Cena ekumenické poroty - Prize of the Ecumenical Jury
| Cena ekumenické poroty | |
|---|---|
 Logo poroty œcuménique | |
| Oceněn pro | Vyznamenává díla kvality, která se dotýkají duchovní dimenze naší existence[1] |
| Umístění | Různé mezinárodní filmové festivaly |
| Poprvé oceněn | 1973 (Locarno) 1974 (Cannes) 1978 (Nyon; nyní Mezináboženský Porota) 1979 (Montréal) 1992 (Berlín) 1994 (Karlovy Vary) 1994 (Lipsko DOK; nyní Mezináboženský Porota) 1995 (Mannheim-Heidelberg) 1998 (Fribourg) 1999 (Cottbus) 2000 (Oberhausen Kurzfilmtage) 2001 (Bratislava) 2001 (Zlín Děti a mládež) 2007 (Jerevan) 2008 (Kyjev Molodist) 2010 (Varšava) 2011 (Miskolc) 2015 (Saarbrücken) 2016 (Chemnitz Schlingel) 2019 (Faludi) |
| webová stránka | http://cannes.juryoecumenique.org/  |
The Cena ekumenické poroty (francouzština: Prix du Jury Œcuménique) je nezávislá filmová cena za celovečerní filmy uváděné na významných mezinárodních filmových festivalech od roku 1973. Tuto cenu vytvořili křesťanští tvůrci,[Citace je zapotřebí ] filmových kritiků a dalších filmových profesionálů. Cílem ceny je „ctít díla umělecké kvality, která svědčí o síle filmu odhalit tajemné hloubky lidských bytostí prostřednictvím toho, co se jich týká, jejich újm a neúspěchů i jejich nadějí“.[1] Ekumenická porota může být složena z 8, 6, 5, 4 nebo 3 členů, které nominuje SIGNIS pro katolíky a Interfilm pro protestanty.[2] Společnosti SIGNIS a Interfilm jmenují ekumenické poroty na různých mezinárodních filmových festivalech, včetně Filmový festival v Cannes (kde Ekumenická porota (francouzština: Porota umcuménique) je jednou ze tří porot na filmovém festivalu spolu s oficiální porotou a FIPRESCI porota), Berlínský mezinárodní filmový festival, Mezinárodní filmový festival v Locarnu, Montrealský světový filmový festival a Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary.[1]
Vítězové
Cannes (od roku 1974)
Filmy z různých zemí získaly Cenu ekumenické poroty na filmovém festivalu v Cannes. Cenu získala většina filmů z evropských zemí, kde dominují Itálie, Německo a Polsko. Andrej Tarkovskij je jediným režisérem, který vyhrál třikrát. Samira Makhmalbaf je jedinou ženou, která tuto cenu získala, a dokud ji v roce 2013 nezískala Asghar Farhadi, ona a její otec Mohsen Makhmalbaf byli jediní vítězní režiséři z převážně muslimské země. Cenu získaly i jiné země, které nejsou převážně křesťanskými Japonsko a Čínská lidová republika.
Berlín (od roku 1992)
| Rok | Film | Ředitel | Země |
|---|---|---|---|
| 1992 | Infinitas (Бесконечность) | Marlen Khutsiev | Rusko |
| 1993 | Le Jeune Werther | Jacques Doillon | Francie |
| 1994 | Beruška, Beruška | Ken Loach | Spojené království |
| 1995 | Letní sníh (女人 四十) | Ann Hui | Hongkong |
| 1996 | Chůze mrtvého muže | Tim Robbins | Spojené státy |
| 1997 | žádné ocenění | ||
| 1998 | Centrální stanice (Central do Brasil) | Walter Salles | Brazílie, Brazílie |
| 1998 | Kino Alcázar (krátký film) | Florence Jaugey | Francie |
| 1999 | Všechno to začíná dnes (Ça zahajuje aujourd'hui) | Bertrand Tavernier | Francie |
| 2000 | Cesta domů (我 的 父亲 母亲) | Zhang Yimou | Čína |
| 2001 | Italština pro začátečníky (Italiensk pro begyndere) | Lone Scherfig | Dánsko, Švédsko |
| 2002 | Krvavá neděle | Paul Greengrass | Irsko |
| 2003 | Na tomto světě | Michael Winterbottom | Spojené království |
| 2004 | Ae Fond Kiss… | Ken Loach | Spojené království |
| 2005 | Sophie Scholl - Poslední dny (Sophie Scholl - Die letzten Tage) | Marc Rothemund | Německo |
| 2006 | Grbavica | Jasmila Žbanić | Bosna a Hercegovina |
| 2007 | Tuyino manželství (图 雅 的 婚事) | Wang Quan'an | Čína |
| 2008 | Miloval jsem tě tak dlouho (Il y a longtemps que je t'aime) | Philippe Claudel | Francie |
| 2009 | Malý voják (Lille soldat) | Annette K. Olesen | Dánsko |
| 2010 | Miláček (Bal) | Semih Kaplanoğlu | krocan |
| 2011 | Oddělení (جدایی نادر از سیمین) | Asghar Farhadi | Írán |
| 2012 | Caesar musí zemřít (Cesare deve morire) | Paolo a Vittorio Taviani | Itálie |
| 2013 | Gloria | Sebastián Lelio | Chile |
| 2014 | Křížová cesta (Kreuzweg) | Dietrich Brüggemann | Německo |
| 2015 | Perlové tlačítko (El botón de nácar) | Patricio Guzmán | Chile |
| 2016 | Oheň na moři (Fuocoammare) | Gianfranco Rosi | Itálie |
| 2017 | Na těle i duši (Testről és lélekről) | Ildikó Enyedi | Maďarsko |
| 2018 | Na uličkách (In den Gängen) | Thomas Stuber | Německo |
| 2019 | Bůh existuje, jmenuje se Petrunya (Господ постои, името ѝ е Петрунија) | Teona Strugar Mitevska | Makedonie |
| 2020 | Neexistuje zlo (شیطان وجود ندارد) | Mohammad Rasoulof | Írán |
Montreal (od roku 1979)
Locarno (od roku 1973)
Karlovy Vary (od roku 1994)
Reference
Všeobecné
- Vaccaro, Pierre (květen 2008). „Porota Œcuménique - 34ème année“ (PDF) (francouzsky). Porota umcuménique. p. 4. Citováno 2008-09-04.
- „Film Primes“ (francouzsky). Porota umcuménique. Archivovány od originál dne 02.05.2008. Citováno 2008-09-05.
Charakteristický
- ^ A b C „Ekumenická porota - 39. ročník“ (PDF). Ekumenická porota. Květen 2012. Citováno 2012-05-21.
- ^ Vaccaro, Pierre (08.05.2008). „Communiqué de presse - Le Jury oecumenique 2008“ (PDF) (francouzsky). Porota umcuménique. Citováno 2008-09-05.