Obecná rozprava o sedmdesátém zasedání Valného shromáždění OSN - General debate of the seventieth session of the United Nations General Assembly
Obecná rozprava o sedmdesátém zasedání Valného shromáždění OSN | ||
---|---|---|
| ||
![]() | ||
![]() Sál Valného shromáždění v sídle OSN v New Yorku | ||
Hostitelská země | ![]() | |
Místo konání | Sídlo Organizace spojených národů | |
Města | New York City, Spojené státy | |
Účastníci | Členské státy OSN | |
Prezident | Mogens Lykketoft | |
webová stránka | gadebate |
The Obecná debata sedmdesáté zasedání Valného shromáždění OSN byla zahájena 28. září a ukončena 3. října 2015. Vedoucí z řady členské státy oslovil UNGA.
Organizace a předměty
Pořadí řečníků je dáno nejprve členským státům, poté pozorovatelským státům a nadnárodním orgánům. Jakékoli další subjekty pozorovatelů budou mít možnost promluvit na konci debaty, pokud se tak rozhodnou. Řečníci budou zařazeni na seznam v pořadí podle jejich žádosti, se zvláštním zřetelem na ministry a další vládní úředníky podobné nebo vyšší hodnosti. Podle pravidel platných pro obecnou debatu by prohlášení měla být v úředních jazycích OSN v arabštině, čínštině, angličtině, francouzštině, ruštině nebo španělštině a budou přeložena Překladatelé OSN. Každý řečník je požádán, aby úředníkům konference poskytl 20 kopií svých prohlášení, aby byl usnadněn překlad a aby byli představeni na pódiu. Ačkoli pro projevy není stanoven žádný časový limit, požaduje se dobrovolné vedení v délce 15 minut.[1][2] Zvoleným tématem debaty je „Organizace spojených národů ve věku 70 let: cesta vpřed pro mír, bezpečnost a lidská práva.“[3]
Mluvící plán
Zbytek programu vystoupení v Komoře Valného shromáždění je následující:
28. září
- Ranní plán[4]
OSN - generální tajemník Ban Ki-moon
Organizace spojených národů - 70. Zasedání Valné shromáždění OSN - Předsedající Mogens Lykketoft
Brazílie - prezident Dilma Rousseffová
Spojené státy - prezident Barack Obama
Polsko - prezident Andrzej Duda[pozn. 1]
Čína - prezident Xi Jinping[pozn. 2]
Jordan - král Abdullah II Ibn Al Hussein
Ruská federace - prezident Vladimír Putin
Jižní Korea - prezident Park Geun-hye
Írán - prezident Hassan Rouhani
Francie - prezident François Hollande (Naplánováno)
Katar - Amir Sheikh Sheikh Tamim Bin Hamad Al-Thani
Francie - prezident François Hollande
Mosambik - prezident Filipe Jacinto Nyusi[pozn. 3]
Nizozemsko - král Willem-Alexander[pozn. 4]
Kazachstán - prezident Nursultan Nazarbajev[pozn. 5]
Mexiko - prezident Enrique Peña Nieto
Portugalsko - prezident Aníbal António Cavaco Silva
Dánsko - předseda vlády Lars Løkke Rasmussen[pozn. 6]
Etiopie - předseda vlády Hailemariam Dessalegn
- Odpolední plán[pozn. 7]
Uganda - prezident Yoweri Kaguta Museveni
Chile - prezident Michelle Bachelet Jeria
Kuba - prezident Raúl Castro Ruz[pozn. 8]
Jižní Afrika - prezident Jacob Zuma
Egypt - prezident Abdel Fattah Al Sisi
Švýcarsko - prezident Simonetta Sommaruga
Zimbabwe - předseda Robert Mugabe
Argentina - prezident Cristina Fernández de Kirchner
- Večerní program[pozn. 7]
Bělorusko - prezident Alexander Lukašenko
Nigérie - prezident Muhammadu Buhari[pozn. 9]
Gabon - prezident Ali Bongo Ondimba
Paraguay - prezident Horacio Manuel Cartes Jara
Keňa - prezident Uhuru Kenyatta
Turkmenistán - prezident Gurbanguly Berdimuhamedov (Naplánováno)
Senegal - prezident Macky Sall
Mali - prezident Ibrahim Boubacar Keita
Ekvádor - prezident Rafael Correa Delgado
Bolívie - prezident Evo Morales Ayma
Kiribati - vedoucí vlády Anote Tong (Naplánováno)
Peru - prezident Ollanta Humala Tasso (Naplánováno)
Afghánistán - výkonný ředitel Abdullah Abdullah[pozn. 10]
29. září
- Ranní plán[4]
Rwanda - prezident Paul Kagame
Guyana - prezident David Arthur Granger[pozn. 11]
Namibie - prezident Hage Geingob[pozn. 12]
Tádžikistán - prezident Emomali Rahmon
Finsko - prezident Sauli Niinistö
Mongolsko - prezident Tsakhiagiin Elbegdorj
Rumunsko - předseda Klaus Werner Iohannis
Svazijsko - hlava státního krále Mswati III
Sierra Leone - prezidentka Ernest Bai Koroma
Ukrajina - prezident Petro Poroshenko[pozn. 13]
Kamerun - prezident Paul Biya (Naplánováno)
Kolumbie - prezident Juan Manuel Santos Calderón
Ukrajina - prezident Petro Poroshenko (Naplánováno)
Svazijsko - hlava státního krále Mswati III (Naplánováno)
Kypr - prezident Nicos Anastasiades
Sierra Leone - prezident Ernest Bai Koroma (Naplánováno)
Malawi - prezident Arthur Peter Mutharika (Naplánováno)
Uruguay - prezident Tabaré Vázquez[pozn. 14]
Malawi - prezident Arthur Peter Mutharika
Evropská unie - předseda Evropské rady Donald Tusk[17][pozn. 15]
Japonsko - předseda vlády Shinzo Abe
Kuvajt - předseda vlády šejk Jaber Al Mubarak Al Hamad Al Sabah
Itálie - předseda vlády Matteo Renzi
- Odpolední plán[4]
Sjednocená republika Tanzanie - prezident Jakaya Mrisho Kikwete (Naplánováno)
Arménie - prezident Serž Sargsyan
Sjednocená republika Tanzanie - prezident Jakaya Mrisho Kikwete[pozn. 16]
Venezuela - prezident Nicolás Maduro Moros
Libérie - prezident Ellen Johnson-Sirleaf
Zambie - předseda Edgar Chagwa Lungu[pozn. 17]
Estonsko - předseda Toomas Hendrik Ilves
Dominikánská republika - prezident Danilo Medina Sánchez
Litva - předseda Dalia Grybauskait
Seychely - prezident James Alix Michel
Česká republika - prezident Miloš Zeman
Mauretánie - předseda Ould Abdel Aziz (Naplánováno)
Jemen - prezident Abdrabuh Mansour Hadi Mansour[pozn. 18]
Gambie - viceprezident Aja Isatou Njie-Saidy
Thajsko - generální předseda vlády Prayut Chan-o-Cha
Svatý Vincenc a Grenadiny - předseda vlády Ralph Gonsalves
Tunisko - předseda vlády Habib Essid[pozn. 19]
Tonga - předseda vlády Samuela 'Akilisi Pohiva[pozn. 20]
Spojené království Velké Británie a Severního Irska - státní tajemník Philip Hammond (Naplánováno)
Austrálie - ministr zahraničních věcí Julie Bishopová
Spojené království Velké Británie a Severního Irska - státní tajemník Philip Hammond
Sjednocená republika Tanzanie - prezident Jakaya Mrisho Kikwete (Přeplánováno)
Kamerun - ministr zahraničních věcí Pierre Moukoko Mbonjo (Přeplánováno)
Mauretánie - ministr zahraničních věcí Hamadi Ould Meimou
30. září
- Ranní plán[4]
Bulharsko - prezident Rosen Plevneliev
Panama - prezident Juan Carlos Varela Rodriguez
Srí Lanka - prezident Maithripala Sirisena[pozn. 21]
Chorvatsko - prezident Kolinda Grabar-Kitarović[pozn. 22]
Kostarika - prezident Luis Guillermo Solís Rivera
Ghana - prezident John Dramani Mahama
Togo - prezident Faure Essozimna Gnassingbé
Benin - prezident Boni Yayi (Naplánováno)
Brunej Darussalam - sultán a Yang Di Pertuan Hassanal Bolkiah Mu'Izzaddin Waddaulah
Palestina - prezident Mahmúd Abbás
Turecko - předseda vlády Ahmet Davutoğlu[pozn. 23]
Bangladéš - předseda vlády Sheikh Hasina
Švédsko - předseda vlády Stefan Löfven[pozn. 24]
Pákistán - předseda vlády Muhammad Nawaz Sharif
Norsko - předseda vlády Erna Solberg
Fidži - předseda vlády Josaia Voreqe Bainimarama
Malta - předseda vlády Joseph Muscat
Belgie - předseda vlády Charles Michel
Libanon - předseda Rady ministrů Tammam Salam
- Odpolední plán[4]
Lotyšsko - předseda Raimonds Vējonis
Srbsko - prezident Tomislav Nikolić
Džibuti - prezident Ismaïl Omar Guelleh
Laos - prezident Choummaly Sayasone
Středoafrická republika - prezident Catherine Samba-Panza (Naplánováno)
Nauru - prezident Baron Divavesi Waqa
Libye - hlava státu Aguila Saleh Issa Gwaider[pozn. 25]
Marshallovy ostrovy - prezident Christopher Loeak
Komory - prezident Ikililou Dhoinine[pozn. 26]
Rovníková Guinea - místopředseda Teodoro Nguema Obiang Mangue[pozn. 27]
Slovinsko - předseda vlády Miro Cerar[pozn. 28]
Vanuatu - předseda vlády Meltek Sato Kilman Livtuvanu[pozn. 29]
- Večerní program[pozn. 7]
Samoa - předseda vlády Tuilaepa Sailele Malielegaoi
Irák - předseda vlády Haider al Abadi[pozn. 30]
Moldavsko - předseda vlády Valeriu Streleț[pozn. 31]
Benin - předseda vlády Lionel Zinsou (Přeplánováno)
Maroko - korunní princ Princ Moulay Rachid
Benin - předseda vlády Lionel Zinsou
Monako - ministr zahraničních věcí Gilles Tonelli
Ázerbájdžán - ministr zahraničních věcí Elmar Mammadyarov
Španělsko - ministr zahraničních věcí José Manuel Garcia Margallo[pozn. 32]
Burkina Faso - ministryně zahraničních věcí Bédializoun Moussa Nebie (Naplánováno)
Středoafrická republika - prezident Catherine Samba-Panza (Přeplánováno)
Středoafrická republika - ministr zahraničních věcí Samuel Rangba[pozn. 33]
Právo na odpověď
Členské státy mají možnost odpovědět na komentáře v daný den (nebo dokonce dny předchozí), ale jsou omezeny na 10 minut pro první odpověď a pět minut pro druhou odpověď. Všechny projevy se odehrávají od podlahy, na rozdíl od pódia pro obecnou debatu.
Indie odpověděla Pákistánu slovy, že je politováníhodné, že se znovu rozhodla „zneužít Valné shromáždění OSN ke zkreslení reality a vykreslení falešného pocitu obrazu v našem regionu“. Podle nich Pákistán tvrdí, že je hlavní obětí terorismu, ale „ve skutečnosti je obětí své vlastní politiky chovu a sponzorování teroristů“ a že Kašmírský konflikt problém nemá důvěryhodnost vůči světu. Dále se dohodli, že Kašmír je pod zahraniční okupací, ale v Pákistánu Azad Kašmír. Tvrdili také, že „rezervace koridoru mezi Pákistánem a Čínou prochází indickým územím nelegálně okupovaným Pákistánem“ a že hluboce litují, že Kašmír není vyřešen a že dialog nepokročil kvůli zjevnému ignorování Pákistánu z roku 1972 Dohoda Shimla, prohlášení proti terorismu z roku 2004 a zasedání předsedy vlády v roce 2015 na okraji EU 7. summit BRICS v Ufa, Rusko. Dále tvrdili, že Indie je otevřená angažovat Pákistán v nevyřešených otázkách, ale v atmosféře „bez terorismu a násilí“. S ohledem na palebné události na LC „Mezinárodní hranice, svět ví, že primárním důvodem je poskytnout krytí teroristům překračujícím hranice. Není neobvyklé, že státy s vážnými výzvami svádějí vinu na jiné, jako to činil Pákistán s terorismem. Neschopnost uznat to jako domácí problém, který kouše ruku, která ho živila. Terorismus má základní příčiny stejně jako chudoba nevědomosti. Při používání „teroru jako legitimního vládního nástroje ... svět sleduje, jak se následky šíří i mimo sousedství“. Indie byla „ochotná pomoci, pokud se netvor probudí sám pro sebe“.
Arménie odpověděla Ázerbájdžánu tím, že byli nuceni se ujmout slova na základě obvinění ázerbájdžánského ministra. Delegát navrhl, aby to vypadalo, jako by někdo „někdy měl konverzaci, kterou si uvědomíte, že jste ji předtím měl. Mluvil s někým a vy víte, co přijde, než jste to slyšeli. Tento okamžik je neskutečný, protože cítíte deja vu. Stejná obvinění jsou konstantní. K padesátému výročí Lewis Carroll je Přes zrcadlo prohlášení bylo z té pohádky, že všechno bylo naopak, matoucí, vzhůru nohama, případ nejlepší obrany je dobrý útok byl problém s krátkodobou pamětí. Ázerbájdžánský ministr není příliš mladý na to, aby si pamatoval, co se stalo před 20 nebo 25 lety. “Dále řekli, že Ázerbajdžán zahájil válku proti Arménii a Náhorní Karabach (NKO). Dále tu nebyl nikdo, kdo by to psal, protože neexistuje svoboda projevu a že ti, kteří jsou ochotni napsat pravdu, jsou okamžitě zatčeni. Pokud jde o Výbor pro pohřešované osoby, před příchodem na toto newyorské zasedání se ICRC uspořádal setkání výborů obou zemí, o které Arménie zřejmě opakovaně žádala po dobu 10 let. Neustálá odpověď, přestože ICRC byla, že Ázerbajdžán se odmítá setkat, a znovu ukázal, že to, co říkají, bylo „znovu vzhůru nohama“. Řekli, že ázijský prezident Ilham Alijev volání do Arménie, včetně Jerevan, jeho vlastní země je prostě otřesná. Navrhli ázerbájdžánským spisovatelům podívat se na mapy starověkých a sovětských časů, včetně tvrzení, že Noe byl azerijského původu.[pozn. 34] Místo ohrožení možnosti války je povinností si uvědomit, že Ázerbajdžán zahájil a prohrál Válka o Náhorní Karabach. Bylo by užitečnější uvažovat o jednáních o kompromisech. Byly také mudžahedín boj za Ázerbajdžán proti Arménii, která zabíjí nevinné civilisty; dále nemusí vědět o Ázerbájdžánu bojovníci pro ISIS kteří se každou chvíli objevují na hranici s NKO. Pokud Ázerbájdžán chtěl mír, pak by měli umožnit mezinárodní pozorovatele na Kontaktní linka zjistit, kdo je odpovědný za porušování příměří. Jelikož je Arménie ochotna, aby k tomu došlo, říká to hodně. „Náhorní Karabach bude součástí Ázerbájdžánu“ bez ohledu na to, kolikrát se to opakuje. Pokud jde o Turecko, je Arménie „odhodlána pokračovat v mírovém řešení na základě územní celistvosti“. Arménie se dále ptá, co z práva na sebeurčení a že žádné řešení nemůže být jednostranné, předpojaté nebo mít předem stanovený přístup.
Ázerbajdžán poté odpověděl, že je „politováníhodné, že se o slovo přihlásil tak pozdě (21:44)“, ale že Arménie byla omezena na pobavení komnaty pohádkami. Pokud jde o historii, „samozřejmě si vážíme historie v našem regionu. Před sto lety byla Arménie pulzující multietnickou oblastí a Arméni byli v Jerevanu menšinou. [Od té doby] polovina populace odešla, takže Arménie nemá právo hovoří o lidských právech [jak] všichni hlavní aktivisté za lidská práva uprchli, včetně těch do Ázerbajdžánu. Nedávno jeden přišel do Ázerbajdžánu. Evropský soud pro lidská práva, jejichž jurisdikce Arménie dobrovolně přijala, a mnoho dalších mezinárodních organizací kromě OSN, jako např NAM rozhodl ve prospěch Ázerbájdžánu. Prezident Arménie se přiznal k obsazení ázerbájdžánského území. Pokud jde o terorismus, Arménie je jediným státem, který uctívá odsouzené teroristy a přijímá je na nejvyšší úrovni[pozn. 35] včetně předsedy vlády. Ázerbajdžán naopak není proti vyšetřování, které by vedlo k odhalení pravdy. Ve skutečnosti naléhá na vyšetřování všech porušení mezinárodního práva, včetně válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a zločinů proti míru. “Dodali však, že to bylo v zájmu„ vojenské junty Arménie vedené válkou zločinci. Je v nejlepším zájmu Arménie a obyvatel Arménie, pokud se vláda nepodílí na agresi a [místo toho] dobrých vztazích se sousedy a prosperitě vlastního lidu. ““
Arménie poté použila své druhé právo na odpověď a řekla, že je „těžké argumentovat slovy, která nedávají smysl a jsou překvapivě obtěžující“. Vyzvali předsednictví Valného shromáždění OSN, aby zastavilo nebo mohlo přerušit schůzky, které obviňují vedení sousední země nebo kterékoli země z usvědčujících obvinění, ale v zásadě a především to byla připomínka, že delegát zastupuje Arménii, „domov 12 národnostních menšin, které v Arménii žijí šťastně a pokojně“. I když to nebyl žádný příbuzný stát, každý měl stejná práva a privilegia arménských občanů. Dále zde nebyl žádný arménský státní příslušník, který bydlel v Ázerbájdžánu nebo Baku, město osídlené Rusy a Židy a město, kde nyní začal ropný průmysl, nemá Armény. Po rozpuštění SSSR NKO vyhlásilo nezávislost a bylo domovem etnických Arménů pro ty, kteří uprchli z masakrů v Baku. Jediným mandátem mezinárodní organizace, který byl skutečným mandátem k jednání o urovnání, je Minská skupina OBSE pod vedením Ruska, Francie a USA odvedl skvělou práci, která mezi stranami velmi těžko zprostředkovala nalezení řešení na principech mezinárodního práva. To tedy muselo být v souladu se zásadami sebeurčení a územní celistvosti nepoužitím síly a nepoužitím hrozby síly, neúčastnit se protiofenzív, ale místo toho upřímná jednání, pokud by existovala skutečná zájem na hledání řešení, a ne militaristická politika.
Ázerbajdžán poté dokončil své právo na odpověď s tím, že druhé prohlášení z Arménie bylo opět „plné zkreslení a přímých lží a proti duchu obecné debaty v OSN“. Odvolávali se na oficiální statistiky Arménie, které zjevně naznačovaly, že populace je 99,9% jednoho titulárního národa (delegát se sarkasticky zasmál), kterého bylo dosaženo prostřednictvím “etnické čistky „, což byl bod Ázerbájdžánu. Ázerbajdžán podporuje stažení všech„ nelegálních ozbrojených formací z jeho území a veškeré zahraniční armády nezákonně umístěné na území Ázerbájdžánu. Bylo by vhodnější, kdyby zástupce Arménie nepochopil podstatu mírového procesu a návrhů minské skupiny. Arménský zástupce, který se snaží dezinterpretovat, není realitou, včetně principu OBSE stanoveného pro územní celistvost států. V každém případě je v nejlepším zájmu OSN a mezinárodního společenství, pokud bude nezákonné použití síly ukončeno a dobré sousedské regiony v našem regionu by mohly být [a] realitou. “[36]
1. října
- Ranní plán[4]
Bosna a Hercegovina - předseda předsednictví Dragan Čović[pozn. 36]
Haiti - prezident Michel Joseph Martelly
Madagaskar - prezident Hery Rajaonarimampianina
Mikronésie - prezident Peter Christian[pozn. 37]
Černá Hora - předseda Filip Vujanović
Angola - místopředseda Manuel Domingos Vicente
Cabo Verde - předseda vlády José Maria Pereira Neves
Řecko - předseda vlády Alexis Tsipras (Naplánováno)
Lesotho - předseda vlády Pakalitha Bethuel Mosisili[pozn. 38]
Gruzie - předseda vlády Irakli Garibashvili
Lesotho - premiérka Pakalitha Bethuel Mosisili (Naplánováno)
Řecko - předseda vlády Alexis Tsipras
Izrael - předseda vlády Benjamin Netanjahu
Malajsie - předseda vlády Dato ‘Sri Mohd Najib Bin Tun Haji Abdul Razak
Slovensko - místopředseda vlády Miroslav Lajčák[pozn. 39]
Izrael - předseda vlády Benjamin Netanjahu (Přeplánováno)
Německo - ministr zahraničních věcí Frank-Walter Steinmeier
Lucembursko - ministr zahraničních věcí Jean Asselborn
Indie - ministr zahraničních věcí Sushma Swaraj[pozn. 40]
Rakousko - spolkový ministr pro Evropu, integraci a zahraniční věci Sebastian Kurz (Naplánováno)
Alžírsko - ministr zahraničních věcí Ramtane Lamamra
Rakousko - spolkový ministr pro Evropu, integraci a zahraniční věci Sebastian Kurz
Irsko - ministr zahraničních věcí a zahraničního obchodu Charles Flanagan
Čad - ministr zahraničních věcí Moussa Faki Mahamat
- Odpolední plán[4]
Botswana - místopředseda Mokgweetsi Eric Keabetswe Masisi[pozn. 41]
Jižní Súdán - místopředseda James Wani Igga
Burundi - místopředseda Joseph Butore
Nikaragua - místopředseda Moises Omar Halleslevens Acevedo[pozn. 42]
Antigua a Barbuda - předseda vlády Gaston Alphonso Browne
Nový Zéland - předseda vlády John Key
Východní Timor - předseda vlády Rui Maria De Araújo
Šalamounovy ostrovy - předseda vlády Manasseh Sogavare
Somálsko - předseda vlády Omar Abdirashid Ali Sharmarke
Kambodža - místopředseda vlády Namhong Hor
Nepál - místopředseda vlády Prakash Man Singh
Severní Korea - ministr zahraničních věcí Ri Su Yong
Kyrgyzstán - ministr zahraničních věcí Erlan Abdyldayev
Konžská demokratická republika - ministr zahraničních věcí Jean Claude Gakosso
Bahamy - ministr zahraničních věcí Frederick Mitchell
Saúdská Arábie - ministr zahraničních věcí Adel Ahmed Al-Jubeir
Papua Nová Guinea - ministr zahraničních věcí Rimbink Pato
Kamerun - ministr zahraničních věcí Pierre Moukoko Mbonjo (Naplánováno)
Saúdská Arábie - ministr zahraničních věcí Adel Ahmed Al-Jubeir (Naplánováno)
Honduras - ministr zahraničních věcí Arturo Corrales (Naplánováno)
Právo na odpověď
Pákistán odpověděl na indickou odpověď z předchozího dne a uvedl, že indické pokusy „popřít nelegální okupaci Džammú a Kašmír je parodie na historii. Indie nasadila přes 700 000 sil a je jediným okupantem, který by se postavil proti rezoluci Valného shromáždění OSN volající po sebeurčení. Bylo zabito [více než 100 000 Kašmírců, stovky žen jsou vdovy nebo byly znásilněny, i děti, v státní terorismus od Indie. V Kašmíru okupovaném Indy je více než 6 000 masových hrobů. Pokud bude Indie respektovat mezinárodní právo, stáhla by jednotky a nechala Kašmírce rozhodnout o jejich budoucnosti v souladu s plebiscitem nařízeným OSN k určení jejich budoucnosti. Řada rezolucí prohlašuje, že konečné dispozice Džammú a Kašmíru budou v souladu s vůlí lidu svobodným a nestranným plebiscitem nestranným záštitou OSN. To nelze rétorikou odložit stranou, kromě rozhovorů mezi Indií a Pákistánem v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Je génius Indie postavit se proti mírovým iniciativám, které zde vyhlásil pákistánský předseda vlády. [Místo toho] Indie staví předpoklady na proces jednobodové agendy a nemá zájem o skutečný dialog. Pákistán je však odhodlán. Využívání bogey terorismu tento problém zamlžuje. Pákistán se účastní boje proti terorismu a svět o tom ví kromě Indie. Indie je necitlivá a Indie maskuje podporu terorismu v Pákistánu. Indie nedokáže postavit pachatele před soud, jako například v EU Samjhauta bombardování Pákistán také citoval a svámí obviněn z terorismu proti muslimům a "smutného příběhu z roku 2006" masakr muslimů v Gudžarátu, podněcování terorismu v Pákistánu, včetně Balúčistán[pozn. 43] a Karáčí, bezpečnostní a zpravodajské vazby, zejména s Talibanem v FATA. Přesto tvrdí, že navzdory „nepřátelskému postoji“ Indie Pákistán podporuje dialog mezi oběma zeměmi a je při provádění těchto iniciativ vytrvalý, v souladu s novým předsedou vlády, který se ujal úřadu před dvěma lety. Doufali, že Indie odpoví na „opatrovnictví našich národů“.
Írán poté reagoval na volání „předsedy vlády izraelského režimu Benjamin Netanjahu kouřová clona, která skrývá jeho zločiny proti palestinskému lidu. [Přidělil] hlavní části řeči[pozn. 44] zaútočit na všechny členy mezinárodního společenství za podporu JCPOA. Očekává se, že Je a jeho kumpáni se budou nadále vyhřívat tím, že budou všechny ostatní zaměstnávat falešnými problémy. “Poté se zeptali: Proč udržovat Palestince v okupaci?“ Izraelský režim poskytuje podporu ISIS v Sýrii (uprostřed Syrská občanská válka ) a udržuje v regionu vysoké napětí. Stále rostou napětí, protože mír a stabilita jsou existenční hrozbou. Pokud je ticho zpět v centru pozornosti, museli by vysvětlit své akce na palestinských územích a zapojit se do mírového procesu, který za posledních 25 let neměl žádný výsledek. [Tedy] je pochopitelné, proč se Izrael tak naštval na „národy“ v hale a na celé mezinárodní společenství. [Mezitím] Írán je odhodlán plnit své závazky v rámci JCPOA přinést do regionu stabilitu a mír. “Došli k závěru, že„ [v této hale uvidíme rok co rok více rozzlobených představitelů Izraele “.“[36]
2. října
- Ranní plán[4]
Andorra - vedoucí vlády Antoni Martí
Makedonie - předseda vlády Nikola Gruevski
Barbados - předseda vlády Freundel Stuart
Burkina Faso - předsedkyně přechodné vlády Michel Kafando[pozn. 45]
Mauricius - předseda vlády Anerood Jugnauth
Svatý Kryštof a Nevis - předseda vlády Timothy Harris[pozn. 46]
Albánie - předseda vlády Edi Rama
Syrská arabská republika - místopředseda vlády Walid Al-Moualem
Island - ministr zahraničních věcí Gunnar Bragi Sveinsson
Bahrajn - ministr zahraničních věcí Šajch Khalid bin Ahmed Al Khalifa
Lichtenštejnsko - ministr zahraničních věcí Aurelia Frick
Belize - ministr zahraničních věcí Wilfred Elrington
Grenada - ministr zahraničních věcí Clarice Modeste-Curwen[pozn. 47]
Kongo - ministr zahraničních věcí Jean-Claude Gakosso[pozn. 48]
Svatý Tomáš a Princův ostrov - ministr zahraničních věcí Manuel Salvador Dos Ramos
Súdán - ministr zahraničních věcí Ibrahim Ahman 'Abd al-Aziz Ghandour[pozn. 49]
- Odpolední plán[4]
Spojené arabské emiráty - ministr zahraničních věcí šejk Abdullah Bin Zayed Al Nahyan
Indonésie - místopředseda Muhammad Jusuf Kalla[pozn. 50]
Filipíny - tajemník pro zahraniční věci Albert Del Rosario
Jamajka - ministr zahraničních věcí a zahraničního obchodu Arnold Nicholson
Myanmar - ministr zahraničních věcí Wunna Maung Lwin
Niger - státní ministr Aïchatou Boulama Kané[pozn. 51]
Bhútán - ministr zahraničních věcí Damcho Dorji[č. 52]
Tuvalu - ministr zahraničních věcí a zahraničního obchodu Taukelina Finikaso[pozn. 53]
Trinidad a Tobago - ministr zahraničních věcí Denis Mojžíš[pozn. 54]
Svatá Lucie - ministr zahraničních věcí Alva Romanus Baptiste
Kamerun - ministr zahraničních věcí Pierre Moukoko Mbonjo (Naplánováno)
Svatý stolec - tajemník pro vztahy s arcibiskupem států Paul Richard Gallagher[pozn. 55]
Vietnam - stálý tajemník Nguyen Phuong Nga[pozn. 56]
Turkmenistán - stálý tajemník Aksoltan Ataeva[pozn. 57]
Peru - stálý tajemník Gustavo Meza-Cuadra[pozn. 58]
Kiribati - stálý tajemník Makurita Baaro (Naplánováno)
Honduras - stálý tajemník Mary Flores[pozn. 59]
Kiribati - stálý tajemník Makurita Baaro[pozn. 60]
Guinea-Bissau - stálý tajemník João Soares Da Gama[pozn. 61]
Právo na odpověď
Srbsko na projev Albánie dříve během dne odpovědělo tím, že Srbsko investuje do regionální spolupráce a stabilizace, aby dosáhlo upevnění mezinárodního míru. Delegát dodal, že „albánský předseda vlády bohužel zneužil orgán [Valného shromáždění OSN] a uvedl členské státy OSN v omyl, že dialog vedou oba státy Kosovo a Srbsko, nikoli Bělehrad a Priština. Kosovo není nezávislým státem a člen OSN. [Tedy] výzva k uznání Kosova je v rozporu s mezinárodním právem proti chartě [OSN]. “ Srbsko dále poznamenalo, že taková poznámka „se stala v době významného zlepšení mezi Srbskem a Albánií [jak] odráží první návštěva Albánce [vůdce] v Srbsku po 68 letech [v důsledku] bruselského dialogu s pomocí EU mezi Bělehradem a Prištinou. Takové komentáře mohou [tedy] ohrozit a odložit budoucí dialog. Jižní provincie Srbska je [jednou z] hlavních priorit její vlády. [Mělo by se [usilovat] o dosažení [přijatelného] řešení pro všechny a zohlednění všech komunit v Kosovo a Metohija.
Albánie poté Srbsku odpověděla, že „si přála nemluvit, ale byla nucena mluvit, protože bylo považováno za důležité říct několik slov a uvést záznam na pravou míru. Kosovo je nezávislý stát uznáno více než stovkou států a je součástí dalších mezinárodních organizací. Protože [prohlásil] nezávislost roku 2008 Kosovo bylo založeno jako celosvětová geopolitická entita a chváleno jako přispěvatel ke stabilitě. Kosovo a Srbsko jsou zavázány k dialogu o nalezení řešení pro dobro svých [příslušných] národů. Díky nezávislosti má region jednou provždy nejtrpčí kapitolu moderní historie. Energie, kterou vytvořil Balkán zahrnuje vztahy se Srbskem z Albánie. Abych citoval Rámu, „protože se Kosovo stalo součástí rodiny národů po 100 letech zmrazeného konfliktu, zbraně už nebyly namířeny na sousední okno. Po století konfliktu je Kosovo v míru. [Albánie] vytrvale přispívá ke klimatu a bude i nadále dělat vše, co je v našich silách, aby mír zvítězil a rozvíjel se. “
Turecko stručně odpovědělo na Sýrii s tím, že delegát „nebude [příliš mnoho] trvat, ale že Turecko bude i nadále stát při lidu Sýrie“ uprostřed Syrská občanská válka.
Čína na Filipíny odpověděla tím, že její „nárok na svrchovanost EU Spratlyovy ostrovy je založen na historickém základu. Nelegální okupace některých ostrovů Filipínami je hlavní příčinou sporů mezi Čínou a Filipínami ... Bez souhlasu Číny Filipíny jednostranně přistoupily k arbitráži [v rozporu] s mezinárodním právem. Čína je proti [této] praxi zahájení rozhodčího řízení a opakovaně [varovala, že její] nepřijetí a neúčast je založena na právních základech a nezmění se. Filipíny porušily sliby o přímých jednáních jednostrannou arbitráží, která měla popřít suverenitu Číny nad EU Jihočínské moře a čínské námořní právo S cílem přinutit Čínu ke kompromisu. To nepřinese řešení. Čína usiluje o mírové urovnání založené na historických faktech a mezinárodním právu prostřednictvím jednání. Čína a ASEAN dosáhla dvojího přístupu, že urovnání [vyžadovalo] přímá jednání dotčených zemí. Nejrealističtější způsob, jak tuto otázku vyřešit, je mír na mořích, které společně udržují Čína a ASEAN. Internacionalizace a soudnictví nebude usilovat o urovnání [ale] namísto toho ztěžuje [vztahy] a [těžší] ospravedlnění míru a stability. Čína potvrzuje [svůj záměr] udržovat mír a zajistit, aby moře byla využívána pro přátelství a spolupráci. Čína se staví proti praxi malého počtu zemí, které se snaží vyvolat sobecké účely a které se zabývají otázkou Jihočínského moře. Čína naléhá na návrat k diskurzu. ““
Delegát Spojeného království odpověděl na připomínky Mauricia. Řekl, že „britská vláda nepochybuje o svrchovanosti EU Chagos[pozn. 62] jak [bylo] Britové od devatenáctého století. Žádný mezinárodní soud, včetně přílohy 7 úmluvy Mořské právo kdy pochyboval o svrchovanosti ostrovů. Spojené království vidí mauricijskou suverenitu a postoupí ostrov, když již nebude potřebný k obraně. Mezitím Spojené království rozhodne, kdy [tak učiní]. Obrana se používá k boji proti regionálním hrozbám terorismu a pirátství. Udělená arbitráž nechrání námořní použití a bez pohledu na MPA udržovat zásoby ryb v Indickém oceánu a udržovat potraviny [udržitelnost]. Závěrem by Spojené království mělo pokračovat v diskurzu s Mauriciem a obě země [by měly] zahájit diskusi pod záštitou suverenity. Spojené království se pokouší diskutovat a vstupuje do dvoustranných diskusí a těší se na spolupráci s Mauriciem, aby bylo zajištěno zachování všech aspektů MPA “.
Filipíny odpověděly Číně na právo na odpověď, když uvedly, že „vítá velkou obavu Číny o mírové urovnání sporů v Jihočínském moři. Moře je mezinárodní vodní cestou [a proto] usiluje o spor [řešení] na mezinárodní úrovni. mezinárodního práva, včetně rozhodčího řízení podle článku sedm mořského práva, [Filipíny] znovu opakuje, že Čína se připojila k rozhodčímu soudu a nechala výsledek v souladu s mezinárodním právem spíše v transparentnosti než v nátlaku a zastrašování.
Srbsko poté využilo přidělené právo na odpověď v reakci na Albánii. Delegát uvedl, že „Kosovo není nezávislým ani členem OSN. Vážený albánský předseda vlády je jediným řečníkem, který požadoval uznání části suverénní země [a] jejího nepřátelského aktu [to by mělo být] brát [n] vážně. [je to] nepřátelský čin vůči Srbsku a jeho obyvatelům, kteří obývají Kosovo. [prostřednictvím] dialogu pod záštitou [Evropské unie] se řeší všechny problémy mezi Bělehradem a Prištinou. Srbsko by využilo všech diplomatických prostředků chránit jeho svrchovanost a územní celistvost. ““
Čína poté dokončila své právo na odpověď v reakci na Filipíny. Delegát se snažil „znovu zopakovat, že nelegální invaze a okupace některých ostrovů a útesů v Jihočínském moři je hlavní příčinou sporu s Filipínami o Jihočínské moře. Zahájením arbitráže Čína odmítá přijetí a neúčast se nezmění.[36]
3. října
- Ranní plán[4]
Salvador - ministr zahraničních věcí Hugo Roger Martínez Bonilla[pozn. 63]
Omán - ministr zahraničních věcí Yusuf bin Alawi bin Abdullah
Maďarsko - ministr zahraničních věcí a zahraničního obchodu Péter Szijjártó
Eritrea - ministr zahraničních věcí Osman Mohammed Saleh
Guinea - státní ministr François Lonseny Fall
Dominika - ministr zahraničních věcí Francine Baron
Maledivy - ministr zahraničních věcí Dunya Maumoon[pozn. 64]
Surinam - ministr zahraničních věcí Niermala Badrising[č. 65]
Guatemala - ministr zahraničních věcí Carlos Raúl Morales (Naplánováno)
Kanada - náměstek ministra zahraničních věcí Daniel Jean[pozn. 66]
Guatemala - ministr zahraničních věcí Carlos Raúl Morales (Přeplánováno)
San Marino - stálý zástupce Daniele Bodini[č. 67]
Guatemala - ministr zahraničních věcí Carlos Raúl Morales
Palau - stálý zástupce Caleb Otto
Pobřeží slonoviny - stálý zástupce Claude Stanislas Bouah-Kamon
Guatemala - ministr zahraničních věcí Carlos Raúl Morales (Přeplánováno)
Organizace spojených národů - závěrečné prohlášení: 70. zasedání Valného shromáždění OSN - prezident Mogens Lykketoft
Závěrečné poznámky
Prezident Mogens Lykketoft shrnul témata diskutovaná na každoroční všeobecné rozpravě. Řekl, že zasedání bylo „na konci [an] historických devíti dnů v OSN a [an] historické a komplexní všeobecné debaty. V tomto roce [viděl] dosud nejvyšší počet hlav států a vlád, kteří se sešli, aby diskutovali o výzvách rozvoj, lidská práva atd. Jak si připomínáme sedmdesátou [zasedání Valného shromáždění OSN], je vhodné, aby byl znovu potvrzen duch a zásady charty [OSN] a ústřední role OSN v mezinárodní spolupráci. ] vyhovující této obecné debatě předcházelo [a] setkání s papež a [dosažení] Cíle udržitelného rozvoje (SDG) cíle [ Rozvojová agenda po roce 2015 ].
Hned na začátku bych rád poděkoval všem za jejich velkorysá slova a gratulace a podporu. Sedmdesáté zasedání bude mimořádně rušné a obecná debata pomohla identifikovat problémy, které [ostatní] považovaly za nutné věnovat pozornost. Od summitu o udržitelné debatě se obecná debata zaměřila na další cestu míru, bezpečnosti a lidských práv. Nejdůsledněji vznesenou otázkou byla nepříjemná situace uprchlíků, migrantů a IDP po celém světě a požaduje bezprecedentní globální reakci v oblasti mezinárodního práva a solidarity. V návaznosti na schůzku generálního tajemníka se zúčastním globální bankovní skupiny a MMF setkání v Lima dne 9. října a zdůraznit potřebu financování provádění cílů udržitelného rozvoje a komplexnější finanční reakce na probíhající humanitární reakce. [sic ] Kromě toho se od poloviny do konce listopadu uskuteční setkání o globální uprchlické krizi, opakovaně zdůrazňované humanitární krizi, zejména v Sýrii a jejích sousedech. Mnoho z nich proto požadovalo nové úsilí globálních a regionálních mocností o mírové řešení v jiných částech Středního východu, včetně Mírový proces na Středním východě, zvýrazněno jako zdroj obav.
[Další otázky zahrnují] řešení míru v Africe, částech Evropy i mimo ni a zastavení šíření extremismu. Boko Haram, ISIL a další extremisté ... upozorňuje na urážku lidstva. [Zmínení delegáti] udržování mezinárodního míru a bezpečnosti [a] mnozí uznali [SDGs]. [Existuje naléhavá] potřeba řešit hlavní příčiny konfliktů. Regionální a subregionální organizace [hrají] roli v míru a bezpečnosti. [Mnoho] zdůraznilo kritickou potřebu zabývat se ručními palnými zbraněmi a lehké zbraně k nešíření jaderných zbraní. JCPOA byla právem uznána jako důležitý krok a významný diplomatický úspěch [v tomto ohledu].
Mnoho [delegací] uvítalo obnovení diplomatických styků mezi Kubou a Spojenými státy. Policista 21 v Paříži, aby se zabývala změnou klimatu, [také] opakovaně vznesla, zejména SIDS a další zvláště zranitelní vůči změně klimatu. Více než 70 zemí předložilo INDC - nyní 146 - kteří prokázali přesvědčení, že Paříž může a musí uspět. [Může] a musí přinést naději milionům [lidí] po celém světě. [V rámci cílů udržitelného rozvoje si řada vedoucích připomněla univerzální provádění je nezbytně nutné a financování, včetně nutnosti, aby rozvinuté země splnily cíl pomoci ve výši 0,7% [HDP]. V oblasti zdraví přicházely povzbudivé zprávy ze západní Afriky [v souvislosti s Epidemie viru ebola v západní Africe ], přestože [dosud] neskončila, byla řešena s odhodláním postižených zemí [a] s pomocí OSN a světa. V souvislosti s [lidskými právy] některé [delegace] připomněly výzvy v oblasti diskriminace, [zejména] potřebu realizovat práva žen a dívek. Přezkoumání na vysoké úrovni dne Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 325 o ženách zdůraznili mír a bezpečnost mnoho stejně důležitých pro tento rok.
[Delegace zdůraznily] naléhavou potřebu reformovat Radu bezpečnosti OSN, aby mohla účinně plnit svůj mandát a odrážet současný geopolitický způsob. Naděje [byly také] vyjádřeny v provádění transparentního procesu najděte příštího generálního tajemníka příští rok. [Toto je] souhrn mnoha otázek vznesených za posledních šest dní. Dech a hloubka diskuse znovu ukazují, že úkol této organizace je obrovský. Jako prezident sedmdesátého zasedání si můžete být jisti, že udělám vše pro to, abych dosáhl skutečného pokroku v každém ze tří pilířů. Na závěr [bych chtěl upřímně ocenit všechny zaměstnance OSN, kteří tento týden učinili velkým úspěchem. Zejména [chtěl bych] poděkovat tlumočníci. pracovníci bezpečnosti, údržby a další [jejichž] profesionalita byla vynikající a [a] zásluha vám i ostatním. Přeji Valnému shromáždění, aby uzavřelo bod osm pořadu jednání.[36]
Právo na odpověď
After initially closing the session, Lykketoft then reopened the session and called on those who had asked to use their Right to Reply.
Indonesia replied first to the speeches of "Tonga and the Soloman Islands on 29 September and 1 October, respectively." The delegate said that his country "reject references to human rights issues in Západní Papua." Such "references are dangerously misleading and compel [us] to set the record straight. Human rights protection has been an important part of the country's priorities. National laws protect and guarantee the human rights of all citizens. No country big or small, developed or least developed is free of human rights problems. Indonesia not an exception but, as one of the biggest, has put in place institutions and resolutions to combat [violations thereof]. Indonesia works with national civil society and national human rights institutions for the protection of human rights. These provide necessary checks and independent reviews to make sure human rights are monitored and protected. Said mechanisms in Indonesia are reliable and [offer] protect[ion] in a democratic manner. Indonesia remains actively engaged regionally and globally in human rights, including practices in human rights practice and promotion. My delegation is not convinced that reverence in [the aforementioned] statements was appropriate or had any merit. They contained inaccurate allegations about human rights in certain parts of Indonesia. political considerations were misrepresentations of facts. The government of Indonesia invests large resources to the development of all aspects of life in Papua and West Papua, including promotions of human rights. Both provinces have wide autonomy in national laws and elections for governors and governments, [which are] accountable to the people of Papua and West Papua, including in human rights. To conclude, the Indonesian government attaches great importance [to relations] with Pacific islands as some people of the country share [a lot] in common with the Pacific islands. To reiterate, the government is committed to engage in good faith with Pacific islands."
Tonga then replied to Indonesia. "At the outset, let me state that Tonga values diplomatic relations with Indonesia and recognises the sovereignty of Indonesia over its population and affairs. However, through reports of alleged human rights violations, [Tonga] has concerns and proposes to engage in a friendly way and hold dialogue. Not just Tonga, but perhaps other Pacific island countries, [in order] to gain more understanding, [would like to] conduct a fact finding mission with the cooperation of Indonesia. To conclude, Tonga holds high regard for Indonesia and its diplomatic relations with Indonesia but would like to register concern for allegations of violations [and leave] room for dialogue and to address the concerns of Tonga [by] hold[ing] more dialogue with Indonesia."
Lykketoft then said that he regretted to breaking order of speakers but that it was better to finish one discussion before moving to another one. He then called on Iran and the Solomon Islands.
Iran then took to the floor in saying its delegate was reacting "to the baseless allegations by Bahrain made yesterday [in] repeated fabricated allegations of Iranian interference in the domestic affairs of Bahrain. [There are] fabricated in their minds. Accusations against Iran are all the more worthless as it covers up the governments violations of a majority of the Bahraini people and sought to [perpetuate] minority over majority. No doubt as long as a minority suppresses right of a majority and [then] blame[s] outsiders, [it] will not help to resolve its own problems. More outlandish [comments] were [made] by Bahrain and later the [United Arab Emirates] in reaction to Iran over the Hajj pilgrimage this year and how pilgrims were treated. It is obvious that statements by both countries are unwarranted and unhelpful as the issue is none of their business." The delegate further took issue with others parts of the Gulf Arab countries' statements saying that the name "in reference to body of water between the Arab peninsula and the Iranian plateau " the countries "should know as the whole world, including the UN, is the Persian Gulf. From the sixth century před naším letopočtem [the name has been] used as it is today. It was also used by Arab people amidst turmoil in the 1960s. It is unfortunate that Arab officials use outdated and Cold War-tainted terms. Needless to say politically motivated change in geographical names is rejected by the UN as it creates tensions and other adverse consequences. Similarly on the issue of three islands.[č. 68] Iran reiterates its full sovereignty over the three islands and measures taken on the islands by Iran are based on the principle of sovereignty and territory integrity of Iran. Thus claims seen as interference are rejected. Iran always takes friendship with all its neighbours and all countries [seriously]. Thus. [Iran is] ready to talk with the U.A.E. in view to strengthening bilateral relations and remove misunderstandings between the two countries. [However, the] territorial integrity of Iran over the islands is non-negotiable." The delegate further took not of and "categorically reject[ed] what Canada said. [The comments] demonstrate how Canada's Konzervativní vláda believes in a smokescreen [that] hides [its] policy of distortions against Iran and how [Iran] regret[s] [that the] JCPOA is harmful to their Iranophobia. [As far as] human rights [is concerned], Canada violates the rights of African[s and the]...indigenous and [also] backs Israel...in [pursuing the cause of] so-called "human nights"
Solomon Islands then replied to Indonesia. "To reiterate, [Solomon Islands has] deep respect to Indonesian sovereignty and our relations with Indonesia. [Solomon Islands would thus like to] also note the statement delivered by Indonesia and would like to reiterate that the Charta OSN is based on three pillars: security, peace and human rights and development. [I] also wish to reiterate that all states have a legal duty and moral responsibility to uphold, respect and promote human rights and take preventive measures against human rights violations in accordance with the UN charter and applicable international laws. On the issue of human rights violations in Papua and West Papua, we have made it clear in our statement to the General Assembly that we would like to work with Indonesia and we would like to work with everyone within the United Nations Komise pro lidská práva. We would like to work within the multilateral rámec, to work with the Fórum tichomořských ostrovů countries and others to address human rights violations wherever they may occur. [To] underscore, we seek dialogue and cooperation with Indonesia as alluded to by the leader of the Pacific Islands Forum. [We] would like to work with them and address some of these issues within the context of the UN charter and within the context of international law."
Lykketoft then concluded the session, including the Right to Reply and ended the General Debate for the year and continued with item eight[je zapotřebí objasnění ] of the agenda for the year.[36]
Poznámky
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[5]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[6]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[7]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[8]
- ^ Speech was interrupted due to the unavailability of translation, but resumed a few minutes later.
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[9]
- ^ A b C d Zasedání začalo okamžitě po formálním uzavření předchozího.
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[10]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[11]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[12]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[13]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[14]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[15]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[16]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[18]
- ^ Poslední projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[19]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[20]
- ^ The presidency of Yemen is under dispute amidst the Jemenská občanská válka s Mohammed Ali al-Houthi presiding in the national capital of Sana'a.
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[21]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[22]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[23]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[24]
- ^ First speech to the UNGA General Debate as prime minister (previously as foreign minister).[25]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[26]
- ^ Vláda Libye je sporná mezi parlamentem zasedajícím v hlavním městě státu Tripolis a další, která dočasně sedí Tobruk.[27]
- ^ Poslední projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[28]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[29]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[30]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[31]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[32]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[33]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[34]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[35]
- ^ Umístění Noemova archa 's final resting place was said to be in Armenian inhabited area now in Turkey but just across from the Armenian border.
- ^ This was despite Hungary repatriating Ramil Safarov, an Azeri soldier, convicted for murdering an Armenian during joint multilateral military drills on the condition he serves his term in Azerbaijan instead. However, he was pardoned and felicitated in Azerbaijan. Following which Armenia severed relations with Hungary amid a diplomatic spat.
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[37]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[38]
- ^ First speech to the UNGA General Debate after returning to power.[39]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[40]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[41]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[42]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[43]
- ^ Indie DRSNÝ is said to have supported the insurgency,[44][45] zejména Akbar Bugti a Balúčistán osvobozenecká armáda.
- ^ He kept silent for a few minutes in trying to make a point about the Holocaust of the Jewish people in relation to events today.[46][47]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[48]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[49]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[50]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[51]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[52]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[53]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[54]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[55]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[56]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[57]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[58]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[59]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[60]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[61]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[62]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[63]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[64]
- ^ The Chagos Islands, of which Diego Garcia is a part, is used as a military base housing U.S. forces on the island, while its indigenous inhabitants were expelled.
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[65]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[66]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[67]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[68]
- ^ První projev k obecné rozpravě Valného shromáždění OSN.[69]
- ^ Írán je ve sporu se Spojenými arabskými emiráty o svrchovanost Íránu Abu Musa a Větší a menší tunely.
Reference
- ^ „Journal of the United Nations No. 2014/182“ (PDF). Spojené národy. 23. září 2014. Citováno 24. září 2014.
- ^ http://www.unhcr.org/5028f5129.pdf
- ^ https://www.un.org/pga/wp-content/uploads/sites/3/2015/07/080715_General-Debate-Theme-70th-Session.pdf
- ^ A b C d E F G h i j k "General Debate of the 70th session". Spojené národy. Citováno 28. září 2015.
- ^ https://gadebate.un.org/70/poland
- ^ https://gadebate.un.org/70/china
- ^ https://gadebate.un.org/70/mozambique
- ^ https://gadebate.un.org/70/netherlands
- ^ https://gadebate.un.org/70/denmark
- ^ https://gadebate.un.org/70/argentina
- ^ https://gadebate.un.org/70/nigeria
- ^ https://gadebate.un.org/70/afghanistan
- ^ https://gadebate.un.org/70/guyana
- ^ https://gadebate.un.org/70/namibia
- ^ https://gadebate.un.org/70/ukraine
- ^ https://gadebate.un.org/70/uruguay
- ^ "Schedule of European Union President". Evropská rada. Citováno 29. září 2015.
- ^ https://gadebate.un.org/70/european-union
- ^ https://gadebate.un.org/70/tanzania
- ^ https://gadebate.un.org/70/zambia
- ^ https://gadebate.un.org/70/tunisia
- ^ https://gadebate.un.org/70/tonga
- ^ https://gadebate.un.org/70/sri-lanka
- ^ https://gadebate.un.org/70/croatia
- ^ https://gadebate.un.org/70/turkey
- ^ https://gadebate.un.org/70/sweden
- ^ http://www.thehindu.com/news/international/world/libyan-parliament-swears-in-new-government/article6454886.ece
- ^ https://gadebate.un.org/70/comoros
- ^ https://gadebate.un.org/70/equatorial-guinea
- ^ https://gadebate.un.org/70/slovenia
- ^ https://gadebate.un.org/70/vanuatu
- ^ https://gadebate.un.org/70/iraq
- ^ https://gadebate.un.org/70/moldova
- ^ https://gadebate.un.org/70/spain
- ^ https://gadebate.un.org/70/central-african-republic
- ^ A b C d E Webová televize OSN. 30 September-3 October 2015.
- ^ https://gadebate.un.org/70/bosnia-and-herzegovina
- ^ https://gadebate.un.org/70/micronesia-federated-states
- ^ https://gadebate.un.org/70/lesotho
- ^ https://gadebate.un.org/70/slovakia
- ^ https://gadebate.un.org/70/india
- ^ https://gadebate.un.org/70/botswana
- ^ https://gadebate.un.org/70/nicaragua
- ^ http://www.outlookindia.com/article/raw-is-training-600-balochis-in-afghanistan/231032
- ^ http://brentpierce.com/2014/03/22/raw-indias-intelligence-service-involvement-pakistans-unrest/
- ^ https://gadebate.un.org/70/israel
- ^ https://www.rt.com/news/317306-israel-netanyahu-unga-iran/
- ^ https://gadebate.un.org/70/burkina-faso
- ^ https://gadebate.un.org/70/saint-kitts-and-nevis
- ^ https://gadebate.un.org/70/grenada
- ^ https://gadebate.un.org/70/congo
- ^ https://gadebate.un.org/70/sudan
- ^ https://gadebate.un.org/70/indonesia
- ^ https://gadebate.un.org/70/niger
- ^ https://gadebate.un.org/70/bhutan
- ^ https://gadebate.un.org/70/tuvalu
- ^ https://gadebate.un.org/70/trinidad-and-tobago
- ^ https://gadebate.un.org/70/holy-see
- ^ https://gadebate.un.org/70/viet-nam
- ^ https://gadebate.un.org/70/turkmenistan
- ^ https://gadebate.un.org/70/peru
- ^ https://gadebate.un.org/70/honduras
- ^ https://gadebate.un.org/70/kiribati
- ^ https://gadebate.un.org/70/guinea-bissau
- ^ https://gadebate.un.org/70/el-savador
- ^ https://gadebate.un.org/70/maldives
- ^ https://gadebate.un.org/70/suriname
- ^ https://gadebate.un.org/70/canada
- ^ https://gadebate.un.org/70/san-marino