Standardní makedonština - Standard Macedonian

Standardní makedonština nebo literární makedonština[1] (Makedonština: книжевен македонски јазик nebo македонски литературен јазик)[2] je Standard odrůda z Makedonský jazyk a úřední jazyk z Severní Makedonie použito v psaní, ve formálních kontextech a pro komunikaci mezi různými dialektové oblasti. Několik prestižní dialekty se vyvinula kolem hlavních městských center města Skopje, Bitola, Veles a Prilep.

Teprve ve čtyřicátých letech však bylo možné makedonský jazyk zavést poté, co byl formálně prohlášen za oficiální jazyk Socialistická republika Makedonie. Rychlé tempo, kterým normalizační proces probíhal, bylo částečně způsobeno již existujícím interdialektem (viz mluvený makedonský ). Jugoslávská vláda původně vytvořila literární makedonský jazyk založený na mluveném dialektu na severu Socialistické republiky Makedonie, ale mělo se za to, že tento dialekt byl příliš blízký srbštině a nakonec byly přijaty dialekty, kterými se mluví v Bitole a Veles. Tyto dialekty, podle pořadí, byl blíže k literární bulharštině, ale protože ten byl založen na východních bulharských dialektů, to umožnilo dost diferenciace pro Jugoslávce požadovat zřetelný makedonský jazyk. Od té doby Bulharsko zpochybňuje existenci odlišného makedonského jazyka.[3] Standardní odrůda makedonštiny tedy je fonologicky a morfologicky založené na centrální Západně makedonské dialekty (zejména Prilep-Bitola a Skopje-Veles dialekt ) s jeho Lexikon ovlivněn všemi Makedonské dialekty.

Vzdělaní řečníci obvykle použijí schválený standard ve veřejném prostředí a ve většině jeho forem psaný jazyk. Pravděpodobně nejlepší příklady tohoto typu řeči, i když ne vždy, jsou herci, učitelé a spisovatelé. Vysoký stupeň sociální prestiž a úcta je přiřazen těm, kteří mohou používat standardní jazyk v příslušných situacích. Ve velmi vzácných příkladech budou někteří řečníci používat standardizovaný kód výhradně v každodenní konverzační řeči.

Zatímco získání formálního kódu představuje významnou součást základního vzdělávání, během něhož se děti učí vztahu mezi místním dialektem a cílovým kódem, formální literární jazyk. Většina vzdělaných řečníků přepínač do hovorového rejstříku standardního jazyka, kterým se mluví makedonštinou, při komunikaci za méně formálních okolností, ale mají tendenci usilovat o formálnější použití za okolností, kdy jsou přítomni vzdělaní mluvčí, nebo jako jakési „interdialekt „v případě, že společnost není výlučně místní.

Reference

  1. ^ Victor Freidman. „Macedonian“, (2001) s. 6
  2. ^ Přepsáno, kniževen makedonski jazik. Také „Литературен македонски јазик“ (literaturen makedonski jazik).
  3. ^ John Phillips, „Makedonie: válečníci a rebelové na Balkáně“, I.B.Tauris, 2004, str. 41