Švýcarská centrální železnice - Swiss Central Railway

Švýcarská centrální železnice 1880–1901
Mapa trasy
	Legenda
	39.29
	39.29
	73.82
	80.29
	Bez mezistanic a spojovacích vedení.; ; Metrické staničení pro většinu linek SCB vede z; nulový bod ve stanici v Basileji. Informace o staničení mají; zde byl vynechán pro čáry s jiným nulovým bodem.

Švýcarská centrální železnice
	Rümlingenský viadukt, postavený SCB
Přehled
Nativní jméno	Schweizerische Centralbahn
Dějiny
Otevřeno	4. února 1853
Zavřeno	1902
Technický
Rozchod	1435 mm (4 stopy8 1⁄2 v) standardní rozchod
Mapa trasy
	Legenda
	106.13
	97.18
	Bez mezistanic a bez spojovacích vedení.; ; Data staničení na základě zavedeného metrického staničení; v roce 1877 s nulovým bodem v Basilej Centralbahnhof

Daleko od města odjíždí vlak z první stanice v Luzernu.

The Švýcarská centrální železnice (Schweizerische Centralbahn; SCB nebo S.C.B.) byla jednou z pěti hlavních soukromých železničních společností ve Švýcarsku. SCB s délkou trati 332 kilometrů byl integrován do Švýcarské federální železnice (SBB) v roce 1902.

Dějiny

Jakob Speiser deska ve stanici Olten

Současné vyobrazení tunelu Hauenstein, rytina do dřeva

Kamenný reliéf ve stanici Olten s číslem 0 a švýcarským křížem označuje dřívější nulový bod pro měření vzdáleností na železničních tratích.

SCB se sídlem v Basilej byla založena 4. února 1853 Johann Jakob Speiser, Achilles Bischoff a Karl Geigy. Akcie vlastnily hlavně pařížské banky. Ale bazilejské banky a kantony Basel-Stadt a Basel-Landschaft byli také zapojeni. Problematika akcie hodnota Švýcarské franky (CHF) bylo plánováno 36 milionů a dluhopisy v hodnotě 12 milionů CHF. Spekulace na pařížské burze cenných papírů však vedly k prudkému poklesu cen. Hodnota akcií SCB tak klesla z 500 CHF na 200 a základní kapitál nakonec činil pouze 14,5 milionu CHF. The kantony v Luzernu a Bern a bernské obce zachránily společnost nákupem akcií a dotací v celkové výši 6 milionů CHF.

Hlavním cílem SCB bylo vybudování železniční sítě ve tvaru kříže se středem v Olten. Jeho záměrem bylo zabránit Curych zájmy, kteří chtěli vybudovat linku přes Turgi na Waldshut na Baden banka Rýn do Basileje. The Kanton Solothurn původně chtěl udělit koncesi pouze na linii Hauenstein pro Olten. Chtělo to zajistit, aby přímý Olten -Solothurn –Biel / Bienne linka byla postavena místo odbočky z Herzogenbuchsee Solothurnovi.

Problematika koncesí na železniční tratě v roce 2006 Aargau bylo také kontroverzní, protože v tomto kantonu došlo k boji mezi zájmy Basileje a Curychu. Curych a Neuchâtel plánoval odkaz přes Les Verrières do Francie, soutěžící s SCB. Kanton Basel-Landschaft odmítl vydat koncesi na a Bözberg železnice, což v Aargau způsobilo značné neshody. Přesto SCB nakonec obdržela ústupek pro Olten -Murgenthal a Aarburg –Zofingen sekce. Sekce od Aarau na hranici kantonu poblíž Wöschnau byla naopak dána Severovýchodní železnice (Nordostbahn; KOTRBA).

Hranice procházela mezi Jurou Sissach a Olten se sklony až 2,6% a prošli 2,5 km dlouhou Tunel Hauenstein z Läufelfingen na Trimbach, V té době nejdelší švýcarský tunel. Překročení nákladů a zpoždění výstavby o více než rok přivedly SCB k bankrotu. Další financování v roce 1857 zajistila investiční pomoc federální vlády ve výši 4 milionů CHF a dluhopisy v hodnotě 12 milionů CHF od bazilejských a stuttgartských bank.

SCB byl schopen stavět linky z Basilej přes Liestal a Olten Bern, Aarau, Thun, Biel / Bienne a Vojtěška. V roce 1858, po vybudování Schanzenského tunelu, byla síť SCB propojena se sítí NOB v Aarau. V roce 1860 se síť SCB připojila na kantonální hranici poblíž Bernu s Železnice Lausanne – Fribourg – Bern (Chemin de fer Lausanne – Fribourg – Berne) a dále Jezero Biel s Schweizerische Ostwestbahn (Švýcarská východozápadní železnice). Ve stejném roce Chemins de fer de l'Est propojila svou síť v Basileji s centrální železnicí a poskytla SCB přímé spojení s mezinárodní železniční sítí.

v Olten je zde kamenný reliéf dokumentující nulový bod měření vzdálenosti železničních tratí předepsaný spolkovou vládou. Od výchozího bodu v Oltenu měřil SCB vzdálenosti čar v hodinách. Kámen však SCB nikdy neoznačil kilometr 0. Když byla v roce 1877 metricizována stará švýcarská opatření, centrální železnice změnila označení vzdálenosti svých železničních tratí. Od té doby má metrické staničení linií SCB svůj výchozí bod v Basileji.

Dílna

SCB postavil svou hlavní dílnu na stanici Olten kolem roku 1855. Kromě obvyklých údržbářských prací se zde vyráběly také nové lokomotivy a nákladní vozy. Z dílny SCB vznikla moderní dílna SBB.

Rozvoj dopravy

Výroční zprávy SCB poskytují informace o rychle rostoucím objemu železniční dopravy v síti. Kapacita trati Hauenstein, v té době jediné železniční spojení z údolí Rýna do Drážďan Švýcarská plošina, se ukázalo jako nedostatečné již po několika letech.

SCB měl zásadní význam pro zásobování Švýcarska dováženým zbožím, jako je obilí nebo uhlí. Výsledkem bylo, že nákladní doprava byla velká a neustále rostla. Zlepšení finanční situace společnosti vedlo k výzvám k dalšímu rozšiřování její sítě.

Železniční krize

Červený most přes Aare v Bernu s Minstr v pozadí, kolem roku 1870

Základní kapitál a fixní dluhopisy (levá stupnice) a dividendy (pravá stupnice) SCB

Most na Spojovací linka Basilej během první světové války

Od roku 1872 Švýcarská národní železnice (Schweizerische Nationalbahn; SNB) se pokusila navázat konkurenci se stávajícími železničními společnostmi s druhým železničním spojením mezi Ženevské jezero a Bodamské jezero (Bodensee). Původně národní železnice plánovala trať z Aarau přes Olten přes Bože do Solothurnu a dále do Lyss. Spolu s NOB se SCB odvážně zavázala vybudovat nové linie pro boj s konkurencí. V roce 1872 SCB uzavřela závazek s kantonem Solothurn postavit Gäu železnice (Gäubahn; Olten – Solothurn – Lyss, nyní považovaný za součást Pěší železnice Jura ), spolu s Solothurn–Biberista odbočka (nyní považována za součást Železnice Solothurn – Langnau ). Na oplátku Solothurn požadoval vytvoření Vodopády železnice (Wasserfallenbahn) z Liestal skrz Jura na Solothurn a jeho pokračování od Solothurn do Schönbühl poblíž Bernu. SCB se rovněž zavázala vybudovat místní železnici (Lokalbahn ) z Liestal do Waldenburgu a účastnit se Tramvaj Sissach – Gelterkinden (Sissach-Gelterkinden-Bahn), včetně financování třetiny jejích stavebních nákladů. SCB zvýšila svůj základní kapitál z 37,5 CHF v roce 1873 na 50 milionů na financování výstavby nových tratí a zdvojení částí staré sítě.

Když Alsasko-Lotrinsko byl postoupen Německu v důsledku Franco-pruská válka v roce 1871 byly učiněny pokusy vybudovat železniční spojení z Delle na Vojtěška přes Delémont a Langenthal (Železnice Jura – Gotthard ). Kromě toho Bern-Lucerne železnice (Bern-Luzern-Bahn; BLB) plánoval linku na Gotthard přes Langnau. Na obranu proti této dvojité soutěži zahájil SCB stavbu Železnice Langenthal – Wauwil. Bylo by to spojeno s Olten – Bern a Olten – Lucerne linky a výrazně zkrátil objížďku přes Aarburg.

Získávání dalších finančních prostředků však bylo obtížné kvůli hospodářské krizi a vedlo k významným omezením stavebního programu. Bylo nutno upustit od výstavby vodopádové železnice a trati Langenthal – Wauwil, do které již bylo investováno 3,5 milionu CHF. Platba dividendy byla ukončena a čistý příjem 2 ½ roku byl použit k odpisu stavebních nákladů na ukončené linky. V roce 1881 stála nerealizovaná vodopádová železnice SCB zálohu 125 000 CHF, kterou zaplatila za koncesi. Stavba Waldenburg železnice byl ponechán zvláštnímu podniku.

SCB měla větší úspěch ve společných podnicích s NOB. SCB společně s NOB postavil Bözberg železnice z Pratteln na Brugg AG od roku 1871 do roku 1875 a Jižní železnice v Aargau (Aargauische Südbahn), které spojovaly své linky s Gotthardská železnice z Rupperswil přes Wohlen na Obrovský, provozovaný centrální železnicí, v letech 1873 až 1882. Otevření těchto dvou tratí vedlo k poklesu provozu na trati Hauenstein.

Stavba Spojovací linka Basilej došlo také v tomto období. V Smlouva o výstavbě a provozu Gotthardské železnice „Švýcarsko se zavázalo propojit svou síť s bádenskými železnicemi po železnici přes Rýn. Spojovací linka v Basileji byla postavena SCB společně s Státní dráhy velkovévodství Baden a uvedena do provozu 3. listopadu 1873. Rok předtím byla část Železnice Štrasburk – Basilej od francouzských hranic v St. Ludwig do Centralbahnhof^[A] byl převeden z Chemins de fer de l'Est na SCB na základě federálního dekretu. The Salinenbahn (Solná železnice) z Prattelnu do Schweizer Salinen (Švýcarská solírna) ve Schweizerhalle byla otevřena 28. října 1872.

Obnova a znárodnění

Dluhopis Švýcarské centrální železnice v hodnotě 1000 CHF od 1. listopadu 1880

Stanice Liestal kolem roku 1890 s pouhými dvěma průjezdnými kolejemi. The Rozchod 750 mm Waldenburg železnice, která byla otevřena v roce 1880, sdílela část trati s linkou SCB na křižovatku Altmarkt pomocí čtyři kolejnice

Otevření Gotthardské železnice dalo SCB silnou podporu od roku 1882. Osobní i nákladní doprava silně a trvale vzrostly. SCB obdržela polovinu zisku vysoce ziskové Bötzbergovy železnice. Také původně ztrátová jižní železnice vyprodukovala bohaté zisky od roku 1882, z nichž polovina byla vyplacena SCB. Již v roce 1873 byla SCB opět schopna vyplácet dividendy akcionářům, které v letech 1898 až 1900 dosáhly devíti a více procent kapitálové hodnoty akcií. Tyto vysoké platby akcionářům krátce před znárodněním nebyly všude se schválením.

Železniční krize způsobila, že mnoho tuzemských akcionářů prodalo své akcie tuzemským a zahraničním bankám. Akcie železnice hrály důležitou roli ve spekulacích na akciovém trhu. Nová většina zahraničních akcionářů považovala za krátkodobé maximalizace zisku být hlavní prioritou společnosti. V letech 1887 a 1896 vedení nahradil prezident, kterému banky lépe vyhovovaly.

Dne 30. května 1898 byla skupina traťových zaměstnanců zaměstnaných u švýcarské centrální železnice přejížděna osobním vlakem severovýchodní železnice na jižním výjezdu z tunelu Gütsch poblíž Luzernu. Sedm zaměstnanců železnice bylo okamžitě zabito a čtyři těžce zraněni.^[1] 4. června 1899 Curych–Ženeva noční expres NOB běžel kolem určeného zastávkového bodu v Aarau a narazil do dvou stacionárních lokomotiv centrální železnice. Nehoda si vyžádala dvě úmrtí a tři vážná zranění.^[2]

V roce 1891 nabídlo bankovní konsorcium federální vládě většinu akcií SCB. Tato politika by měla na SCB velký dopad. Nicméně, a referendum byl kvůli vysoké ceně povolán, aby zabránil nákupu, a voliči jej odmítli. O znárodnění SCB bylo rozhodnuto až v roce 1898 přijetím zákona o zpětném odkupu. Hlavní železnice se stala majetkem Konfederace v roce 1902 a stala se součástí Švýcarské federální železnice (SBB).

Infrastruktura

Stanice

Basilej Centralbahnhof v roce 1861
Olten stanice, asi 1860
Olten stanice, asi 1900
Bern stanice v roce 1860
Bern stanice, otevřen v roce 1891
Biel / Bienne stanice, postavená v roce 1864
Stanice Biel / Bienne, postavená v roce 1864
První Lucerna stanice
Druhá stanice Lucerne postavená v roce 1896 nalevo, jezerní most napravo

Síť

Ne.	Železnice	Sekce	Otevírací	Duplikováno	Poznámky	Délka
1.	St. Ludwig – Basilej	St. Ludwig –Basilej St. Johann	(15. června 1844)	(15. června 1860)	Převzato EST dne 1. května 1872	3,5 km
1.	St. Ludwig – Basilej	Basilej St. Johann–Basilej Centralbahnhof	(15. června 1860)	(15. června 1860)	Převzato EST dne 1. května 1872	3,5 km
2.	Basilej - Olten –Bern	Basilej Centralbahnhof -Pratteln –Liestal	19. prosince 1854	1857^[d]	Prozatímní stanice v Basileji do 3. června 1860	108 km
		Liestal–Sissach	1. června 1855	1857^[d]
		Sissach -Läufelfingen	1. května 1857	1. května 1857^[d]
		Läufelfingen–Olten	1. května 1858	1. září 1858^[d]	S tunelem Hauenstein
		Olten -Aarburg	9. června 1856	1858	Dohromady s Železnice Olten – Lucerne
		Aarburg -Rothrist	16. března 1857	1874
		Rothrist -Murgenthal		16. července 1872
		Murgenthal–Herzogenbuchsee		1874
		Herzogenbuchsee–Zollikofen	16. června 1857	1. června 1896
		Zollikofen – Bern Wylerfeld	16. června 1857	1864	Dohromady s Železnice Biel / Bienne – Bern z BSB
		Bern Wylerfeld -Bern	15. listopadu 1858	1. července 1859	Dohromady s Železnice Bern – Thun
3.	Olten – Aarau	Olten – Wöschnau (TAK -AG hranice kantonu)	9. června 1856	16. července 1872	Prozatímní stanice Aarau Schachen do 30. dubna 1858	13 km
3.	Olten – Aarau	Wöschnau–Aarau	15. května 1858	16. července 1872	Majetek KOTRBA, pronajaté SCB	13 km
4.	Bern – Thun – Scherzligen	Bern Wylerfeld -Gümligen	1. července 1859	–	Dohromady s Železnice Bern – Lucerne z BSB	29 km
		Gümligen–Thun	1. července 1859
		Thun – Scherzligen	1. června 1861		Připojení k Thunské jezero Lodní doprava
5.	(Olten–) Aarburg – Luzern	(Olten–) Aarberg–Zofingen –Emmenbrücke	9. června 1856	–		52 km
		Emmenbrücke – Untergrund^[E]	1. června 1859
		Untergrund – Fluhmühle^[E]	1. června 1859		Spolu s Železnice Zug – Lucerne z ZZL
		Fluhmühle–Vojtěška	1. června 1859		Spolu s Železnice Bern – Lucerne z BSB umožňující přístup k novému železničnímu nádraží v Luzernu od 1. ledna 1896
6.	Herzogenbuchsee– (Neu Solothurn–) Solothurn^[b]		1. června 1857	–	Část linky Olten – Biel do roku 1876	13 km
7.	Gäu železnice: Olten – Biel (–Nidau)	Olten – Neu Solothurn^[C]	4. prosince 1876	–	Spojení přes Herzogenbuchsee až do roku 1876	59 km
		Solothurn–Biel / Bienne	1. června 1857		Prozatímní stanice Biel do 30. května 1864	59 km
		Biel–Nidau	1. srpna 1858		Připojení k Jezero Biel lodní doprava, uzavřena 10. prosince 1860	(1 km)
		Neu Solothurn–Biberista	4. prosince 1876		Převedeno do Emmentalbahn dne 21. listopadu 1883	(4 km)
8.	Bern – Thörishaus	Stanice Bern – Thörishaus (BÝT -FR hranice kantonu)	2. července 1860	–	Připojení k lince do Fribourg z LFB	10 km
9.	Pratteln–Schweizerhalle		28. října 1872	–	Připojení k Schweizer Salinen (Švýcarská sůl funguje)^[F]	2 km
10.	Neu-Solothurn – Busswil		4. prosince 1876	–	Připojení k BSB v Busswilu	21 km
11.	Zofingen – Suhr		(6. září 1877)	–	Postavený Švýcarská národní železnice (SNB), převzatý NOB dne 1. dubna 1881	17 km
12.	Spojovací linka Basilej	Basilej Centralbahnhof -Basilej Badischer Bahnhof	(3. listopadu 1873)	–	Společný podnik SCB a BadStB, integrovaný do SCB dne 1. ledna 1884	4 km
	Celkový (190)			122 km (37%)		332 km
Linky sdílené s ostatními železnicemi:
1.	Suhr – Aarau		(6. září 1877)	–	Postavený národní železnice, převzal SCB spolu s NOB dne 1. června 1880	24 km
2.	Jižní železnice v Aargau (ASB)	Rupperswil –Hendschiken –Wohlen –Obrovský a Brugg AG –Hendschiken (ASB)	1874 až 1882	–	SCB a NOB (provozované SCB)	57 km
3.	Železnice Wohlen – Bremgarten (WM)		1. září 1876	–	SCB, NOB a Bremgarten obec (provozovaná SCB)	7 km
4.	Bözberg železnice (BöB)	Pratteln – Stein-Säckingen – Brugg	2. srpna 1875	–	SCB a NOB (provozuje NOB)	48 km
		Stein-Säckingen – Koblenz	1. srpna 1892			26 km
		Celkový				73 km

Reference

Poznámky

^ ^A ^b ^C Nyní Basilej SBB
^ ^A ^b S otevřením nového Solothurn stávající stanice byla přejmenována Alt (starý) Solothur. Nyní se nazývá Solothurn West.
^ ^A ^b Nyní Solothurn
^ ^A ^b ^C Přechod z pravého na levou ruku 1. června 1895
^ ^A ^b nyní Gütsch
^ nyní vlečka

Poznámky pod čarou

^ „Bericht des Bundesrates an die Bundesversammlung über seine Geschäftsführung im Jahre 1889“ (PDF, 0,4 MB). Schweizerisches Bundesblatt (v němčině). 51 (9): 411. 1. března 1899. Citováno 6. února 2019.
^ „Bericht des Bundesrates an die Bundesversammlung zum Begnadigungsgesuche des wegen fahrlässiger Eisenbahngefährdung verurteilten Heinrich Metzger, gewesenen Lokomotivführers der schweizerischen Nordostbahn, Seebach bei Zürich“ (PDF, 0,4 MB). Schweizerisches Bundesblatt (v němčině): 885. 21. června 1902. Citováno 6. února 2019.

Zdroje

Bärtschi, Hans-Peter (25. února 2013). „Schweizerische Centralbahn (SCB)“. Historisches Lexikon der Schweiz (v němčině). Citováno 4. února 2019.
Dietler (1923). „Schweizerische Zentralbahn“. Röll: Enzyklopädie des Eisenbahnwesens (v němčině). Citováno 4. února 2019.
Frey, Thomas; Schiedt, Hans-Ulrich. „Schweizerische Centralbahn“. bahndaten.ch. Daten zu den Schweizer Eisenbahnen 1847–1920 (v němčině). ViaStoria. Citováno 4. února 2019.
Weissenbach, Plazid (1913). Das Eisenbahnwesen der Schweiz. Erster Teil. Geschichte des Eisenbahnwesens (PDF 14,8 MB) (v němčině). Citováno 4. února 2019.

[BS-1] A ^b ^C Nyní Basilej SBB

[SOW-2] A ^b S otevřením nového Solothurn stávající stanice byla přejmenována Alt (starý) Solothur. Nyní se nazývá Solothurn West.

[SO-3] A ^b Nyní Solothurn

[Rechts-6] A ^b ^C Přechod z pravého na levou ruku 1. června 1895

[GÜT-7] A ^b nyní Gütsch

[8] yní vlečka

[4] „Bericht des Bundesrates an die Bundesversammlung über seine Geschäftsführung im Jahre 1889“ (PDF, 0,4 MB). Schweizerisches Bundesblatt (v němčině). 51 (9): 411. 1. března 1899. Citováno 6. února 2019.

[5] „Bericht des Bundesrates an die Bundesversammlung zum Begnadigungsgesuche des wegen fahrlässiger Eisenbahngefährdung verurteilten Heinrich Metzger, gewesenen Lokomotivführers der schweizerischen Nordostbahn, Seebach bei Zürich“ (PDF, 0,4 MB). Schweizerisches Bundesblatt (v němčině): 885. 21. června 1902. Citováno 6. února 2019.

[A]

[b]

[C]

[1]

[2]

[d]

[E]

[F]