Farrukh Ahmad - Farrukh Ahmad - Wikipedia
Farrukh Ahmad | |
---|---|
![]() | |
Nativní jméno | ফররুখ আহমদ |
narozený | Majhail, Sreepur, Magura, Bengálské předsednictví, Britská Indie | 10. června 1918
Zemřel | 19. října 1974 Dháka, Bangladéš | (ve věku 56)
obsazení | Básník, redaktor |
Jazyk | bengálský |
Národnost | Bangladéšština |
Alma mater | Ripon College Scottish Church College City College |
Žánr | Báseň |
Předmět | Humanismus, Islámská renesance |
Literární hnutí | Romantismus |
Pozoruhodné práce | Sat Sagorer Majhi, Naufel O Hatem, Muhurter Kobita |
Pozoruhodné ceny | Literární cena akademie Bangla, Ekushey Padak, Cena za den nezávislosti |
Manželka | Saieda Taieba Khatun |
Farrukh Ahmad (10. Června 1918 - 19. Října 1974) byl básník a spisovatel Bangladéš. On je obyčejně známý jako ‚básník muslimské renesance ', protože mnoho z jeho básní ztělesňuje ducha vzkříšení, zejména v srdcích pošlapaných muslimů tehdejšího Bengálska.[1][je zapotřebí lepší zdroj ]
raný život a vzdělávání
Farrukh Ahmad se narodil ve vesnici Majhail of Sreepur Upazila z Magura District. Byl druhým synem Syeda Hatema Aliho a Begum Rawshana. Vystudoval školu Khulna Zila v roce 1937 a IA absolvoval od Ripon College, Kalkata v roce 1939. Poté se zapsal na prestižní Scottish Church College pokračovat v BA (Hons) z filozofie a anglické literatury, ale nebyl tam schopen dokončit studium.[2] Následně studoval na City College. V roce 1942 se oženil se svou sestřenicí Saiedou Taieba Khatun.[1] Svůj profesionální život zahájil ve vězeňském úřadu generálního inspektora (IG) v roce 1943. Krátce pracoval v civilním zásobování v roce 1944.[3]
Jako studenta Farrukh Ahmad přitahoval radikál humanismus z Manabendra Nath Roy a účastnil se levicové politiky. Od čtyřicátých let však podporoval Pákistánské hnutí mít v regionu jižní Asie vytvořen nezávislý muslimský stát z britské indické říše. Navzdory svým pákistánským a islámským ideálům podporoval Jazykové hnutí v roce 1952 a později osvobozující válka Bangladéše.[4]
Literární práce
Jeho básně odrážejí arabština a Peršan dědictví v Bengálsku a jsou plné arabských a perských slov. Psal také satirické básně a sonety.
Knihy
- Sat Sagorer Majhi (Námořník sedmi moří), prosinec 1944[5]
- Sirazam Munira (září 1952)
- Naufel O Hatem (červen 1961)
- Muhurter Kabita (Momentová báseň), září 1963
- Dholai kabbo (), leden 1963
- Hatemtayi (květen 1966)
- Habida Marur Kahini (září 1981)
- Kafela (srpen 1980)
- Sindabad (říjen 1983)
- Dilruba (únor 1994)
Knihy pro děti
- Pakhir Basa (The Bird of Nest) (1965)
- Harafer Chhada (1970)
- Chharar Asar (1970)
- Fuler Jolsha (prosinec 1985)
- Chiriya Khana (1980)
Ocenění
- Literární cena akademie Bangla (1960)
- Cena prezidenta pro Pýcha výkonu (1961)
- Adamjee Literary Award (1966)
- Cena UNESCO (1966)
- Ekushey Padak (posmrtně, 1977)
- Cena za den nezávislosti (posmrtně, 1980)[6]
Reference
- ^ A b „Farrukh Ahmad“. Londoni. Citováno 18. října 2019.
- ^ Někteří absolventi Scottish Church College v 175. ročník vzpomínkového svazku. Scottish Church College, duben 2008, str. 589.
- ^ „Farrukh Foundation“. farrukhfoundation.org. Archivovány od originál dne 30. prosince 2012. Citováno 17. ledna 2018.
- ^ „Ahmad, Farrukh“. Banglapedie. Citováno 17. ledna 2018.
- ^ „Života Farrukh Ahmada“. farrukhfoundation.org. Archivovány od originál dne 17. prosince 2012. Citováno 17. ledna 2018.
- ^ „Seznam cen Den nezávislosti Bangladéše“ (PDF). brri.gov.bd. Archivovány od originál (PDF) dne 21. listopadu 2011. Citováno 17. ledna 2018.
externí odkazy
- Životopis z Banglapedie
- Farrukh Research Foundation