Nabil Ayouch - Nabil Ayouch

Nabil Ayouch
Nabil Ayouch 2014.jpg
narozený (1969-04-01) 1. dubna 1969 (věk 51)
Paříž, Francie
obsazeníFilmový režisér, producent a scenárista
Aktivní roky1992 – dosud
Manžel (y)Maryam Touzani
Rodiče)

Nabil Ayouch (narozen 1. dubna 1969) je francouzsko-marocký televizní a filmový režisér, producent a spisovatel.

Časný život

Narodil se v roce 1969 v Paříž marocko-muslimskému otci, Noureddine Ayouch [fr ] a francouzská matka tuniského židovského původu. Jeho bratr je kolega režisér Hicham Ayouch. Po rozvodu se svými rodiči strávil velkou část svého dětství v Sarcelles.[1][2]

Filmová kariéra

Ayouch zahájil svou kariéru jako scenárista a režisér v reklamní agentuře Euro-RSCG.

V roce 1992 režíroval Les Pierres bleues du désert, první krátký film s Jamel Debbouze který vypráví historii mladého muže přesvědčeného, ​​že v poušti jsou velké modré kameny.

V roce 1993 se usadil Casablanca, kde režíroval dva krátké filmy, Hertzienne Connexion (1993) a Prodavač ticha (1994), za kterou získal mezinárodní uznání.

V roce 1997 režíroval Ayouch svůj první celovečerní film Mektoub, která na Oscarech zastupovala Maroko. Režíroval také celovečerní filmy Une Minute de soleil en moins (2003) a Cokoli Lola chce (2008), produkoval Pathé[3]

V roce 1999 založil produkční společnost s názvem Ali n'Productions, která měla pomáhat začínajícím mladým režisérům navázat kariéru.[1][4][3] Vyhrál Ekumenická cena v roce 2000 v Montrealský světový filmový festival pro jeho film Ali Zaoua: Princ ulic.[5] Ayouch by měl produkovat francouzsko-marocký thriller Mirages.[6]

Jeho film z roku 2012 Koně Boží je založeno na Mahi Binebine Román Hvězdy Sidi Moumen. v Boží koně Ayouch zkoumá radikalizace které mohou nastat v chudobě a extrémně machismo, se zmiňovat o Bombardování v Casablance v roce 2003. Film soutěžil v Un Certain Regard sekce na Filmový festival v Cannes 2012.[7][8] Bylo to také podání Maroka pro 85. ročník udílení Oscarů (koná se v únoru 2013).

Je členem Akademie filmů, Académie des Césars a Arabská filmová akademie[3].

Kontroverze

Film Nabil Ayouch Velmi milovaný, který se koná v Marrákeš a zahrnuje scény prostitutek obsluhujících bohaté saúdské klienty. V roce 2015 mu marocký ministr komunikací Mustapha Khalfi zakázal „chránit svobodu projevu, což absolutně neznamená svobodu absurdity a ničení v kině“.[9]

Osobní život

Nabil Ayouch pracuje a žije v něm Casablanca[10]. Je ženatý s marockou filmařkou a herečkou Maryam Touzani[11].

Filmografie

Jako režisér

Jako spisovatel

  • Les Pierres bleues du désert (1992)
  • Mektoub (1997)
  • Ali Zaoua, princ de la rue (2000) a.k.a. Ali Zaoua: Princ ulic (USA)
  • Une minute de soleil en moins (2003) (TV) a.k.a. O minutu slunce méně (Mezinárodní: anglický název)
  • Cokoli Lola chce (2007) spoluautorem Jane Jane Hawksley

Jako producent

  • 2000: Ali Zaoua: Princ ulic (přidružený producent)
  • 2006: Tiwarga (TV film)
  • 2006: Srdeční hrany
  • 2008: Houti Houta (TV film)
  • 2010: L'Equipe (Tým) (TV seriál)
  • 2010: Al ferka (TV seriál)
  • 2010: 3ichk al baroud 2010 (TV film)
  • 2010: Mirages
  • 2011: Moje země (Dokumentární)
  • 2011: Zinat Al Hayat (TV seriál) (výkonný producent)
  • 2012: Quand ils dorment (Krátký)
  • 2012: Koně Boží
  • 2013: Une bonne leçon (TV film) (line producent: Morocco)
  • 2013: C'est eux les chiens ...
  • 2015: Velmi milovaný
  • 2015: Aji-Bi (Dokumentární)
  • 2015: Všichni tři (výrobce linky: Maroko)
  • 2015: Aya jde na pláž (Krátký)
  • 2017: Pluie de sueur
  • 2017: Zwaj El Waqt (TV filmový dokument)
  • 2019: Wadrari (Dokumentární)
  • 2019: Adam

Dekorace

Další čtení

  • Jonathan Smolin, „Nabil Ayouch: Transgression, Identity, and Difference“ in: Josef Gugler (ed.), Deset arabských filmařů: politický disent a sociální kritika, Indiana University Press, 2015, ISBN  978-0-253-01644-7, str. 214–244

Reference

  1. ^ A b Creutz, Norbert (08.03.2016). „Nabil Ayouch secoue le cocotier marocain“. Le Temps (francouzsky). ISSN  1423-3967. Citováno 2020-08-10.
  2. ^ Benbachir, Simo (06.06.2019). „Nabil Ayouch ... le controversé“. Marocké židovské časy (francouzsky). Citováno 2020-08-10.
  3. ^ A b C "Nabil Ayouch". IMDb. Citováno 2020-12-02.
  4. ^ Goodman, Sarah (2019-03-17). „Behind the Silver Screen: A Conversation with Morocco's Nabil Ayouch“. Světové zprávy z Maroka. Citováno 2020-08-10.
  5. ^ AYOUCH Nabil: Réalisateur, scénariste Archivováno 2005-10-15 na Wayback Machine
  6. ^ Krvavé dítě halucinace? První obrázky z filmu „Mirages“!
  7. ^ „Oficiální výběr roku 2012“. Cannes. Citováno 2012-05-19.
  8. ^ „Boží koně: recenze v Cannes“. Hollywood Reporter. Citováno 2012-05-19.
  9. ^ Alami, Aida (06.06.2015). „Maroko brání zákaz„ hodně milován “; Útok na herce se nazývá nesouvisí (zveřejněno 2015)“. The New York Times. ISSN  0362-4331. Citováno 2020-12-02.
  10. ^ "Nabil Ayouch". IMDb. Citováno 2020-12-02.
  11. ^ „Ils font le cinéma méditerranéen: Maryam Touzani, du journalisme au cinéma“. web.archive.org. 2018-03-17. Citováno 2020-12-02.
  12. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2016-04-24. Citováno 2016-01-14.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)

externí odkazy