Obecná rozprava k šedesátému čtvrtému zasedání Valného shromáždění OSN - General debate of the sixty-fourth session of the United Nations General Assembly
Obecná rozprava k šedesátému čtvrtému zasedání Valného shromáždění OSN | ||
---|---|---|
| ||
![]() | ||
![]() Sál Valného shromáždění v sídle OSN v New Yorku | ||
Hostitelská země | ![]() | |
Místo konání | Sídlo Organizace spojených národů | |
Města | New York City, Spojené státy | |
Účastníci | Členské státy OSN | |
Prezident | Ali Abdussalam Treki | |
webová stránka | www |
The Obecná rozprava k šedesátému čtvrtému zasedání Valného shromáždění OSN byla první debata 64. zasedání z Spojené národy Valné shromáždění která proběhla ve dnech 23. – 29. září 2009. Valné shromáždění vystoupili vedoucí představitelé řady členských států.
Organizace
Pořadí mluvení obecné debaty se liší od pořadí mluvení ostatních debat Valného shromáždění. Pro obecnou debatu se Generální tajemník hovoří nejprve přednesením „Zprávy generálního tajemníka o práci Organizace“, poté následují: Předseda Valného shromáždění který zahajuje obecnou debatu, delegát z Brazílie a delegát ze Spojených států amerických. Poté je objednávka nejprve udělena členským státům, poté pozorovatelským státům a nadnárodním orgánům. U všech ostatních členských států je pořadí mluvení založeno na úrovni jejich zastoupení na obecné diskusi, preferencích pořadí a dalších kritériích, jako je zeměpisná rovnováha.[1][2]
Podle pravidel platných pro obecnou debatu by měla být prohlášení učiněna v jednom z úředních jazyků OSN v arabština, čínština, Angličtina, francouzština, ruština nebo španělština a jsou přeloženy uživatelem Překladatelé OSN. Kromě toho jsou řečníci obvykle omezeni na 15minutový časový limit, aby vyhověli harmonogramu stanovenému Generální výbor. Členským státům se rovněž doporučuje, aby poskytly 350 tištěných kopií svých prohlášení, aby mohly být distribuovány do jiných členských států a také překladatelským službám.[1]
Téma 64. zasedání zvolil prezident Ali Abdussalam Treki jako: „Efektivní reakce na globální krize: posílení multilateralismu a dialogu mezi civilizacemi pro mezinárodní mír, bezpečnost a rozvoj.“[3]
Mluvící plán
23. září
Spojené národy - Generální tajemník Ban Ki-moon (Zpráva generálního tajemníka o práci Organizace)
Spojené národy - předseda 64. zasedání Valného shromáždění Ali Abdussalam Treki (Otevírací)
Brazílie - Předsedající Luiz Inácio Lula da Silva
Spojené státy - Předsedající Barack Obama
Libye - vůdce revoluce Plukovník Muammar Al-Kaddáfí
Uganda - Předsedající Yoweri Kaguta Museveni
Katar - Amire Hamad bin Khalifa Al-Thani
Turkmenistán - Předsedající Gurbanguly Berdimuhamedov
Chile - Předsedající Michelle Bachelet Jeria
Uruguay - Předsedající Tabaré Vázquez
Alžírsko - Předsedající Abdelaziz Bouteflika
Korejská republika - Předsedající Lee Myung-bak
Francie - Předsedající Nicolas Sarkozy
Švédsko - Premiér Fredrik Reinfeldt
Itálie - předseda Rady ministrů Silvio Berlusconi
Spojené království - Premiér Gordon Brown
Argentina - Předsedající Cristina Fernández de Kirchner
Tádžikistán - Předsedající Emomali Rahmon
Čína - Předsedající Chu Ťin-tchao
Monako - Princ Albert II
Kolumbie - Předsedající Álvaro Uribe Vélez
Ruská Federace - Předsedající Dmitrij Medveděv
Jižní Afrika - Předsedající Jacob Zuma
Česká republika - Předsedající Václav Klaus
El Salvador - Předsedající Carlos Mauricio Funes Cartagena
Rovníková Guinea - Předsedající Teodoro Obiang Nguema Mbasogo
Dominikánská republika - Předsedající Leonel Fernández Reyna
Írán (Islámská republika) - Předsedající Mahmúd Ahmadínežád
Bolívie (mnohonárodnostní stát) - Předsedající Evo Morales Ayma
Ukrajina - Předsedající Victor Juščenko
Polsko - Předsedající Lech Kaczyński
Austrálie - Premiér Kevin Rudd
24. září
Komory - Předsedající Ahmed Abdallah Mohamed Sambi
Ghana - Předsedající John Evans Atta Mills
Bosna a Hercegovina - předseda předsednictví Željko Komšić
Rwanda - Předsedající Paul Kagame
Litva - Předsedající Dalia Grybauskaite
Kypr - Předsedající Demetris Christofias
Svatý Tomáš a Princův ostrov - Předsedající Fradique Bandeira melo de Menezes
Sierra Leone - Předsedající Ernest Bai Koroma
Panama - Předsedající Ricardo Martinelli Berrocal
Švýcarsko - Předsedající Hans-Rudolf Merz
Španělsko - Předsedající José Luis Rodríguez Zapatero
Japonsko - Premiér Yukio Hatoyama
krocan - Premiér Recep Tayyip Erdoğan
Izrael - Premiér Benjamin Netanjahu
Venezuela (Bolívarovská republika) - Předsedající Hugo Rafael Chávez Frías
Slovinsko - Předsedající Danilo Türk
Guyana - Předsedající Bharrat Jagdeo
Kostarika - Předsedající Óscar Arias Sánchez
Sjednocená republika Tanzanie - Předsedající Jakaya Mrisho Kikwete
Lotyšsko - Předsedající Valdis Zatlers
Malawi - Předsedající Bingu Wa Mutharika
Irák - Předsedající Jalal Talabani
Gambie (Republika) - Předsedající Al Hadji Yahya Jammeh
Paraguay - Předsedající Fernando Lugo Méndez
Maledivy - Předsedající Mohamed Nasheed
Guatemala - Předsedající Álvaro Colom Caballeros
Haiti - Předsedající René Préval
Senegal - Předsedající Abdoulaye Wade
Finsko - Předsedající Tarja Halonen
Zambie - Předsedající Rupiah Bwezani Banda
Chorvatsko - Předsedající Stjepan Mesić
Marshallovy ostrovy - Předsedající Litokwa Tomeing
Malta - Premiér Lawrence Gonzi
Gruzie - Předsedající Michail Saakašvili
25. září
Zimbabwe - Předsedající Robert Mugabe
Nauru - Předsedající Marcus Stephen
Palau - Předsedající Johnson Toribiong
Estonsko - Předsedající Toomas Hendrik Ilves
Pobřeží slonoviny - Předsedající Laurent Gbagbo
Burkina Faso - Předsedající Blaise Compaoré
Libanon - Předsedající Michel Sleiman
Somálsko - Předsedající Sharif Sheikh Ahmed
Makedonie - Předsedající Gjorge Ivanov
Dominika - Předsedající Nicholas Joseph Orville Liverpool
Kiribati - Předsedající Anote Tong
Pákistán - Předsedající Asif Ali Zardari
Palestina (stát) - Předsedající Mahmúd Abbás
Antigua a Barbuda - Premiér Winston Baldwin Spencer
Kuvajt - Premiér Nasser Al-Mohammad Al-Ahmad Al Jaber Al-Sab
Mauricius - Premiér Navinchandra Ramgoolam
Srbsko - Předsedající Boris Tadić
Mikronésie (Federativní státy) - Předsedající Emanuel Mori
Kongo - Předsedající Denis Sassou-Nguesso
Svazijsko - Hlava státu Mswati III
Mongolsko - Předsedající Elbegdorj Tsakhia
Kamerun - Předsedající Paul Biya
Vietnam - Předsedající Nguyen Minh Triet
Surinam - Víceprezident Ramdien Sardjoe
Libérie - Víceprezident Joseph Boakai
Keňa - Premiér Raila Amollo Odinga
Nový Zéland - Premiér John Key
Černá Hora - Premiér Milo Djukanović
Středoafrická republika - Premiér Faustin Archange Touadera
Vanuatu - Premiér Edward Nipake Natapei
Lucembursko - místopředseda vlády Jean Asselborn
Bahamy - místopředseda vlády Theodore Brent Symonette
Solomonovy ostrovy - místopředseda vlády Fredrick Fono
Kazachstán - Státní tajemník Kanat Saudabajev
Benin - ministr zahraničních věcí Jean-Marie Ehouzou
Filipíny - tajemník pro zahraniční věci Alberto Romulo
Ázerbajdžán - ministr zahraničních věcí Elmar Maharram oglu Mammadyarov
Gabon - ministr zahraničních věcí Paul Toungui
26. září
Burundi - Víceprezident Gabriel Ntisezerana
Thajsko - Premiér Abhisit Vejjajiva
Holandsko - Premiér Jan Peter Balkenende
Kyrgyzstán - Premiér Igor Chudinov
Tuvalu - Premiér Apisai Ielemia
Trinidad a Tobago - Premiér Patrick Manning
Samoa - Premiér Tuila'epa Lupesoliai Sailele Malielegaoi
Bangladéš - Premiér Sheikh Hasina
Svatý Kryštof a Nevis - Premiér Denzil Douglas
Lesotho - Premiér Pakalitha Bethuel Mosisili
Nepál - Premiér Madhav Kumar Nepál
Tonga - Premiér Feleti Vaka'uta Sevele
Laoská lidově demokratická republika - místopředseda vlády Thongloun Sisoulith
Egypt - ministr zahraničních věcí Ahmed Aboul Gheit
Jordán - ministr zahraničních věcí Nasser Judeh
Slovensko - ministr zahraničních věcí Miroslav Lajčák
Maroko - ministr zahraničních věcí Taïb Fassi Fihri
Albánie - Premiér Sali Berisha
Fidži - Premiér Josaia Bainimarama
Guinea-Bissau - Premiér Carlos Gomes Junior
Srí Lanka - Premiér Ratnasiri Wickramanayake
Kambodža - místopředseda vlády Hor Namhong
Jamaica - místopředseda vlády Kenneth Baugh
Rakousko - ministr zahraničních věcí Michael Spindelegger
Spojené arabské emiráty - ministr zahraničních věcí Abdullah Bin Zayed Al Nahyan
Belgie - ministr zahraničních věcí Yves Leterme
Indie - ministr zahraničních věcí S. M. Krišna
Bulharsko - ministr zahraničních věcí Rumiana Jeleva
Island - ministr zahraničních věcí Össur Skarphéðinsson
Bělorusko - ministr zahraničních věcí Sergej Martynov
Etiopie - ministr zahraničních věcí Seyoum Mesfin
Rumunsko - ministr zahraničních věcí Cristian Diaconescu
Brunej Darussalam - ministr zahraničních věcí Mohamed Bolkiah
Lichtenštejnsko - ministr zahraničních věcí Aurelia Frick
Kanada - ministr zahraničních věcí Lawrence Cannon
Andorra - ministr zahraničních věcí Xavier Espot Miró
Práva na odpověď
Íránská islámská republika
Delegace Íránu využila svého práva na odpověď, aby zaznamenala svůj postoj ke dvěma otázkám. Nejprve reagovala na tvrzení různých delegací, zejména delegací Nizozemska, Slovenska, Rakouska a Kanady, týkajících se jeho jaderného programu. Írán uvedl, že jeho jaderná činnost vždy probíhala pro mírové účely a že vždy dodržovala své zákonné povinnosti vyplývající ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Dále uvedl, že by měla být věnována větší pozornost „nechráněným a tajným jaderným zbrojním zařízením sionistického režimu“.[12]
Zadruhé reagovala na Spojené arabské emiráty ohledně její územní celistvosti a svrchovanosti tří ostrovů v Perském zálivu, konkrétně Bu Musa, Greater Tunb a Malá tunba. Tyto ostrovy jsou nárokovány Spojenými arabskými emiráty a ve svém projevu Valného shromáždění požadovaly jejich návrat. Írán však považuje tyto ostrovy za nedílnou součást íránského území. Uvedla, že veškerá opatření přijatá na těchto ostrovech byla při výkonu jejích svrchovaných práv.[12][13]
Srbsko
Delegace Srbska využila svého práva na odpověď v reakci na prohlášení předsedy albánské vlády Sali Berishy. Ve svém projevu před shromážděním přidal předseda vlády podporu nezávislosti Kosovo ze Srbska. Rovněž vyzval členské státy, aby uznaly Kosovo a podpořily rezoluci Valného shromáždění 49/204, která požadovala ukončení porušování lidských práv etnických Albánců v Kosovu, jakož i zřízení demokratických institucí v Kosovu.[14][15]
Srbsko odpovědělo tím, že odsoudilo pokusy pana Berishy zasahovat do vnitřních záležitostí ostatních členských států OSN. Srbsko rovněž uvedlo, že jeho poznámky jsou žalostné, zejména pokud jde o zákonnost odtržení Kosova bylo zvažováno podle Mezinárodní soudní dvůr. Nakonec Srbsko uvedlo, že na rozdíl od postojů pana Berishy nebylo mezietnické napětí v Kosovu sníženo, ale spíše „zamrzlo v neklidném očekávání“.[12]
Spojené arabské emiráty
Delegace Spojených arabských emirátů využila svého práva na odpověď v reakci na prohlášení učiněná v právu na odpověď Íránské islámské republiky. HH. Abdullah Bin Zayed Al Nahyan znovu zdůraznil, že Spojené arabské emiráty považuje Bu Musa, Greater Tunb a Lessb Tunb za nedílnou součást emirátského území, a vyzval Írán k bezpodmínečným, seriózním a přímým dvoustranným jednáním s cílem dosáhnout konečného výsledku spor. Navrhl také, aby v případě, že nebylo možné najít žádné řešení, byl případ zaslán Mezinárodnímu soudnímu dvoru k právnímu stanovisku.[12]
Albánie
Delegace Albánie využila svého práva na odpověď v reakci na prohlášení učiněná v rámci práva na odpověď Srbska. Albánie uvedla, že Kosovská republika je nepopiratelnou realitou a že jednoho dne konečně dosáhne své nezávislosti. Delegace souhlasila s tím, že tato otázka je stále rozdělující, a zdůraznila, že počet zemí uznávajících Kosovo se pouze zvýšil. Na závěr delegace uvedla, že si vyhrazuje právo prosazovat nezávislost Kosova jako sousedního státu, který by mohl být případně zasažen konflikty o tento region.[12]
28. září
San Marino - ministr zahraničních věcí Antonella Mularoni
Namibie - ministr zahraničních věcí Marco Hausiku
Peru - ministr zahraničních věcí José Antonio García Belaúnde
Myanmar - Premiér Thein Sein
Mexiko - tajemník pro zahraniční věci Patricia Espinosa Cantellano
Bahrajn - ministr zahraničních věcí Khalid Bin Ahmed Bin Mohamed Alkhalifa
Kuba - ministr zahraničních věcí Bruno Rodriguez Parrilla
Tunisko - ministr zahraničních věcí Abdelwaheb Abdallah
Eritrea - ministr zahraničních věcí Osman Mohammed Saleh
Syrská Arabská republika - ministr zahraničních věcí Walid Al-Moualem
Niger - ministr zahraničních věcí Aichatou Mindaoudou
Súdán - Úřadující ministr zahraničí Ghazi Salahuddin Atabani
Demokratická republika Kongo - ministr zahraničních věcí Alexis Thambwe Mwamba
Omán - ministr zahraničních věcí Yousef Bin Al-Alawi Bin Abdullah
Belize - Generální prokurátor Wilfred Elrington
Singapur - ministr zahraničních věcí George Yeo
Maďarsko - ministr zahraničních věcí Péter Balázs
Bhútán - ministr zahraničních věcí Lyonpo Ugyen Tshering
Mauretánie - ministr zahraničních věcí Naha Mint Mouknass
Irsko - státní ministr Peter Power
Jemen - ministr zahraničních věcí Abubakr Al-Qirbi
Uzbekistán - ministr zahraničních věcí Vladimír Norov
Mosambik - ministr zahraničních věcí Oldemiro Marques Baloi
Arménie - ministr zahraničních věcí Edward Nalbandian
Barbados - ministr zahraničních věcí Maxine Pamela Ometa McClean
Čad - ministr zahraničních věcí Moussa Faki Mahamat
Guinea - ministr zahraničních věcí Alexandre Cécé Loua
Svatá Lucie - ministr zahraničních věcí Rufus George Bousquet
Ekvádor - ministr zahraničních věcí Fander Falconi
Angola - ministr zahraničních věcí Assunçaõ Afonso dos Anjos
Východní Timor - ministr zahraničních věcí Zacarias Albano Da Costa
Malajsie - ministr zahraničních věcí Anifah Aman
Afghánistán - ministr zahraničních věcí Rangin Dâdfar Spantâ
Nigérie - ministr zahraničních věcí Ojo Maduekwe
Honduras - ministr zahraničních věcí Patricia Isabel Rodas Baca
Korejská lidově demokratická republika - náměstek ministra zahraničních věcí Pak Kil Yon
Portugalsko - tajemník pro zahraniční věci João Gomes Cravinho
Německo - Předseda Thomas Matussek
29. září
Grenada - ministr zahraničních věcí a zahraničního obchodu Peter David
Papua-Nová Guinea - ministr zahraničních věcí Samuel Abal
Nikaragua - ministr zahraničních věcí Samuel Santos López
Norsko - ministr zahraničních věcí Jonas Gahr Støre
Indonésie - ministr zahraničních věcí Hassan Wirajuda
Džibuti - stálý zástupce Roble Olhaye
Cabo Verde - předseda delegace Antonio Pedro Monteiro Lima
Svatý Vincenc a Grenadiny - předseda delegace Camillo Gonsalves
Moldavská republika - předseda delegace Alexandru Cujba
Řecko - předseda delegace Anastassis Mitsialis
Dánsko - předseda delegace Carsten Staur
Seychely - předseda delegace Ronald Jean Jumeau
Jít - předseda delegace Kodjo Menan
Mali - předseda delegace Oumar Daou
Botswana - předseda delegace Charles Thembani Ntwaaggae
Svatý stolec - Arcibiskup Celestino Migliore
Spojené národy - předseda 64. zasedání Valného shromáždění Ali Abdussalam Treki (Zavírání)
Reference
- ^ A b Aeschlimann, Johann; Regan, Mary, eds. (2017). Příručka GA: Praktický průvodce Valným shromážděním OSN (PDF). New York: Stálá mise Švýcarska při OSN. str. 86–88. ISBN 978-0-615-49660-3.
- ^ Capel, Charles (22. září 2018). „Jak se rozhoduje o pořadí řečníků na Valném shromáždění OSN?“. Národní. Národní. Citováno 15. září 2019.
- ^ „64. sezení“. Valné shromáždění Organizace spojených národů. Spojené národy. n.d. Citováno 13. září 2019.
- ^ A b C d E F G h i j k „Obecná debata 64. zasedání: 23. září 2009 až 29. září 2009“. Valné shromáždění Organizace spojených národů. Spojené národy. n.d. Citováno 14. září 2019.
- ^ Valné shromáždění OSN Sekce 64 Úřední záznam PV.3. Valné shromáždění Šedesáté čtvrté zasedání: 3. plenární zasedání, středa 23. září 2009, 9:00 New York A / 64 / PV.3 23. září 2009. Citováno 15. září 2019.
- ^ Valné shromáždění OSN Sekce 64 Úřední záznam PV.4. Valné shromáždění Šedesáté čtvrté zasedání: 4. plenární zasedání, středa 23. září 2009, 15:00 New York A / 64 / PV.4 23. září 2009. Citováno 15. září 2019.
- ^ Valné shromáždění OSN Sekce 64 Úřední záznam PV.5. Valné shromáždění Šedesáté čtvrté zasedání: 5. plenární zasedání, čtvrtek 24. září 2009, 9:00 New York A / 64 / PV.5 24. září 2009. Citováno 15. září 2019.
- ^ Valné shromáždění OSN Sekce 64 Úřední záznam PV.6. Valné shromáždění Šedesáté čtvrté zasedání: 6. plenární zasedání, čtvrtek 24. září 2009, 15:00 New York A / 64 / PV.6 24. září 2009. Citováno 15. září 2019.
- ^ Valné shromáždění OSN Sekce 64 Úřední záznam PV.7. Valné shromáždění Šedesáté čtvrté zasedání: 7. plenární zasedání, pátek 25. září 2009, 9:00 New York A / 64 / PV.7 25. září 2009. Citováno 15. září 2019.
- ^ Valné shromáždění OSN Sekce 64 Úřední záznam PV.8. Valné shromáždění Šedesáté čtvrté zasedání: 8. plenární zasedání, pátek 25. září 2009, 15:00 New York A / 64 / PV.8 25. září 2009. Citováno 15. září 2019.
- ^ Valné shromáždění OSN Sekce 64 Úřední záznam PV.9. Valné shromáždění Šedesáté čtvrté zasedání: 9. plenární zasedání, sobota 26. září 2009, 9:00 New York A / 64 / PV.9 26. září 2009. Citováno 15. září 2019.
- ^ A b C d E F Valné shromáždění OSN Sekce 64 Úřední záznam PV.10. Valné shromáždění Šedesáté čtvrté zasedání: 10. plenární zasedání, sobota 26. září 2009, 15:00 New York A / 64 / PV.10 26. září 2009. Citováno 15. září 2019.
- ^ Bin Zayed Al Nahyan, Abdullah (26. září 2009). Prohlášení Jeho Výsosti šejka Abdulláha Bin Zayeda Al Nahyana, ministra zahraničních věcí Spojených arabských emirátů, vedoucího delegace, před obecnou debatou na 64 zasedání Valného shromáždění OSN (PDF) (Mluvený projev). Valné shromáždění OSN (v arabštině). New York: Organizace spojených národů. Citováno 15. září 2019.
- ^ Berisha, Sali (26. září 2019). Prohlášení H.E. Sali Berisha, předseda vlády Albánské republiky, 64 zasedání Valného shromáždění OSN (PDF) (Mluvený projev). Valné shromáždění OSN. New York: Organizace spojených národů. Citováno 15. září 2019.
- ^ Valné shromáždění OSN Sekce 49 Rozlišení 204. Situace v oblasti lidských práv v Kosovu A / RES / 49/204 13. března 1995. Citováno 15. září 2019.
- ^ Valné shromáždění OSN Sekce 64 Úřední záznam PV.11. Valné shromáždění Šedesáté čtvrté zasedání: 11. plenární zasedání, pondělí 28. září 2009, 9:00 New York A / 64 / PV.11 28. září 2009. Citováno 15. září 2019.
- ^ Valné shromáždění OSN Sekce 64 Úřední záznam PV.12. Valné shromáždění Šedesáté čtvrté zasedání: 12. plenární zasedání, pondělí 28. září 2009, 15:00 New York A / 64 / PV.12 28. září 2009. Citováno 15. září 2019.
- ^ Valné shromáždění OSN Sekce 64 Úřední záznam PV.13. Valné shromáždění Šedesáté čtvrté zasedání: 13. plenární zasedání, úterý 29. září 2009, 9:00 New York A / 64 / PV.13 29. září 2009. Citováno 15. září 2019.