Světová organizace cestovního ruchu - World Tourism Organization - Wikipedia

Světová organizace cestovního ruchu
Logo Světové organizace cestovního ruchu
Znak Organizace spojených národů.svg
ZkratkaUNWTO
Formace1. listopadu 1974 (Před 46 lety) (1974-11-01)
TypSpecializovaná agentura OSN
Právní statusAktivní
Hlavní sídloMadrid, Španělsko
Hlava
Generální tajemník
Zurab Pololikashvili
Mateřská organizace
Hospodářská a sociální rada OSN
webová stránkawww.unwto.org
Barevný hlasovací box.svg Portál politiky

The Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO) je Spojené národy specializovaná agentura pověřen podporou odpovědných, udržitelných a všeobecně dostupných cestovní ruch. Jedná se o přední mezinárodní organizaci v oblasti cestovního ruchu, která propaguje cestovní ruch jako hnací sílu hospodářského růstu, inkluzivního rozvoje a udržitelnosti životního prostředí a nabízí vedení a podporu v tomto odvětví při prosazování znalostních a turistických politik na celém světě. Slouží jako globální fórum pro otázky politiky cestovního ruchu a praktický zdroj výzkumu a znalostí cestovního ruchu. Podporuje provádění globálního etického kodexu cestovního ruchu[1] maximalizovat příspěvek cestovního ruchu k sociálně-ekonomickému rozvoji a zároveň minimalizovat jeho možné negativa dopady, a zavazuje se podporovat cestovní ruch jako nástroj k dosažení OSN Cíle udržitelného rozvoje (SDGs), zaměřené na odstranění chudoby a podpora udržitelného rozvoje a míru na celém světě.

UNWTO generuje znalosti trhu, podporuje konkurenceschopné a udržitelné politiky a nástroje cestovního ruchu, podporuje vzdělávání a školení v oblasti cestovního ruchu a usiluje o to, aby se cestovní ruch stal účinným nástrojem rozvoje prostřednictvím projektů technické pomoci ve více než 100 zemích po celém světě.

Členství UNWTO zahrnuje 158 zemí, šest teritorií a více než 500 přidružených členů zastupujících soukromý sektor, vzdělávací instituce, sdružení cestovního ruchu a místní orgány cestovního ruchu. Její sídlo je v Madrid, Španělsko.[2]

Zaměření UNWTO na udržitelný rozvoj, konkurenceschopnost, inovace a digitální transformace, etika, kultura a sociální odpovědnost, technická spolupráce, akademie UNWTO a statistika. Těchto sedm částí poskytuje více informací, které lidem pomohou dobře porozumět.[3]

Organizační cíle

Sídlo UNWTO, Madrid

Cíle UNWTO jsou podpora a rozvoj udržitelného cestovního ruchu s cílem přispět k hospodářskému rozvoji, mezinárodnímu porozumění, míru, prosperitě a všeobecnému respektování a dodržování lidských práv a základních svobod pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství. Při plnění těchto cílů věnuje UNWTO zvláštní pozornost zájmům rozvojových zemí v oblasti cestovního ruchu.[4]

Dějiny

Vznik UNWTO sahá až do roku 1925, kdy se konal první mezinárodní kongres oficiálních turistických organizací Haag. Kongres se scházel každoročně a v roce 1930 se rozhodl vytvořit formální unii, která se v roce 1934 stala Mezinárodní unií oficiálních turistických propagačních organizací (IUOTPO).[5]

Po skončení Druhá světová válka as rostoucím počtem mezinárodních cest se IUOTPO restrukturalizovala do Mezinárodní unie oficiálních cestovních organizací (IUOTO). IUOTO, technická nevládní organizace, byla složena z kombinace národních turistických organizací, průmyslu a spotřebitelských skupin. Cíle a cíle IUOTO byly nejen propagovat cestovní ruch obecně, ale také získat to nejlepší z cestovního ruchu jako složky mezinárodního obchodu a jako strategie hospodářského rozvoje pro rozvojové země.[6]

Ke konci šedesátých let si organizace IUOTO uvědomila potřebu další transformace, aby posílila svou roli na mezinárodní úrovni. 20. valné shromáždění IUOTO v Tokio, 1967, deklaroval potřebu vytvoření mezivládního orgánu s nezbytnými schopnostmi fungovat na mezinárodní úrovni ve spolupráci s dalšími mezinárodními agenturami, zejména s OSN. Po celou dobu existence IUOTO byly navázány úzké vazby mezi organizací a OSN (OSN) a počáteční návrhy, aby se IUOTO stalo součástí OSN. Po šíření návrhu úmluvy však dospěl konsensus k závěru, že jakákoli výsledná mezivládní organizace by měla být úzce spojena s OSN, ale měla by si zachovat „úplnou správní a finanční autonomii“.[7]

Na základě doporučení OSN byl založen vznik nové mezivládní organizace cestovního ruchu. Rezoluce 2529 XXIV. Valného shromáždění OSN konstatovala:

V roce 1970 valné shromáždění IUOTO hlasovalo pro vytvoření Světové organizace cestovního ruchu (WTO).[8] Na základě stanov IUOTO a po ratifikaci předepsanými 51 státy začala WTO fungovat 1. listopadu 1974.

Nejnověji na patnáctém valném shromáždění v roce 2003 se generální rada WTO a OSN dohodly na založení WTO jako specializované agentury OSN. Význam této spolupráce, jak uvedl generální tajemník WTO, pan Francesco Frangialli, spočívá v „zvýšené viditelnosti, kterou poskytuje WTO, a uznání, které jí bude přiznáno. Cestovní ruch bude považován za rovnocenný s ostatními hlavní činnosti lidské společnosti “.[9]

V roce 2004 zřídila UNWTO Světový výbor pro etiku cestovního ruchu, prováděcí orgán pro Globální etický kodex pro cestovní ruch (přijatý v roce 1999).[10] Výbor, jehož členové jsou voleni spíše z důvodu jejich odborných schopností než podle jejich národnosti nebo příslušnosti k dané zemi, propaguje a rozšiřuje Kodex a hodnotí a sleduje provádění jeho zásad. Výbor měl trvalé sídlo v Římě v roce 2008.

Taleb Rifai z Jordán se stal generálním tajemníkem UNWTO v roce 2010. V rámci svého mandátu představila Organizace Hotel Energy Solutions (HES), webový nástroj, který pomáhá hotelům snižovat jejich uhlíková stopa při zvyšování zisků,[11] spolupracoval s poslanci na výzkumu výhod usnadnění zjednodušení vízového režimu,[12] a předpovídají, že v roce 2030 by počet mezinárodních turistů dosáhl 1,8 miliardy.[13] V roce 2012 dosáhl 1 miliardy.[14]

Mandát společnosti Taleb Rifai se zaměřil na lidi zapojené do zážitků z cestovního ruchu. Byly vydány dvě publikace s názvem „Turistické příběhy“, které shromažďují výzkum a rozhovory s jednotlivci pracujícími v cestovním ruchu z celého světa.[15]

V roce 2014 se konalo 69. Zasedání Valné shromáždění OSN přijalo konsensem usnesení s názvem „Podpora udržitelného cestovního ruchu, včetně ekoturistiky, pro vymýcení chudoby a ochranu životního prostředí“.[16] V roce 2015 následovalo přijetí roku 2017 jako Mezinárodní rok udržitelného cestovního ruchu pro rozvoj,[17] „Uznávajíc důležitou roli udržitelného cestovního ruchu jako pozitivního nástroje pro vymýcení chudoby, ochranu životního prostředí, zlepšení kvality života a posílení ekonomického postavení žen a mládeže a jeho přínosu pro tři dimenze udržitelného rozvoje, zejména v rozvojových zemích “. Organizace spojených národů rovněž uznala cestovní ruch v cílech udržitelného rozvoje, schválených na stejném 70. zasedání Valného shromáždění. Turismus je zahrnut jako cíl do cílů 8, 12 a 14.[18]

Členové

  Členské státy UNWTO
  Spolupracovníci UNWTO
  Pozorovatelé UNWTO
Regiony cestovního ruchu UNWTO
Členské státy UNWTO seřazené podle regionů

Členství v UNWTO zahrnuje 158[19] státy,[20] šest teritorií (Vlámské společenství (1997), Portoriko (2002), Aruba (1987), Hongkong (1999), Macao (1981), Madeira (1995)),[21] a dva stálí pozorovatelé (Svatý stolec (1979), Palestina (1999)). Sedmnáct členů státu vystoupilo z organizace na různá období v minulosti: Austrálie (s odvoláním na špatnou hodnotu za peníze), Bahamy, Bahrajn, Belgie, Kanada (Kanada při svém jmenování odstoupila od Světové organizace cestovního ruchu Robert Mugabe jako lídr v roce 2013), Kostarika, El Salvador, Grenada, Honduras, Kuvajt, Lotyšsko, Malajsie, Myanmar, Panama, Filipíny, Katar, Thajsko, Spojené království a Portoriko (jako přidružený člen).[Citace je zapotřebí ] The Nizozemské Antily byl dříve přidruženým členem jeho rozpuštění.

Nečleny jsou: Antigua a Barbuda, Barbados, Belgie, Belize, Komory, Dánsko, Dominika, Estonsko, Finsko, Grenada, Guyana, Island, Irsko, Kiribati, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Nauru, Nový Zéland, Palau, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Samoa, Singapur, Solomonovy ostrovy, Somálsko, jižní Súdán, Surinam, Švédsko, Tonga, Tuvalu, Spojené království,Spojené státy.

Spojené arabské emiráty (SAE) se k organizaci připojily v květnu 2013, 26 let poté, co opustily UNWTO.[22]

Navíc a jedinečně pro specializovanou agenturu OSN má UNWTO více než 500 přidružených členů zastupujících soukromý sektor, vzdělávací instituce, sdružení cestovního ruchu a místní orgány cestovního ruchu, nevládní subjekty se specializovanými zájmy v oblasti cestovního ruchu a komerční a nekomerční subjekty a sdružení s činnostmi souvisejícími s cíli UNWTO nebo spadajícími do její působnosti.

Generální tajemníci

názevRoky držby
Francie Robert Lonati1975–1985
Rakousko Willibald Pahr1986–1989
Mexiko Antonio Enriquez Savignac1990–1996
Francie Francesco Frangialli1997–2009
Jordán Taleb Rifai2010–2017
Gruzie (země) Zurab Pololikashvili[23]2018–

Struktura

Valné shromáždění

Valné shromáždění je hlavním shromážděním Světové organizace cestovního ruchu. Schází se každé dva roky, aby schválila rozpočet a pracovní program a debatovala o tématech zásadního významu pro odvětví cestovního ruchu. Každé čtyři roky si volí generálního tajemníka. Valné shromáždění se skládá z řádných členů a přidružených členů. Členové přidružení a zástupci jiných mezinárodních organizací se účastní jako pozorovatelé.[24] Světový výbor pro etiku v cestovním ruchu je pomocným orgánem Valného shromáždění.[25]

Výkonná rada

Výkonná rada je správní radou UNWTO, která odpovídá za to, že Organizace vykonává svou práci a dodržuje svůj rozpočet. Schází se nejméně dvakrát ročně a skládá se z členů volených Valným shromážděním v poměru jeden na každých pět řádných členů. Jako hostitelská země ústředí UNWTO má Španělsko stálé místo ve Výkonné radě. Zástupci přidružených členů a přidružených členů se účastní zasedání Výkonné rady jako pozorovatelé.[26]

Výbory

Specializované výbory členů UNWTO poskytují poradenství v oblasti řízení a obsahu programu. Patří mezi ně: Programový výbor, Výbor pro rozpočet a finance, Výbor pro statistiku a satelitní účet cestovního ruchu, Výbor pro trh a konkurenceschopnost, Výbor pro udržitelný rozvoj cestovního ruchu, Světový výbor pro etiku cestovního ruchu, Výbor pro snižování chudoby a Výbor pro kontrolu žádostí o přidružení členství.[27]

Sekretariát

Sekretariát odpovídá za provádění pracovního programu UNWTO a slouží potřebám členů a přidružených členů. Skupinu vede generální tajemník Gruzie Zurab Pololikashvili, který dohlíží na přibližně 110 zaměstnanců na plný úvazek v madridském sídle UNWTO. Součástí sekretariátu je rovněž regionální podpůrný úřad pro asijsko-pacifickou oblast v japonské Osace, financovaný japonskou vládou,[28] a styčný úřad v Ženevě jako zastoupení UNWTO v systému OSN, Světové obchodní organizaci a dalších diplomatických organizacích ve Švýcarsku.[29]

Oficiální jazyky

Úředními jazyky UNWTO jsou arabština, angličtina, francouzština, ruština a španělština.[30][31]

Publikace

Klíčové statistiky cestovního ruchu
Zpráva o otevřenosti víz

Výzkum UNWTO dospěl k závěru, že zlepšením vízových postupů a vstupních formalit by ekonomiky G20 mohly zvýšit počet svých mezinárodních turistů o 122 milionů, vývoz cestovního ruchu o 2016 miliard USD a zaměstnanost o 5 milionů.[32]

Poslední zpráva UNWTO o otevřenosti víz, zveřejněná v roce 2016, ukazuje vůbec nejvyšší procento mezinárodních turistů, kteří k cestování vízum nevyžadují - 39% ve srovnání s 23% v roce 2008.[33] Zpráva dospěla k závěru, že 30 zemí, jejichž občané byli v roce 2015 vízovými omezeními nejméně postiženi, bylo (na základě údajů shromážděných UNWTO na základě informací z vnitrostátních oficiálních institucí):[34]

Nejméně omezeni občané
HodnostZeměIndex mobility (z 215 bez víza váženého 1, víza při příjezdu váženého 0,7, eVisa 0,5 a tradičního víza váženého 0)
1 Dánsko,  Finsko,  Německo,  Itálie,  Lucembursko,  Singapur,  Spojené království160
8 Francie,  Japonsko  Holandsko,  Jižní Korea,  Švédsko,  Spojené státy159
14 Belgie,  Kanada,  Irsko,  Norsko,  Portugalsko,  Španělsko,   Švýcarsko158
21 Rakousko,  Řecko,  Malta157
24 Česká republika,  Nový Zéland156
26 Maďarsko,  Island,  Malajsie155
29 Austrálie,  Slovensko154

Viz také

Reference

  1. ^ „Globální etický kodex pro cestovní ruch“. unwto.org. Světová organizace cestovního ruchu. Citováno 17. prosince 2014.
  2. ^ "Kde jsme". Citováno 20. ledna 2016.
  3. ^ „Domů | UNWTO“. www.unwto.org. Citováno 5. listopadu 2020.
  4. ^ „Stanovy UNWTO“ (PDF).
  5. ^ Schipper, Frank; Tchoukarine, Igor; Bechmann Pedersen, Sune (2018). Historie Evropské cestovní komise v letech 1948–2018 (PDF). Brusel: Evropská cestovní komise. s. 14–16. ISBN  978-92-95107-20-5.
  6. ^ Jafari, Vytvoření mezivládní světové organizace cestovního ruchu
  7. ^ Jafari, Vytvoření mezivládní světové organizace cestovního ruchu, 241
  8. ^ „Poštovní historie ICAO“. icao.int. Citováno 17. prosince 2014.
  9. ^ Světová organizace cestovního ruchu, Zprávy WTO, 2003, 3
  10. ^ „Světový výbor pro etiku v cestovním ruchu - etika a sociální odpovědnost“. ethics.unwto.org.
  11. ^ „Hotel Energy Solutions - Světová organizace cestovního ruchu“. hotelenergysolutions.net.
  12. ^ „Usnadnění cestovního ruchu - odolnost rozvoje cestovního ruchu“. rcm.unwto.org.
  13. ^ Turismus k 2030 / Globální přehled - Advance edition představený na 19. Valném shromáždění UNWTO - 10. října 2011 - Světová organizace cestovního ruchu. 2011. doi:10.18111/9789284414024. ISBN  9789284414024.
  14. ^ (UNWTO), Světová organizace cestovního ruchu (2017). Ročenka statistik cestovního ruchu, data 2011 - 2015 (vydání 2017) - Světová organizace cestovního ruchu. doi:10.18111/9789284418428. ISBN  9789284418428.
  15. ^ „Turistické příběhy - Světová organizace cestovního ruchu UNWTO“. www2.unwto.org.
  16. ^ „Úřední dokument OSN“. www.un.org.
  17. ^ „Úřední dokument OSN“. www.un.org.
  18. ^ „Cíle udržitelného rozvoje - OSN“.
  19. ^ "Kdo jsme | Světová organizace cestovního ruchu UNWTO".
  20. ^ "Členské státy". Citováno 20. ledna 2016.
  21. ^ území nebo skupiny území, která nejsou odpovědná za své vnější vztahy, ale jejichž členství schvaluje stát, který přebírá odpovědnost za jejich vnější vztahy.
  22. ^ „Spojené arabské emiráty se připojily ke Světové organizaci cestovního ruchu - Světové organizaci cestovního ruchu UNWTO“. media.unwto.org.
  23. ^ „Výkonná rada UNWTO doporučuje Zurab Pololikashvili za generálního tajemníka na období 2018–2021 - Světová organizace cestovního ruchu UNWTO“. media.unwto.org.
  24. ^ „Valné shromáždění - Světová organizace cestovního ruchu UNWTO“. www2.unwto.org.
  25. ^ "Valné shromáždění". Citováno 20. ledna 2016.
  26. ^ „Výkonná rada“. Citováno 20. ledna 2016.
  27. ^ „Výbory“. Citováno 20. ledna 2016.
  28. ^ „Generální tajemník UNWTO vítá podporu Japonska pro cestovní ruch při setkání s předsedou vlády Abe - Světovou organizací cestovního ruchu UNWTO“. media.unwto.org.
  29. ^ „UNWTO v Mezinárodní Ženevě - Světová organizace cestovního ruchu UNWTO“. www2.unwto.org.
  30. ^ „Čínština se stane úředním jazykem Světové organizace cestovního ruchu“. Minsk: Běloruská telegrafní agentura. 12. prosince 2012. Citováno 19. prosince 2012.
  31. ^ „Jazykové služby“. www.unwto.org. Citováno 21. dubna 2020.
  32. ^ Dopad zjednodušení vízového režimu na vytváření pracovních míst v ekonomikách G20: zpráva připravená pro 4. zasedání ministrů T20, Mexiko, 15. – 16. Května 2012. 2012. doi:10.18111/9789284414727. ISBN  9789284414727.
  33. ^ Zpráva o otevřenosti víz 2015. 2016. doi:10.18111/9789284417384. ISBN  9789284417384.
  34. ^ „Zpráva o otevřenosti víz 2016“ (PDF). Světová organizace cestovního ruchu. Citováno 17. ledna 2016.

Další čtení

  • Jafari, J. (1974). Vytvoření mezivládní světové organizace cestovního ruchu. Annals of Tourism Research, 2, (5), 237–245.
  • Valné shromáždění OSN. (1969). Valné shromáždění - dvacáté čtvrté zasedání.
  • Světová organizace cestovního ruchu OSN. (2007). O UNWTO.
  • Světová organizace cestovního ruchu. (2003). Zprávy WTO, 2003 (3). Madrid: Světová organizace cestovního ruchu.
  • „Světová organizace cestovního ruchu mění svou zkratku na UNWTO“. Tisk a komunikace UNWTO. 1. prosince 2005. Citováno 4. března 2008.

externí odkazy