Kontroverze použití v angličtině - English usage controversies - Wikipedia
Část série na |
anglická gramatika |
---|
V anglickém jazyce existují gramatické konstrukce že mnoho rodilých mluvčích nepochybně používá, přesto někteří autoři nazývají nesprávně. Rozdíly v používání nebo názorech mohou pramenit z rozdílů mezi formální a neformální řečí a jiných záležitostí Registrovat, rozdíly mezi dialekty (regionální, třídní nebo jiné) atd. Spory mohou nastat, když průvodci stylem nesouhlasí navzájem, nebo když je vodítko nebo rozsudek konfrontován s velkým množstvím protichůdných důkazů nebo je zpochybněn jeho důvod.
Příklady
Některé zdroje, které považují některé z následujících příkladů za nesprávné, považují stejné příklady za přijatelné v jiných dialektech než Standardní angličtina nebo v neformálním registru; jiní považují určité konstrukce za nesprávné v jakékoli angličtině. Na druhou stranu mnoho nebo všechny následující příklady jsou některými zdroji považovány za správné.
- Obecný vy - např. „Kartáčování vaše zuby je dobrý zvyk “na rozdíl od„ Kartáčování něčí zuby jsou dobrým zvykem “[1][2]
- Jednotné číslo ony - např. „Žádný člověk nejde do bitvy, aby byl zabit ony zabij se "
- Plochá příslovce - např. „Jízda bezpečný„na rozdíl od„ Drive bezpečně"
- Rozdělit infinitivy - např. „na směle jít kam dosud žádný muž nešel " naproti tomu "jít směle kam dosud žádný muž nešel “[3]
- Spojení začátek věty - např. „Ale Máma řekla, aby neskočila na postel! “[4][5]
- Dvojitý genitiv - např. „jejich přítel“ na rozdíl od „jejich přátel“ nebo „jejich přítel“[6]
- Použití "já" vs. "já" v předmět doplněk ("Své mě„na rozdíl od„ Je Já"nebo" Je Já") nebo ostatní případy - např. „Já a Bob“ vs. „Bob a já“[7]
- Své mě znovu.
- Použití "já" vs. "mě" v šikmý případ, např. „Dal míč Bobovi a mně“ místo „Dal míč Bobovi a mně“. Toto se často nazývá a hyperkorekce, protože je vnímána jako souvislost s vyhýbáním se stigmatizovanému nesprávnému použití šikmého tvaru.[8] Vidět Mezi tebou a mnou.
- Platnost nejsou jako negativní singulární konjunkce první osoby pro být při tázacích použitích - např. „Nejsou Já ten, o kterém jsi mluvil? “[9]
- Zda použít spojovací nálada - např. „Přál bych si byly/byl lepší muž “[Citace je zapotřebí ]
- Zda použít SZO nebo koho v různých kontextech[Citace je zapotřebí ]
- Použití méně nebo méně s Spočítej podstatná jména[10]
- Dvojité negativy - např. "My ne potřeba Ne vzdělávání"[11]
- Určitý dvojité modály - např. „Ty mohl by mohl do it "- nepovažuje se za standardní, ale používá se například v Jihoamerická angličtina[12]
- Dvojitá spona[13] - např. „Co se musí stát je, je že peníze musí odněkud pocházet “[14]
- Předložka splétání - např. „Nemáte se čeho bát“ (vs. „Nemáte se čeho bát“) - kritizován gramatiky v 16. století analogicky s latinskou gramatikou a některými učiteli od té doby, ačkoli mnozí to vždy přijímali jako součást standardní angličtiny[15]
- Sjednocující minulé a minulé příčestné tvary slovesa - např. "Měl bych šel"a" já Hotovo to včera ".
- Pořadí uvozovek, tj. americký styl („Mnoho snů bylo charakterizováno jako„ syrové “,„ silné “a„ evokativní ““) vs. britský styl („Mnoho snů bylo charakterizováno jako„ syrové “,„ silné “a„ evokativní ““ ). Některé americké orgány (např APA a CMS ) vyžadují první, zatímco ostatní (např LSA ) povolit, upřednostnit nebo vyžadovat druhou možnost.
- Ať už slovesa otevřít zavřít naznačit zapnout / vypnout lze použít jako Anglické kolokace (tj. „Otevřete světla, prosím“ pro „Zapněte světla, prosím“). Výraz je a metafráze a je mezi nimi běžné rodilí mluvčí angličtiny hebrejského, chorvatského, filipínského, francouzského, thajského, čínského, řeckého, italského původu a také mezi nimi Francouzští Kanaďané (nebo mluvčí Quebecská angličtina ), kde se místo toho používají „otevřít“ a „zavřít“ pro „zapnuto“ a „vypnuto“. Tato konstrukce je gramaticky správná, ale pouze mimo kontext. The calquing a jazykový přenos učinit tuto konstrukci cizí ostatním mluvčím angličtiny.[16]
Několik zákazů se týká stylu psaní a jasnosti, ale ne gramatické správnosti:
- Houpající se modifikátory (včetně visících příčestí) jsou často uváděny jako potenciálně způsobující zmatek.[17]
- Různí průvodci stylem varují spisovatele, aby se vyhnuli[18] the pasivní hlas.
- Genderová neutralita v angličtině:
- Rodově specifická a genderově neutrální zájmena - Nahrazování mužských zájmen tam, kde mají odkazovat na osobu obou pohlaví, zájmenem mužským i ženským, alternativními frázemi nebo gramaticky kontroverzními rodově neutrálními osobními zájmenami, jako je singulární oni[19] nebo nově vynalezená slova jako „hir“ a „ze“
- Výrazy pro člověka obecně - Nahrazování podstatných jmen jako „lidstvo“ výrazem „lidstvo“
- Označení pohlaví v názvech pracovních míst - Nahrazování podstatných jmen jako „předseda“ a „pracovní síla“ alternativami jako „předseda“ a „počet zaměstnanců“
- Manželská a dívčí jména - Zda by si ženy (a muži) měli po svatbě změnit své jméno
- Použití Slečna. pro rovnost s Pan., naproti tomu Slečna, minout a Paní., které nemají mužské ekvivalenty.
Abecední seznam sporů týkajících se jednoho slova nebo fráze viz Seznam anglických slov se sporným použitím.
Faktory sporů
Ve sporech se mohou vyskytnout následující okolnosti:
Mýty a pověry
Existuje řada údajných pravidel nejasného původu, která nemají racionální základ nebo jsou založena na věcech, jako jsou nesprávně zapamatovaná pravidla vyučovaná ve škole. Někdy je úřady označují za pověry nebo mýty. Patří sem pravidla, jako například nezačínat věty s „a“[20]:69 nebo „protože“[20]:125–6 nebo je nekončit předložkami.[21]:617 Vidět běžné mylné představy o používání angličtiny.
Žádný ústřední orgán
Na rozdíl od některých jazyků, jako je francouzština (který má Académie française ), Angličtina nemá jedinou autoritativní vládnoucí akademii, takže posouzení správnosti provádějí „samozvané úřady, které, vzhledem k různým úsudkům o přijatelnosti a vhodnosti, často nesouhlasí.“[22]:14
Vzdělání
Zatímco některé variace v používání jazyka korelují s věkem, pohlavím, etnickou skupinou nebo regionem, jiné mohou být vyučovány ve školách a mohou být preferovány v kontextu interakce s cizími lidmi. Tyto formy mohou také získat prestiž jako standardní jazyk profesionálů, politiků atd. A mohou být nazývány Standardní angličtina (SE), zatímco formy spojené s méně vzdělanými mluvčími lze nazvat nestandardní (nebo méně běžně nestandardní) angličtinou.[22]:18
Stigma
The prescriptivistická tradice může ovlivnit postoje k určitým zvyklostem, a tím i preference některých řečníků.[22]:14
Hyperkorekce
Kvůli stigma V souvislosti s porušováním preskriptivistických norem mluvčí a autoři někdy nesprávně rozšiřují pravidla používání nad jejich rámec ve snaze vyhnout se chybám.[22]:14
Imitace
Použití široce respektovanými autory může propůjčit důvěryhodnost konkrétní konstrukci: například Ernest Hemingway je známý pro začínající věty s A.[Citace je zapotřebí ]
Klasické jazyky
Prescriptivistické argumenty o správnosti různých anglických konstrukcí byly někdy založeny na latinské gramatice.[23]:9
Analogie s jinými konstrukcemi
Někdy se tvrdí, že určité použití je logičtější než jiné, nebo že je více v souladu s jinými zvyklostmi, analogicky s různými gramatickými konstrukcemi. Lze například tvrdit, že pro komponenty a. Musí být použit akuzativ konstrukce souřadnic kde by bylo použito pro jedno zájmeno.[23]:9
Řečníci a autoři často nepovažují za nutné ospravedlňovat své postoje ke konkrétnímu použití, přičemž jeho správnost nebo nesprávnost považují za samozřejmost. V některých případech lidé věří, že výraz je částečně nesprávný, protože také falešně věří, že je novější, než ve skutečnosti je.[24]
Předpis a popis
Často se říká, že rozdíl mezi prescriptivist a deskriptivista přístupy je, že první předepisuje, jak anglicky by měl být mluvený a psaný a druhý popisuje, jak anglicky je mluvené i psané, ale toto je přílišné zjednodušení.[23]:5 Prescriptivistické práce mohou obsahovat tvrzení o nesprávnosti různých běžných anglických konstrukcí, ale zabývají se i jinými tématy než gramatikou, například stylem.[23]:6 Prescriptivisté a descriptivisté se liší v tom, že když jim budou předloženy důkazy, že domnělá pravidla nesouhlasí se skutečným používáním většiny rodilých mluvčích, může prescriptivista prohlásit, že se tito mluvčí mýlí, zatímco deskriptivista bude předpokládat, že použití drtivé většiny rodilých mluvčích jazyk a že prescriptivist má výstřední pohled na správné použití.[23]:7–8 Zejména ve starších prescriptivistických pracích mohou doporučení vycházet z osobního vkusu, záměny mezi neformálností a ungrammatičností,[23]:6 nebo argumenty týkající se jiných jazyků, například latiny.[23]:9
Různé formy angličtiny
Angličtina na mezinárodní úrovni
Po celém světě se mluví anglicky a Standardní psaná angličtina gramatika, která se obecně vyučuje na školách po celém světě, se bude lišit jen nepatrně. Mohou však někdy vzniknout spory: jedná se například o debatu v Indie ať už Britové, Američané nebo Indická angličtina je nejlepší forma k použití.[25][26][ověření se nezdařilo ]
Regionální dialekty a etnolekty
Na rozdíl od své obecně vysoké úrovně tolerance k dialektům jiných anglicky mluvících zemí mluvčí často opovrhují rysy určitých regionálních nebo etnických dialektů, jako jsou Jihoamerická angličtina použití vy všichni, Geordies „použití výrazu„ yous “jako druhé osoby v množném čísle osobního zájmena a nestandardní tvary„ být “, například„ The old dock bes under water most of the year “(Newfoundland angličtina ) nebo „Ten dok je pod vodou každý druhý týden“ (Afroamerická lidová angličtina ).
Takové pohrdání nemusí být omezeno na gramatické body; řečníci často kritizují také regionální akcenty a slovní zásobu. Argumenty týkající se regionálních dialektů se musí soustředit na otázky, co tvoří Standardní angličtina. Například, protože poměrně odlišné dialekty z mnoha zemí jsou obecně přijímány jako standardní angličtina, není vždy jasné, proč některé regionální dialekty, které mohou být velmi podobné jejich standardním protějškům, nejsou.
Registrovat
Různé konstrukce jsou přijatelné v různých registry angličtiny. Například daná konstrukce bude často považována za příliš formální nebo příliš neformální pro danou situaci.
Viz také
- Barbarství (gramatika)
- Běžné anglické mylné představy o používání
- Hyperkorekce
- Seznam dialektů anglického jazyka
- Seznam anglických slov se sporným použitím
- Jazykový předpis
- Solecismus
- Standardní angličtina
Reference
- ^ [1] uvádí „jeden; kdokoli; lidé obecně“ jako definici bez výhrady, že je nestandardní
- ^ [2] Archivováno 30. května 2015 v Wayback Machine vyžaduje nahradit „vy“ jiným slovem, pokud to neznamená „vy čtenáři“.
- ^ Robert Allen, vyd. (2002). "Rozdělit infinitiv". Pocket Fowler's Modern English Usage (1926). Oxford University Press. str.547. ISBN 978-0-19-860947-6. „Žádné jiné gramatické číslo nerozdělilo anglicky mluvící lidi od doby, kdy byl infinitiv rozdělen na a solecismus v 19. století [19. století]: zvýšit téma používání angličtiny v jakékoli dnešní konverzaci a určitě to bude zmíněno. “
- ^ „Můžeš začít větu spojkou? - OxfordWords blog“. oxforddictionaries.com. 5. ledna 2012.
- ^ University of Chicago (2010). Chicago Style Style (16. vydání). Chicago: Univ. of Chicago Press. p. 257. ISBN 978-0-226-10420-1.
- ^ Quinion, Michael. „Double Posesiveive“. Celosvětová slova. Citováno 19. května 2009.
- ^ Huddleston, Rodney; Pullum, Geoffrey K. (2002). Cambridge gramatika anglického jazyka. Cambridge; New York: Cambridge University Press. p. 459. ISBN 978-0-521-43146-0.
- ^ Huddleston, Rodney; Pullum, Geoffrey K. (2002). Cambridge gramatika anglického jazyka. Cambridge; New York: Cambridge University Press. p. 463. ISBN 978-0-521-43146-0.
- ^ ""Že ano?„vs.“Nejsem„Poznámka k použití“. dictionary.com. Citováno 9. června 2015.
- ^ „méně, méně“. Slovník anglického použití Merriam-Webster (2. vyd.). Merriam-Webster. 1995. s. 592. ISBN 978-0-87779-132-4.
- ^ Fowler, H.W.; Gowers, Ernest (1965). Fowlerovo moderní anglické použití (2. vyd.). Oxford University Press. 384–386. ISBN 019281389 7.
Negativní nesprávné zacházení.
- ^ Kenneth G. Wilson, „dvojí modální pomocníci“, Průvodce Kolumbií po standardní americké angličtině Archivováno 7. Března 2009 v Wayback Machine, 1993.
- ^ „Hlavní domov“. Aktuální publikování.
- ^ Pelish, Alyssa (17. září 2013). „Jsi Double-Is-er?“ - přes Slate.
- ^ „Můžete zakončit větu předložkou? - OxfordWords blog“. oxforddictionaries.com. 28. listopadu 2011.
- ^ Scott, Marian (12. února 2010). "Naše cesta slovy". Noviny. Citováno 15. března 2011.
- ^ McArthur, Tom, ed. Oxfordský společník anglického jazyka, s. 752–753. Oxford University Press, 1992, ISBN 0-19-214183-X Houpající se modifikátor nebo příčestí
- ^ Prvky stylu, 1918
- ^ Chicago Manual of Style, 13. vydání, (1983): str. 233.
- ^ A b Stručný slovník používání angličtiny Merriam-Webster. Tučňák. 2002. ISBN 978-0877796336.
- ^ Fowler, HW .; Burchfield, R.W. (1996). The New Fowler's Modern English Usage. Oxford University Press. ISBN 978-0198610212.
- ^ A b C d Quirk, Randolph; Greenbaum, Sidney; Pijavice, Geoffrey; Svartvik, Jan (1985). Komplexní gramatika anglického jazyka. Harlow: Longmane. ISBN 978-0582517349.
- ^ A b C d E F G Huddleston, Rodney; Pullum, Geoffrey (2002). Cambridge gramatika anglického jazyka. Cambridge; New York: Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-43146-0.
- ^ Freeman, Jan (9. října 2005). „Ztrácíme iluze“. The Boston Globe.
- ^ Hohenthal, Annika (5. června 2001). „Model pro angličtinu v Indii - názory informátorů“. Archivovány od originál dne 7. července 2006.
- ^ Limerick, James (2002). „Angličtina v globálním kontextu“. Victoria University.
Další čtení
- Robert Lane Greene (2011). You are what you speak: Grammar Grouches, Language Laws, and the Politics of Identity. ISBN 978-0553807875.