Jean-Claude Gakosso - Jean-Claude Gakosso

Jean-Claude Gakosso v roce 2015

Jean-Claude Gakosso (narozen 25. července 1957[1]) je Konžský politik, který sloužil ve vládě Konga-Brazzaville as ministr zahraničních věcí od roku 2015. Dříve působil v letech 2002 až 2015 jako ministr kultury a umění.

Profesionální a politická kariéra

Gakosso, etnický Mbochi,[2] byl narozen v Inkouélé, který se nachází v Okres Gamboma z Plateau Region, a studoval na Sorbonna ve Francii.[1] Byl lektorem žurnalistika na Univerzita Marien Ngouabi v Brazzaville V roce 1995 kritizoval tiskový zákon schválený Úřadem pro ochranu spotřebitele národní shromáždění, obviňující vládu ze „práce na omezení svobody tisku“.[3] Po Červen – říjen 1997 občanská válka, byl zvláštním poradcem prezidenta pro komunikaci, pošty a telekomunikace Denis Sassou Nguesso od roku 1997 do roku 2002.[4]

18. srpna 2002 byl jmenován do vlády ministrem kultury, umění a cestovního ruchu;[5][6] uspěl Mambou Aimée Gnali v čele tohoto ministerstva dne 22. srpna.[7]

Při ceremonii u Mauzoleum Marien Ngouabi, Gakosso znovu rozdmýchal věčný plamen připomínající prezidenta Marien Ngouabi dne 11. listopadu 2002. Plamen byl uhašen od války v roce 1997. Při této příležitosti Gakosso uvedl, že upřednostnil obnovení plamene, když převzal funkci ministra kultury, protože „symbolizuje bolest, odpor, sebeobětování a odvahu ztělesněnou prezidentem Marienem Ngouabim“.[8] V době pátého Panafrican Music Festival v Brazzaville v červenci 2005 byl Gakosso předsedou řídícího výboru festivalu.[9]

Zatímco působil jako ministr kultury, Gakosso také nějakou dobu působil jako prozatímní ministr pro komunikaci a vztahy s parlamentem a mluvčí vlády.[10] Rozsah jeho portfolia byl omezen 3. března 2007, kdy byl jmenován ministrem kultury a umění.[11]

V Parlamentní volby v červnu 2007, Gakosso stál jako Konžská labouristická strana (PCT) kandidát na Ongogni volební obvod plošin. Nahradil Pierre Ngollo jako kandidát PCT; i když se mezi nimi šířily pověsti o rivalitě, Gakosso a Ngollo se objevili společně, když Gakosso oznámil svou kandidaturu, a Ngollo místo toho kandidoval za PCT ve volebním obvodu Ouenzé I v Brazzaville.[12] Gakosso získal své křeslo v prvním kole se ziskem 99,72% hlasů.[13] Po volbách zůstal ve funkci ministra kultury a umění ve vládě jmenované dne 30. prosince 2007.[14]

Před Prezidentské volby v červenci 2009, Gakosso byl Zpravodaj z Národní iniciativa pro mír (INP), politické sdružení podporující znovuzvolení Sassou Nguessa, přičemž zdůrazňuje význam míru.[15]

V Parlamentní volby od července do srpna 2012, Gakosso byl znovu zvolen do Národního shromáždění jako kandidát PCT v Ongogni; získal křeslo v prvním kole hlasování,[16][17] obdrží 95,26% hlasů.[17] Ve vládě pojmenované po volbách dne 25. září 2012 byl zachován jako ministr kultury a umění.[18]

Dne 10. srpna 2015 byl Gakosso přesunut na post ministra zahraničních věcí a spolupráce.[19][20] Gakosso formálně vystřídal Ikouébé na slavnostním ceremoniálu 25. srpna 2015. Popsal ministerstvo zahraničí jako „ikonický symbol naší suverenity ve shodě národů“ a „útočiště naší důstojnosti tváří v tvář ostatním národům světa“, slíbil, že v „nejlepších konžských diplomatických tradicích ve službách míru, sousedství, spolupráce a rozvoje“ bude „nadále propagovat naši zemi ve světě“.[21]

Gakosso se setkal s ruským ministrem zahraničních věcí, Sergej Lavrov, v Moskvě dne 3. listopadu 2015, a oba znovu potvrdili dobré vztahy mezi svými zeměmi. Lavrov vyjádřil podporu výsledku Kongo-Brazzaville Říjen 2015 ústavní referendum, což připravilo půdu pro Sassou Nguesso, aby kandidoval na další funkční období prezidenta.[22]

Po vítězství Sassou Nguesso v Prezidentské volby v březnu 2016, Poslal Gakosso dopis Evropská unie dne 9. května 2016 s žádostí o odvolání svého velvyslance v Kongu-Brazzaville, Saskia de Lang, v reakci na kritiku znovuzvolení Sassou Nguessa.[23]

V rámci restrukturalizace konžské diplomacie poslal Gakosso dne 25. ledna 2017 dopisy 16 konžským velvyslancům, kteří je propouštěli ze svých funkcí a odvolávali.[24] Gakosso navštívil Rusko v březnu 2017 a setkal se s ruským ministrem zahraničí Sergej Lavrov diskutovat o pokračující a zlepšené spolupráci mezi jejich dvěma zeměmi.[25]

Publikovaná práce

Mezi Gakosovy spisy patří The New Congolese Press: From the Gulag to the Agora (La nouvelle presse congolaise: du goulag à l'agora), publikoval L'Harmattan v roce 1997.[26]

Viz také

Reference

  1. ^ A b „Page on Gakosso at Congo-site.net“ (francouzsky). Archivovány od originálu dne 21. prosince 2007. Citováno 2008-11-11.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz).
  2. ^ Emmanuel Okamba, La gouvernance, une affaire de société: Analyse mythiumétrique de la performance (2010), strana 181 (francouzsky).
  3. ^ Nana Rosine Ngangoue, „Kongo-média: přemítání tisku“ „Inter Press Service English News Wire, 30. září 1995.
  4. ^ Nestor N'Gampoula, „Portrét: Jean Claude Gakosso, univerzita, kultura ... atd.“, ADIAC, 25. srpna 2015 (francouzsky).
  5. ^ „Le nouveau gouvernement a été mis en place“, La Semaine Africaine, 22. srpna 2002 (francouzsky).
  6. ^ "La composition du nouveau gouvernement congolais", Les Dépêches de Brazzaville, 19. srpna 2002 (francouzsky). „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 28. května 2012. Citováno 2012-05-28.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  7. ^ „Jean-Claude Gakosso prend ses fonctions au ministerère de la Culture, des arts et du tourisme“, Les Dépêches de Brazzaville, 23. srpna 2002 (francouzsky).
  8. ^ „Jean-Claude Gakosso ranime la flamme du mausolée Marien Ngouabi à Brazzaville“ Archivováno 04.06.2012 na Wayback Machine, Les Dépêches de Brazzaville, 14. listopadu 2002 (francouzsky).
  9. ^ David Cadasse, „Fespam 2005“, Afrik.com, 18. července 2005 (francouzsky).
  10. ^ Dokument Rady ministrů, Webová stránka konžského předsednictví, 13. února 2007 (francouzsky).
  11. ^ „Kongo-Brazzaville: Remaniement du gouvernement« Mvouba »“, Gabonews, 3. března 2007 (francouzsky).
  12. ^ „Législatives 2007. Jean Claude Gakosso annonce à Brazzaville saandidate aux ressortissants du district d'Ongogni“ Archivováno 2012-02-26 na Wayback Machine, Les Dépêches de Brazzaville, 6. června 2007 (francouzsky).
  13. ^ „Elections législatives: les 44 élus du premier tour“ Archivováno 2012-02-26 na Wayback Machine, Les Dépêches de Brazzaville, 2. července 2007 (francouzsky).
  14. ^ „Formace d'un nouveau gouvernement au Congo“, Panapress, 31. prosince 2007 (francouzsky).
  15. ^ Thierry Noungou, „Plusieurs personnalités proches du président Denis Sassou N'Guesso s'organisent autour du concept de la paix" Archivováno 11.03.2012 na Wayback Machine, Les Dépêches de Brazzaville, 2. března 2009 (francouzsky).
  16. ^ „Liste des élus au premier tour“ Archivováno 2013-12-03 na Wayback Machine, Les Dépêches de Brazzaville, číslo 1539, 23. července 2012, strana 8 (francouzsky).
  17. ^ A b „Résultats du premier tour des élections législatives 2012“ Archivováno 2012-12-05 v Archiv. Dnes, La Semaine Africaine, 24. července 2012 (francouzsky).
  18. ^ „La nouvelle équipe gouvernementale rendue publique le 25. září“ Archivováno 19. 10. 2013 na Wayback Machine, Les Dépêches de Brazzaville, číslo 1584, 26. září 2012 (francouzsky).
  19. ^ „Remaniement au Congo-Brazzaville: deux ministres opozés à la modifikace constitutionnelle exkluzivní“, Jeune Afrique, 11. srpna 2015 (francouzsky).
  20. ^ „Gouvernement: dix nouveaux venus“ Archivováno 2015-08-20 na Wayback Machine, ADIAC, 11. srpna 2015 (francouzsky).
  21. ^ Nestor N'Gampoula, „Ministère des Affaires étrangères: Jean Claude Gakosso představuje sez premiéra pas“, ADIAC, 25. srpna 2015 (francouzsky).
  22. ^ „Des relations au beau fixe entre Moscou et Brazzaville“, Radio France Internationale, 4. listopadu 2015 (francouzsky).
  23. ^ „Kongo se snaží vyhostit velvyslance EU: úředníky“, Agence France-Presse, 21. května 2016.
  24. ^ Trésor Kibangula, „Congo: pourquoi Brazzaville a rappelé 16 de ses ambassadeurs“, Jeune Afrique, 7. února 2017 (francouzsky).
  25. ^ „Congo-Russie: la construction de l’oléoduc Pointe-Noire-Ouesso à l’ordre du jour à Moscou“, ADIAC, 15. března 2017 (francouzsky).
  26. ^ Jean-Claude Gakosso, La nouvelle presse congolaise: du goulag à l'agora (1997), L'Harmattan (francouzsky).