2.A8.E4.BF.97 Ryukyuanský jazyk
- wikisource: zh: 重修 使 琉球 錄 Ryukyuanský jazyk
- 使 琉球 录 三种 - 夷 语 (附) _ 国学 导航 Ryukyuanský jazyk
- 0- 使 琉球 录 - 明 - 陈 侃 Ryukyuanský jazyk
- 國 朝 典故 卷 之一 百二 使 琉球 錄 (明) 陳 侃 撰 Ryukyuanský jazyk
- 《女 直 館》 (女真 語) 《女真 譯 語》 《女真 館 雜 字》 在 Die Sprache und Schrift der Jučen od Wilhem Grube od Wilhem Grube 《女真 文 和 女真 語》 作者 : 葛 祿 博 [1] [2] Jurchen jazyk